Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Heuréka - heuristická metoda ve fyzice
3,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek pojednává o projektu Heuréka. Autorka se pokusila ukázat, jak lze heuristickou metodu (metoda aktivizující žáky, podporující rozvoj jejich tvůrčího myšlení a dalších složek osobnosti) aplikovat při výuce fyziky v podmínkách českého vzdělávacího systému.
Cíle, které stanovuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, předpokládají, mimo jiné, využití metod, které aktivizují žáky, podporují rozvoj jejich tvůrčího myšlení a dalších složek osobnosti.
Mezi takové aktivizující metody patří, mimo jiné, heuristická metoda (v zahraniční literatuře často nazývaná metodou objevování resp. řízeného objevování). O jejích základních zásadách, východiscích atd. se můžete dozvědět v odborné pedagogické literatuře . Mezi námitkami proti používání této metody se často objevuje její časová náročnost, náročnost na vybavení školy pomůckami atd. Proto bývá doporučováno používat ji jen jako doplňkovou vyučovací metodu k dalším, méně náročným, formám. Role heuristické metody však může být i výraznější.
V tomto článku bych Vás ráda informovala o projektu Heuréka, ve kterém je heuristická metoda používána jako základní, zcela převažující, metoda výuky fyziky na základní škole. Z dlouhodobých zkušeností vyplývá, že její použití není na úkor množství či kvality probrané látky, naopak, přináší řadu výhod. Navíc se ukázalo, že velké množství prvků z Heuréky je možné využít i při výuce studentů středních škol a řadu myšlenek z tohoto projektu lze dobře uplatnit i při přípravě budoucích učitelů fyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK.
V projektu Heuréka jsou žáci aktivními spolutvůrci hodiny, nikoliv jen pasivními příjemci informací. Učitel žákům předkládá problémy (ať již ve formě experimentů, problémových otázek či úloh) a vede je k tomu, aby přemýšleli, formulovali hypotézy a navrhovali metody k jejich ověření. Žáci diskutují mezi sebou i s učitelem, obhajují své názory. Současně se mění jejich postoj k chybě. Chyba se stává přirozenou součástí procesu učení, za kterou není třeba se stydět, která není důvodem k posměchu spolužáků. Díky tomu se dosti zásadně mění atmosféra ve třídě, děti se zbavují strachu z negativní reakce okolí, uvolňují se a jsou ochotny v hodinách skutečně aktivně pracovat.
Lze se setkat s názory, že heuristická metoda patří jen k metodám "zábavnějším", které na žáky nekladou přílišné nároky a dostatečně je nenaučí obsah daného předmětu. V Heuréce tomu tak rozhodně není. Naopak! Oproti výuce zaměřené na paměťové učení, je výuka "podle Heuréky" pro některé žáky náročnější, protože nestačí jen odříkat namemorovanou odpověď.
Heuristická metoda bývá často označována za "učení objevováním" (discovery learning). V zájmu objektivity je třeba uvést, že původní formy, jimiž bylo např. v 60. letech minulého století učení objevováním v zahraničí aplikováno, byly později podrobeny kritice a dnes jsou často označovány za překonané. Leckdy se ovšem kritici soustřeďují na extrémy, které lze kritizovat až příliš snadno, a potom "vylévají s vaničkou i dítě". Různými výzkumy je například dokládáno, že neřízené učení objevováním, kdy v krajní formě jen učitel předloží žákům nějaký problém, a pak se o ně prakticky nestará, jsou neefektivní a žáci se při nich naučí jen velmi málo. Takovéto experimenty ovšem nelze směšovat s dobře vedeným řízeným učením založeném na objevování - k němuž patří i Heuréka.
Navíc "učení podle Heuréky" vlastně přesahuje "učení objevováním", a tím i heuristickou metodu jako takovou. Srovnání s evropskými a světovými trendy ve výuce ukazuje, že se v Heuréce uplatňují četné prvky konstruktivismu a přístupu "context based approach" . Důraz na dialog mezi žáky a učitelem a způsob vedení tohoto dialogu zase upomínají na směry navazující na myšlenky L. Vygotského, které zdůrazňují roli jazyka ve výuce. Samozřejmě by bylo hodně přehnané tvrdit, že Heuréka shrnuje to nejlepší z nejlepšího. Je však zajímavé, že skupinka českých učitelů poctivě se snažících učit fyziku lépe, zde vlastně nezávisle a bez znalosti světových trendů došla k přístupu, který s myšlenkami těchto trendů v mnohém souzní.
Zajímavější, než připomínat obecné rysy heuristické metody, je ilustrovat tyto rysy na konkrétním příkladě - jímž je pro nás právě projekt Heuréka. Taková ilustrace snad může být přínosem i pro učitele v praxi.
Nejdříve bych se ráda vrátila k námitce týkající se velké časové náročnosti heuristické výuky. Pokud učitel v tradiční instruktivně vedené výuce látku pouze vykládá, případně používá učebnici jako studijní materiál pro žáky, učí se někdy žáci jen slova a poučky. Když ale žáci sami "objevují" fyzikální zákonitosti a jevy, ukládají si do paměti spíše "film", děj, případně obrázky. To přispívá jak k lepšímu porozumění dané problematice, tak k jejímu snazšímu pozdějšímu vybavování. (Poznamenejme, že potřebné termíny a zákony se přitom žáci samozřejmě naučí také.) Většině žáků pak nedělá potíže připomenout si pokus či problém, který řešili před několika měsíci či roky a použít tehdy získané vědomosti k řešení nového problému, je-li to potřeba. Jiný způsob osvojování probrané látky užívaný v Heuréce tedy pomáhá při maximálním využití času, jenž je při výuce k dispozici.
V této souvislosti stojí za to poznamenat, že čas, který máme v projektu Heuréka, je stejný jako při běžné výuce - celkem 7 hodin fyziky týdně v 6. - 9. ročníku ZŠ. I při použití heuristické metody stihneme probrat veškerou látku, která je předepsána ve vzdělávacím programu Základní škola. Předpokládám, že vzdělávací obsah nebudeme redukovat ani při tvorbě školního vzdělávacího programu vycházejícího z RVP ZV.
Co se týče fyzikálních pomůcek, snažíme se v maximální míře používat předměty z běžného života, které jsou jednak snadno dostupné a jednak se s nimi žáci setkávají i mimo výuku - nejsou to tedy pro ně "černé skříňky", kterým nerozumějí. Tyto předměty (brčka, špejle, gumičky, prkénka apod.) žáci také používají doma při výrobě různých jednoduchých přístrojů. Domácí úkoly (zásadně dobrovolné) jsou totiž důležitou součástí výuky podle projektu Heuréka. Děti doma vyrábějí hodiny, váhy, siloměry a jiné přístroje, jindy zase provádějí jednoduchý experiment, vymýšlejí řešení nějakého problému apod. Mohou přitom využít pomoci sourozenců či rodičů, takže se občas stává, že nad určitým fyzikálním problémem diskutuje celá rodina.
Zatím jsem uváděla pouze výhody, které výuka podle projektu Heuréka přináší. Samozřejmě je poctivé upozornit i na některá úskalí. Výuka podle našeho projektu je pro učitele náročnější - musí reagovat na návrhy dětí, nikdy neví, na co se ho děti zeptají, jak budou přemýšlet. Učitel při této práci není sdělovatelem informací a nepopiratelných pravd, ale spíše moderátorem diskuse, režisérem, rádcem. Tato role je samozřejmě obtížnější, na druhou stranu také přináší více radosti z práce, z dětské chuti po poznávání.
Tento přístup k výuce a k dětem se nelze naučit přečtením nějaké metodické příručky, je třeba ho trénovat. Učitelé, kteří se rozhodnou učit podle našeho projektu, se scházejí několikrát do roka na víkendových seminářích. Na těchto seminářích sami procházejí výukou fyziky podobně jako děti ve třídě, řeší problémy, dělají dobrovolné domácí úkoly atd. Kromě toho však získávají nové zkušenosti a poznatky i z oblasti didaktiky fyziky a pedagogiky. Část seminářů je věnována také osobnostnímu rozvoji účastníků. Stejně jako ve třídě, tak i na seminářích pro učitele se snažíme (a zatím se nám daří) vytvářet atmosféru spolupráce a důvěry, aby si všichni mohli v bezpečném prostředí vyzkoušet nové přístupy a metody.
Na seminářích se setkávají učitelé ze všech typů škol - základních škol, gymnázií i středních průmyslových škol z celé republiky, dokonce i ze Slovenska. Zúčastňují se jich i pracovníci MFF UK, spolupracujeme také s odborníky z praxe (např. ústavů Akademie věd ČR). Z toho je vidět, že semináře nejsou určeny jen začínajícím učitelům, ale že spoustu nových myšlenek a nápadů mohou získat i zkušení učitelé. Ti, které v Heuréce máme, se také podílejí na dalším rozvoji celého projektu, reprezentují jej na národních i mezinárodních konferencích, publikují. Pro absolventy seminářů jsou připraveny různé metodické materiály, scénáře hodin, náměty na laboratorní práce, sbírka úloh atd. Všechny tyto materiály dostávají absolventi seminářů zdarma k dispozici, aby je mohli využít při přípravě vlastních vyučovacích hodin.
Projekt Heuréka není krátkodobou záležitostí. Rozvíjí se již od roku 1991, kdy vznikl z iniciativy několika učitelů, nespokojených se svou výukou fyziky. V posledních několika letech je jeho rozvoj velmi výrazný. Nejde jen o počet lidí, kteří se jej účastní. Od roku 2002 každoročně pořádáme velký společný seminář Heuréky na Jiráskově gymnáziu v Náchodě (pro více než 50 účastníků), na němž aktivně pracujeme formou dílen vedených samotnými učiteli. (V roce 2004 se jej zúčastnila i dr. Elizabeth Swinbank z University of York z Velké Británie.) Od roku 2002 je volitelný seminář Heuréky zařazen do výuky studentů učitelství MFF UK. O seminářích a dalších akcích informují účastníky i učitelskou veřejnost rozrůstající se webové stránky projektu. Na těchto stránkách najdete i konkrétní ukázky metodických materiálů pro učitele a prací žáků.
V tomto článku jsem se pokusila ukázat, jak lze heuristickou metodu aplikovat i v podmínkách českého vzdělávacího systému. Netvrdím, že tento přístup vyřeší všechny bolesti českého školství, ale snad alespoň malým dílem přispěje ke zkvalitnění a rozvoji výuky fyziky.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.