Jak Google ovlivňuje naši paměť
Zpráva o výzkumu psycholožky Betsy Sparrow z New Yorské Columbia University o tom, jak náš mozek reaguje na stálou dostupnost faktických informací uložených na internetu.
Nedávno byly publikovány zajímavé výsledky výzkumu o vlivu všudypřítomných technologií na naši paměť, jež byl realizován pod vedením psycholožky Betsy Sparrow z New Yorské Columbia University. Hlavním cílem bylo zjistit, jak náš mozek reaguje na stálou dostupnost faktických informací uložených na internetu. Výzkum byl založen na čtyřech experimentech.
V prvním dostali vybraní dobrovolníci za úkol odpovídat na jednoznačnou, avšak docela obtížnou na fakta orientovanou otázku. Přitom jim byly ukazovány lístky s názvy různých známých společností. Byly mezi nimi též běžně používané vyhledávací služby (Google, Yahoo apod.). Podle délky reakce se zjišťovalo, zda při odpovídání respondent myslel na internetové vyhledávání, či ne. Často se ukázalo, že ano.
Druhým úkolem bylo zapisovat do počítače 40 předložených faktických tvrzení, typicky takových, jež lidé běžně hledají na internetu. Polovina dobrovolníků s ujištěním, že jejich zápis je ukládán a mohou se k němu kdykoli vrátit. Druhá polovina přesvědčena, že ukládán vůbec není. Poté se zjišťovalo, co si kdo zapamatoval. Fakta, která se mazala, si účastníci experimentu pamatovali jednoznačně lépe.
Diskuze (14)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Martin Rusek24. 10. 2011
Sparowové výzkum pouze potvrdil to, co M. Cipro publikoval už v 70. letech. Jeho Teorie základního učiva ovšem není tak vyhraněná a předpokládá pamětní znalost základního učiva, kterou jedinec má v hlavě a existenci tzv. v databázích uloženého vědění a o tom je tento článek. Bylo by zajímavé, co by Carr řekl na tento přístup.
- Bořivoj Brdička24. 10. 2011
Teorii M. Cipra neznám. Docela by mě zajímalo, jak experimentoval s dostupností informací na úrovni současného internetu? Hádám, že v jeho databázích byly jen informace prověřené a schválené autoritou. To jsme ale někde jinde.
- Martin Rusek24. 10. 2011
V tom je právě ten vtip. Používá slovo databáze, kterou ale nechápe ve dnešním slova smyslu ale právě ve smyslu konektivistickém, kdekoli ve zdrojích a kdekoli u jiných lidí. Rozhodně nešlo o internet a technologie. Pěkná paralela, že?
- Bořivoj Brdička24. 10. 2011
No, to se tedy divím. Ale je to tak skoro se vším. Vždycky zjistíte, že někdo osvícený přišel na to, co vy, již před vámi. Mimochodem, když už tak vytahujeme ty naše předchůdce, vzpoměl jsem si na Teda Nelsona a jeho projekt Xanadu (http://en.wikipedia.org/wiki/Project_Xanadu) zahájený v roce 1960, v němž původně chtěl propojit všechny na světě vznikající dokumenty po vzoru hypertextu (docuverse). Nakonec to nedokázal. Místo toho vyvinul Tim Berners-Lee World Wide Web. Některé myšlenky Teda Nelsona jsou obsaženy ve snahách o semantický web nebo web 3.0.
- E Kocourek25. 10. 2011
Nerad kazim radost internetovym maniakum, ale druhy, treti a ctvrty experiment nemaji s Internetem (natozpak s Googlem) nic spolecneho. Naopak pracuji s cinnostmi pripominajicimi ukladani (resp. neukladani) do databaze. Nazev clanku je tedy HOOOODNE zavadejici. Pokud budeme v teto debate pouzivat vyraz "databaze ve smyslu konektivistickém", leda se zblaznime. Vymyslete si nejaky jiny termin, proboha!
- Bořivoj Brdička25. 10. 2011
Pane Kocourku, vidím, že vás vysloveně těší hledat chyby u druhých. Již jednou jsem vás soukromě vyzýval k tomu, abyste sám přispěl nějakým nosným textem. Pokud jde o vaše výhrady, název byl převzat od autorky studie. Myslím, že se s ním i s výsledky experimentů dá klidně souhlasit. Není zas tak velký rozdíl, jestli si pamatuji, že mám určitou informaci v nějaké složce (což je samozřejmě databáze), nebo jsem ji našel při fulltextovém vyhledávání s použitím určitého klíčového slova na internetu. Kdybyste argumentoval třeba tak, že experimenty skoro ani nebylo třeba dělat, protože výsledky jsou zřejmé a můžeme je všichni pozorovat sami na sobě, souhlasil bych mnohem ochotněji.
- E Kocourek25. 10. 2011
"Není zas tak velký rozdíl, jestli si pamatuji, že ..." -- A to je prave ta odlisnost mezi nami. Pro mne je ten rozdil principialni. Proc? Protoze v databazi tutez informaci najdu zitra znovu, zatimco na Internetu ji zitra nenajdu, nebo tam najdu informaci prave opacnou. To je inherentni vlastnost Internetu.
- Bořivoj Brdička25. 10. 2011
Ano, je to tak. Je zde docela velká šance, že v některých případech příště na internetu najdu informaci jinou - aktuální. To se ovšem nedá od databází očekávat!
- Martin Rusek25. 10. 2011
Taky si dovolím reagovat na pana Kocourka. to, že pojem databáze od roku publikování (1967) práce Modernizace základního vzdělání změnil význam není náš problém. Se stejnou rezervou budeme brát pojem kolaborativní výuka, jak naznačil pan kolega Havlíček ve svém jazykovém koutku. Osobně se ale budu zabývat něčím smysluplným namísto vymýšlení originálních pojmů.
- Mira Friedrichová26. 10. 2011
Já si dovolím připomenout jen dodat prastarý vtípek (nebo snad pravdu?): Student musí vědět všechno, asistent všechno, co je v knihách, docent musí vědět, kde jsou knihy a profesor musí vědět, kde je asistent (nebo alespoň docent).
- Mgr. Jindřich Strejček26. 10. 2011
Dnes jsem si udělal čas, abych trochu přemýšlel nad konektivismem. Asi jsem principy této teorie dost ovlivněn. Pana Brdičku považuji za jedno z největších odborníků na teorii technologií ve vzdělávání. Je pro mne takovým uzlem v síti. (Dříve bych tomu říkal autorita :-) Ovlivnil mne na tolik, že jsem si jej nebál citovat ve svém textu k příspěvku na připravovanou konferenci MP, v němž jsem sám označil konektivismus za nové paradigma přístupu ke vzdělávání. Teprve dnes jsem si (hanba mi) na Google scholar zadal klíčové slovo "Connectivism". Protože jsem zřejmě alespoň trochu ovlivněn principy práce s informacemi podle konektivismu, (Dříve bych tomu říkal kritické čtení webu:-), podíval jsem se na zobrazené autory a počty citací u jednotlivých zobrazených odkazů. Překvapil mne jejich relativně malý počet. Zašel jsem tedy do anglické Wikipedie, kterou částečně považuji za jakýsi ("uzel uzlů"), kde jsem si otevřel diskuzi ke konektivismu. Po tomto přeci jen dosti povrchním studiu se mi konektivismus zatím jeví takto: Jedná se o určitýpohled na učení, v němž platnost některých tezí, které jsou v něm deklarovány, se jeví jako vysoce pravděpodobné. Tento pohled je silně ovlivněn vnímáním pozitivní hodnoty technologíí. Skoro bych až řekl láskou k nim. (I na tomto příkladu se mi ukazuje, jak individuální víra a hodnoty ovlivňují proces poznávání.) Není pochyb, že vliv technologií, zejména internetu, je na učení v současnoti velký. Otázku, zda je to dobře, nechávám zatím stranou. Podstanější je pro mne v tuto chvíli otázka, do jaké míry mají teze konektivismu skutečně blízko k pedagogické realitě - tzn. ke skutečným podmínkám na straně žáků a studentů. Druhá otázka, která mne pálí už delší dobu podstatně více, je, zda nejen konektivismus, ale také sociální konstruktivismus či spíše filozofický konstrukcionismus nejsou pouze povrchní trendy "učenců" rezignujících na důkladné studium filozofie, tedy jejích dvou důležitých disciplín - ontologie, noetiky a logiky. Sám jsem v těchto disciplínách vzdělán velmi povrchně, a proto se považuji za ohrožený druh konektivismem.
- Bořivoj Brdička26. 10. 2011
Milý Jindřichu, konektivismus není většinou didaktických teoretiků uznáván za plnohodnotnou teorii. Spíše než jako na vědu, je třeba se na něj dívat jako na online život sám. Jako takový může alespoň někomu pomoci najít cestu za poznáním. Obávám se, že většina kognitivních vědeckých teorií a filozofických směrů, v nichž ani já nejsem vzdělán, tuto moc dosud ani trochu neprokázala. Jsem nicméně přesvědčen, že jakékoli studium vám může být jedině ku prospěchu. Myslím opravdové studium, nikoli snahu získat titul, dobré bydlo, či moc. Jen nevím, kam jsme se to zatoulali. Ten článek byl o něčem jiném!
- Janek Wagner27. 10. 2011
"Proc? Protoze v databazi tutez informaci najdu zitra znovu, zatimco na Internetu ji zitra nenajdu, nebo tam najdu informaci prave opacnou. To je inherentni vlastnost Internetu." Web 2.0 (a tedy i internet) má řadu nástrojů na uchovávání nalezených informací. Databáze stejně jako internet (většina informací v něm jsou ostatně také v databázích) vzniká lidskou činností a i když budu tento proces sebelépe kontrolovat, chybě se nevyhneme. To jsme zažili již při porovnání Wikipedie a klasických encyklopedií. Pokud mu je proces vzniku informace znám, tak se podle toho rozumný uživatel chová.
- Erika Malikova29. 11. 2011
Souhlasím s poznámkou Betsy Sparrow, že by se měl učitel zamýšlet více nad tím, jak probíhá myšlení a jak žákům předat souvislosti mezi jednotlivými poznatky, nejen trvat na jejich automatickém zapamatování. Na druhou stranu by však měly existovat poznatky,základní přehled, který si žáci pamatují i bez počítače a na jehož znalosti by se mělo trvat.