Jesle a mateřské školy ve Francii

Vzdělávání je ve Francii považováno za národní prioritu. Důležitost vzdělání pro všechny je definována i v Ústavě Francouzské republiky z roku 1946, v níž je zakotven rovný přístup ke vzdělávání pro děti i dospělé a také rovný přístup k odborné kvalifikaci a ke kultuře.

Francouzský vzdělávací systém je postaven na principu demokracie, rovného přístupu ke vzdělání, ideologické neutrality, neutrálnosti týkající se náboženství, zvyšování efektivnosti vzdělávacího systému, zdokonalování řízení cestou decentralizace a na přizpůsobování se novým výukovým metodám a moderním technologiím.

Ve Francii hraje důležitou roli ve vzdělávací politice stát, který zodpovídá za národní kurikula pro každou úroveň vzdělávání, všeobecné podmínky a nároky na přípravu učitelů či organizaci vyučování. Vzdělávací politiku prosazuje stát prostřednictvím propracované byrokratické struktury. Francie je rozdělena do 30 académies a školský systém je pod intenzivním dohledem inspektorátů (Wesolowska, 1997, Brdek, Výchová, 2004, Zolnierz, 1992).

Jesle ve Francii

O jesle je ve Francii velký zájem. Obvykle jsou určeny pro děti ve věku od 3 měsíců (setkáváme se i s jeslemi, které jsou otevřeny již i dvouměsíčním dětem), tedy v době, kdy rodičům ve Francii končí rodičovská dovolená, která je zde velmi krátká. Mateřská dovolená ve Francii je šest týdnů před porodem a deset týdnů po porodu. Po skončení mateřské dovolené je možné nastoupit na rodičovskou dovolenou, která je však neplacená, a proto není příliš často využívána. Nejčastějším věkem nástupu dětí do jeslí je 5 měsíců.

Kromě zajištění základních potřeb dítěte plní jesle také výchovnou funkci.

Rozvoj jeslí z pohledu historie

Jeselská péče má ve Francii dlouhou tradici. Jejich počátek se datuje do 40. let 19. století. V té době mladý právník a zástupce starosty pařížského Prvního okrsku Jean-Batiste-Firmin Marbeau přišel jako první s nápadem založení denní péče pro děti od narození do dvou let. V té době v souvislosti s průmyslovou revolucí přišlo do Paříže za obživou mnoho žen z venkova, které se zde živily jako švadleny, pradleny či dělnice v továrnách. Tyto matky mohly využívat mateřské školy, které již v té době existovaly a byly určeny pro děti ve věku od 2 do 6 let.

Co však měly dělat s dětmi, které ještě neměly dva roky, když tyto matky musely, aby zajistily obživu pro sebe i svou rodinu, pracovat? Touto otázkou se také zabýval i Jean-Baptiste-Firmin Marbeau, který se situaci těchto rodin a dětí rozhodl poznat osobně, na vlastní oči. Vydal se proto některé tyto rodiny navštívit. A zjistil, že se těmto dětem dostává velmi špatné péče, byly zjištěny také případy, kdy matky své děti při odchodu do práce zamykaly na celý den doma či je přivazovaly za nohu ke stolu. Někdy malé děti hlídaly jen o něco starší sourozenci.

Proto přišel Marbeau s nápadem na založení jeslí, které by zajišťovala celodenní péči o chudé děti od jejich narození do dvou let. Pro tyto jesle platily přísné hygienické podmínky, navíc byly levné, takže si je chudé ženy mohly finančně dovolit. V jeslích bylo myšleno také na to, že některé děti jsou ještě kojené, proto mohly matky dětí, které byly kojené, chodit své děti dvakrát denně nakojit (Druckermanová, 2012).

Tyto jesle fungovaly zcela dle potřeb matek, byly plně podřízeny jejich pracovní době. Provozní doba jeslí byla od půl šesté ráno do půl deváté večer. V roce 1845 byla dokonce zavedena směrnice, kterou se měly jesle řídit. Marbeau vydal manuál, ve kterém popsal organizaci jeslí. V jeslích byly zaměstnány ženy, které byly nazývány sestrami, jelikož se často jednalo o dětské sestry, ačkoliv v jeslích pracovaly i nekvalifikované zaměstnankyně. Tyto ženy se staraly o děti, jejich hygienu a morálku (Druckermanová, 2012).

Po druhé světové válce se jesle dostaly pod dohled francouzské vlády, která dala jesle do správy nově utvořeného Úřadu na ochranu matky a dítěte. V té době byl vytvořen také nový studijní obor, vychovatelka specializovaná na péči o nemluvňata a malé děti.

V 60. a 70. letech 20. století spolu se vzrůstem zaměstnanosti žen, a to i žen ze středostavovského prostředí, začal nebývalý rozvoj jeslí. V té době počaly vznikat nejrůznější druhy jeslí, některé existují i do dnes.

Jeselská péče je ve Francii velmi dobře rozvinuta a představuje velkou pomoc pracujícím matkám, které se mohou bez starostí vrátit do práce a neztratí kontakt se zaměstnavatelem či se nesníží  konkurenceschopnost ženy-matky na trhu ve srovnání se svobodnými, bezdětnými ženami. V České republice je na rozdíl od Francie typické, že ženy bývají většinou na tříleté rodičovské dovolené a často jim „ujede kariérní vlak“.

Druhy jeslí

V 70. letech 20. století vznikly druhy jeslí, které se ve Francii udržují do dnes.

Jsou to celodenní jesle, půldenní jesle, rodičovské jesle, mikrojesle a firemní jesle určené pro zaměstnance.

Rodičovské jesle 

Rodičovské jesle jsou dvojího typu. Mohou být založeny samotnými rodiči, kteří jsou zapojení do občanského sdružení, nebo mohou být klasickými jeslemi, pokud jde o zřizovatele, ale rodiče participují na chodu zařízení, což je dáno zákonem. Rodiče v rodičovských jeslích se podílejí na přímé péči o děti, participují na administrativních úkonech, připravují jídlo, nakupují. Způsob zapojení rodičů se v jednotlivých zařízeních liší, pro tento typ je však nezbytné a současně je charakteristickým znakem tohoto typu jeselského zařízení, aby rodiče participovali na chodu zařízení.

I v těchto jeslích stejně jako v klasických jeslích nazývaných kolektivními jeslemi pracují kvalifikovaní zaměstnanci.

Organizace jeslí

V jeslích jsou menší počet dětí ve třídě (většinou 10 či 16 dětí), než je běžné ve třídách mateřské školy. Na jednu vychovatelku připadá 5 dětí, které ještě nechodí, nebo 8 dětí, které již chodí.

Ve třídě tak působí obvykle dvě vychovatelky. Přičemž jedna z těchto vychovatelek musí mít příslušnou zdravotnickou či pedagogickou kvalifikaci. Personál pracující v dnešních jeslích musí být kvalifikovaný, většinou se jedná o zdravotní sestry, které mají alespoň bakalářské vzdělání, pedagožky, které mají alespoň bakalářské vzdělání, nebo absolventky bakalářského studijního oboru se zdravotnickým zaměřením a ročního studia pedagogiky pro vychovatelky v jeslích. V jeslích působí také pomocný personál, tzv. asistentky vychovatelky, které absolvovaly desetiměsíční specializační kurz. Můžeme konstatovat, že nároky na kvalifikovanost personálu jsou dosti přísné (Tabarot, 2008).

Jesle jsou placené. Rodiče zde platí školné, které není vysoké, neboť jesle jsou dotované státem a rodiče platí školné dle příjmu.

Provozní doba jeslí je různá, existují jesle s provozní dobou obvykle od 8 do 16 hodin, ale také jesle s provozní dobou od 7.30 do 18.45 hod., což je častější.

Jesle spadají do kompetence obcí, které rozhodují o tom, jak a do jaké míry budou provoz jeslí podporovat. Jesle dostávají oprávnění k činnosti od Úřadu na ochranu matky a dítěte.

Jelikož je ve Francii více zájemců o jesle než volných míst v jeslích a o jesle je mezi rodiči velký zájem, doporučuje se rodičům podat přihlášku do jeslí již v době, kdy je matka těhotná. Většina jeslí přijímá přihlášky do jeslí od rodičů, kterým bylo těhotenství potvrzeno gynekologem, některé přijímají přihlášky až od 6. měsíce těhotenství.

Jelikož plní jesle výchovnou funkci, vypracovávají také pedagogický plán, nazývaný také jako plán rozvoje.

Mateřské školy ve Francii

Mateřské školy jsou ve Francii určeny pro děti ve věku od 2,5 (v některých regionech, především okolí Paříže, od 3 let, či od 2 let – především jih Francie) do 6 let. Vzhledem k tomu, že ve francouzském školství jsou věkově homogenní třídy, v mateřské škole jsou zpravidla 3 či 4 oddělení rozlišena podle věku, nestává se, že by ti nejmenší byli ve třídě s nejstaršími (Auduc, 2004).

Efektivní mateřská škola je silnou stránkou a charakteristickým rysem francouzského vzdělávacího systému a přispívá k větší efektivitě základního školství, vyšší školní zralosti dětí. Jelikož je mateřská škola vzdělávací institucí, jsou zde děti vedeny k dosažení výchovně-vzdělávacích cílů, důraz je kladen na rozvíjení jejich osobnosti a komunikační schopnosti. 

Rozvoj mateřských škol z pohledu historie

Předškolní vzdělání v mateřské škole má ve Francii dlouho tradici, poprvé bylo zavedeno v roce 1881. Zpočátku byly mateřské školy, podobně jako jesle, určeny pro děti z chudých rodin, jejichž matky pracovaly a o děti nemohlo být v pracovní době matky náležitě postaráno, a fungovaly jako „dětský útulek“. Ale v roce 1886, kdy byl vydán zákon o veřejné, bezplatné mateřské škole, byly také vymezeny vzdělávací funkce mateřské školy. Po druhé světové válce spolu s vyšší zaměstnaností žen se zájem o mateřské školy zvýšil (Druckermanová, 2012).

Druhy mateřských škol

Alternativu mateřských škol představují les jardins d’enfants, které kromě menšího počtu žáků nabízejí i speciální péči pro postižené děti či delší otevírací dobu (Pysińska, 2001, Guz, 1996). Tyto mateřské školy jsou většinou otevřené dětem již od dvou let.

Organizace mateřských škol

Děti podobně jako v jeslích navštěvují v mateřských školách nejčastěji věkově homogenní třídy. V mateřské škole bývají většinou tři oddělení rozdělená dle věku dětí.

Učitelé v mateřské škole mají stejnou kvalifikaci jako vyučující na základní škole a mohou působit na všech úrovních systému základního vzdělání. Je tedy od nich požadováno vysokoškolské vzdělání získané v rámci magisterského studia.

Dalším specifikem je to, že děti jsou již v preprimárním vzdělávání hodnoceny. Nejde však o hodnocení v podobě známek, ale každé dítě má svůj „školní pas“, do nějž se zapisují údaje o pokroku dítěte během školního roku (Auduc, 2004).

Na konci školního roku jsou dětem vydávána „vysvědčení“, ve kterých jsou slovně hodnoceny.

V porovnání s českou mateřskou školou je také ve Francii dán státem uznávaný vzdělávací program, který je stejný a povinný pro všechny mateřské školy. Je to obdoba našeho RVP, avšak ŠVP, tak jak jej známe z ČR, ve Francii na úrovni preprimárního školství neexistuje. Při výuce je však používán tzv. třídní vzdělávací program, který si tvoří každá učitelka pro svou třídu a který vychází z vzdělávacího programu daného státem (Auduc, 2004).

Zvláštností v porovnání s českou mateřskou školou je, že počínaje od středního oddělení musí být děti ve francouzské mateřské škole i odpoledne, přibližně od 8 do 16 či 16.30 hod. Pouze nejmladší oddělení, tedy tříleté či dvouleté děti, mohou odcházet po obědě.

Z výše uvedeného je zřejmé, že vzdělávání v mateřské škole je považováno za důležité, dalo by se říci, že za stejně důležité jako na základní škole.

Cíle vzdělávání

Základním cílem vzdělávání v mateřské škole je vybavení dětí jazykovými kompetencemi, především v případě dětí z nefrankofonních rodin. Důraz je také kladen na rozvoj senzomotorických schopností, pohybových dovedností a osvojení pravidel společenského chování, rozvoj kreativity. Mateřské školy také děti seznamují s informacemi o okolním světě, lidském těle, přírodě, společnosti a kultuře (Pysińska, 2001).

Tyto výše vyjmenované vzdělávací cíle jsou velmi podobné vzdělávacím cílům, které si klademe ve výuce v českých mateřských školách.

Na rozdíl od české mateřské školy se však již v tomto věku učí číst a psát písmena, skládat slova z písmen. Nakonec se naučí číst a psát krátká slova, pouze však velkým tiskacím písmem (Pysińska, 2001). S podobným přístupem se setkáváme i v jiných zemích, kupříkladu v Anglii či Španělsku. V České republice však stálé převládá názor, že pro počátek výuky čtení a psaní je vhodný nástup do první třídy základní školy, neboť většina dětí ještě v předškolním věku není natolik intelektuálně zralá, aby se mohla učit číst a psát. Vzhledem ke zkušenostem ze zahraničí by možná stálo za zváženou, zda tomu opravdu tak stále je. Přece jenom současná generace dětí, tzv. generace alfa, je v mnohem jiná než předchozí generace.

Literatura a použité zdroje

WESOLOWSKA, E. A. System szkolnictwa we Francji. Kultura i Edukacja, 1997.

BRDEK, M.; VYCHOVÁ, H. Evropská vzdelávací politika. Programy, principy a cíle. Praha: ASPI, 2004.

ZOLNIERZ, A. Struktura szkolnego systemu Francji. Nowa Szkoła, 1992.

AUDUC, J. L. L´école en France. Paris: Nathan, 2004.

PYSIŃSKA, E. Przedszkolaki we Francji i gdzie indziej. Głos Nauczycielski, 2001.

GUZ, S. Edukacja przedszkolna w okresie przemian. Warszawa; Radom: WSP TWP: Instytut Technologii Eksploatacji, 1996.

TABAROT, M. Rapport sur le développement de l’offre d’accueil de la petite enfance. Zpráva předsedovi vlády.

DRUCKERMANOVÁ, Pamela. A dost!. Velké Přílepy: Lucka Bohemia, 2012.