Jak se připravit na zavádění tabletů do výuky
Článek popisuje situaci zavádění výuky s tablety na ZŠ a věnuje se řešení typických problémů s tím spojených.
Na naší škole se zaobíráme myšlenkou začlenit tablety do vzdělávacího procesu. Protože štěstí přeje připraveným, tablety jsme okamžitě nezakoupili, ale začali přemýšlet o tom, jak se na ně připravit. Naše škola sestává z více pracovišť. V první fázi uvažujeme o nasazení tabletů na dvě pracoviště, jedno s 200 žáky, druhé se 150 žáky.
Na kladech využití dotykových zařízení se zřejmě shodneme všichni (téměř). Ale jaká úskalí čekají školu, která se rozhodne řádně připravit?
Operační systém
O tom, zda nakoupit zařízení s iOS nebo Androidem toho již bylo napsáno dost. Atraktivním se však stane i Windows, které nabídne firma Microsoft zdarma pro levná zařízení (pouze však pro ty s úhlopříčkou menší než 9 palců) [1]. I tak stojí tato alternativa za úvahu.
Internetové připojení a pokrytí wi-fi
Pokud chceme využívat zařízení ve více učebnách najednou, je nutno v našem případě navýšit konektivitu ze současných 40 Mb/s na 100Mb/s. Pokrytí wi-fi signálem je složitější. Wi-fi pokrytí máme neúplné. Škola již nyní disponuje oddělenými sítěmi pro žáky a učitele. Ve škole jsou zřízeny wi-fi koutky (kam dosáhne vysílač). Pro úplné pokrytí školy zvažujeme nákup všesměrových antén.
Zabezpečení bezdrátové sítě
Síť bude třeba rozdělit na více SSID, ideálně podle počtu učeben, kde se bude s tablety pracovat. K tomu je k dispozici více řešení. My uvažujeme o dvou možných. Prvním je zařízení Ubiquiti UniFi [2]. Toto zařízení spojuje anténu pro šíření wi-fi s možností jeho podrobné správy. S jednou jednotkou je možné vytvořit až čtyři SSID s různou úrovní zabezpečení a rychlosti. Zde můžeme počítat s částkou 1500 Kč za jednotku. K pokrytí cca třicetimetrového patra jsou potřeba tři až čtyři jednotky.
Druhá varianta, podle mne výhodnější a komplexnější, počítá s nasazením BYOD (Bring Your Own Device). Musíme brát v úvahu, že žáci nebudou využívat pouze školní zařízení, ale budou si chtít do výuky nosit svoje vlastní. Ideální řešení v tomto případě nabízí technologie Hewlett - Packard[3]. Poskytuje celu řadu služeb. Kromě možností uvedených u zařízení Ubiquiti, umožňuje navíc registraci více zařízení u jednoho žáka pod jedním účtem, přístup k síti pouze vybraným zařízením, omezovat přístup dle časového rozvrhu. K dalším výhodám patří monitorování činnosti a selektivní filtrování webových stránek. Všechny události jsou ukládány a lze je zpětně vyhledat. U školy s cca 300 uživateli musíme ovšem počítat s paušální cenou cca 5000 Kč za měsíc. Škola může využít i jiná řešení BYOD. Cena se odvíjí od počtu licencí přístupových bodů.
Diskuze (2)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Ondřej Neumajer24. 6. 2014
Doplňuji, co by moderní školní wifi síť měla/mohla splňovat: - oddělení sítí SSID (učitel, žák, správce, host...), - content filter webových stránek (vzdálený black list?), - monitorování návštěvnosti webových stránek, - min. standard 802.11n (600 Mbit/s), - obě bezlicenční pásma (2,4GHz i 5 GHz), - nastavení Quality of Services, - roaming, - load balancer. Poznámka k digitální propasti: nejvíce by ji prohlubovalo, kdyby počítače (tablety) ve školách nebyly.
- E Kocourek24. 6. 2014
Vynikající článek, nabitý vynikajícími nápady! Samozřejmě, dobíjecí zásuvky na stěnách učebny (ale hustě!) jsou všestranně a mnohem lepší řešení, nežli rozvod do každé lavice. Zdá se, že autor (a jeho škola) zvažuje výhradně možnost, že školní síť bude zprostředkovávat přístup na Internet. Ale to přece vůbec není nutné. I kdyby autor alternativu školního intranetu zavrhoval, divím se, že ji vůbec nediskutuje. Na intranetu izolovaném od Internetu by odpadly starosti se selektivním filtrováním webových stránek, a monitorování činnosti by se usnadnilo. Na druhou stranu by se studenti museli obejít bez těch - dnes tak populárních - cloudových služeb. Když tedy autor má k dispozici oddělenou síť pro toho a oddělenou síť pro onoho, což takhle zavést učebny (a wifi sítě) s různým režimem "otevřenosti"? Sítě typu "učebna", napojené výhradně na intranet - tam studenti musí pracovat. A sítě typu "studovna" (nebo knihovna) napojené na Internet - tam si studenti mohou provádět svoje internetové rešerše. (A všichni víme, co tam provádí doopravdy.) Pokud jsem to správně pochopil, odstavec Zabezpečení bezdrátové sítě pojednává jednak technickou podporu, druhak obsahovou podporu datové sítě. Mám dojem, že se zde místy řeší pseudoproblémy. Třeba (ale nejen) jak omezovat přístup dle časového rozvrhu. Ale proč? Máte síť s dosahem pár metrů, jen tak tak pokrývající učebnu, tak snad by mohlo stačit, že do té učebny někoho pustíte a někoho ne. Myšlenka, že tablety usnadní (nebo neusnadní?) učitelům práci, by zasloužila rozvést. Názor, že je zcestná, osobně nesdílím. A že na pedagogy budou kladeny zvýšené nároky na zvládnutí zařízení a přípravy na hodiny? Odhaduji, že jenom na ty pedagogy, kterým se škola chystá vnucovat cosi, o co ti pedagogové nestojí. Myšlenka digitalizace učebnic nepřijde jako hloupý nápad ani mně. Stojí proti ní mocná lobby vymahačů výpalného z údajných autorských práv, a ani (česká ani světová) nakladatelství nevypadají, že by se chystala vymýšlet nové obchodní modely. Natožpak na ně přejít. Kdyby Ministerstvo opravdu chtělo učinit něco prospěšného pro školství, zde se nabízí oblast působnosti - právní zajištění digitalizace učebnic. Zmínka o oddělených sítích pro studenty a pro učitele mě přivádí k dotazu: K čemu je učiteli tablet? Cožpak učitel bude řídit (nebo vyhodnocovat?) vyučovací hodinu z tabletu? K rozšiřující se digitální propasti. Vynechejme, prosím, z našich úvah ročníkové, absolventské a podobné dlouhodobé práce, v rámci kterých studenti nejspíš rešerše běžně provádí, a prováděli je i před příchodem tabletů. Že zadám úkol, k jehož řešení mají žáci vyhledat zdroje na internetu a nasdílet učiteli výsledek, to si představit nedokážu. Ale někdo si to asi představit dokáže, a na takového učitele mám dotaz: v kolika předmětech a kolikrát za život může student dostat takovýhle rešeršní úkol? Je ta frekvence natolik významná, abychom k případnému výskytu takovýchto zadání přihlíželi v jakýchkoli úvahách? Závěr a nejtěžší úkol: prý naučit se s tablety efektivně a tvořivě pracovat. Tomu se směju. Odsud to vypadá, že nejtěžším úkolem pro mnohé bude pochopit, že o tablety vůbec nejde. Cílem je přizpůsobit vyučování poněkud nové (nebo radikálně nové?) situaci v přenosu, zpracování a ukládání informací. A zda studenti při tom používají tablety nebo notebooky nebo stacionární workstationy nebo naopak PéDéÁčka či chytré mobily, to je úplně podružný detailíček. Každopádně držím autorovi a jeho škole palce, ať se jim práce výpočetní technikou v masovém měřítku daří. A ať se jim líbí!