Jak efektivně využívat žákovské portfolio – II. část

Při vytváření tabulky je možno se řídit:

• Výstupy nadefinovanými v ŠVP.
• Doporučenými výstupy, které jsou uvedené ve Společném evropském referenčním rámci pro jazyky – úroveň A1 pro 1. stupeň ZŠ – viz odkazy.
• Bloomovu taxonomii – viz odkazy.
• Stavem třídy (počet žáků, absence, úroveň a rychlost osvojování si, ochota spolupracovat, motivace, rodinné zázemí …).

2. Shromáždění materiálu k sebehodnocení

Žáky na začátku vyučovací jednotky požádáme, aby si shromáždili potřebné materiály, které jim napomohou ke snadnějšímu sebehodnocení – portfolio, žákovskou knížku, sešity, testy, projekty apod.

3. Předložení a vyplnění první části tabulky

Poté žákům předložíme vyhotovenou tabulku. Můžeme použít:

• Frontální výuku – učitel probírá a vysvětluje jednu položku tabulky všem žákům najednou. Žáci si prohlédnou přiložené materiály, které dokumentují daný výstup a sebehodnotí se vybarvením smajlíků dle zavedené stupnice (viz bod 2). Pak se přechází k další položce v tabulce, až se dojde k poslední. Metoda spoří čas, avšak učitel nemá zpětnou vazbu, zda všichni žáci pochopili a intenzivně pracují na svém sebehodnocení.
• Skupinovou výuku – dle mých zkušeností je vhodná pro třídy, ve kterých jsou žáci zvyklí pracovat tímto způsobem. Učitel pracuje s jednou skupinou žáků (4 – 6 člennou), ostatní skupiny mají samostatnou práci. Učitel se může postupně všem skupinám věnovat v jedné vyučovací hodině nebo některým skupinám během týdne ve dvou až třech následujících vyučovacích hodinách. Záleží na počtu žáků. Učitel má mnohem větší zpětnou vazbu. Metoda podporuje individualitu žáka v tom smyslu, že ve skupině žák může prezentovat své sebehodnocení včetně pocitů, které při výuce vnímal. Dle mé zkušenosti se neprůbojní žáci ochotněji projeví při skupinové výuce než při frontální či dokonce někdy i individuální. Zároveň práce ve skupině napomáhá žákovi uvědomit si i jeho jedinečnost (s velkou pravděpodobností každý žák má sebehodnotící tabulku vyplněnou jinak – odlišné sebehodnocení, použitá barva psacího prostředku, písmo...).
• Individuální výuku – je vhodná pro žáky se SVP (zvláště dyslexií), kteří se v tabulce mohou hůře orientovat. Učitel má příležitost vhodnými dotazy žáka povzbudit, dovést ho k sebehodnocení a získat kvalitní zpětnou vazbu.

4. Předložení a vyplnění druhé části tabulky

Žáci na základě vyplněného sebehodnocení z první strany listu vyberou a heslovitě či větami napíší do levé horní části tabulky to, co umí velmi dobře a do pravé horní části to, co zlepší. Potom navrhují a zapíši, jak dosáhnou zlepšení – sami, po poradě se spolužáky ve skupině, za pomoci učitele. Doporučuji žáky vést postupně k tomu, aby obecná tvrzení typu „budu  více číst” přecházela v konkrétnější a reálné návrhy, např. vypůjčím si od paní učitelky časopis Click a přečtu si v něm alespoň jeden článek apod.

Z druhé strany listu:

5. Prezentace žákova sebehodnocení

Žák má právo své sebehodnocení prezentovat spolužákovi, skupině spolužáků, před celou třídou a učitelem, pouze učiteli, rodičům. Formu vybíráme dle potřeby. Myslím, že je dobré tyto formy různě střídat a kombinovat, aby se předešlo stereotypu. Prezentace se děje krátkým ústním výstupem žáka, ve kterém se vyjadřuje k zadaným položkám ve druhé části tabulky. Velmi vhodné je, aby žák doprovázel toto vyprávění demonstrací položek z anglického portfolia, které dokládá jeho úspěchy.

6. Učitelovo hodnocení

Po žákově prezentaci (kterou vyslechne i učitel) je prostor, aby učitel navázal na žákovo sebehodnocení svým hodnocením. Postupujeme stejným způsobem jako žák ve druhé části tabulky. Nejdříve vyzdvihneme žákovy úspěchy, poté se věnujeme jeho případným nedostatkům a na závěr dáváme doporučení, jak tyto nedostatky odstranit. Učitel tak může učinit ústně či písemně formou doporučení úkolů pro další časové období. Toto se může dít  za přítomnosti pouze hodnoceného žáka, za přítomnosti rodičů na společných konzultacích či před skupinou žáků, třídou.

7. Založení tabulky do portfolia

Žáci tabulku uloží do portfolia. Opět ji použijí. Dobře poslouží jako podklad pro následné sebehodnocení za další čtvrtletí. Je možností pro žáka, učitele i rodiče ověřit si, jak se daří směřovat k očekávaným výstupům.

Proč jsem vedle dopisu do portfolia začala používat i sebehodnotící tabulky za delší časové období:

1. menší časová náročnost

Ve srovnání se psaním dopisu do portfolia je vyplnění sebehodnotící tabulky žákem méně časově náročnější. Žáci psaní dopisu věnuji přibližně jednu nebo dvě vyučovací hodiny a učitel by měl počítat asi 20 minut na jednu odpověď na dopis. V případě učitelova hodnocení s využitím tabulky lze je provádět ústně přímo v hodině (učitel má předem připravené a promyšlené podklady pro hodnocení) nebo při konzultacích s rodiči. Učitel taktéž může žákovi napsat stručně jím navrhovaná doporučení, která povedou ke zlepšení, a která žák nezaznamenal do své tabulky na druhé straně v položce „jak dosáhnu zlepšení”, popřípadě si je do tabulky zformuluje podle rady učitele sám. Práce se sebehodnotící tabulkou pak zabere jednu až tři vyučovací hodiny.

2. jednoduchost, srozumitelnost

Při porovnání s tabulkou je pro žáka 1. stupně ZŠ, zvláště se SVP (speciální vzdělávací potřeby), obtížnější napsat dopis do portfolia než vyplnit tabulku, ve které jsou jednotlivé položky nadefinovány. Pokud navíc učitel používá sebehodnotící tabulky na konci každé probrané lekce (viz příloha č. 1 první části „Jak efektivně využívat žákovské portfolio”), žáci jsou zvyklí na tento způsob sebehodnocení a hodnocení. Je pro ně jednodušší a srozumitelnější. Stává se jistou rutinou. Žáci mají pocit pravidelnosti, bezpečí. Na druhé straně jenom používání sebehodnotících tabulek by mohlo vést ke stereotypu, proto je namístě i jednou nebo dvakrát během školního roku zařadit psaní dopisu do portfolia.

3. větší míra využití anglického jazyka

Dopis do portfolia žáci píší česky, a taktéž instrukce podávané učitelem k jeho napsání jsou v češtině. Při práci se sebehodnotící tabulkou učitel používá více anglický jazyk. Např.: „Take your chart, please. Read number 1” (žák čte česky). „Now, look at your portfolio, activity book, project… and colour four smiling faces if you are excellent in this activity; three …. How many coloured faces have you got?” Žáci odpoví: „I’ve got three…” Při práci s druhou částí tabulky učitel nejdříve pracuje česky, avšak  později může používat taktéž anglický jazyk, např.: „What activity are you good at? I’m good at activity number 4 – reading. What activity aren’t you good at? I’m not good at activity number 12 – making questions. What can you do to improve? I can read more…” Komunikace v angličtině nad druhou částí sebehodnotící tabulky je cílem, ke kterému se svými žáky směřuji. Zatím však komunikace probíhá částečně v anglickém, částečně v českém jazyce. Postupně se podíl angličtiny zvětšuje. Je třeba počítat, že ne všichni žáci budou schopni nastavenému cíli vyhovět, proto doporučuji užívat různé prostředky podporující snadnější porozumění. Osvědčila se mi gesta  I’m good at – palec ruky nahoru, I’m not good at – palec dolů; některým žákům ukazuji v tabulce, co jim říkám anglicky; na tabuli máme připevněny obrázky činností s popisem – listening, speaking, reading, writing. Stálou součástí mé třídy je plakát „Classroom English”.

Postřehy, které by vás mohly zajímat:

• Efektivní práce s portfoliem v oblasti sebehodnocení a hodnocení žáka 1. stupně je opravdu velmi náročná pro přípravu učitele, který zrovna nemá podle mého názoru nepřeberné množství materiálů, jež nastiňují konkrétní praktické kroky pro využití portfolia, zvláště v oblasti sebehodnocení a hodnocení.
• Práce s portfoliem kromě kladů přináší i úskalí – pro některé žáky je nepřekonatelný problém cokoli do portfolia zakládat a vůbec si jej vést; naštěstí takových žáků je na 1. stupni menšina a při vhodné motivaci a důslednosti lze toto množství dle mých zkušeností úspěšně eliminovat. Pozorováním jsem zjistila, že pokud se za žáky stěhuji na výuku cizího jazyka do jejich třídy, zakládají si materiály do portfolia, které užívají  i pro ostatní předměty. Pokud však dochází do speciální jazykové učebny, portfolio si zapomínají a nevkládají pak do něj všechny materiály. Proto jsem se rozhodla řešit situaci tak, že pro Anglický jazyk mají speciální portfolio, které si nechávají v jazykové učebně na určeném místě a které lze kdykoli přidat do jejich celkového portfolia.
• Abych připravila i rodiče na způsob práce s portfoliem, nejdříve jsem si je pozvala na ukázkovou hodinu, ve které jsme s žáky předvedli zkrácené sebehodnocení a hodnocení pomocí portfolia; vysvětlila jsem jim svůj záměr; odpověděla na případné dotazy. Rodiče byli spokojeni a byli ochotni se zapojit na příštích konzultacích. Před konzultacemi obvykle posílám s dopisem portfolia domů, aby si je rodiče prohlédli. Ti mají možnost připsat a vložit do portfolia svůj dopis, avšak zatím využívají možnosti ústního sdělení při společných konzultacích žák – rodič – učitel. Záporné ohlasy na práci s portfoliem z řad rodičů jsem ještě nezaznamenala.

Závěrem mám pro vás jeden tip, na který mě přivedla recenzentka mého článku: „Nestálo by za to vyzkoušet nabídnout žákům sebehodnotící tabulku dle jejich výběru – buď v anglickém nebo českém jazyce?”