Jak správně relaxovat s dětmi

Známé jsou např. techniky Autogenní tréning J. H. Schultze nebo Jakobsonova progresivní relaxace. Jsou  ale náročné na čas, a proto se v běžné praxi používá často kratších forem.

Zacílené jsou relaxace zaměřené na vybavování určitých vzpomínek, na zvládnutí určitého konkrétního prožitku. Souvisejí s terapií a patří do rukou psychologům a lékařům.

Necílené nejsou zaměřené na žádná osobní témata a používají se pro navození klidu, uvolnění (pocitu síly a energie), k podpoře soustředění a sebevědomí. Při každé relaxaci jde o to, že se „vědomé uvolnění kosterního svalstva přenáší do roviny duševní.“ Dobře přitom působí mluvené slovo, jeho obsah, ale i výraz, podání, barva hlasu, síla, temporytmus a melodika. Tempo mluvy by mělo při relaxaci být třikrát pomalejší ve srovnání s běžným tempem řeči. Výborně působí také vhodná relaxační hudba (Steven Halpern, Vangelis, Kytáró, Enya, Déva Prémal nebo náš Petr Piňos, i zvuky lesa, louky, vody atd.)

Při relaxaci s neřízenou imaginací po několika úvodních větách ponecháme znít relaxační hudbu anebo jen ticho. Děti pohodlně sedí s čelem opřeným o předloktí anebo leží a představují si cokoli, co jim obrazotvornost přináší. Většinou se jim vybavují představy příjemné. Děti aktuálně žijící v nějakém diskonfortu ale nemusejí relaxaci prožívat vždy jako příjemnou. Nikdy nikoho proto nenutíme.

Během řízené imaginace vedeme slovně fantazii dětí do pozitivních a citově bezpečných prostředí a prožitků. Relaxovat se dá také vestoje nebo za pohybu. I to je možnost, jak dětem nabídnout něco  pro zdraví.

Je třeba, abychom před relaxací a při ní vždy dbali na vytvoření tzv. bezpečného prostoru, abychom vždy volili vhodný čas, místo a způsob podání