Informační výchova jako reflexe informační společnosti

Současná společnost bývá často označována jako informační či znalostní. Jak již tyto pojmy dávají tušit, primárním ekonomickým statkem se stávají informace a celá ekonomická odvětví jsou založená na získávání, analýze či zpracování informací. Přitom je třeba jasně oddělit informatiku, která pro tento proces nabízí jisté technologické prostředky, a samotnou činnost informačních specialistů, kteří již nakládají s jednotlivými daty. Informační specialista by měl být alespoň obstojným informatikem, ale opačně to platit nemusí.

V tomto kontextu je pozoruhodné, že se informační výchově na středních i základních školách věnuje tak malý prostor, pokud je o její existenci vůbec možné mluvit. Na místě je zde srovnání s akademickým prostředím, kde informační výchova zažívá poměrně intenzivní rozvoj. Ukazuje se, že schopnost získat informace a vhodným způsobem s nimi zacházet je jednou z klíčových dovedností, které by měl žák bezpečně ovládat.

Nemusí v ní jít jen o výuku nakládání s informacemi, ale měla by být řeč o teorii informace (této problematice jsme již věnovali samostatný článek) či o dalších oblastech. Klíčovou roli bude hrát informační výchova také v oblasti podpory čtenářské gramotnosti, ale i v dalších oblastech. Je třeba říci, že jde o budování systematických znalostí, které žák bude moci využívat v téměř všech klasických předmětech.

Pokud žáci získají pozitivní vztah k práci s informacemi a s radostí se je naučí vyhledávat, bude jim to prospěšné po celý život. Na základě výše uvedeného by mělo být evidentní, že informační výchova by neměla být nějakou okrajovou záležitostí, ale integrální součástí vzdělání každého člověka.

Z pohledu didaktického je pak nutné vyřešit otázku, kam tento „předmět“ vlastně zařadit. První variantou je vytvoření autonomního, systematicky pojatého předmětu, který se bude informační výchovou zabývat dlouhodobě. Druhou možností je implementace informační výchovy do jiných předmětů, což akcentuje možnosti lepší aplikovatelnosti získaných znalostí, ovšem za cenu ztráty systematičnosti a intenzivní koordinace pedagogického úsilí. Osobně se domnívám, že nejlepší variantou je kombinace obojího přístupu. V jednom ročníku zařazený blok informační výchovy, která poskytne pevný rámec a vybaví žáky dobrými všeobecnými znalostmi (viz níže), a současně pečlivý přístup dalších pedagogů v různých předmětech, kteří budou klást důraz na části informační výchovy, které souvisejí s jejich oblastí zájmu.

Pravdou ale zůstává, že informační výchova je celoživotní záležitostí a není možné se domnívat, že bude celá realizována na střední či základní škole. Jde vždy jen o bazální můstek, na kterém pak mohou žáci sami dále stavět. Významnou roli v této oblasti budou v rámci neformálního vzdělávání jistě hrát knihovny a to nejen ty akademické. Alespoň brněnští knihovníci (jiné si nedovolím posuzovat) jsou k této činnosti vedeni poměrně systematicky.

Otevírá se zde prostor pro případnou spolupráci školy a knihovny, což je něco, co u nás zatím často chybí a přitom jde o mimořádně důležitou věc. Knihovny budou v budoucnu stále více poskytovat neformální vzdělávání a posouvat se z pozice půjčovny knih směrem k informačním centrům, které by měl každý člověk přiměřeně využívat. Vytvoření pozitivních vazeb v tomto ohledu rozhodně nemůže být na škodu.

Stále častěji se pak mluví také o problémech se čtenářskou gramotností. Osobně se domnívám, že i v této oblasti (tohoto tématu se ještě dotkneme) je možné ve spolupráci s knihovnami dosáhnout jistého posunu a že informační výchova může být pro tuto změnu dobrým a zajímavým impulsem. 

Cíle informační výchovy 

Pokud chceme o informační výchově mluvit systematičtějším způsobem, je třeba jasně definovat cíle, kterých chceme dosáhnout a které je pak možné nějakým přiměřeným způsobem kontrolovat a testovat. Proto se na tomto místě pokusíme, alespoň v hrubých rysech, tyto cíle načrtnout. Ty se mohou samozřejmě školu od školy měnit, tak jak to odpovídá místním potřebám nebo tradicím a také tomu, jaké jsou technické, hodinové a další možnosti konkrétního školního prostředí.

Jak již název samotného tematického celku napovídá, prvním cílem edukačního procesu by měla být schopnost žáka efektivně vyhledávat informace. Měl by umět používat běžné vyhledávací nástroje (Seznam, Google, …), ale také přistupovat k databázím (alespoň bezplatným) a mít schopnost vyhledávat také multimediální data. Mimo tyto praktické dovednosti by bylo dobré, kdyby měl alespoň základní představu o tom, jak tyto nástroje fungují.

Druhou složkou je určitě schopnost informace zpracovávat a verifikovat. Měl by k nim mít kritický postoj, schopnost zasazovat je do kontextu a vzájemně porovnávat. Velkou službu v této oblasti mohou udělat grafické datové reprezentace, jako jsou sémantické či myšlenkové mapy, Flowcharts, UML a další. Zatímco první složka je dle mého soudu ještě pro hodně lidí alespoň v základech zvládnutelná, s touto již má většina problémy.

Informace by měl žák umět efektivně organizovat a pak nad nimi provádět další operace, jako je například SWOT analýza. V dnešní době je právě dobrá schopnost zacházení s informacemi velice důležitá a přitom se jí věnuje málo času.

Dalším cílem by měla být schopnost žáka informace prezentovat a vytvářet. Do této kategorie pak spadá jednak osvojení si metod a techniky (například Impress, PowerPoint, Prezi), ale také rozvoj osobnostních a myšlenkových schopností žáka. Pomocnými disciplínami zde může být rétorika, psychologie a další. Důležitou roli hrají také jazykové schopnosti žáka.

Oblastí možná poněkud zanedbávanou je rozvoj myšlení žáka. Ten by měl být veden k tomu, aby k informacím přistupoval kreativním, nespoutaným způsobem, dokázal v nich hledat nové souvislosti a opouštěl tradiční schematismy. V této oblasti je jedna z největších bolestí českého školství – přílišná sešroubovanost postupů a málo prostoru pro hledání nových řešení. Není vždy důležité dojít ke správnému či ideálnímu výsledku, je třeba spíše se naučit řešení hledat a ne jen přebírat.

V neposlední řadě by měla být cílem také láska k informacím a touha žáka po sebevzdělávání. Podle všeho jde o nejtěžší cíl, ale přesto velmi důležitý. Je evidentní, že informační specialisty na gymnáziu ze žáků neuděláme, ale mohou mít tento obor rádi a vzdělávat se v něm. Češi jsou národem velkých domácích knihoven, milovníků informací. V tomto ohledu je jistě na co v tradici navazovat.

Samostatnou část pak budou tvořit ještě cíle etické, které se budou soustředit na to, aby žáci nevytvářeli informační smog, šířili informace pravdivé, byli si vědomi jejich etických důsledků atp. (tomuto tématu budeme věnovat samostatný článek). Dalším cílem by mělo být vhodné užívání technických prostředků a znalost důležitých pojmů či základních mechanismů práce s informacemi. To by ale měla zajistit především výuka ICT podle současných kurikulárních požadavků.

Obsah a forma

Na základě takto vymezených cílů je možné začít systematičtěji uvažovat nad obsahem a formou praktické realizace informační výchovy. Pokud jde o užité metody, pak musí být hlavní důraz kladen na samostatnost žáka. Ekonomické podmínky stále více vyžadují schopnosti a dovednosti, které by měl mít žák z oblasti informační výchovy, a jeho samostatnost bude do velké míry determinovat jeho úspěchy jak v dalším studiu, tak také na trhu práce.

V následujících odstavcích se pokusíme navrhnout možný obsah základního kurzu informační výchovy. Je ale třeba říci, že jde jen o jeden z možných návrhů a je možné, na základě různých školních ekosystémů, postupovat dosti odlišným způsobem tak, aby to bylo pro žáky co možná nejpřínosnější.

• Úvod do problematiky – vysvětlení pojmů informace, informační společnost a seznámení žáků s cíli výuky. Zde je důležité, aby všichni zúčastnění věděli, čeho chtějí dosáhnout, a mohli si navzájem pomoci splnit stanovené cíle.
• Vyhledávání informací – didaktická zásada velí postupovat od známého k neznámému. Osobně se mi osvědčilo začít od Google a jeho různých vyhledávacích možností přes Seznam až po specializovanější vyhledávače. Až když si žáci poradí s klasickým vyhledáváním (včetně složených výrazů, hledání na základě vizuální podobnosti,...), je možné přejít k databázím, virtuálním knihovnám a sémantickému webu. Rozhodně je zajímavé žákům ukázat například WolphramAlpha a jeho možnosti netradiční práce s daty.
• Dalším krokem je práce s daty a informacemi. Zde je možné se žáky projít alespoň některé základní metody a přímo demonstrovat, jak je možné s informacemi kreativně pracovat. Této části doporučuji věnovat zvýšenou péči – od tvorby myšlenkových map až třeba po brainstorming. Užitečné zde mohou být nejrůznější drobné úkoly či projekty.
• Prezentace informací – v této fázi je dobré mít již osvojené informatické znalosti tak, aby žáci uměli vyrobit prezentace. Je dobré s nimi zkoušet nejen jednotlivé výstupy, ale především také procházet myšlenkovou strukturu jejich prezentace a ptát se, zda je dostatečně jasná, srozumitelná a zda skutečně říká to, co žák chce sdělit. Je dobré již naučit žáky rozlišovat prezentace pro různá média (třída, internet) i posluchače.
• Informační etika – by se měla v určitých fragmentech objevovat v průběhu celého kurzu, ale přesto si myslím, že je dobré ji nějakým celkovým způsobem shrnout a roztřídit. Mimo etickou rovinu má tato část ještě jeden významný rozměr – naučit žáky nad informacemi uvažovat jinak, šířeji, kritičtěji.

Na tuto základní strukturu by pak měla navazovat praktická aplikační část v jednotlivých odborných předmětech. Může jít o drobnosti, např. najděte v databázi nějaký zajímavý kosmologický model a představte jej stručně formou prezentace v Prezi nebo vytvořte myšlenkovou mapu popisující fenomén migrace obyvatelstva v ČR v letech 1992–2010 atp. Je ale důležité, aby tyto prvky ve výuce nechyběly a žáci tak mohli vnímat užitečnost a praktičnost informační výchovy.

Čtenářská gramotnost, technologická evangelizace a školní knihovna

Poměrně hojně diskutovanou problematikou současného školství je otázka čtenářské gramotnosti, která u nás pozvolna klesá. Informační výchova může být jednou z cest, jak tento proces zvrátit nebo alespoň kompenzovat. Předně může podpořit touhu žáků po informacích, což je základní věc. Pokud se podaří postavit výuku tímto způsobem, pak jistě povede také k vyšší míře čtení žáků.

Druhou, nezanedbatelnou oblastí může být ukázka toho, že čtení a čtenářská gramotnost nemusí být jen o starých a „nezajímavých “ papírových knihách. Je možné věnovat prostor elektronickým knihám a tomu, jak je číst na mobilních telefonech, ale také (v přesahu do českého jazyka a literatury) do oblasti správného chápání a analýzy textů. Přitom je třeba se vyhnout otázce „Co tím chtěl básník říct?“ (neboť kdyby to chtěl říci, tak to řekne a nepíše báseň), a přesto ukázat možnosti vědečtějšího přístupu k informacím.

Informační výchova by měla, spolu s informatikou, plnit roli technologické evangelizace žáků. Tedy prezentovat technologie a nástroje, které jsou pro ně přínosné a mohou se reálně podílet na tom, že bude jejich život v nějakém ohledu lepší či pohodlnější. Technologická evangelizace je velkou a složitou věcí, která – když se dělá dobře – má pro žáky mimořádný význam.

Role školní knihovny je zde také důležitá. Zřejmě právě na bedrech jejího knihovníka bude propagace informační výchovy, ale také péče o čtenářskou gramotnost. Tak jak jsme mluvili o roli knihovny veřejné či akademické, tak je možné tímto směrem posouvat také knihovny školní. Opět by nemělo jít jen o půjčovnu knih, ale o živé centrum sdílení informací. Knihovna musí být aktivní, ukazovat hodnotu znalostí, ale také způsoby, jak s nimi pracovat. Jistě je možné si dobře představit její podpůrnou roli v systematické výuce informační výchovy.

Závěr

Informační výchova se na školách bude potýkat s řadou zásadních problémů. Předně pro ni neexistuje žádná pedagogická kvalifikace a tak lze očekávat, že ji bude lektorovat pouze pedagog, který bude v tomto směru amatérem – tedy nadšencem, avšak bez systematického vzdělání; nebo knihovník, který ale není pedagogem. Druhým problémem může být již samotný název obsahující slovo výchova, které jako by jej odsouvalo do roviny „pohodových“ předmětů bez většího významu. Přitom jde o zcela stěžejní předmět, okolo kterého se vše točí.

Přesto se domnívám, že v době informační společnosti není možné, aby informační výchova na školách chyběla. Jde totiž o disciplínu, která bude jednou z těch, jenž budou vytvářet hranici mezi úspěšnými a těmi, kteří se na vyšší posty a kvalifikovanější místa nedostanou. Současně rozvíjí kreativní myšlení a učí žáky hledat inovativní přístupy, a právě to český žák v edukačním procesu potřebuje jako sůl.