Jak na výukové video

Patti Shank je lektorka s mnohaletou zkušeností v oblasti vzdělávání dospělých, která se snaží svou práci dělat na vědecké úrovni. Takto v minulosti zpracovala tvorbu testů s výběrovou odpovědí (Write Better Multiple-Choice Questions to Assess Learning). Mě zaujala svým přehledným zmapováním využití výukových videí založeným na výsledcích souvisejících výzkumů [1].

Asi nebude problém se shodnout na tom, že video má schopnost výrazně umocnit výukové výsledky, je-li kvalitní a vhodným způsobem využito. Neuškodí, podíváme-li se na to, co je v pozadí. Patti vychází z 12 obecných principů vzdělávací funkce multimédií Richarda Mayera [2]. Jsou to tyto:

1. Princip multimediální (Multimedia Principle)
   Lidé se nejlépe učí spojením slov a obrázků. Výukové materiály by měly používat kombinaci slov (text nebo vyprávění) a vizuálních prvků (obrázky, animace nebo videa).
2. Princip koherence (Coherence Principle)
   Učení je efektivnější, pokud jsou zbytečné informace spíše vyloučeny než zahrnuty. Je vhodné zbavit se irelevantního obsahu a zajistit, aby slova a vizuální prvky byly těsně propojeny a vzájemně se doplňovaly. Jednodušší diagramy a infografika jsou vhodnější.
3. Princip signalizace (Signalling Principle)
   Učení se zlepší, když žák dostává podněty, které upozorní na životně důležité poznatky. Mnoho sdělení najednou (na jedné obrazovce) žáka mate a znemožňuje mu vysledovat nejkritičtější prvky. Princip lze uplatnit zvýrazněním podstatných částí.
4. Princip redundance (Redundancy Principle)
   Nadbytečné informace mohou způsobit přetížení a bránit učení. Je třeba se vyvarovat předkládání stejného obsahu ve více formách současně (též viz Andersonův teorém interakční ekvivalence).
5. Princip prostorové blízkosti (Spatial Contiguity Principle)
   Text a související vizuální prvky by měly být prezentovány blízko sebe. Je třeba se vyhnout prostorovému oddělení textu od související grafiky (animací, videa).
6. Princip časové blízkosti (Temporal Contiguity Principle)
   Tento princip naznačuje, že má být výklad prezentován současně s obrázky (videem), nikoli postupně. Simultánní prezentace umožňuje žákům zpracovávat všechny potřebné informace společně a budovat smysluplná spojení.
7. Princip segmentace (Segmenting Principle)
   Lepších výsledků učení se dosáhne, když jsou informace předkládány po částech a žáci mají kontrolu nad tempem studia. Pro vývojáře to znamená rozdělit složitý výklad na menší spravovatelné části. Přístup „krok za krokem“ žákům umožní zpracovat každý segment nezávisle a postupně budovat porozumění.
8. Princip základních znalostí (Pre-training Principle)
   Lidé se učí lépe, když už znají základy. Často to znamená porozumět definicím, termínům nebo kritickým konceptům, než se ponoříme do detailů. Nemůžete například očekávat, že žák dokončí úkol pomocí tabulkového kalkulátoru, pokud nemá se softwarem žádné zkušenosti (viz zóna nejbližšího vývoje). Dalším vhodným postupem je připravit výklad základních pojmů použitých v lekci.
9. Princip modality (Modality Principle)
   Žáci zažívají hlubší učení z obrazů a mluveného slova než ze čteného textu. To neznamená, že není možné text s obrazem (videem) kombinovat. Jde spíše o zajištění rovnováhy, protože příliš mnoho textu může žáky zahltit.
10. Princip osobního vztahu (Voice Principle)
    Tento princip je přímočarý. Lidé se učí lépe, když slyší (a vidí) skutečného přednášejícího. Přestože jsme všichni zvyklí na umělé osobní asistenty (Siri, Alexa), zdá se, že stále preferujeme přátelský, lidský kontakt. Např. je známo, že žáci se lépe učí ze záznamu pořízeného jejich vlastním učitelem.
11. Princip personalizace (Personalisation Principle)
    Učení s multimédii funguje nejlépe, když je přizpůsobené a zaměřené na uživatele. Pro designéry to znamená mluvit v první osobě (já, ty, my, náš). Je dobré se vyhnout formálnímu jazyku a místo toho použít konverzační tón.
12. Princip obrazu (Image Principle)
    Stávající výzkum naznačuje, že lidé se z videí s mluvícími hlavami vždy nemusí učit lépe. Vysoce kvalitní, doplňkové vizuální prvky mohou být účinnější než sledování mluvčího. Výukové video může mluvčího ukázat na začátku pro vytvoření kontaktu, a pak ho zobrazit jen v malém vedlejším okně.

Se znalostí Mayerových principů Patti vytvořila přehled typických výukových aktivit, které mají souvislost s videem, a k nim přiřadila výběr vhodných nástrojů pro jejich realizaci [1]:

• Organizace a distribuce dokumentů
  sdílení, mail, stahování;
• Prezentace obsahu
  video, virtuální třída (LMS), eBook, online text a obrázky;
• Odpověď na otázku
  mail, asynchronní diskuse, virtuální třída (LMS);
• Kontrola (zapamatování) porozumění
  virtuální třída (LMS), online setkání, kvízy;
• Procvičování
  online aktivity, offline aktivity;
• Zpětná vazba
  mail, asynchronní diskuse, virtuální třída (LMS);
• Diskuze
  synchronní (živá) diskuze (chat), asynchronní diskuze (LMS, soc. sítě).

Většinou je třeba v rámci jedné aktivity použít více nástrojů. Některé systémy, zejména virtuální učebny a systémy řízení výuky (LMS) více nástrojů nativně obsahují, jiné učitelé používají samostatně. Je dobré si uvědomit, jak je lze do výuky integrovat. Za tím účelem Patti vypracovala přehled asynchronních (na vyžádání) a synchronních (živých) způsobů aplikace těchto nástrojů [1].

Je samozřejmě vhodné synchronní a asynchronní postupy podle aktuálního cíle výukové aktivity kombinovat. Synchronní jsou mnohem vhodnější na realizaci sociálních interakcí (s učitelem či se spolužáky), asynchronní se spíše hodí na interakci s obsahem. U videa je ten rozdíl jasně patrný, srovnáte-li prezenční účast na webináři s jeho záznamem. Jiným podobným příkladem je výklad látky učitelem při frontální výuce versus jeho záznam sledovaný mimo vyučování (třeba doma) – viz převrácená třída.

Patti dále cituje přehled situací, v nichž má výukové video zvláštní význam vypracovaný Tony Batesem [3].

Výhody:

• Zvýšená komplikovanost problému (lepší vizualizace reality), například sledování napjaté konverzace namísto čtení zápisu.
• Záznam reálné situace, která je nebezpečná, drahá nebo ji nelze opakovat.
• Příklady obtížně představitelných principů ze skutečného světa.
• Emocionální kouzlo skutečných příběhů.
• Alternativní přístupy k řešení problémů a seznamování s výsledky.
• Možnost zastavit, vrátit a spustit v libovolném čase.
• Zvýšení zájmu a relevance pomocí zahrnutí problémů ze skutečného života.
• Zobrazení praktických postupů a doporučení, jak je provádět.

Nevýhody:

• Snadnost pasivně sledovat video bez porozumění.
• Čas, náklady a úsilí nejen na vytvoření hodnotného videa.
• Příprava prostředí vedoucího zapojené účastníky k jeho využití.

Na závěr Patti cituje výsledek výzkumu Guo a kol. (HowVideo Production Affects Student Engagement), který mapoval kritéria pro výukové využití videa zkoumáním využití 7 milionů záznamů 128 tisíci žáků.

Improving Training Videos Using Neuroscience with Patti Shank

Literatura a použité zdroje

SHANK, Patti. Creating Better Video For Learning [online]. 2022. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://elearningindustry.com/creating-better-video-for-learning-when-should-we-use-videos.

Mayer’s 12 Principles of Multimedia Learning [online]. 2023. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://www.digitallearninginstitute.com/blog/mayers-principles-multimedia-learning.

BATES, Tony. Teaching in a Digital Age: Guidelines for designing teaching and learning [online]. 2015. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://open.umn.edu/opentextbooks/textbooks/221.