Internet a demokracie

ICT prostupují život každého člověka v civilizovaném světě na každém kroku – postupně si zvykáme platit mobilní aplikací za jízdenku v MHD, spravujeme přes internet bankovnictví nebo komunikujeme s přáteli. Oblast, které se chceme věnovat, ale často zůstává nepříliš dobře zmapována; jaký je vztah internetu k demokracii a občanské společnosti? Zde je třeba si uvědomit, že již není řeč o čistě technologickém řešení ISO-OSI modelu, ale spíše o jeho praktických aplikacích. Technologie samotná nebude mít vliv žádný, ale představuje médium, které je možné používat k publikaci řady informací, komunikaci, správě projektů a mnohému dalšímu.

V zásadě existují dva možné přístupy, jak se tomuto tématu na školách věnovat. Můžeme postupovat historicky nebo systematicky. První metoda nabízí poměrně dobré začlenění do výuky dějepisu či zeměpisu, když v rámci systematické nauky o vývoji určitého státu je možné zmínit, jakým způsobem se v něm internet demokraticky uplatnil, zda je v něm cenzura či svoboda slova. Výhodou tohoto přístupu je především názornost. Žák si snadno utvoří představu o situaci v jednotlivých zemích a bude schopen samostatně uvažovat o tom, které parametry je možné v této oblasti sledovat a porovnávat.

Druhý přístup, který bude použit i v tomto článku, je systematický. Projdeme jednotlivá témata, která by neměla zůstat ležet bez povšimnutí, a ke každému se pokusíme naznačit jeho konkrétní projevy ve světě. Myslím, že mezi zásadní výhody tohoto přístupu patří především výchova k uvažování o tom, jak demokratické principy fungují, co je pro ně důležité a kterých nástrojů může občanská společnost využívat. Současně získají žáci dobrou orientaci v tom, jak přistupovat k informacím o tomto tématu v médiích, která často podávají informace jen velmi neúplné a nezasazené do širšího kontextu. Tento přístup umožňuje efektivní integraci tématu do základů společenských věd, mediální a etické výchovy i informatiky.

Pokud zvolíme návaznost na informatiku, pak je dobré téma zařadit až tehdy, kdy jsou probrány základní vlastnosti sítí. Žáci tak budou moci mít představu o tom, jakým způsobem může fungovat skrývání IP adres, tunelování nebo DoS útoky. Technicky orientovaný učitel na tomto místě jistě neopomene žákům sdělit řadu zajímavých detailů o tom, jak se tyto věci dají reálně dělat.

Po tomto didaktickém úvodu se podíváme na některé konkrétní oblasti, které s internetem a demokracií souvisejí, a uvedeme k nim také řadu konkrétních příkladů z nedávné historie. 

Svoboda projevu

Jedním z velkých témat vztahu internetu a demokracie je svoboda projevu, která se může projevovat v řadě dílčích oblastí – od publikací textů, přes tvorbu novin až po internetové diskuse. Zde je dobré říci, že důležitým aspektem demokratické společnosti je právě svoboda slova. Podle toho, jak je v jednotlivých zemích rozsáhlá, je možné poměrně dobře stanovit míru demokratičnosti dané společnosti. Je zřejmé, že státy jako Čína, které blogery pronásledují a vězní, demokratické nejsou.

Myslím, že nejlépe to mohou žákům přiblížit konkrétní příběhy lidí (ty z Číny se shánějí velice obtížně, neboť tamní vláda je tají), kteří byli za publikování svých názorů na webu zatčeni; malajský bloger byl uvězněn na dva roky za kritiku vlády, íránský kritik Alího Chameneího zemřel ve vězení a egyptský kritik (zde se již poměry možná pomalu zlepšují) vlády dostal čtyřletý trest. Příkladů je samozřejmě mnohem více a je možné žáky je nechat najít a zpracovat samostatně. Vždy je důležitý také hlubší rozbor důvodů uvěznění, které nemusí být jen politické, ale kupříkladu také náboženské i jiné. 

Možnost mít vlastní časopis

Jedním z výdobytků internetu je možnost snadného provozu vlastního časopisu bez potřeby schválení nějakou autoritou nebo významného balíku prostředků. Online časopisy tak mohou snadno nahradit dříve jen velmi obtížně šiřitelný samizdat. Zřejmě nejrozšířenější platformou pro tuto činnost je ve světě Blogger, který provozuje Google. Důvody jsou poměrně jednoduché – hosting nabízí Google, který nevydává osobní údaje svých uživatelů a je odolný proti většině možných útoků, blog je možné si rychle a snadno zálohovat a případně kdykoli obnovit. Přenos dat je šifrovaný, což znemožňuje nějaké efektivní odposlouchávání.

Se žáky je možné také diskutovat o významu vydávání časopisů. Ať již pro informování domácích či zahraničních čtenářů, rozvoj kultury nebo třeba pro hlídání demokracie v nějakém státě. Rozvinutá síť médií by měla představovat dobrý informační servis pro občany, kteří mají kdykoli šanci vyjádřit svůj nesouhlas s určitým druhem politiky. Pokud taková média nejsou, není možné se racionálně rozhodovat. 

Internetové diskuse

Ač se poměrně často mluví o tom, že kvalita diskusních fór na internetu není příliš vysoká, přesto představují jeden z významných prvků budování demokratického klimatu v dané společnosti. Již Masaryk říkal, že demokracie je diskuse. Možnost kriticky šířit své názory na aktuální společenská či politická témata by tak neměla v tomto přehledu chybět. 

Je třeba uvést tento problém ze dvou základních postojů – diskutujícího a provozovatele webu. Ostatně tak to také strukturuje Všeobecná deklarace lidských práv v 19. článku z pohledu diskutujícího: „Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu... právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice.“ Z pohledu provozovatele webu je třeba mít na paměti článek 17: „Každý má právo vlastnit majetek... nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.“ Z toho pak plyne řada etických důsledků, o kterých jsme na Portále již psali.

Žáci by si měli být vědomi toho, že mohou na internetu šířit své názory ať již v diskusích, na vlastních webech či blogu. Současně ale musejí respektovat práva druhých a zákony, které v demokratické společnosti platí. 

Občanská žurnalistika a rychlost informací

Zajímavým fenoménem je občanská žurnalistika, která se začala rozvíjet v posledních pěti či deseti letech. Média již do velké míry netvoří jen profesionálové a určitá informovaná elita, ale obyčejní lidé. Svými blogy u velkých zpravodajských serverů, fotografiemi, psaním krátkých zpráv a řadou dalších činností se zde vytváří zcela nové pojetí toho, jak se pracuje s informacemi, kdo je analyzuje a vyhodnocuje. 

Druhý významný moment soudobé žurnalistiky je rychlost šíření informací. Zprávy se musí dostat ke čtenářům velmi rychle, což má za následek jejich slabší ověřování, zprávy jsou často přijímány bez nějakého hlubšího prozkoumání. To vede k možnosti snadno manipulovat se čtenáři. Stojíme tak před otázkou, zda žijeme v době, kdy svobodná společnost je médii informována nebo deformována. Pravdou je, že propaganda by dnes byla (a je) mnohem sofistikovanější a skrytější, než tomu bylo před půl stoletím.

Právě požadavek na rychlost a občanská žurnalistika vytváří zcela jiný pohled na zpravodajství, kterému stále více dominuje Twitter, který je nejrychlejším a s více než 200 milióny uživatelů nejmasivnějším informačním kanálem současnosti. Informace v takovémto prostředí mají globální charakter a je velmi obtížné je nějak filtrovat nebo ovlivňovat.

V tomto kontextu je třeba mít na paměti, že současná politika se pod drobnohledem rychlých médií dělá zcela jinak než za Rakouska-Uherska. Politici nemají několik dní čas na to, aby řešili nějaký problém nebo kauzu zametli pod koberec. Vše je řešeno pod velkým tlakem během několika málo minut či hodin. Výhodou je větší kontrola politiků, negativem jejich nemožnost prosazovat nepopulární kroky či reformy a problémy řešit v klidu. 

Facebook a demonstrace

Další významný rozměr možností toho, jak může internet vstupovat do demokratizace společnosti, se ukázal v zimních událostech v Egyptě či Tunisku, tedy státech, kde pomocí sociálních sítí (Facebooku a Twitteru) docházelo k velice efektivnímu šíření informací a organizování demonstrací a protestů. To, že byly pády těchto režimů tak rychlé, je dáno především možností lidí se efektivně domlouvat a organizovat. V tomto ohledu je role internetu v podstatě nezastupitelná a jedinečná. To si také uvědomují státy, jako je Sýrie či Írán, které při protestech internet vypínají.

V tomto kontextu by mělo zaznít, že na základě těchto zkušeností je přístup k internetu považován OSN za lidské právo stejně jako svoboda slova. Státy by se tak k jeho regulaci měly uchylovat jen zcela výjimečně a to v zájmu demokratického soužití; ochrana bezpečnosti jednotlivce či státu musí být legislativně ukotvena. 

Komunikace s politiky a internetové petice

Významnou oblastí rozvoje občanské společnosti je také možnost komunikovat s politiky. Internet a elektronická pošta učinili tento proces v mnohém rychlejší, pohodlnější a přímočařejší. Možnost oslovit přímo politiky, a nikoli jen jejich sekretariát prostřednictvím nových technologií je jednoznačným krokem kupředu. Politici jsou také často silně motivováni (snahou získat voličské hlasy) k tomu, aby odpovídali a vycházeli občanům vstříc. Jakékoli návrhy, nápady či projekty je možné uskutečnit daleko lépe než v době, kdy bylo vše nutné řešit poštou.

Poměrně významnou roli hrají také internetové petice. Ať již ve formě samostatných stránek či služeb nebo jako stránky na Facebooku. Ač je jejich právní hodnota obvykle nulová, mají překvapivě velký účinek. Jejich organizátoři jsou zváni do médií, zabývají se jimi politici i další kompetentní osoby. Pěkným příkladem z této oblasti může být iniciativa Nechceme přeladit!, která dokázala velice rychle zablokovat změny ve vysílacím schématu ČRo. Opět platí to stejné, co již bylo řečeno o komunikaci s politiky. Pokud je pod peticí větší množství lidí, je pro činovníky téměř nemožné ji přehlížet, neboť by si tím mohli pohněvat nemalé množství potencionálních voličů.

Osobně považuji internetové petice za jeden z nejúčinnějších nástrojů, které lze v rámci demokraticky fungujících systémů použít. Ostatně existuje řada webových služeb, které tvorbu peticí umí po technické stránce zajistit. S jejich používám by měli být žáci seznámeni, neboť se jedná o nástroj, který s velkou pravděpodobností budou moci ve svém životě skutečně prakticky použít. 

Dostupnost informací

Tématem, o kterém se u nás mluví spíše okrajově, je dostupnost publikovaných informací. Na jedné straně je zde možnost publikace, ale její význam je jen velmi omezený, nemá-li současně k dispozici distribuční kanál, který je na dnešním internetu představován především vyhledávači. Právě na tomto principu funguje slavná Čínská zeď. Lidé mohou publikovat, co chtějí (v tom se jim dá těžko zabránit), ale v zemi mohou pracovat jen vyhledávače, které jsou svolné k filtrování výsledků. To může probíhat v řadě rovin – od zakázaných slov až po blokování konkrétního obsahu.

Jsou to právě vyhledávače, které mají klíčovou roli v tom, které informace jsou dostupné a co o daném problému lidé vědí. Hrají tak v jistém slova smyslu podstatně důležitější roli nežli média. A to je věc, které si musí být každý uživatel velmi dobře vědom. Nemusejí být indexovány všechny stránky, některé mohou být díky SEO označeny jako vysoce relevantní a v tomto kontextu se k řadě věcí člověk nemusí dostat. 

Závěrem

Jistě by bylo možné mluvit ještě o velkém množství oblastí, ve kterých se internet dotýká demokracie a občanské společnosti. Jednou z významných oblastí budoucnosti bude například tzv. e-Government, který se postupně začíná uplatňovat také u nás. Jde o zveřejňování informací o chodu veřejných institucí a databází spravovaných státem, ke kterým mají občané účinný přístup. Pokud budou zveřejňovány celé texty smluv, všechny nabídky na veřejné zakázky atp., bude prostor pro korupci výrazným způsobem omezen. Druhým aspektem e-Governmentu je možnost lidí aktivně zasahovat do politického dění pomocí referend, voleb a dalších nástrojů. Avšak tato oblast u nás není ještě téměř rozvinutá, ale pro vyšší míru demokracie může hrát také významnou roli.

Jak je vidět, internet vstupuje velmi silně do demokratizačních procesů a občanské společnosti – od publikování článků disidentů v Číně na Blogger či videích na YouTube přes revoluce v Egyptě a Tunisku, které byly organizovány přes Twitter a Facebook, až po petice a nezávislé blogy u nás. To ale neznamená, že by byl internet jen pozitivním a bezproblémovým médiem. Nabízí velké možnosti manipulací, šíření nepravdivých či zkreslených informací a často významným způsobem deformuje realitu.

Žáci by si těchto rozměrů měli být vědomi a měli by být schopni aktivně analyzovat všechny informace, které se k nim dostávají. Současně by jim nemělo dělat problém chápat internet a demokracii v dynamickém, navzájem se ovlivňujícím vztahu. Jako samozřejmost by pak měla být jejich schopnost prostředků sítě používat pro aktivní občanskospolečenskou činnost.