Jak se stát spravedlivějším učitelem

Činnost jednoho z nejvýznamnějších vědeckých pracovišť zkoumajících využití technologií ve výuce (MIT Teaching Systems Lab) sledujeme velmi pečlivě. Jeho vedoucí Justin Reich byl prvním, kdo v době největšího boomu MOOC kurzů (2012) upozorňoval na problém nerovnosti, který paradoxně volná dostupnost nejlepších učitelů světa ještě zhoršuje (Vliv otevřenosti na budoucnost školství). Od té doby se Justin této problematice věnuje (např. viz Nezdařená disrupce podle Reicha). Nedávno jsem referoval o kurzu, který se snaží pomoci učitelům řešit základní překážku při budování vztahu se znevýhodněnými žáky – Jak učit obtížná témata v turbulentní době. Jak uvidíme vzápětí, Teaching Systems Lab v tomto trendu pokračuje.

Kurz edX Becoming a More Equitable Educator: Mindsets and Practices (Jak se stát spravedlivějším učitelem: Pochopení a praxe) je dalším důkazem toho, jak se toto pracoviště pod vedením Justina Reicha posouvá směrem k pedagogice, která je ve skutečnosti hlavní překážkou zavádění vzdělávacích technologií. Než se pustíme do jeho obsahu, asi je dobré připomenout, že v USA dochází v poslední době ke stále většímu štěpení společnosti (dissensus). Prezident Trump byl jen signifikantním průvodním jevem, stejně jako hnutí „Black lives matter“ či „Me too“. Potlačovat rozdělení společnosti je možné jen prostřednictvím pochopení souvislostí, a to se neobejde bez vzdělávání. Doufám, že si všichni uvědomujeme, že se to týká i nás.

Justin se pro realizaci tohoto kurzu spojil s profesorem Vanderbilt University Richardem Milnerem, který se specializuje na přípravu učitelů na práci s rasově či ekonomicky znevýhodněnými žáky.

Becoming a More Equitable Educator – Trailer

Kurz na počátku detailně rozpracovává dvě odlišné formy chápání problematiky nerovností, a tak vysvětluje rozdíl mezi rovností a spravedlivostí. Tomu jsme se však již na Spomocníkovi věnovali, když jsme popisovali mýtus meritokracie (Mýtus meritokracie podle Education Elements) a Matoušův efekt (Nezdařená disrupce podle Reicha). Kurz na základě vlastního výzkumu MIT definuje ještě několik dalších souvisejících antagonistických forem přístupu učitelů k žákům [1]. Přehledně je ukazuje následující tabulka.

Formy přístupu učitelů (školy) k žákům podle MIT [1]

Všechny výše popisované formy jsou v určité míře v činnosti našich škol přítomny. Podle Justina a Richarda však je velkým problémem to, že většinou převažuje jen ta tradičnější a jednodušší, která klade na učitele mnohem menší nároky. Proto bylo podstatou té části kurzu, která se snažila vysvětlovat (pochopení v názvu), zdůvodnit potřebu hledat mezi odlišnými přístupy rovnováhu. Každé dvojici antagonistických forem byla věnována jedna lekce.

Pochopení souvislostí

Spravedlivost/rovnost

Je chybou si myslet, že je úspěšnost ve škole závislá jen na osobních vlastnostech každého žáka. Tam, kde všichni žáci dělají totéž a mají stejnou podporu ze strany školy, jsou ti, kteří nemají oporu v domácím (mimoškolním) prostředí, znevýhodněni. Tito žáci, mají-li mít stejné šance dospět až k maximu svých možností, potřebují vyšší míru podpory. Je třeba, aby o nich učitel věděl co nejvíce a měl k nim osobní vztah. Je velmi vhodné se snažit přizpůsobit školní činnost osobním zájmům žáků a dát jim možnost spolurozhodovat o tom, co se budou učit.

Pozor ale, vyšší míra podpory znevýhodněným při učení nesmí mít vliv na hodnocení výukových výsledků. V této oblasti musí platit stejná pravidla pro všechny – všichni si musí být rovni.

Potenciál/nedostatky

Úspěšní učitelé dokáží najít způsob, jak propojit školu s domácím prostředím žáků (kulturou, jazykem). Podaří-li se u každého najít určitý potenciál, který je vhodně využit, projeví se to primárně na zájmu žáků o učení i na výsledcích. Vedlejším pozitivním efektem je možný pokles kázeňských prohřešků. Kurz rozpracovává metodiku tzv. „chytré zpětné vazby“, která má být průběžná a individuální – tedy formativní.

Stavět výuku na odlišnostech a kulturních rozdílech mezi žáky by nemělo být v rozporu s existencí určité společné kultury (vize) celé školy, která je akceptována všemi a snaží se pozitivně přispět k fungování občanské společnosti nad rámec školy.

Zájem/nezájem

K tomu, aby mohl učitel hledat potenciál každého žáka, musí o něj mít zájem. Chce-li mu pomoci, potřebuje se umět vžít do toho, jak (znevýhodněný) žák vnímá školu. A je nezbytné, aby žák uvěřil, že zájem učitele je opravdový.

Každý si asi položí otázku, jak dalece je v možnostech učitele se věnovat každému žákovi individuálně. Jakmile je ve třídě žáků se specifickými potřebami více, je tento cíl nesplnitelný. Pomoci může jedině využití asistenta.

Souvislosti hrají/nehrají roli

Vlastnosti žáka, jeho chování a vztahy jsou významně ovlivňovány rodinou a komunitou. Často to na první pohled na povrchu nemusí být zřejmé. Pochopení těchto (hlubokých) souvislostí je nezbytné pro vhodné nasměrování pomoci při studiu. Někdy je již samotná upřímná snaha významným krokem k akceptaci školy znevýhodněnými žáky.

Pozor ale, jakkoli si přejeme, aby učitel zkoumal pozadí každého žáka, neměl by se těmito poznatky nechat ovlivnit při posuzování jeho akademických výsledků. Až příliš často se stává, že je žák zařazen do určité škatulky (např. lajdák) jen na základě zjištěných souvislostí s jeho mimoškolním životem.

Praxe spravedlivějšího učitele

Již v minulém kurzu (Jak učit obtížná témata v turbulentní době) jsme se seznámili s novým nástrojem vyvinutým v MIT Teaching Systems Lab, a tím je aplikace Teacher Moments. Ta se i zde stala nosným prvkem vtahujícím účastníky v roli učitele do řešení pro každou lekci specifického problému. Jejich úkolem je vhodným způsobem reagovat na sdělení několika různých aktérů prostřednictvím chatu. Kurz nabádá účastníky k vytvoření vlastní skupiny řešitelů (s kolegy na pracovišti) s cílem projít simulací společně a o rozhodnutích průběžně diskutovat.

Simulace vyžaduje aktivní zapojení a je pouze v angličtině. Navíc má řešená problematika silný americký kontext. To znamená, že se u nás asi najde jen málo takových nadšenců, kteří se pustí do řešení. Přesto zde uvádím přehled s odkazy na příslušné metodické příručky, v nichž lze nalézt odkazy na samotnou simulaci.

Simulace problémů z praxe řešené v rámci kurzu edX Becoming a More Equitable Educator [1]

Určitě by stálo za to uvažovat o lokalizaci tohoto nástroje, který by mohl přispět k přiblížení přípravy učitelů potřebám současného vývoje světa.

Závěr

Hlavním poselstvím tohoto kurzu je potřeba hledat rovnováhu mezi zde popisovanými krajními přístupy. Tato rovnováha se v realitě současného školství nachází blíže k akceptaci vlivu prostředí, v němž žáci žijí, na výuku. Neexistuje jen jedno správné řešení, vždy je nutné přizpůsobit konkrétní rozhodnutí aktuální situaci. Snad se podaří většinu učitelů přesvědčit o nutnosti navrhovaného posunu v přístupu.

Pokud jde o spravedlivé školství, určitě máme co zlepšovat. Naděje přitom upínáme ke Strategii 2030+, která má snižování nerovností jako nejvyšší prioritu.

Literatura a použité zdroje

Becoming a More Equitable Educator: Mindsets and Practices — Course To-Go [online]. 2021. [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://docs.google.com/document/d/1z47x0mCBByzbt4_I1W6CBbAMrasrtii2aBxgkpJUgXE/edit?usp=sharing.

MILNER, Richard; DONALDSON, Kenny. “I Feel Sad, and I Don’t Know Why”: Remembering to Be There for Young People [online]. 2020. [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.hepg.org/blog/i-feel-sad,-and-i-don%E2%80%99t-know-why%E2%80%9D-remembering-to-b.

MILNER, Richard. How to Really Close Opportunity Gaps During Our National Racial Reckoning [online]. 2020. [cit. 2021-01-24]. Dostupné z: https://www.edweek.org/leadership/opinion-how-to-really-close-opportunity-gaps-during-our-national-racial-reckoning/2020/10.