Jak komplikuje špatná znalost mateřštiny učení se cizímu jazyku a co s tím

Přestože podstatná jména obvykle bývají dobře poznatelná, některá z nich dělají potíže, především typu abstrakt – veselost, strach, souběh (glee, fear, conjunction; der Lustigkeit, die Angst, der Gleichlauf). V němčině navíc při neodhalení, že jde o podstatné jméno, přibývá chyba ve velikosti počátečního písmena, které se na rozdíl od češtiny píše u podstatných jmen standardně velké.

b)      Předložky na tahu

Podnadpis je nadsázka, inspirována snahou žáků o užití slov v cizím jazyce odpovídajících co nejlépe české verzi. Svou roli zde hrálo opět mechanické učení se slovíček. Předložka s, se (with; mit), užívaná v češtině se sedmým pádem, například se všemi (with all; mit allen) byla užívaná ve větách některými žáky nesprávně jako náhrada za zvratné zájmeno se. Věty typu Učí se doma. (He learns at home. Er lernt zu Hause.) tak získaly chybnou podobu – He learns with at home. Er lernt mit zu Hause. 

V němčině byl tento jev nejčastější u dospělých, kteří neměli s daným jazykem doposud žádné zkušenosti, nebo jen malé.

c)      Problémy s časy a způsoby

Nepřítelem číslo jedna pro správné vytváření mluvních obsahů v cizím jazyce byl podmiňovací způsob, a překvapivě i způsob rozkazovací. Například věta typu Pojďme. na některé jako rozkaz vůbec nepůsobila, a vyjadřovali ji tak jako větu v oznamovacím způsobu (We go.), přestože v rozkazovacím způsobu by měla mít správně docela jinou podobu (Lets go).

A s rozpoznáním časů to bylo obdobné. A to nikoliv časů, kterými čeština nedisponuje a jsou záležitostí cílového jazyka (například předbudoucí čas), ale problémy se vyskytovaly i při rozpoznávání minulého či budoucího času.

d)     Popletená zájmena

Dalším velkým problémem, a to překvapivě i u těch, kteří měli z obou jazyků dobrou známku, byla zájmena. Jak v angličtině, tak v němčině se pletla především osobní zájmena se zájmeny přivlastňovacími, a to základní tvary i jejich skloňované varianty.

To, že například slovo nimi je tvarem zájmena oni, nebo slovo ním tvarem zájmena on, patřilo k častým rébusům. Nejvíce zde pomohlo představit si danou větu jako dialog ve filmu nebo vlastní repliku v dialogu. Například u věty typu Děti přijdou s námi. pomáhají při představě „doptávací“ otázky – Koho tím námi myslíte, když danou větu říkáte? Většina studentů odpoví, že sebe, a následně se dobereme k tomu, že je za tím námi skryto osob ještě více, tudíž má být správně užit tvar zájmena my (The friends come with us.; Die Freunde kommen mit uns.)

Zákeřná gramatika

Čeština patří k těžkým jazykům a je patrné, že neznalost její gramatiky komplikuje značně i učení cizího jazyka, a to u žáků učících se angličtinu i němčinu přibližně stejnou měrou. Jako první můžeme uvést vyjmenovaná slova, kde dělají potíže slova, která existují ve dvojí podobě, například mít a mýt.

Není výjimkou, že studenti zapíší větu pro překlad – On bude mít málo peněz. – s gramatickou chybou – On bude mýt málo peněz. A někteří z nich ji takto následně i přeloží – (He will wash a little money. Er wird ein wenig Geld waschen.), namísto správné varianty (He will have a little money. Er wird ein wenig Geld haben).

Neznalost gramatiky zde jde, jak je patrné, ruku v ruce s nesoustředěností a mechaničností převodu slov do jiného jazyka bez sledování dalších souvislostí. Obdobné je to například s užíváním zájmen my a mi. Objevily se chyby typu – Mi odjíždíme. (Me leave.) v angličtině, nebo Koupil my to. – Er kaufte wir das.) v němčině. Správná podoba je – My odjíždíme. (We leave.) a Koupil mi to. (Er kaufte mir das.).

Nejvíce chyb ovšem způsobovala neznalost správného užívání předložek s a z. Gramaticky nesprávně tak byly psány věty typu – Šel s kina. Mluvil z ním., což vedlo i ke špatnému převodu do cizího jazyka (He went with the cinema. He spoke from him.; Er ging mit dem Kino. Er sprach aus ihm.). Správně by  mělo být – Šel z kina. Mluvil s ním. (He went from the cinema. He spoke with him; Er ging aus dem Kino. Er sprach mit ihm.).

Zákeřná syntax

Problémy u pokročilejších žáků potom dělala i neznalost syntaxe. Jako první je možné uvést potíže s rozpoznáním nebo správným přidáním podmětu, protože jak angličtina, tak němčina se bez něj ve větě neobejde. Například u věty Prší denně. měli někteří žáci problém rozpoznat, že se jedná o nevyjádřený podmět – ono, a věty překládali s podmětem rodu mužského – On prší. (protože déšť rovná se on – He rains daily. Er regnet täglich.), zatímco správně má být Ono prší. (It rains daily. Es regnet täglich.).

I při tvoření souvětí v angličtině nebo němčině žáci potřebují své znalosti určování vět z mateřštiny. V angličtině je například potřeba správně rozhodnout, zda se jedná o větu časovou nebo předmětnou, protože po časových spojkách se nedává sloveso do budoucího času, zatímco v předmětných větách se naopak užívá.

Souvětí s vedlejší časovou větou – Bude časně, když přijdeš. (It will be early, when you come) – vyžaduje po spojce když (when) přítomný čas, zatímco souvětí s vedlejší předmětnou větou užívá budoucí čas – Bude skvělé, když přijdeš. (It will be great, when you will come.).

V němčině je stěžejní již správné rozpoznání toho, zda se jedná o větu hlavní, či vedlejší, protože každá z nich má jiný pořádek slov ve větě. Věty hlavní mají sloveso na druhém či prvním místě (mají přímý či nepřímý pořádek slov). Například – On pracoval, ale neměl peníze. On pracoval, proto měl peníze. (Er arbeitete, aber er hatte kein Geld. Er arbeitete, deshalb hatte er kein Geld.).

Věty vedlejší mají sloveso v němčině až na konci, a pokud po větě vedlejší následuje ještě věta hlavní, pak začíná slovesem – Měl místo, kde byl spokojený, mluvil o tom. (Er hatte seinen Platz, wo er zufrieden war, sprach er darüber.).

Co s tím

Mírně expresivní dodatek k nadpisu otevírá prostor pro diskuzi. Na otázku co s tím, částečně odpovídá i bližší pohled na příčiny výše uvedených potíží. Vedle samotné neznalosti za chybami často stojí nesoustředěnost a především mechanické učení se slovíček. Přestože moderní učebnice i způsoby výuky již pracují se slovíčky v souvislostech, dialozích, ne každý student to dovede zužitkovat.

Často chybí bližší seznámení s danými jevy (gramatickými, syntaktickými aj.) a především srovnání s češtinou. Zvláště u učebnic, které jsou pouze v cílovém jazyce (angličtině, němčině), dělá mnohdy problémy látku pochopit.

V případě, že chybí základní znalosti, někteří studenti u vyplňování učebnicových, mnohdy i zábavných cvičení, jeví spíše snahu mít je co nejrychleji zvládnuté a trefit se do požadované varianty, případně se ji naučit zpaměti. To je patrné i u rozhovorů, které se trénují v roli fiktivních postav, kdy je porozumění obsahu až za memorováním.

Co se naopak osvědčilo, bylo napřed vyjasnit daný jev v mateřštině a pak ho srovnat s probíraným jevem v cílovém jazyce (angličtině, němčině) – zaměřit se na shody a odlišnosti. Pro lepší představivost sloužilo také dobře, když si studenti představili celou komunikační situaci a sebe v roli mluvčího a zaměřili se na to, co sdělují (vyprávění o minulosti/budoucnosti?), komu (nám všem / někomu jinému – jim?), čeho tím chtějí dosáhnout (je to rozkaz/prosba?).

Reflexe

Žákům pomohlo ujasnit si souvislosti. Pochopit jev nejprve v češtině a následně ho srovnat s jevem v angličtině nebo němčině. Přínosem byla i vizualizace (představit si sebe jako mluvčího v konkrétní situaci).