Hodnocení informací a znalostní management

Jak již bylo mnohokráte řečeno, informační společnost je založena na práci s informacemi. Mluví se o nástupu speciální ekonomické třídy informačních analytiků, kteří se věnují právě jen oblastem, které s informacemi souvisejí. Ukazuje se, že informací je kolem nás velké množství a že není vůbec jednoduché se v nich dostatečně efektivně vyznat. Přitom je třeba mít na paměti skutečnost, že cena za publikovanou informaci klesá, což ještě více akceleruje růst jejich počtu.

S tím, jak se zvyšuje množství informací, můžeme vidět také nárůst informačního smogu. Tedy takových informací, o které vlastně nikdo příliš nestojí, mají nulovou vypovídacího hodnotu, často jsou jen redundantní, ale které existují a člověk se skrz ně musí dostávat k požadovaným datům.

Proto se jeví jako nanejvýš žádoucí, aby se žák jedenadvacátého století naučil informace nejen vyhledávat, ale také hodnotit. Toto hodnocení může být mnohaúrovňové a my se mu budeme ještě poměrně obsáhle věnovat. Další významnou částí práce s informacemi je jejich převedení do formy znalostí a jejich další využití. Sice hodnotné a zajímavé, avšak mrtvé a nevyužívané informace jsou člověku k ničemu. Na druhou stranu je samozřejmé, že budovat informační management bez verifikovaných kvalitních informací není možné.

Neméně důležitý je pak přechod od informace ke znalosti, což je možná téma, o kterém se v českém školství ne zcela otevřeně mluví. Disponovat znalostmi je něco diametrálně odlišného od toho mít určitý objem informací. Obojí je sice důležité, ale vede ke zcela rozdílným intelektuálním možnostem žáka. Tomuto procesu transformace se ale věnovat nebudeme, neboť jde o disciplínu ležící mimo tematickou oblast tohoto textu.

Hodnocení a měření informace

Podle Shannonovy definice je informace nehmotný fenomén, jenž odstraňuje neurčitost znalostí o určitém jevu nebo předmětu. Jako takový je možné jej měřit a hodnotit. V prvním kroku se tedy podíváme na to, jak lze informaci změřit.

V informatice je měření informace poměrně jednoduchou záležitostí. Jeden bit nabízí dva možné stavy, tradičně označované jako 0 a 1, a umožňuje nám podat výpověď ve smyslu ano či ne, pravda a nepravda. Pokud chceme vyjádřit něco více, můžeme užít definovaného souboru bitů, který nazýváme bajt. Jde o osmici bitů, tedy vyjadřovací schopnost je na úrovni 28 odpovědí ano nebo ne. Touto jednotkou informace je možné vyjádřit obvykle například jeden běžný znak latinky nebo kladné číslo do 256. V praxi se pak setkáváme s dalšími jednotkami, jako je slovo či půlslovo. Jde vždy o spojení určitého množství bitů.

Další možností, jak je možné přistoupit k technickému měření informace, je pomocí entropie. Informace je v takovém případě definována jako míra úbytku neurčitosti. V binární číselné soustavě jde v podstatě o ekvivalenty, ale například u analogových přenosů dat nebo obecnějších úvah nad informacemi může být právě přístup přes exaktně definovanou entropii velice užitečný.

Je ale třeba říci, že tímto způsobem lze měřit jen „technický parametr“ informace. Podobně jako počet knih v knihovně (například můžeme zavést měření informací v knihovně jako počet slov v knihách) nevyjadřuje skutečnou informační hodnotu, tak ani v informatice není počet přenesených bytů vypovídající o obsahu zprávy. Je zřejmé, že stejnou velikost může mít text vědeckého objevu a například hoax.

V tomto ohledu se nabízí následující studium informace, které nám umožní se na její hodnotu podívat komplexněji: S pomocí něčeho (znaku, abecedy) je podle určitých pravidel (syntaxe) sdělován obsah (sémantika) někomu (příjemci) za určitým účelem (pragmatika).

Syntaxe se zabývá fundamentálními pravidly, jak uspořádat vhodně znaky tak, aby bylo možné zprávu nějakým způsobem předat. Jde tedy o technické provedení, nikoli o samotný obsah sdělení. O této oblasti jsme již částečně hovořili v článku o teorii informace, kde byla procházena jednotlivá možná kódování, způsoby přenosu dat a další technické detaily.

Z hlediska sémantiky bude pro nás hodnocení informací nejobsáhlejší, a proto se mu budeme věnovat v samostatné části. Příjemce je v dnešní společnosti poměrně zajímavou kategorií, neboť jím může být často téměř kdokoli. V době elektronického překladu textu a vyhledávačů padá jazyková a kulturní bariéra, na což by měl producent informací pamatovat. Jistě je také důležitý účel, za kterým byla informace vytvořena. Tomu se věnuje informační etika.

Hodnocení informací podle kvality obsahu

Pokud má člověk pracovat s reálnými informace a rozumným způsobem je vyhodnocovat, pak potřebuje určitá kritéria, která mu pomohou s určením kvality informací na základě jejich obsahu. Půjde tedy o hodnocení sémantické.

Je třeba na tomto místě přiznat, že neexistují žádná objektivní kritéria či pravidla, která by bylo možné mechanicky použít a vytvořit tak nějaký algoritmus, který by prováděl verifikaci a kontrolu informací. Je jistě určitý rozdíl mezi informacemi, které procházejí recenzním řízením nebo alespoň za nimi stojí nějaká redakce a takovými informacemi, které zveřejňují pouze jednotlivci, například na svých osobních stránkách. Především v druhém případě může být kvalita informace velice rozkolísaná.

My se v následující části pokusíme naznačit některé otázky či parametry (jednotlivé body jsou částečně přejaté z Kurzu práce s informacemi), které by si měl konzument informací položit v případě, že přistupuje k určité informaci. Na základě svých odpovědí pak může rozumným způsobem předpokládat korektnost a kvalitu nebo jejich opak.

• Účel: Jaký byl důvod vzniku informací? Pro koho jsou určené? Které požadavky se kladou na případného konzumenta? To jsou jen některé otázky, které je možné si v tomto bodě položit. Je samozřejmé, že pokud bude psát žák ročníkovou práci z biologie, neměl by se opírat o učebnici přírodovědy, atp.

• Obsah: Zřejmě nejdůležitějším parametrem posuzování kvality je vlastní obsah. Jde jednak o téma a jeho pojetí, ale také o úroveň odborného zpracování, jazykovou kvalitu, uvedené zdroje a odkazy, míru podrobnosti.

• Autorita: Poměrně důležitým kritériem je také to, kdo za danými informacemi stojí. Pokud je to nějaká významná osobnost nebo instituce, lze oprávněně předpokládat, že kvalita informací bude vysoká. V opačném případě je třeba si dát větší pozor.

• Přesnost: Samozřejmě by měla hrát roli také přesnost, bezchybnost a úplnost uvedených fakt. Poměrně často je možné se setkat s takovými zdroji, které jen selektivně vybírají taková zjištění, která podporují názor autora nebo jeho hypotézu.

• Aktuálnost: Do jaké míry jsou informace aktuální a aktualizované? To je důležité především u exaktních věd  nebo statistických údajů.

• Dostupnost a prezentace: Jak je daný zdroj dostupný? Je přístup k němu zdarma? Do této kategorie mohou patřit také ale další parametry, jako je vzhled dokumentu, jeho čitelnost pro slabozraké, formát, ve kterém je zpráva vytvořena, a jeho validita.

• Srovnatelnost: Jaká je celková úroveň zdroje v kontextu podobných jiných informací? Jde o zcela nová a jedinečná data, nebo o sekundární zdroj? Neexistuje pro daný požadavek lepší informace?

Pokud zvážíme všechna tato kritéria, pak je možné poměrně dobře rozlišit, zda je daný zdroj informací skutečně kvalitní a vhodný pro danou činnost.

Znalostní management

Poměrně novou managerskou disciplínou, která se dynamicky rozvíjí v posledních letech, je management znalostí (KM, CIO, ...). Pokud se podíváme na strukturu počitků kolem nás, tak je možné nalézt určitou hierarchii:

1. data
2. informace
3. znalosti
4. moudrost

Rozdělení se zdá být poměrně jednoduché a logické. Data jsou vše, co je kolem nás – kniha na poličce, novinka na oblíbeném webu atp. Informace již vyžaduje jisté pochopení a je to komunikační hodnota. Znalost je pak zásadní osvojení informací spolu s jejich aplikacemi. Pokud znalosti spojíme s intuicí a zkušenostmi, získáme moudrost.

Management znalostí či informací (knowledge management) jako pojem obsahuje řízení organizace či lidské činnosti obecně, na bázi využití znalostí, jako nového ekonomického zdroje. Je to efektivní propojení těch, kteří vědí, s těmi, kteří vědět potřebují, a to přeměnou osobních znalostí na znalosti organizační, neboli formální, a to formou komunikace, zapojení a sdílení (Wikipedia).

Podat nějakou vyčerpávající definici toho, co vše do managementu patří, není vůbec jednoduché a dost možná to není ani možné. Ve skutečnosti se totiž uplatňuje téměř všude a neustále. Na jedné straně je zde znalostní management jako proces čistě individuálního rozvoje (o což ve školním prostředí půjde především), na straně druhé je možné jej chápat (a tak tomu většinou také je) jako činnost společnosti či komunity.

Jeho významným rysem je, že jde také skrze jednotlivé disciplíny či odvětví lidské činnosti. Můžeme v něm vidět proces ekonomický, řídicí nebo také čistě informační a informatický. Jeho součástí je budování databází, stejně jako brainstorming nebo metody efektivního učení. Takto široce pojatá disciplína nemůže mít nikdy zcela vyčerpávající a všeobsažnou definici.

Přesto je možné vysledovat jednotlivé metody a pravidla, která je možné v této činnosti uplatňovat, stejně tak jako je možné jednoznačně říci, které mohou být jeho přínosy. V následujícím článku se pokusíme naznačit, co z této oblasti je možné zařadit do edukačního procesu. Je třeba vidět, že znalostní management může být velice silným impulsem pro rozvoj studijních a učebních dovedností  žáka a představovat dobrý odrazový můstek pro kreativní přístup k jejich zpracování.

Management znalostí se zabývá tím, jakým způsobem vhodně nakládat s informacemi tak, aby z nich měla společnost či jednotlivec maximální užitek. Může nám jít například o jejich převod na znalosti nebo o šíření informací v rámci podniku. Také se zabývá analýzou informací a hledá nové možnosti, jak je získávat.

Jde tedy o klíčovou disciplínu, která si klade za cíl rozvoj společnosti či jednotlivce. Nabízí možnosti vyšší kreativity, hledání slabých a silných míst, která je možné postupně vylepšovat. Z ekonomického hlediska pak nejde o nic menšího než o snahu maximalizovat informační kapitál, vhodným způsobem jej využívat a rozšiřovat. Zajímavé je, že přesně o tento proces by nám mělo jít také ve vzdělávání.

Přínosy znalostního managementu

Aby bylo smysluplné hovořit o znalostním managementu, je nutné, aby jeho existence měla nějaké reálné přínosy. Mezi ty nejčastější jsou u společností řazeny především:

• Rychlá komunikace. Pokud má společnost nastavené mechanismy, jak rychle a efektivně komunikovat, může na podněty reagovat mnohem rychleji a pružněji, než je obvyklé u klasicky fungujících společností. Součástí znalostního managementu (KM) je tedy také budování komunikační infrastruktury a její intenzivní používání.

• Aktivace zdrojů. V současné době jsou znalosti a informace považovány za kapitál, který určuje možnosti firmy prosadit se na trhu a generovat zisk. KM je tedy metodou, jak tyto zdroje efektivně využívat, nacházet je a pracovat s nimi.

• Větší efektivita zdrojů. Má-li společnost dobré informace, může daleko efektivněji nakládat se všemi zdroji – od lidí přes služby až po technologie či výrobu, což má pochopitelně příznivé ekonomické konsekvence.

• Lepší možnosti hodnocení. Při jakékoli činnosti je třeba, aby bylo jasné, jakým způsobem si stojí v porovnání s konkurencí, zda bylo dosaženo stanovených cílů, atp. KM zajišťuje, aby toto hodnocení bylo pravidelné, objektivní a efektivní.

• Lepší kooperace. Dalším pozitivním aspektem KM je zlepšená propustnost informací a tím i širší možnosti spolupráce uvnitř podniku.

• Zdroj inovací. Pokud máme dobré informace o tom, co se děje v ostatních odděleních, jak pracují kolegové a jaké jsou jejich výsledky, ukazuje se, že je mnohem jednodušší dosahovat inovací, které budou pro společnost relevantní a užitečné.

• Efektivnější řízení. KM odstraňuje redundantní činnosti a zvyšuje efektivitu v řízení firmy jako celku. Vedení má dobrý přehled o tom, co se děje na všech stupních činnosti korporace, a může provádět efektivnější řízení s nižšími náklady.

Pro personální management informací hovoří také řada pozitiv, jako například:

• Větší pracovní efektivita. Člověk ví, co již má uděláno a na čem a naopak musí ještě pracovat. To zvyšuje efektivitu a vede k lepšímu hospodaření s časem.

• Efektivní učení. Pokud má žák jasný přehled o tom, co již umí a co by se měl ještě naučit, bude se mu podstatně snáze studovat.

• V samotné organizaci vlastních znalostí vede KM k lepšímu pochopení problematiky a efektivnějšímu studiu, které může jít více do hloubky.

• Možnost retrospektivy a reflexe. Dobře tvořený systém KM umožňuje provádět dobrou reflexi vlastní činnosti a její hodnocení.

Z výše uvedeného je patrné, že znalostní management by neměl být opomíjeným tématem v gymnaziálním kurzu informační výchovy, ale měl by integrálně zasahovat do většiny disciplín.

Management znalostí s myšlenkovou (či kontextovou) mapou

Relativně jednoduchým způsobem, jak je možné organizovat znalosti, je užívání myšlenkové mapy či její kontextové varianty. Do středu papíru (je možné užít i program, který se o formální stránku postará sám) napíšeme určité téma, které pak dále pomocí jednotlivých klíčových pojmů rozšiřujeme, a  budujeme znalostní strom.

Tvorba myšlenkové mapy. Zdroj: YouTube.

Výhodou tohoto přístupu je, že máme poměrně přehlednou grafickou reprezentaci znalostí, mezi kterými můžeme hledat souvislosti a vztahy. Též snadno nahlédneme, která část stromu je chudší, a měli bychom věnovat péči tomu, aby byla doplněna. Z osobní zkušenosti mohu myšlenkové mapy doporučit především při tvorbě prezentací a delších textů, kde zajišťují logickou provázanost a obsahovou koherenci.

Myšlenkové mapy současně umožňují rozvoj kreativního myšlení – tedy hledání nečekaných spojení mezi jednotlivými pojmy. Jejich užití je vhodné také při tvorbě takové znalosti, která nemá tradiční strukturu. Je jimi možné snadno najít podtémata, kterým se třeba nikdo příliš nevěnoval, atp. Jejich školní použití již bylo na Portálu mnohokráte diskutováno.

Závěr

Je patrné, že význam hodnocení informací a jejich organizace a analýza jsou velice důležité prvky při budování znalostí, které jsou pro každého člověka užitečné. Žák by měl být schopen pokročilé analýzy zdrojů informací tak, aby z nich mohl efektivně čerpat a aby mu to bylo ku prospěchu. Současně se ukazuje jako užitečné disponovat nástroji na organizaci informací, což dokáže zajistit právě informační (či znalostí) management. Ten je možný použít také jako nástroj na rozvoj kreativity.

Zdroje:

Kolektiv autorů. Kurz práce s informacemi, 2007. <http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js07/informace/materialy/kurz_prace_s_informacemi.html>. Cit. 2011.

Kolektiv autorů. Management znalostí, 2011. < http://cs.wikipedia.org/wiki/Management_znalostí>. Cit. 2011.

MIKULECKÝ, PETER. Management znalostí: základní pojmy, 2007. <http://lide.uhk.cz/fim/ucitel/mikulpe1/ZM/MZ-UVOD.ppt>. Cit. 2011.