Jak učit kroužkovce zábavnou formou

Není lepší motivace k učení než možnost ve škole pracovat s opravdovým živočichem! Jinak klasické téma kmen kroužkovci se může „okořenit" pozorováním živých žížal obecných, které učitel přinese do třídy a rozdá je žákům. Pro tuto aktivitu je optimální zvolit skupinovou práci (skupinky cca po 4 žácích), aby se mohli zapojit všichni žáci a aby se zároveň mohl učitel skupinám individuálně věnovat. Je též žádoucí přizpůsobit pracovní místa pro práci skupin (spojit dvě lavice, aby žáci seděli k sobě čelem a měli uprostřed volný prostor na materiál a pomůcky).

Praktické cvičení je potřeba naplánovat na období, kdy je snadné v přírodě nasbírat dostatečné množství žížal, tzn. přibližně od března do října až listopadu (nejlépe v záhoně nebo v kompostu). Do školy je učitel přenese ve sklenici s hlínou. Před hodinou žížaly opláchne vodou, aby se daly dobře pozorovat, a v uzavřené nádobě, kam proniká vzduch otvory ve víku, přemístí do třídy.

Ještě před rozdáním pomůcek a živočichů vyučující stanoví pravidla pro naplánovanou činnost. Jedním ze způsobů, jak pravidla stanovit, je oslovit žáky, zda sami tuší, jak by se měli chovat během této vyučovací hodiny. Je pravděpodobné, že když žáci dají sami dohromady vlastní pravidla (buď metodou brainstormingu, nebo sepsáním seznamů pravidel ve skupinách a pak vybráním jednotlivých bodů z těchto seznamů a vytvořením jednoho společného seznamu), budou se jich spíše držet, než kdyby jim byla prostě řečena. Mezi pravidly by jistě nemělo chybět takové, které zakazuje špatné zacházení se žížalami a používání těchto živočichů k zastrašování spolužáků.

Pozorování

Učitel rozdá žákům pinzety, lupy a papír s hrubším povrchem, na který posléze dostanou žížalu (1 - 2 do skupiny). Každá skupina také dostane schéma stavby těla žížaly, aby se žáci při pozorování lépe orientovali a věděli, co přibližně vidí přes tenkou pokožku živočicha. Pro tento účel lze použít přiložené dokumenty (stavba těla žížaly s popisem a bez popisu) nebo se jimi inspirovat. Žáci by měli mít k dispozici učebnice přírodopisu (alespoň jednu do skupiny), ve které je uvedeno učivo o žížale obecné.

Je žádoucí, aby učitel spolu s pomůckami rozdal do skupin i seznam s úkoly pro pozorování, protože po rozdání žížal se nejspíše pozornost žáků přesune rychle z učitele na žížalu. Na splnění každého úkolu mají žáci 5 - 7 minut. Řešení úloh průběžně prodiskutovávají s vyučujícím, který musí dát možnost každé skupině, aby se vyjádřila.