Jak podpořit kreativní myšlení žáků?

V nedávném článku o efektivním učení se ukázalo, že tvořivost (či kreativita) patří mezi fundamentální psychologické schopnosti, které se podílejí na učení. Mluvíme-li o tom, že by se žáci měli naučit efektivně učit, pak je zřejmé, že mimo schopnosti pozorování, paměti, představ a myšlení je nezbytná také tvořivost.

Právě ona hraje velmi důležitou roli při hledání nových souvislostí nebo zařazováním podnětů do kontextu již zapamatovaných dovedností. Moderní směry v psychologii učení od šedesátých let upozorňují na to, že člověk myslí sémanticky. Základním stavebním kamenem našeho uvažování je pojem (či klíčové slovo) a tyto jednotlivé imprese jsou navzájem propojeny. Klasické myšlení pak postupuje tak, že k danému slovu nabízí ty asociace, které má již vytvořené.

Takto pojatá představa o učení ukazuje, že klíčové budou dva momenty – identifikace pojmu a vytváření vazeb. Oboje by mělo být v efektivním procesu učení přítomno (ostatně je to přítomno implicitně v každé metodě učení, jen na to není kladen takový důraz).

Kreativita pak v podstatě znamená schopnost vytvářet jiné než triviální vazby mezi pojmy, tedy spojovat taková klíčová slova, která nejsou zcela obvyklá. Princip mozku je pak možné si představit jako asociativní databázi, založenou na principu klíče (výchozí pojem) a množiny odkazů (tedy spojení s dalšími pojmy). Každý nový vjem musí být do této databáze připojen tak, aby jeho spojení s dalšími „položkami“ bylo dostatečně husté. Jen tak se zajistí, že člověk danému problému porozumí a nezapomene jej.

V následujícím článku se tedy pokusíme ukázat některé metody, jež mohou vést k rozvoji kreativního myšlení žáků, které bude mít za následek nejen efektivní učení, ale také větší schopnost invence, heuristického objevování nebo rozvoj uměleckého talentu.

Brainstorming

Zřejmě nejznámější metodou na podporu kreativního myšlení je brainstorming. Je založený na podpoře kolektivního myšlení. Všichni žáci jsou postaveni před problém nebo téma, ke kterému nabízejí nápady na jeho řešení či rozvoj. Důležité je, že nejde o podporu autorských nápadů, ale o kolektivní výsledek. Jednotlivé nápady jsou psány na tabuli a mohou je všichni rozvíjet.

Volitelná je pak druhá fáze, ve které jsou jednotlivé příspěvky diskutujících analyzovány. Jde o poměrně populární metodu, která se běžně používá ve firmách, a žáci by si na ni měli zvyknout již ve škole. Mimo rozvoje kreativního myšlení rozvíjí také schopnost spolupráce. Každé vyřčené slovo může být inspirací pro ostatní, a je proto důležité.

Obecně se jeho použití podporuje především u menších skupin do patnácti osob, aby nedošlo k tomu, že někdo z týmu bude pasivní. Proto je dobré brainstorming používat především, pokud nemáme k dispozici celou třídu, ale jen její část. Pokud učitel umí brainstorming dobře používat, může být ideálním odrazovým můstkem pro výuku nějakého tématu. Velkou didaktickou výhodou je, že žáci mají pocit větší zainteresovanosti ve výuce, sami se na ní podílejí a vidí, že často velkou část pojmů znají. Jen jde o to, zasadit je do sémantického systému.

Příklad: Žáci mají říkat pojmy, které je napadají k počítačové bezpečnosti. Učitel je pak může se žáky setřídit, objasnit jejich význam a zasadit do konkrétní problematiky. Samozřejmě doplní témata, která žáky nenapadla.

Brainwriting

Podobnou metodou je brainwriting, který je založený na psaní. Každý žák musí napsat na papír během časového limitu určité množství řešení daného problému (heslovitě) – obvykle jde o tři až pět bodů během dvou až tří minut. Papír poté předá svému kolegovi (například spolužákovi před sebou, ale je možné je také zamíchat a rozdat znovu). Ten si je přečte a musí k nim přidat v limitu další (odlišná od jeho původních i od již napsaných na papíře). Tento postup opakujeme, dokud nevyčerpáme celkový časový limit nebo nápady žáků.

V druhé fázi se nápady přečtou, sepíší na tabuli a může se o nich diskutovat. Brainwriting je výhodný v tom, že se projeví i ti, kteří by při brainstormingu mlčeli. Tím, že je vše více anonymní, se ztrácí ostych a všichni se musí podílet na řešení problému. Tato metoda opět rozvíjí jak kreativitu, tak také spolupráci žáků mezi sebou. Je ale náročnější na vyhodnocování a volbu tématu.

Velkou výhodou metody je, že jeden aktivní žák nestrhne celý problém na sebe, ale že se nutně musí zapojit všichni.

Příklad: Žáci mají napsat možnosti řešení úspory energie ve škole. Brainwriting proběhne ve třech kolech a výsledky se napíší na tabuli. O nich pak žáci mohou diskutovat, případně doplňovat další.

Crawford slip

Pedagog řekne žákům, že si mají vzít papír a že budou odpovídat na otázky (přibližně na pět až deset) a že jejich odpověď nesmí být nikdy stejná a že nesmí opisovat. Na odpověď na každou z nich mají jednu minutu. Pak položí první otázku. Druhá, třetí až poslední jsou stejné jako první. Zatímco na první se odpovídá poměrně snadno a většinou povrchně, čím více je otázek, tím jsou odpovědi hlubší a promyšlenější.

Tato metoda je poměrně vhodná i na řešení vztahů ve třídě. Může být anonymní, ale také může posloužit jako zajímavá písemka. Žáky učí přemýšlet nad problémem ze všech stran, hlouběji a plastičtěji. Právě hledání nových spojení rozvíjí kreativitu.

Příklad: V hodině ekonomie v rámci společenských věd mají žáci napsat, co je podle nich nejdůležitější pro funkční ekonomiku státu. Otázka se pokládá desetkrát, neboť jde o téma poměrně bohaté. Takto pojatý Crawford slip může posloužit jako rychlý kontrolní test v průběhu výkladu i jako motivace na začátek studia.

Tři role

Metoda tří rolí je založena na tom, že skupina o třech lidech dostane nějaký základní úkol či problém – vymyslet energetickou koncepci Švédska, vybudovat firmu s padesáti zaměstnanci atp. Každý žák v týmu má svoji roli, kterou nemění – může být vizionářem, realizátorem nebo kritikem. Vizionář má za úkol dávat do pléna své bohaté myšlenky a nápady bez ohledu na to, jak moc jsou reálné. Pokud dostane nějaký podnět, prostě jej kreativně zapracuje do svého původního návrhu, nebo jej přiměřeně upraví. Realizátor provádí analýzu toho, co je třeba udělat, v jakém pořadí, kolik na to bude třeba peněz, lidí atp. Projekt vizionáře zásadně nijak neposuzuje, jen pracuje s jeho zadáním. Kritik hledá slabá místa a případné problémy projektu – ať již co se týče vize nebo reálnosti alokování zdrojů, které požaduje realizátor.

Žáci mluví v pořadí vizionář – realizátor – kritik. Toto pořadí je neměnné. Postavy se mohou ptát, říkat své nápady v rámci role a nemohou si skákat do řeči. Diskuse trvá tak dlouho, dokud nejsou všichni s výsledkem spokojení. V dalších hodinách by se měla střídat složení týmů i role.

Příklad: Žáci dostanou za úkol vymyslet obchodní model společnosti, která začala vyrábět lízátka, ale ta nejdou příliš na odbyt. Firma má patnáct zaměstnanců, dluh pět set tisíc, obrat osm miliónů, výrobní cena lízátka je 1,85 Kč. Žáci se naučí vymýšlet kreativní návrhy, analyzovat jejich dopady a hledat řešení složitých situací.

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapy jsou založené právě na práci s pojmy a vytváření souvislostí mezi nimi. Na portálu jsme jim již věnovali poměrně hodně článků. Je možné je použít jako formu zápisu u všech předchozích metod, budovat pomocí nich zápisky v sešitech, výklad látky, psát s nimi na tabuli...

U samotného myšlenkového mapování je důležité, že se pracuje s pojmy – tedy s jednotlivými slovy. Podle jejich propagátorů je důležitá právě pouze síť pojmů. Člověk tím, jak buduje mapu, získává přehled o kontextu pojmů a lépe je chápe. Podporuje to nejen jeho paměť, neboť si pamatuje, s čím daný pojem souvisí, ale také tvořivost, neboť tato spojení sám vytváří.

Podrobněji o využití myšlenkových map pojednávají články Myšlenkové mapy v edukačním procesu nebo 7 tipů, jak použít myšlenkové mapy, ve kterých naleznete také rozličné podněty pro výuku.

Závěr

Jak je patrné, pomocí výše uvedených metod a postupů je možné poměrně jednoduše rozvíjet nejen kreativitu, ale také schopnost spolupráce, komunikace se spolužáky nebo mohou posloužit také k výchově k podnikání. Mohou být integrální součástí vyučovacího procesu a nezaberou žádný čas navíc.

Rozvoj kreativního myšlení žáků se pak může pozitivně projevit ve všech oblastech jejich učení. Výše uvedený nástin aktivit ale celou problematiku vůbec nevyčerpává, neboť možností je samozřejmě mnohem více. Může ale posloužit jako inspirace pro pedagogy, jak inovovat některé klasické postupy. Na tomto místě je možné zmínit, že s kreativitou souvisí samozřejmě také podnětnost prostředí. Žáci by měli být v učebnách, které budou mít odpovídající estetické kvality a budou moci být pro ně zdrojem inspirace, netradičních spojení (často se doporučuje kombinace klasických a moderních prvků) nebo jen estetického prožitku.

Je zřejmé, že kreativní myšlení, ač je mimořádně důležité, ani samo o sobě nestačí – je třeba k němu připojit paměť s dostatkem znalostí, dobré pozorovací schopnosti nebo umění abstrakce. Jen pak může být vzdělávání procesem vedoucím k celkovému rozvoji žáka.