Jak zlepšit atmosféru ve třídě?

Jak docílit pohodovějšího dne ve školce pro učitele i pro děti? Metodika Dobrý začátek je postavená na čtyřech základních principech komunikace – věnování pozitivní pozornosti, principu chválení, stanovení jasných hranic a vědomého přehlížení. Co tyto pilíře konkrétně znamenají v praxi?

Základem je popisná pochvala

Základem metodiky je věnování pozitivní pozornosti, chcete-li chválení. Dospělý by měl dítě v maximální míře povzbuzovat a podporovat. Pochvalou by se tedy nemělo šetřit. Klíčové ale přitom je, jak by pochvala měla vypadat. Podle metodiky by se nemělo jednat o paušální „šikulkování“, či jiné všeobecné chválení, nýbrž o konkrétní a detailní popis toho, co dítě v tu chvíli udělalo dobře, nebo se o to alespoň snažilo.

Tedy když uvidíme hezky namalovaný obrázek podzimní krajiny, nebudeme říkat „ty jsi ale šikovný“, ale můžeme přesně popsat to, co nás na kresbě zaujalo: „Krásně jsi vystihl podzimní barvy červenou, žlutou a hnědou. A vidím, že listy poletují ze stromu dolů. To je přesně to, co se děje na podzim.“ Cílem je tedy dát dítěti přesnou zpětnou vazbu, co se mu povedlo. Všeobecným a neurčitým chválením totiž zaprvé nebude vědět, v čem je dobré, a za druhé se lehce stane na pochvale závislé. Nebezpečím přitom je, že začne dělat věci pouze pro uznání, a ne pro aktivitu jako takovou. Špatně formulované chválení tedy může mít podle odborníků i dlouhodobé následky, tedy třeba zmíněnou závislost na pochvale či špatné výsledky činnosti jako takové.

Průzkumy už v 70. letech totiž potvrdily, že lidi, kteří dostávali za nějakou činnost odměnu, podávali horší výsledky a zároveň o činnost neměli takový zájem. Když se za skládání puzzle nabízela odměna, děti o přestávce už neskládaly, na rozdíl od těch, které za to žádnou odměnu nedostaly. Ty se věnovaly skládání i o přestávce.