Mohou online třídní schůzky změnit způsob, jakým budeme v budoucnu komunikovat s rodiči? A bude nám pak klasická podoba třídních schůzek, jak ji známe z prezenční výuky, nadále dostačovat a dávat smysl?
Autor: stories, freepik.com
Nová podoba třídních schůzek
Minulý týden jsem se podílel na návrhu nové podoby online třídních schůzek na naší škole. Vymýšlel jsem pro třídní a předmětové učitele jednotný postup, jak nejlépe tato online setkání s rodiči uspořádat, aby co nejvíc napodobovala ta prezenční a současně aby nedošlo k technologickému zahlcení jak učitelů, tak rodičů.
Přestože byl daný návrh určen především pro hovorové hodiny konané v následujícím týdnu, mohl by se klidně stát základem pro organizaci třídních schůzek v dalších školních letech. Jakou mají mít tato setkání v budoucnu podobu, je to, nad čím je potřeba se trochu víc zamyslet.
První, co jsem si uvědomil, je, že stejně jako v případě výuky, kdy učíme jinak online a jinak prezenčně, nemohou být ani online třídní schůzky pouhým překlopením těch prezenčních do prostředí Microsoft Teams nebo Google Meet. Uspořádat například online setkání s rodiči v pátek odpoledne, kdy na jeden stejný čas pozveme všechny rodiče a v následujících 2-3 hodinách s nimi mluvíme nejprve se všemi naráz a poté jednotlivě tak, že je necháme čekat v předsálí dané videokonference a pouštíme si je do hovoru postupně, je model, který je v mnoha případech zažitý ze školy, kde možná funguje (kdy rodiče čekají před učebnou na chodbě), v online formě ale není příliš efektivní. Ta nám totiž dává mnohem víc prostoru a příležitostí, jak udělat setkání s rodiči příjemnější, přístupnější a především personalizovanější.
Můžeme se například rozhodnout, jaké informace budeme poskytovat asynchronně (e-mail) a jaké synchronně (videokonference). A jistě není nutné potkávat se v jednom odpoledni v rozmezí několika hodin, ale můžeme rodičům nabídnout více dnů během jednoho nebo i dvou týdnů pro jednotlivá individuální setkání.
Samozřejmě vše je nutné organizovat pod jednotnou platformou a stejnými aplikacemi, ať už jde o samotné online schůzky nebo o registraci na konkrétní termíny schůzek.
Důležité je též dobře synchronizovat časy setkání rodičů s třídními a předmětovými učiteli, aby nedocházelo k překrývání termínů, a v neposlední řadě vše dobře komunikovat jak směrem k rodičům, aby věděli, jak budou online schůzky probíhat, tak také k učitelům, aby celý proces probíhal jednotně.
Hybridní třídní schůzky
S opakujícími se online třídními schůzkami v době pandemie začíná stále více vyvstávat otázka, zda tuto formu neponechat také po návratu do prezenční formy studia a zejména v jaké podobě. Zda ji v budoucnu nenabídnout jako alternativu k té prezenční coby trvalou součást setkávání s rodiči (a také žáky v případě tripartitních třídních schůzek). Rodiče mohou totiž čím dál víc preferovat online setkávání před osobní návštěvou školy ať už z jakéhokoliv důvodu. Nabídnutím hybridních třídních schůzek tak paradoxně můžeme dosáhnout toho, že se na třídních schůzkách objeví i ti rodiče, kteří se jich běžně v prezenční formě neúčastní.
Formální i neformální setkávání s rodiči
Formálním setkáváním na třídních schůzkách však naše komunikace s rodiči nekončí. Přemýšlejme víc také o těch neformálních, ať už osobních, jak to bude možné, ale také o těch online. Neformální akce rodičů s třídním učitelem umožní oběma stranám lépe se poznat, což může mít v konečném důsledku také pozitivní efekt na žáky a jejich pohodu a úspěch ve škole.
Není stávající model třídních schůzek překonaný?
Vraťme se na závěr ještě jednou k hybridnímu modelu. Ten by nakonec nemusel kopírovat náš zaběhlý model třídních schůzek a doplňovat jej pouze o online formu, ale mohl by být základem zcela nové koncepce, ve které by častá a pravidelná (každodenní, týdenní, měsíční) synchronní i asynchronní online komunikace třídního učitele s rodiči mohla zcela nahradit tradiční třídní schůzky, které by tím pádem přestaly dávat smysl, a prezenční setkávání by se pak přesunula převážně do neformální roviny, čímž bychom mohli dosáhnout mnohem většího efektu.
Autor: stories, freepik.com