Integrace v MŠ

Předpoklady úspěšné integrace v MŠ

Pokud některá z ředitelek MŠ uvažuje, pravděpodobně na podnět rodičů, nad integrací handicapovaného dítěte, měla by se nejprve zamyslet nad tím, co bude pro dané dítě nejlepší. Každou situaci, každé dítě je třeba hodnotit individuálně. Pro některé děti je lepší, pokud budou navštěvovat MŠ speciální, pro jiné může být integrace do běžné MŠ prospěšná. Nelze napsat zcela přesná pravidla, kterými se řídit, ale je potřeba věnovat zvýšenou pozornost některým aspektům.

Aby mohla ředitelka školy zajistit vhodné podmínky pro dítě se speciálními potřebami a snížila riziko neodborného přístupu, bylo by ideální, aby některý z pedagogů měl kvalifikaci speciálního pedagoga. V jiném případě je možné zajistit, aby tento odborník do MŠ docházel a učitelky s ním mohly konzultovat problémy, na které narazí.

Dále musí ředitelka zodpovědně zvážit, zda je schopna zajistit dítěti vhodné podmínky pro  vzdělávání v závislosti na jeho specifických potřebách. Že dítě na vozíku bude potřebovat  bezbariérové prostředí je zřejmé, méně zřetelné už může být to, že např. dítě s PAS (poruchy autistického spektra)  nemusí dobře zvládat velké otevřené prostory tříd a kolektiv s vysokým počtem dětí ve třídě, což při navýšení do maximální hygienicky povolené kapacity, je 28 dětí. Dalším pohledem na zajištění vhodných podmínek je vzdělávací program dané MŠ, a s tím související připravené prostředí, které pomáhá rozvoji dětí. V tomto ohledu je MŠ Montessori vhodnou alternativou. Marie Montessori, která je zakladatelkou stejnojmenného vzdělávacího systému, původně vyvinula speciální pomůcky pro děti s postižením, s kterými jako lékařka úspěšně pracovala, ale až později se ukázalo, že tyto pomůcky mohou pomáhat také dětem zcela zdravým. Dalším a neméně důležitým aspektem, kterému by ředitelka měla věnovat pozornost, je nastavení úzké spolupráce s rodiči dítěte. V případě integrace je zvýšená potřeba dobré spolupráce MŠ a rodiny.

Zajištění financí

Ani tehdy, když ředitelka MŠ vyhodnotí podmínky pro dítě pozitivně, není ještě vyhráno. Ve většině případů je potřeba asistent, a je nutné zajistit prostředky na jeho plat. Je několik možností. Ředitelka mateřské školy může požádat o souhlas krajského úřadu se zřízením funkce asistenta pedagoga, na zajištění financí spojených s výdaji na jeho plat. Dítě je možné integrovat na základě doporučení odborného školského pracoviště (Pedagogicko-psychologická poradna). Bohužel tento způsob získávání financí nebývá vždy úspěšný, protože finance z tohoto zdroje jsou poměrně omezené. Přesto stojí za to ho vyzkoušet, integrace dětí se zdravotním postižením je čím dál více propagovaná.

My jsme první dva roky osobní asistentku financovali ze zdrojů nadací, podnikatelských i soukromých subjektů (Nadace O2, Fortuna, ČEPS). Další tři roky jsme již podávali opakovaně žádost Středočeskému kraji a získali jsme finance na plat asistenta pedagoga na část úvazku 12 hodin týdně. Těchto 12 hodin jsme po celou dobu dotovali 10 hodinami financovanými z dalších jiných zdrojů. Těmito jinými zdroji financí se v našem případě staly granty různých nadací, fondy velkých firem, které obecně prospěšné činnosti věnují poměrně značnou pozornost. V tomto případě však o finance nemohla žádat MŠ, ani rodiče dítěte, ale subjektem musela být nezisková organizace. V případě tohoto děvčátka, to bylo naše Sdružení rodičů o.s., které pracuje při naší MŠ již 15 let. Podobná sdružení nejsou v současné době výjimkou, takže tato možnost je reálná.

Třetí možností, jak zajistit asistenta je situace, kdy tuto roli převezme sám rodič: buď jako osobní asistent (nepotřebuje žádné vzdělání) nebo asistent pedagoga (musí absolvovat kurz asistenta pedagoga nebo být speciálním pedagogem). Rodič zastává funkci asistenta zdarma, takže se škola zbavuje nutnosti shánět finance na jeho plat. Na druhou stranu zde existují některá rizika. Rodič ve funkci asistenta dítěte může narušit chod třídy (především v případě, že je osobním asistentem a nemá potřebné vzdělání). Tuto možnost doporučuji volit velmi opatrně a s přihlédnutím ke konkrétní situaci.

Důvody pro integraci

Proč tedy vlastně integrovat? Ve věku 3 – 6 let se děti velmi výrazně rozvíjejí, je to období socializace a kolektiv vrstevníků může dítě značně stimulovat. Neméně důležitý, a svým způsobem možná i důležitější, je vliv dítěte s postižením na ostatní děti ve skupině. Pro jejich budoucí život, znamená kontakt s „odlišností“ velmi mnoho. Naučí se vnímat  jinakost jako něco samozřejmého a nebudou se jí bát. Děti se naučí přirozeně pomáhat slabším, přirozeně rozvíjet svoji empatii a vnímat jejich potřeby. V současnosti se často mluví o problémech spojených s šikanou. Dobře zvládnutou integraci můžeme považovat také za prevenci šikany. V případě našeho děvčátka na ni spolužáci zpočátku reagovali různě – podle svého temperamentu a povahy, ale žádné reakce nebyly výrazně negativní. Některé děti měly od počátku prosociální tendence (pečující chování, snahy holčičku oblékat, pomáhat jí, doprovázet), jiné na ni nijak výrazně nereagovaly, ale vnímaly její přítomnost. Časem se situace ustálila a všechny děti ji  zcela přijaly, její odlišnosti nevnímají, natož aby reagovaly negativně.

K napsání tohoto příspěvku mě přivedla osobní zkušenost s rodinou dítěte s postižením, které je integrováno v naší MŠ. Dnes více než sedmiletá holčička měla při startu do života smůlu. Přišla na svět o 3 měsíce dříve a o svůj život se prala několik týdnů. Narodila se předčasně překotným porodem, s porodní váhou 950g, s později diagnostikovaným PWS (Prader-Willi syndrom), který je genetickou vrozenou poruchou. Přesto měla v životě také štěstí. Především na rodiče, kteří hledali, a stále hledají cesty, jak co nejvíce přispět k jejímu rozvoji. Když byly holčičce tři roky ukázalo se, že další pokrok ke zlepšení může přinést kontakt s jinými dětmi. Ty jí mohly nabídnout takové podněty, které domácí prostředí poskytnout nemohlo.  Bylo proto dobré, aby mohla navštěvovat mateřskou školu. Běžná mateřská škola však nemusí být pro takové dítě ideální. Naše MŠ pracuje již 17 let podle vzdělávacího programu Marie Montessori. Hodně napovídá o tomto způsobu vzdělávání jedno ze známých rčení z oblasti Montessori pedagogiky: „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“

Do naší MŠ jsme tuto holčičku integrovali na základě doporučení PPP jako dítě s více vadami, její docházka trvala pět let. Od počátku bylo jasné, že bude potřeba pomoc asistenta. Potřebné finance na plat asistenta nejsou samozřejmostí. U nás se to z počátku podařilo díky zpracování projektu „Hedvika nechce být sama“ a podáním žádosti o grant Nadaci O2. Žádost podávalo Sdružení rodičů, které jako občanské sdružení pracuje při naší MŠ, řešitel a garant projektu jsem byla já. V září 2010 začala tato holčička navštěvovat MŠ za pomoci osobní asistentky. Všichni, kdo jsme se okolo tohoto děvčátka profesně  pohybovali, jsme pevně věřili, že tak podnětné prostředí jako je  v naší MŠ, ji musí posunout dál a výrazně ji tak pomoci při získávání nových zkušeností a dovedností. Vždyť původně se Marie Montessori zaobírala dětmi s postižením a díky důmyslným  pomůckám se tyto děti dokázaly naučit číst a psát, jako děti zdravé.

Rodiče holčičky jsou znalí filozofie a principů pedagogiky M.Montessori, a je to pro celou jejich rodinu přirozený způsob žití. Takže v jejich případě plně fungoval soulad rodinné výchovy a našeho výchovně-vzdělávacího programu, o který se u ostatních rodičů snažíme alespoň v základech. Do kolektivu dětí vstoupila jaksi samozřejmě, a také zcela samozřejmě ji děti mezi sebe přijaly. Hned  v počátcích jsem si všimla úžasně fungující výhody věkově smíšené skupiny, kdy se ji zcela automaticky ujaly starší děti. Při pobytu venku ji vzaly za ruce, a ona prostě šla, přestože v případě, kdy ji pobízela dospělá osoba, se vzpouzela.

Přínos pro dítě

V sociální oblasti se život holčičky, docházkou do MŠ změnil výrazně pozitivně. Po celou dobu chodila do školky velmi ráda, ani na počátku neměla žádné adaptační potíže. Děti vyhledává, je mezi nimi ráda.  Zpočátku byla v komunikaci s dětmi pasivnější, ale stále je vnímala, pozorovala a postupem času je víc a víc napodobovala.  Našla si své blízké kamarády, s kterými spontánně navázala kontakt. Její verbální projev se značně rozvinul. Zná a pojmenuje všechny děti, předměty kolem sebe, mluví v jednoduchých větách, zná všechna písmena, umí počítat.  Má ráda zpěv, a i v angličtině (kam začala docházet), více zbystří, když se začne zpívat.

V oblasti sebeobsluhy se dobře rozvinula její samostatnost při stolování. Sama si prostře prostírku, donese talíř, skleničku, nabere potraviny na talíř. Napomáhá jí slovní pokyn asistentky. Její chůze je mnohem jistější, pevnější a vytrvalejší. Účastní vycházek do lesa s ostatními dětmi a pouze s malým zpožděním stíhá skupinu. Maximálně jí vyhovuje organizace dne v MŠ Montessori, kde děti pracují individuálně či v malé skupince,  samostatně si volí z nabídky činností. Za pomoci asistentky si vybírá činnosti a pracuje s různými pomůckami.

Přes některá úskalí, která může integrace dítěte se zdravotním postižením do života mateřské školy přinést, převažují  dle mého mínění v případě uvážené integrace pozitiva, a to jak pro dítě s postižením, tak pro jeho vrstevníky. Proto zvažujte možnosti ve vaši MŠ, a pokud je situace aspoň trochu příznivá, tak se integrace nebojte. Ideálem by bylo inkluzivní vzdělávání, ale  bohužel, na to ještě nejsme připraveni (inkluze tzn. být rovnou připraveni na přijetí každého dítěte s postižením). Zatím nám tomu brání vysoké počty dětí ve třídách, nedostatečné vzdělání učitelek                 a nedostatek financí.