Jak na hybridní výuku podle Spencera

Hybridní výuka je zřejmě budoucnost školství na celém světě. Všude se učitelé museli díky pandemii naučit pracovat s technologiemi a řeší to, jak učit žáky, kteří jsou někdy doma a jindy zase ve škole. Snad si již většina z nich uvědomuje, jak moc jinak musí za těchto podmínek vypadat výuka. Jedna věc je zvládnout změnu teoreticky (digitální pedagogika, tvořivé myšlení), jiná vědět, jak na to prakticky. Najít skutečně funkční model je velmi obtížné. Opakovaně je nám inspirací známý odborník z amerického Oregonu John Spencer (zde), který patří k těm učitelům, kteří dokáží navrhnout metodiku výuky tak, aby byla ve shodě s požadavky 21. století. Podívejme se na jeho 5 doporučení pro hybridní výuku [1].

1. Průzkum

Jak víme, úspěch hybridní výuky je závislý na tom, zda se podaří vyvolat zájem žáků o výukovou aktivitu, kterou budou vykonávat do značné míry samostatně. Je dobré začít tím, že si zmapujete jejich osobní zájmy. Je celá řada způsobů, jak to udělat. Máte-li k dispozici některou z běžných platforem, můžete použít uzavřené fórum, kde otevřete diskuzi otázkou, na níž žáci reagují (třeba kterou píseň mají nejraději). Nebo si každý žák otevře vlastní vlákno, kde popíše své zájmy, a ostatní reagují. Nabízí se možnost sdílené nástěnky apod. To vše se týká situace, kdy výuka probíhá asynchronně. Možné však je si nějaký průzkum udělat pomocí zpětné vazby při výuce synchronní, klidně i v případě, kdy je část žáků ve škole a část doma (použít lze např. aplikaci typu Kahoot).

Cílem je, aby si žáci sami ujasnili, co je baví. Později bude možné výukové aktivity nastavit tak, aby právě tyto zájmy zohledňovaly.

2. Ukaž a popiš

Tato aktivita má určitou podobnost s předchozí, je však určena hlavně pro situaci, kdy jsou všichni žáci nuceni zůstat doma. Je velmi pravděpodobné, že mohou odloučení od spolužáků pociťovat jako sociální izolaci. Pak se hodí realizovat aktivitu, která tuto izolaci může zmírnit.

John ji aplikuje při synchronním videokonferenčním spojení. Vyzve žáky, aby se zamysleli nad tím, jak oni sami s izolací bojují, a tento svůj postup spolužákům ukázali. Tak se může stát, že někdo předvede, jak s online vedením babičky pekl cukroví, jiný zahraje na kytaru apod.

Variantně lze tuto aktivitu realizovat i v asynchronním módu tak, že si žáci své vystoupení předem připraví v podobě krátkého videa. Lze uvažovat i o jeho zveřejnění. Je však třeba žáky upozornit na riziko spojené s nevhodným způsobem své online prezentace (Rizika spojená s technologiemi podle Rosena). Kromě zmírnění pocitu odloučení je důležitým cílem též posílení povědomí žáků o jejich vlastní identitě i schopnosti budovat vlastní digitální stopu.

3. Fyzická aktivita

Při hybridní výuce se občas stává, že je žák nucen sedět dlouho u počítače, což je, jak známo, nezdravé. Je proto dobré, když si to učitel uvědomuje a snaží se tomu vhodným způsobem čelit. Jednou z možností je vymyslet si nějaký sport, který se dá realizovat na dálku. Jsou však i mnohem jednodušší varianty. Třeba žákům zadáte, aby ve svém okolí našli nějaké předměty tvaru koule, tyče apod.

V sofistikované podobě pak může fyzickou aktivitu vyvolat třeba nějaká rukodělná činnost, která při vhodném nasměrování může naplňovat určité výukové cíle. První, co nás jistě napadne, je spojit takovou činnost s využitím nějaké stavebnice nebo využít mechanickou dílnu ve škole či doma (Učit se znamená zamazat si ruce).

Zájem žáků zvýšíte tím, že jim dáte možnost zvolit činnost podle jejich přání. Jako vždy je třeba výsledek dokumentovat a sdílet minimálně se spolužáky.

4. Hledání odpovědí

I když se asi shodneme na tom, že je důležité dát žákům možnost své poznávání ovlivňovat, existuje určité riziko, že u někoho nebude možné v podmínkách značné autonomie dospět k naplnění akademických cílů vzdělávání. To znamená, že může mít mezery ve znalostech. Kromě značně neúčinných tradičních postupů (výklad, dril, testování) existují i jiné možné postupy, jak takové mezery naplňovat. John navrhuje dát žákům prostor vybrat si z předem definovaných témat (propojených s existujícími obecnými standardy očekávaných výsledků), co by je zajímalo, a pak je nechat formulovat konkrétní otázky, na něž by rádi znali odpověď.

Z předem prodiskutovaných otázek si žák vybere tu, kterou zpracuje. Přitom si sám s asistencí učitele musí najít vhodné zdroje, zpracovat je, formulovat odpověď a s výsledky seznámit celou třídu. Jednou z možností, jak to udělat, je vypracovat příspěvek na blog, podcast či video.

John metodiku této aktivity zpracoval v podobě tzv. Wonder day.

5. Vlastní poznávání

Vrcholnou formou, jak zapojit žáka do samostatného poznávání, je projekt zaměřený na docela libovolné téma jím navržené. Popisovali jsme si již takový model jako hodinu géniů, při níž žák dostane prostor pro realizaci vlastního nápadu. Navzdory názvu bývá hodina géniů většinou projektem dlouhodobým. Námět každého se musí předem prodiskutovat, často je na výstupu nějaký hmatatelný produkt v podobě prototypu, výsledky je třeba zveřejnit.

V jednodušší podobě lze volně volené poznávání zorganizovat jen jako hledání odpovědí na libovolné vlastní otázky žáků. Lze je nasměrovat třeba tak, že dostanou za úkol se ptát určitým způsobem (co by se stalo, kdyby …?), a k otázkám získají zpětnou vazbu, např. zda jsou dostatečně specifické, týkají se skutečností (ne dojmů) apod.

Teoreticky se v podobných případech jedná o badatelskou činnost. Dosáhnout schopnosti samostatně bádat je asi hlavním cílem personalizované výuky v naší informacemi přesycené době. Je to nepochybně kompetence, bez níž se v životě nikdo neobejde (Technologie vrací pedagogiku tam, kde vždy měla být).

What is Inquiry-Based Learning?

Literatura a použité zdroje

SPENCER, John. 5 Ways to Get to Know Your Students in Virtual and Hybrid Environments [online]. 2020. [cit. 2021-01-16]. Dostupné z: http://www.spencerauthor.com/5-ways-build-relationships/.