Stručný výtah z článku D. Cormiera Rhizomatic Education: Community as Curriculum, v němž autor buduje koncept tzv. „oddenkového“ učení – jako protikladu hierarchizovaného „stromového“ učení.
Informace a znalosti
Informací je kolem nás mnoho. A nejsou nijak skryty, naopak se na nás valí z bezpočtu informačních zdrojů. Ale abychom z informací měli užitek, musí se nám stát znalostí, je třeba je zařadit do souvislostí a sladit je s našimi předchozími znalostmi.
Znalosti, které mají žáci nabýt, jsou tradičně stanoveny nějakým druhem osnov či standardů. Ale kde se získává kodex požadovaných znalostí? Typickým postupem pro tuto „destilaci“ znalostí je vědecký (expertní) proces zkoumání, publikace, polemik a validace, na jehož konci je znalost, která je ověřená a připravená k předávání žákům.
Tento proces je však časově velmi náročný, a tudíž pro rychle se vyvíjející oblasti, jakou jsou třeba informační technologie, značně nevhodný. V důsledku toho autor vybízí k přehodnocení toho, čím jsou vlastně tvořeny znalosti. Nemělo by jít pouze o statické kodifikované informace, ale spíše o dynamický proces jejich objevování a zkoumání: „Poznání se stává jednáním“ [1] (srovnej s meliorací – viz Co má meliorace společného s modelem TPCK?).
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Bořivoj Brdička28. 12. 2014
Dave Cormier - Trying to write Rhizomatic Learning in 300 words (http://davecormier.com/edblog/2012/12/13/trying-to-write-rhizomatic-learning-in-300-words/)
V souvislosti s tím se autor dostává k zásadnímu významu kolaborativního učení. Inspirován sociálním konstruktivismem, konektivismem a dalšími teoriemi, vidí společnost dalších učících se nejen jako facilitační faktor, ale i jako zcela nezastupitelný a konstituující prvek samotného kurikula, jeho obsahu, rozsahu atd. „My jsme učením.“ [2]
Nejde tedy jen o sdílení znalostí, ale o jejich společné objevování a tvoření. Odpadá zde fáze expertní validace informací. „Je-li daný bit informace poznán komunitou jako užitečný či pokud se ukáže být použitelný pro něco dalšího, může být uznán jako znalost. Společenství tak má moc vytvářet v daném kontextu nové znalosti, uzly spojené se zbytkem sítě.“ [1]
Dokladem tohoto faktu jsou stále rozšířenější weby s uživatelsky generovaným obsahem, wiki apod.
Sám autor svou ideu Community as Curriculum představuje na následujícím videu.
Proč oddenek?
Jak je již naznačeno v anotaci článku, setkáváme se zde se dvěma různými teoriemi učení. Model stromu představuje klasický hierarchický model osvojování učební látky (či – chcete-li – proces dosahování vytyčených cílů). Jeho výstupy jsou předem definované, podobně jako je geneticky definovaná podoba smrku, i když je teprve ve fázi klíčícího semínka.
Naproti tomu model oddenku představuje ideální typ učení inspirovaného principy výše zmíněných teorií, uskutečňovaný skupinou lidí. Předem určeného není nic. Je tu jen oddenek, který má sílu růst a větvit se, jak jen mu to jeho prostředí dovolí. Pokud se některá jeho část oddělí, je to jen dobře, protože může kolonizovat další prostředí. Pokud je právě sucho, oddenek šetří sílu, aby znovu vyrašil za příznivějších podmínek. A tak bychom mohli pokračovat.
Teorie i samotný pojem oddenku (Rhizom) pochází od významných teoretiků 2. pol. 20. století G. Deleuze a F. Guattariho, konkrétně z knihy Tisíc plošin (loni vyšla česky v nakladatelství Kosmas). Ti použili analogii stromu a oddenku ve spojitosti s myšlením obecně. Myšlení „ve tvaru stromu“ je takové, kdy máme pevně daný střed, centrum, ke kterému se vše ostatní (větve, kořeny) upíná. Naproti tomu „oddenkovité“, rhizomatické myšlení tento střed postrádá. Jeho absence však není chápána negativně, ale naopak jako osvobození a uvolnění.
Jak to bylo s palačinkou?
Ve spojitosti s obraznými pojmy „oddenkovitého“ v. „stromového“ myšlení se nám možná vybaví i další metaforické vyjádření týkající se podobné problematiky. Je to tzv. „katedrála a palačinka“ amerického dramatika R. Foremana (podrobněji se o nich můžete dočíst v jednom ze starších článků na Spomocníkovi). V jeho pojetí představuje katedrála pečlivě vybudovanou stavbu našich znalostí. Musí mít samozřejmě hluboké a pevné základy a pak se může vypínat i do obdivuhodných výšek, o její originalitě a stavitelském umění ani nemluvě. Naopak palačinkou se tu myslí stav našich znalostí pod tlakem informační společnosti, nepřeberného množství dat, která jsou nám stále k dispozici, ba dokonce se na nás často valí způsobem, že onen zmíněný tlak pomalu ztrácí svůj pouze metaforický význam. Palačinka našich znalostí pak může být sice plošně dosti rozsáhlá, avšak její tloušťka se zároveň nezadržitelně snižuje, až se místy stává téměř průsvitnou.
Není bez zajímavosti, že motiv Foremanovy palačinky je spojen s jiným významným jménem, a to T. Friedmanem. Tento americký novinář a spisovatel je autorem známé věty (a knihy) „The world is flat.“ – Svět je plochý. Narozdíl od Foremana, Friedman vidí snižující se tloušťku světa jako jev pozitivní. Není však pro něj metaforou myšlení či učení, ale (elektronického) světa jako takového. Ve zplošťujícím se světě k sobě mají lidé blíž a jedinci i komerční subjekty mají rovnější šanci prosadit se bez ohledu na geografické či jiné rozdíly.
Závěr
Po malé odbočce po stopách metafor se vracíme zpět k původnímu článku D. Cormiera. I přesto, že se autor většinou pohybuje na teoretické rovině, dokládá použitelnost své teorie i zmínkami o její praktické aplikaci, např. v experimentálním kurzu A. Courose na univerzitě v kanadské Regině. Studenti nejprve vypracovali vlastní obsah kurikula, který se pak snažili naplnit. Nové znalosti organizovali do jednotlivých uzlů rozvětvené sítě, podobně jako onen pomyslný oddenek. Určitými uzly se vlastně stali i oni sami. Spolupracovali s experty pomocí videokonferencí, využívali nástrojů pro kolaborativní metody práce Webu 2.0 (wiki apod.), sdílení multimediálních záznamů atd. Vše fungovalo velmi dobře.
Ve větším měřítku může být velkou výhodou tohoto modelu mj. i to, že mnoho uživatelů je zároveň uzly ve více sítích. Tím se stávají spojujícím bodem, mostem, který může ostatním doslova rozšířit obzory.
Vzhledem k tomu, že růst oddenků je nezadržitelný a ani sucho (třeba jako to naše současné) je nezastaví, věřme (spolu s naším bývalým panem prezidentem), že touha lidí po poznání zvítězí nad nezájmem a komercí.
Literatura a použité zdroje
CORMIER, David. Rhizomatic Education: Community as Curriculum [online]. 2008. [cit. 2011-09-27]. Dostupné z: http://www.innovateonline.info/pdf/vol4_issue5/Rhizomatic_Education-__Community_as_Curriculum.pdf.
CORMIER, David. Community as Curriculum and Open Learning [online]. 2010. [cit. 2011-09-27]. Dostupné z: http://davecormier.com/edblog/2010/06/17/community-as-curriculum-and-open-learning/.
