Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Jak učinit hru pexeso zábavnější
4,3 (4 hodnocení)
Článek se zaměřuje na jednu z nejznámějších her, kterou milují děti již od nejútlejšího věku – na pexeso – a pojednává o možnostech, jak tuto hru obměňovat tak, aby byla pro žáky stále zajímavá.
Hry patří mezi aktivizační prostředky nejen v jazykovém vyučování a z vlastní zkušenosti jistě víte, že při hře se novým věcem učíme nejsnáze. Pokud budou hry cíleně zařazovány do vyučování jako výukové hry, a ne jen jako pouhé vyplnění volného času, nelze brát v úvahu názor odpůrců her ve výuce – a to ten, že hry jsou pouze pro zábavu, ubírají čas „smysluplné výuce“, a proto do vzdělávacího procesu nepatří. Kromě výukového cíle můžeme také pomocí hry navodit vhodné pracovní klima k další práci ve skupině a prohlubovat kamarádské vztahy mezi žáky, probouzíme u žáků tvořivost a prostřednictvím her lze ukázat, jak používat již získané dovednosti a znalosti.
V tomto článku bych se ráda zaměřila na jednu z nejznámějších her, kterou milují děti již od nejútlejšího věku – na pexeso (anglicky pelmanism, pairs nebo memory game), a to v souvislosti s použitím této hry v jazykovém vyučování. Předpokládám, že zejména učitelé mladších žáků tuto hru dobře znají a v hodinách také používají. Musíme si ovšem připustit, že pro starší žáky tato hra postrádá dynamiku a je pravdou, že i sebeoblíbenější hra se časem okouká a je třeba ji čas od času obměnit. V průběhu let jsem základní variantu měnila také podle úrovně žáků a výukového cíle. Některé varianty vymysleli samotní žáci.
Základní princip této hry spočívá v rozložení jednotlivých kartiček na lavici rubem dolů a žáci hledají dvě kartičky, které k sobě patří – ať už dva stejné obrázky, nebo obrázek a slovo, nebo dvě slova. Při variantách pro starší žáky pak na kartičkách mohou být slovní spojení nebo dokonce celé věty. Pokud k sobě karty patří, žák získává bod, pokud ne, vrací karty zpět na místo. Vítězem je pak ten žák, který získá nejvíce bodů ve chvíli, kdy hra končí (všechny karty jsou již vyčerpány nebo po uplynutí stanoveného časového limitu).
Už při rozkládání karet můžeme hru obměňovat, a tím ji zjednodušit nebo ztížit:
karty skládáme do obdélníku, po bocích vytvoříme „souřadnice“ – svisle např. písmena, vodorovně čísla (žáci pak při odkrývaní karet musí říct patřičnou souřadnici; slouží k procvičení čísel a písmen abecedy, písmena nemusíme volit podle abecedy, ale volíme ta písmena, jejichž anglické hláskování činí žákům potíže, např. c-s, g-j, w, y, i-e, …),
pokud chceme, aby si žáci nejdříve zopakovali např. slovní zásobu na kartičkách, necháme na určitou dobu karty otočené lícem nahoru a žáci se snaží si zapamatovat jejich umístění; poté je na stejném místěotočíme lícem dolů nebo je přemístíme aotočíme na zcela jiných pozicích.
Někteří žáci byli „nespokojeni“ s pravidlem, že žák, který objevil pár, pokračoval ve hře. Někdy museli dlouho čekat na svůj tah. Proto lze stanovit tato pravidla pro pořadí hráčů:
při začátku hry začíná žák s nejkratším/nejdelším jménem, pak pokračují žáci po/proti směru hodinových ručiček,
žáci se v odkrývání karet pravidelně střídají bez ohledu na to, zda žák získal správnou dvojici či nikoliv. Tím se zvyšuje šance na výhru i u slabších žáků. Tady lze doporučit pravidlo, že pokud na stole již zůstanou jen dvě poslední karty, hra končí a nikdo z žáků za tento poslední pár bod nezískává.
pokud dodržíme pravidlo o pokračování ve hře po úspěšném odkrytí páru, lze ustanovit, že pokud žák při dalším tahu nezíská pár, ztrácí již získaný pár. Pokud žák takto získal více párů v jednom kole, při neúspěchu ztrácí všechny. Může se ale svého tahu vzdát a pokračuje další žák.
počet tahů (nebo počet odkrytých karet) můžeme určit také např. hodem kostkou,
zvláště zábavná varianta je házení např. kamínků na karty; je nutné si připravit větší hrací karty, ty rozmístit např. na podlahu a žáci se musí na kartu, kterou chtějí odkrýt, trefit.
Při vracení nesprávně tažených karet můžeme stanovit tato pravidla:
žáci vrací karty, které k sobě nepatří, na stejné místo,
žáci vrací karty, které k sobě nepatří, na libovolné jiné místo (žáci se tedy musí na hru více soustředit),
již tažené karty, které k sobě nepatří, budou žáci umísťovat pohromadě např. nad rozložené karty nebo po bocích herních karet – rozdělíme tedy všechny karty na dvě skupiny a bude jednodušší dohledat už jednou otočenou kartu,
vrácené karty můžeme nechat otočené lícem nahoru (vhodné zejména pro mladší děti, hra má větší spád a lze ji tak použít např. jako warm-up).
Možnosti, jak zdůraznit výukový cíl hry:
žáci při odkrytí karet (při využití v jazykovém vyučování by mělo být samozřejmostí),
musí říct, co je na kartách
žák, který je na tahu, musí zopakovat předchozí dvě karty a také pojmenovat své karty,
při pokročilejších variantách, kdy žáci např. hledají dvojice sloveso + -ing form nebo sloveso + to infinitive je vhodné dát žákům klíč – učiteli to usnadní práci (nebude muset stále odpovídat na otázku „Je to tak správně?“), nebo můžeme žákům povolit nahlédnutí do učebnic, poznámek a podobně. Zdůrazněme však, že jednou vyhledané slovo již nesmí hledat podruhé – účelem hry je si daná slovesa procvičit a ne vyhledávání informací.
další možností je ustanovení jednoho žáka jako „náhradního učitele“ – má k dispozici klíč a radí žákům; je vhodné za „náhradního učitele“ zvolit nejsilnějšího hráče ze skupiny – jednak se dá očekávat, že si s otázkami poradí a také to zvyšuje šance ostatních „slabších“ žáků na vítězství.
pokud je na kartách např. nové nebo složité učivo, necháme žáky před samotnou hrou karty uspořádat do párů, poté se karty zamíchají a otočí lícem dolů.
Týmové varianty:
u stolu sedí 4 žáci, vždy dva protější tvoří pár a mohou si radit; používají vhodný jazyk: Don’t take this card! Take this one. I don’t rememeber. I don’t know…
podobná varianta pro dvojici – opět 4 žáci, dva protější tvoří pár, ale karty si při odkrytí nesmí ukázat – musí je pojmenovat. První žák otočí pouze jednu kartu a pojmenuje ji, druhý žák z páru pak hledá kartu do páru.
Možnosti pro karty:
karty tvoří páry,
karty tvoří trojice, čtveřice,…
dvojice obrázek–obrázek (při otočení karty žák musí obrázek pojmenovat),
dvojice obrázek–slovo (opět musí vyslovit),
dvojice české slovo–anglické slovo (žáci musí přečíst obě slova nahlas),
vložení „žolíka“ – zvláště mladší žáci milovali tuto variantu – do hracích karet vložíme několik „žolíků“; při obrácení žolíka si žák tuto kartu ponechal a mohl ji využít např. pro tah navíc nebo jím nahradil libovolnou kartu.
Co můžeme pomocí pexesa procvičovat:
V podstatě se dá říci, že cokoliv. Moje konkrétní návrhy a zkušenosti:
skládání jednoduchých vět – na jedné kartičce je začátek věty, na druhé pokračování (viz příloha Jednoduché věty),
otázky a odpovědi (viz příloha Jednoduché otázky a odpovědi),
příkazy, classroom language,
krátké odpovědi (viz příloha Krátké odpovědi – to be).
Pro starší žáky:
nepravidelná slovesa,
porovnávání dvou slov – procvičujeme stupňování přídavných jmen (A tiger is faster than an elephant.),
stupňování přídavných jmen (žáci hledají dvojice přídavných jmen, které tvoří 2./3. stupeň stejnou koncovkou, např. happy – pretty, -i mění na –ier),
předložky (viz příloha Časové předložky),
členy,
modální slovesa (žáci do vět doplňují vhodné modální sloveso – can/could, must/ mustn’t, have to, need/needn’t…, nebo hledají dvě věty se stejným modálním slovesem),
výslovnost (fonemické symboly IPA, slova podle přízvuku, slova se stejnou zvýrazněnou hláskou…),
časy – je dobré volit podobné věty v několika časech, žáci pak hledají vhodné sloveso ve správném tvaru, např.
work
Every Friday we ……… on an interesting project in English lessons.
works
My father ………… in a bank.
are working
My grandparents ………… in the garden at the moment.
worked
My grandma …………… in a hospital two years ago.
don’t work
I …………… on Friday because it is my day off.
krátké odpovědi (žáci hledají dvojici otázka–krátká odpověď nebo dvě věty, které mají stejnou krátkou odpověď – viz příloha Krátké odpovědi – present simple)
nepočitatelná podstatná jména (viz příloha Nepočitatelná podstatná jména).
Pro inspiraci uvádím i pár příkladů pro dospělé:
podmínkové věty – žáci hledají k sobě patřící části věty nebo překlady vět.
You wouldn’t have a headache
if you spent less time at the computer.
tvoření vět – žáci tvoří z daných dvou slov smysluplné věty v daném čase,
porovnávání dvou slov, hledání společných vlastností,
dovětky (žáci hledají dvojici věta–dovětek nebo dvě věty, které mají stejný dovětek),
slovesa vyžadující gerundium nebo infinitiv (žáci hledají buď dvojice sloveso + -ing form nebo sloveso + to infinitive nebo dvě slovesa se stejnou vlastností),
formální a neformální angličtina (žáci k sobě přiřazují věty, které vyjadřují formálně nebo neformálně to samé nebo přiřazují k sobě dvě formální nebo dvě neformální věty); podobně britská angličtina a americká angličtina,
frázová slovesa,
kolokace.
Nepochybuji o tom, že každý učitel dokáže ke každé věkové kategorii vymyslet spoustu dalších námětů. Nicméně jsem si vzpomněla na postesknutí jedné mé kolegyně, že jejich příprava zabere hromadu času – hledání obrázků, tisk, laminování, stříhání, třídění, ukládání do obálek… Určitě je na tom kus pravdy, ale alespoň v jednom můžeme do přípravy zapojit samotné žáky – zejména mladší děti velmi rády kreslí, a proto toho můžeme využít právě při přípravě těchto her. Třídění nám usnadní, pokud si budeme jednotlivé hry tisknout na různé barevné papíry. Ovšem i starší žáci mohou být zapojeni do přípravy kartiček: třídu rozdělíme do skupin a každou skupinu požádáme, aby připravila např. deset párů karet (tzn. 20 karet) s nepravidelnými slovesy (jedna karta infinitiv, druhá min. čas a příčestí trpné). Poté si žáci karty navzájem vymění a mohou začít hrát. Stejně můžeme pokračovat i v dalších případech.
Závěr:
Ve svém příspěvku jsem se snažila ukázat, že i tak známá hra, jako je pexeso, může mít spousty variant, a je tedy jen na učiteli, kterou zvolí jako nejvhodnější pro daný účel. Věřím, že nejen začínající učitelé zde naleznou inspiraci, ale i zkušení učitelé najdou oživení svých hodin.
Autorka přináší vyučujícím tipy do výuky cizího jazyka, jak lze rozmanitě pracovat s materiálem tak známým jakým "pexeso" bezesporu je. Přesto článek může být vodítkem jak pro začínající učitele tak pro osvěžení zkušeným kolegům.
