Historie Internetu

Součástí všeobecného přehledu běžného gymnazisty by nepochybně měla být znalost základní historie Internetu. Pokud neznáme minulost, jen těžko můžeme pochopit současnost či předpovídat budoucnost. O tom, jaké technologie se v oblasti ICT uchytily a prosadily, často rozhodovala náhoda či právní spor více než technická dokonalost řešení.

V celém příběhu historie bude patrné, že za zásadním rozvojem celé sítě stojí v prvé řadě otevřené protokoly a technologie, které univerzity neměly potřebu svazovat patenty. Tím umožnily jejich rychlé rozšíření a rozvoj, který byl v konečném důsledku možný právě díky tomuto licenčnímu postupu. Jde o pěknou ukázku toho, že stimulace ekonomiky ochranou duševního vlastnictví (formou patentů či průmyslových vzorů) nemusí být vždy optimálním přístupem. Kdyby byly protokoly ICT či IP chráněné a proprietární, informační revoluce by v lepším případě začala o dvacet let později, v horším bychom dnes byly na samém počátku využívání Internetu a jeho služeb.

Ona otevřenost protokolů, která je pro Internet signifikantní, je velice důležitá, neboť umožňuje vývoj služeb, které síť efektivně využívají. Například to, že může fungovat Skype jako jedna z komunikačních služeb, je dáno tím, že stojí na neproprietárních přenosových a adresovacích protokolech. Podobně bychom mohli mluvit o elektronické poště, sociálních sítích nebo jakýchkoli dalších funkcionalitách, které Internet využívají.

V úvodu je nemožné se nezmínit o sporu o psaní velkého či malého I ve slově Internet. Tradičně se píše velké písmeno, protože se poukazuje na unikátnost a jedinečnost sítě a její fungování. Má se na mysli tedy jedna konkrétní struktura založená na určitých protokolech, obsahující konkrétní hardware či uživatele. Lidé prosazující malé i pak v Internetu vidí jen médium, podobně jako v tisku, televizi či rozhlase. My se z řady dobrých důvodů přidržíme alespoň v tomto článku velkého písmene, neboť budeme ukazovat na nesamozřejmý rozvoj celé sítě a její bohatou historii.

Prvopočátky Internetu

Z osobních zkušeností mohu říci, že okolo vzniku Internetu panuje řada mýtů a legend. Jedni jej popisují jako vojenský projekt, jiní jako univerzitní aktivitu a je možné se setkat s řadou dalších částečně pravdivých informací. Internet vycházel z již předchozího existujícího prostředí. Na jedné straně zde byly počítače (téměř výhradně na univerzitách), které byly velmi různého druhu a zkušenosti s telefonní sítí, která měla ale řadu slabých míst. Předně umožňovala jen spojení typu bod–bod, což není pro počítačovou komunikaci úplně efektivní. Jen těžko se v telefonních sítích budovaly nějaké alternativní cesty, což znamenalo, že pokud nastal výpadek ve vedení, automaticky docházelo k výpadkům ve spojení. V neposlední řadě zde byl problém ústředen – telefonní síť je centrálně řízená a ústředna je potenciální cíl nějakého útoku či technického výpadku.

V tomto směru se začínají objevovat první úvahy o možnosti nové sítě, která bude umět propojovat různé počítače (nebude hardwarově závislá), bude umět složitější propojení více počítačů než jen dvou a bude decentralizovaná. Je třeba říci, že již v padesátých a šedesátých letech se objevily první zárodky počítačových sítí – propojení počítače s terminály. Právě toto spojení nevýkonného a výkonného stroje je možné považovat za elementární zárodek sítě.

Významným projektem, který posunul počítačové sítě blíže k Internetu, byl SAGE Air Defence System, který měl na starosti Joseph Licklider. Šlo o komplexní síť armádního charakteru, která měla spojovat různé prvky obraných a útočných složek do jednoho komunikačního systému; od vypálení raket přes aktivaci stíhacích letounů, komunikaci s radary až po civilní obranu. Zajímavé bylo, že tato síť měla využívat různá přenosová média. Šlo ale o centrálně orientovanou síť.

Změna přichází až s osobností Paula Barana, který navrhuje jako nejlepší řešení distribuovanou počítačovou síť. Jeho návrh počítal se samoučícími se uzly (směrovači či přepínači), data se posílala v blocích a byla řešena i fragmentace dat. Takto navržená síť je již schopná adaptace na zátěž, což byl pro vznik Internetu klíčový krok. V roce 1965 pak přichází Donald Davies s tím, že je možné bloky dat nahradit jasně definovanými pakety.

Další významnou osobností byl Larry Roberts, který již navrhuje první funkční síť v rámci projektu ARPANET (vyčleněného z armádního DARPA). Ta je založená již na přepínání okruhů, pracuje s pakety a je možné ji již považovat za základ současného Internetu. Praktickou realizací je pověřena firma Bolt Beranek and Newman v roce 1968. Práce probíhají poměrně rychle, a to i přesto, že jednotlivé počítače jsou značně odlišné. Od počátku šlo o akademickou síť, která měla propojit předně univerzity západního pobřeží. Velice rychle se k nim ale připojují také východní významné vzdělávací instituce a tak vzniká propojení amerických univerzit. Postupným cílem je zapojit do ARPANETu většinu významných vzdělávacích institucí v USA, což se daří. Součástí sítě jsou také výzkumné soukromé laboratoře.

V roce 1970 vzniká počítačová síť Aloha na Havaji, která není metalická, ale radiová. Výhodou je, že není třeba natahovat dráty a udržovat je. Cenou za to je ale jen malá využitelnost šířky pásma a tedy také malá přenosová rychlost s větší chybovostí. Síť se postupně integruje do Internetu.

ARPANET se velice rychle rozrůstá a již v roce 1972 je nutné začít budovat protokoly a standardy pro přenos dat. Je tedy ustanovena pracovní skupina pro protokoly pod vedením Vintona Cerfa, který později navrhuje TCP a IP. Rok 1973 je do velké míry přelomový – Bob Metcalf představuje myšlenku Ethernetu, Bob Kahn přichází s myšlenkou, že by mohl vzniknout Internet, jako propojení různých lokálních počítačových sítí, což je ve stejném roce umožněno prací Cerfa, který nabízí řešení v architektuře založené na branách mezi sítěmi (tzv. gateway).

Internet

A zde již začínají modernější dějiny Internetu. Roku 1973 byl specifikován protokol FTP pro přenos souborů. Je zajímavé, že v této době ještě nikdo neměl potřebu řešit otázky bezpečnosti. V následujícím roce Cerf a Kahn publikují specifikaci TCP, který se stane velice rychle zcela dominantním protokolem pro přenos dat. V tomto roce se také otevírá Telnet jako veřejná datová služba, což umožnilo velkému množství lidí přístup k výpočetním kapacitám. Postupně se rozšiřuje také koncept elektronické pošty (na MIT od šedesátých let první experimenty), standardizováno až 1977.

V Evropě se začíná Internet významněji prosazovat až v osmdesátých letech (1981 – Minitel ve Francii). O rok později již začínají vznikat celoevropské síťové projekty. Zde je třeba říci, že je to možná období, kdy se podařilo americkému výzkumu dostat na zcela jinou úroveň, než jakou měla Evropa, neboť o více než deset let dříve dokázal zajistit mimořádně rychlou a efektivní spolupráci mezi svými výzkumnými pracovišti. Tuto ztrátu Evropa již nikdy nedohnala a dodnes má horší síťová propojení než USA.

Roku 1984 přichází služba DNS, která zavádí internetové adresy tak, jak je známe dnes. Roku 1988 se objevuje první počítačový virus šířený sítí. Jde o zcela zlomovou událost, neboť od tohoto data se začíná v návrzích všech protokolů intenzivně myslet více na bezpečnost než na výkon. V roce 1990 zaniká ARPANET, neboť jeho existence již nemá význam.

1991 je rokem, kdy se objevuje www a Česká republika je připojená k Internetu.

Moderní doba

Devadesátá léta představují dramatický rozvoj Internetu, ani ne tak ve smyslu technologickém, ale spíše aplikačním a technickém. Servery jsou stále výkonnější, zvyšuje se kvalita sítí a jednotlivé protokoly se stávají více orientovanými na bezpečnost. V zásadě ale platí, že dnešní síť užívá v podstatě stejné TCP a IP, přepínání paketů a řadu dalších věcí z původního návrhu.

Pro toto období je signifikantní, že dochází k přechodu od čistě akademického využití k ekonomickému či zábavnímu. Vznikají internetové obchody, katalogy webových stánek, portálové služby a řada dalších projektů. Postupně dochází k odtržení hodnoty virtuálních firem od jejich skutečného hodnoty, a tak se můžeme setkat s tím, co se běžně označuje jako dotcom bublina. Šlo v zásadě o problém ekonomický a nikoli principiální.

Dochází také k progresivnímu prosazování e-malů, chatu, VOIP, IM a dalších komunikačních technologií. Internet míří také do domácností, čímž vytváří prostor pro dokončení toho, co je možné označit jako informační revoluce. Lidé mají snadný přístup k informacím, do velké míry mění své komunikační zvyky, transformuje se struktura fungování firem nebo dochází k postupnému vzniku systémů distančního vzdělávání a k řadě dalších ekonomických i sociálních změn.

Po skončení dotcomové bubliny je možné po krátkém zpomalení růstu internetu vidět nové trendy. Přichází tzv. web 2.0, který je založený na interaktivitě, prosazují se mobilní telefony jako součást Internetu (a zde je také největší technologická změna – sítě třetí generace, spojení webu a GPS, ...). Prudký nárůst obliby je možné vidět v oblastech, jako je vyhledávání (vznik postupné dominance Google), sociální sítě (MySpace postupně vytlačeno Facebookem) nebo cloud computingu. Vznikají webové aplikace založené na AJAXu, což je z pohledu informatiky další zajímavý fenomén.

V tomto kontextu není možné nezmínit ještě dvě významné změny, které postupně nastupují. Tou první je příchod HTML5, které by mělo vytvořit zcela nové a mnohem efektivnější prostředí pro podporu multimediálních formátů a webových aplikací. Druhou změnou je přechod z IPv4 na IPv6, což je možná největší změna ve fungování Internetu od osmdesátých let. Oba procesy jsou již nastartovány a už je zřejmě nic nezastaví.

Závěrem

K výuce historie Internetu lze přistupovat dosti rozdílně. My jsme na tomto místě zvolili popis technologický, kterým jsme se snažili ilustrovat, že nejde o technologii vytvořenou ze dne na den, ale měla svůj vývoj, slepé uličky (o kterých řeč nebyla) a má také poměrně jasně definovaný směr, kterým se bude ubírat. Asi není důležité, aby žáci znali všechna data, ale spíše by si měli z podobně laděného výkladu odnést onu základní intuici vývoje.

Jinou možností by bylo sledovat Internet v sociálních resonancích a dívat se na to, jakým způsobem proměňoval společnost. Je možné v něm vysledovat základní stavební kameny informační revoluce a vzniku informační společnosti. A samozřejmě je možné také reflektovat kvalitativní údaje, jako je vývoj počtu uživatelů, webových stánek, objem provozu či množství investovaných dolarů.

Přesto doufáme, že námi zvolený přístup bude dobrým odrazovým můstkem pro samostatné úvahy žáků o Internetu jako takovém.

Literatura a použité zdroje

History of the Internet [online]. 2012. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/History_of_the_Internet.

Internet History [online]. 2006. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.computerhistory.org/internet_history/.

CERF, Vint. Brief History of the Internet [online]. 2011. [cit. 2012-03-28]. Dostupné z: http://www.internetsociety.org/internet/internet-51/history-internet/brief-history-internet.