Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Hodnocení žáků ve školním vzdělávacím programu ZŠ Gajdošova I
Hodnocení a přístup k hodnocení žáků lze považovat za jeden z ukazatelů kultury školy, která je připravena vzdělávat žáky s různou mírou nadání, žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Pokud chceme žáky hodnocením motivovat, dosahovat jejich osobního maxima bez vytváření jakýchkoli žebříčků, je třeba k němu přistupovat promyšleně, tvořit kritéria, která budou pro všechny spravedlivá. Jako ředitelka školy a speciální pedagožka jsem měla ve školské praxi možnost oblast hodnocení ovlivňovat. Jsem velmi ráda, že jsem měla podporu pedagogů. Těch, kteří chtěli žáky něco naučit, byli schopni dávat druhou šanci, nabízet konzultace, být partnery.
1. Jak a proč žáky ve škole hodnotit?
Změny ve školství, které jsem jako ředitelka základní školy za poslední roky vnímala, souvisí s moderními metodami, přístupy k výuce jako takové, k její organizaci. Chceme žáky ve škole připravit pro život. Ale jaký bude? Co budou jako dospělí potřebovat? Co od nich bude požadovat jejich budoucí zaměstnavatel? Pokud se shodneme na tom, že je třeba učení co nejvíce propojit se skutečným životem, pak by měli opouštět základní školu žáci odpovědní, samostatní, schopní řešit problémy, prezentovat svoje myšlenky. Měli by umět pracovat s informacemi, sdělovat svoje názory, spolupracovat…
Ve třídách základních škol se setkávají běžní žáci a žáci nadaní, žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, žáci-cizinci. Rozdíly mezi žáky způsobují odlišná sociokulturní zázemí rodin, rozdílné postoje ke vzdělávání jako takovému.
Do první třídy nastupuje Pepíček, který plynule čte a s nadšením počítá, ale také Rozárka, která se učí poznávat první písmenka a číslice. Jana mluví plynule anglicky, protože s rodiči trávila v zahraničí dva roky, Simon hraje na housle a vyhrává hudební soutěže, Tomáš je velmi kognitivně nadaný, ale pohybově velmi neobratný. Chceme je všechny motivovat k učení. Půjde to ale, když začneme hodnotit jejich výkony známkou, srovnávat je mezi sebou? Když jedno dítě již v září plynule čte a druhé se teprve začíná učit trpělivě písmenka, aby na konci roku také stejně plynule četlo, kdo z nich si zaslouží jedničku? Kdo ušel delší cestu, udělal větší pokrok?
Téma hodnocení se stalo pro školu, ve které jsem působila jako ředitelka, stěžejní. Při tvorbě školního vzdělávacího programu tak vznikalo postupně několik verzí popisu způsobu hodnocení našich žáků a také verzí kritérií hodnocení, které upřesňovaly funkci hodnocení v různých předmětech. Zásadním problémem, se kterým se škola zpočátku potýkala, byla nejednotnost v názorech učitelů na hodnocení, kritéria hodnocení, přístup k hodnocení jako motivaci žáků. Mnoho času jsme tedy strávili diskuzemi a zpřesňováním pohledů na tuto problematiku.
Seriál
Hodnocení žáků v základním vzdělávání
- 1.Hodnocení žáků ve školním vzdělávacím programu ZŠ Gajdošova I
- 2.Hodnocení žáků, individualizace v hodnocení učitelem