Jak na geologickou vycházku – tentokrát do Prokopského údolí

Odkazy na zajímavé informace k textu:
www.geology.cz
web.gli.cas.cz
www.revuekamen.cz

Cíle: na konkrétním příkladu analyzovat dlouhodobý vývoj povrchu a tvarů mikroregionu; postihnout činitele, které jej utvářely a utvářejí, a zhodnotit proměny využití člověkem

Motivační úvod: Ocitneš se na pokraji údolí Prokopského, zajisté jednoho z nejutěšenějších zákoutí v okolí Prahy. Z kyprého temnějšího zelena vyčnívá tu a tam hnědá, žlutá nebo šedá skalní stráň, vcelku jest úbočí jako zeleným kobercem pokryto. Po pravé straně strmí vzhůru lysé, rozpraskané skály vápenné. Pohled vzhůru, kde stojí přívětivý kostelík a pod ním ku skále jako orlí hnízdo přilepený zbytek chýžky je přímo uchvacující... před dvaceti a více lety nebylo zde lomů a romantické Prokopské údolí bývalo jedním z nejoblíbenějších míst, avšak po zavedení výletních vlaků a parníků začala návštěvnost ochabovat.

Jižní stráň údolí jest pokryta mladým borem, zčásti pak lískovím a habřím, výše doubím a jinými stromy listnatými. Od bývalého mlýna vede strmá stezka k nejzajímavější památnosti - jeskyni. Pověsti o sv. Prokopu se týkají vesměs jeho pobytu na Sázavě a nikoli údolí, kam byly patrně přeneseny až na počátku 18. Století. Pravdě však jest podobno, že v údolí tom žili v odloučenosti od světa jiní poustevníci, a to ve dvou poustevnách: jedna stála u vchodu do sluje, druhá pak kdesi uprostřed háje na protější stráni...

Vstup ke sloji byl dosti prostorný a podobný krápníkové kapli. Pitoreskní skalní stěny byly věčně vlhky. Dále se sluj temnila a úžila. Rozžehnuv světlo, ubíral se poutník pomalu dále, až se široká skalní rozsedlina změnila v úzkou, hrbolatou stezku, vedoucí podél skalního úžlabu. Teprve po namáhavější další cestě octl se v domnělém obydlí sv. Prokopa, v prostornější, krápníky ozdobené sluji. Po cestě neustále přelézáme přes hluboké rozsedliny, kde slyšeti cvrkot kapek a temný hukot podzemních vod, čímž dojem příšernosti nemálo se zvyšuje...