Hodnocení žáků, individualizace v hodnocení učitelem

Hodnocení žáka v průběhu školní docházky

Hodnocení je jedním z nejdůležitějších okamžiků ve školní docházce. Díky hodnocení, chcete-li zpětné vazbě, dochází k utváření vztahu ke škole – hodnocení práce může být i negativní, ale je-li žákovi podáno s taktem a respektem vůči jeho osobnosti, dochází pak i ke kladnému (minimálně k „nebojkotovanému“) vztahu mezi učitelem a žákem, z toho následně vyplývá i chování žáka v hodinách, příprava na výuku, přístup k samotné výuce a k určitému předmětu, ale také vztah žáka k vyučujícím a motivace k výuce. Kromě motivační funkce poskytuje hodnocení žákovi zpětnou vazbu o jeho práci, plní funkci výchovnou, kontrolní, diagnostickou a další.

V životě hodnotíme každou činnost, a to nejen něčí, ale i svou, abychom jednali následně dle svého vyhodnocení. Nemusí být vždy slovně řečeno, hodnotíme pohledem, haptikou, někdy i jen pro sebe v naší mysli či srdci, ale paradoxně větší část společnosti, která má děti školou povinné, volá po hodnocení známkami. Potřebují nějakou škálu, která jim udává určitý žebříček, na které příčce se jejich dítě v daném úkolu „umístilo“.

Ve školním vzdělávacím programu (ŠVP) v naší škole se v kapitole hodnocení nacházejí kritéria hodnocení. Jejich součástí je také sebehodnocení žáků, kdy se učí posuzovat svoji práci, vynaložené úsilí, ale také objektivní náhled na osobní možnosti a rezervy. Individuální hodnocení je obsaženo ve větě (cit.): „Při hodnocení se přihlíží k celé osobnosti žáka, jeho eventuálním poruchám učení, individuálním zvláštnostem, snaze, píli, přihlíží se k věkovým zvláštnostem žáka i k tomu, že žák mohl v průběhu klasifikačního období zakolísat v učebních výkonech pro určitou indispozici.“ 

Kromě písemných prací, ústního zkoušení, testů, menších prověrek do závěrečného hodnocení počítáme také aktivitu a práci v hodině, práci ve skupinách, na projektech a domácí přípravu, na kterou výuka navazuje. Do hodnocení některých předmětů zařazujeme referáty na daná témata, účasti na soutěžích. Do každého předmětu se promítají jiné způsoby a oblasti hodnocení – v jazykových předmětech přidáváme slohové práce, porozumění audionahrávce, schopnost komunikace, ale i znalosti reálií daných zemí. V ICT hodnotíme aktivitu žáků během hodin a schopnost aplikace v praktickém životě. Toto je třeba posilovat a tím utvářet kladný vztah k výuce a ke škole. Příklad z naší školy: Žák s poruchou chování a pozorností má velký potenciál ve výtvarné výchově. Účastní se každoroční Vernisáže pro veřejnost. Jeho výtvarná díla jsou součástí výzdoby stěn školy. Při zápisech do sešitů (některé zápisy má nakopírované, popř. jen doplňuje) ho vedeme k barevnému podtrhávání, čímž se zároveň učí.