Grafomotorika a počáteční psaní: Pomůcky, učební materiál, psací potřeby
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Grafomotorika a počáteční psaní: Pomůcky, učební materiál, psací potřeby
2,7 (3 hodnocení)
Kniha je zaměřena na rozvoj psaní, jeho předškolní přípravu a následnou výuku ve škole. Je určena učitelkám mateřských škol a učitelkám I. tříd základních škol, které v ní najdou teoretické i praktické postřehy pro svou práci.
Pomůcky
V současné době si učitelé mohou pomůcky k výuce psaní vybrat. Z názorných pomůcek se používají nástěnné tabule tiskací a psací latinky. U každého písmene je barevný motivační obrázek označující slovo, z něhož s dětmi sluchově izolujeme náslovnou hlásku. Jinou možností je obrázková abeceda – soubor volných obrázkových karet formátu A4. Demonstrační listy obsahují tiskací a psací písmeno malé i velké. Na kartě je barevný obrázek, vytištěné modelové slovo, z něhož izolujeme náslovnou hlásku.
Osvědčila se nám „psací abeceda“ vlastní výroby. Na výkres formátu A1 jsme předepsali tužkou zvětšené tvary písmen psací abecedy, na řádek vždy pět dvojic písmen (dvojici tvořilo velké a malé písmeno). Po nácviku nového písmene učitel jeho tvar obtáhl fixem. Děti se těšily na každé nové písmenko a sledovaly, jak přibývá písmen, která již umí napsat.
Další pomůckou je abeceda tiskací a psací, vyobrazená na samostatné fólii formátu A5, vložená do prvního sešitu souboru písanek formátu A5 (Wildová, 2003) ke slabikáři Alter.
Penc (1966) mezi názorné pomůcky řadil dva obrazy – „obraz sedění při psaní“ (zpředu a z pravé i levé strany), který ukazoval správnou polohu trupu, hlavy a končetin a „obraz držení pera“ znázorňující polohu pera v ruce při psaní a postavení jednotlivých prstů. Oba obrazy učitel dětem vysvětlil a odkazoval na ně při psaní i v jiných předmětech.
V současné nabídce názorných pomůcek, pokud je nám známo, obdobné obrazy chybí.
Učební materiál
Tímto materiálem jsou soubory písanek, sešity (číslo 511 formátu A5 s rozestupem liniatury 20 mm), papíry, tabule, stírací bílé tabulky pro nácvik psaní písmen, podložky s pomocnou liniaturou určující střední výšku a horní délku písmen, podložky s pomocnou liniaturou pro sklon. Dále též soubory pracovních listů s předepsanými tvary doplněné průhlednou fólií, na kterou se tvary tužkou obtahují a píší. Po nácviku se fólie vygumuje.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Ivo Vodička11. 10. 2012
O grafomotorice leváků i praváků, metodiky psaní leváků, vhodnosti psacích a kreslících potřeb pojednává publikace Nechte leváky drápat (Ivo Vodička, Portál, 2008).
Problematiku života leváků a leváctví můžete prozkoumat na www.levactvi.cz (http://www.levactvi.cz).
V počátečním psaní se používají soubory písanek formátu A5, které jsou uvozovány písankami formátu A4 s uvolňovacími cviky.
Za významný moment považujeme přechod od uvolňovacích cviků k psaní nezvětšených tvarů písmen a slov do řádku. Myslíme si, že tento přechod není dobré uspěchat.
U některých dětí jsme při přechodu ke psaní písmen do řádku i při spojování písmen do slov pozorovali obtíže s posunem ruky na řádku, objevila se fixace ruky na jednom místě, děti zapojovaly především svaly prstů a zápěstí, nepohybovaly paží, předloktím, měly obtíže při spojování písmen.
Snažili jsme se tyto obtíže zmírnit. Denně jsme uvozovali psaní do písanek formátu A5 rytmickými uvolňovacími cviky, obtahováním zvětšených tvarů písmen a slov tužkou č. 2 nebo silnou pastelkou na pracovních listech vlastní výroby formátu A3 nebo A4. Malým písařům se psaní písmen i slov většinou dařilo. Myslíme si, že obtahování velkých tvarů jim ulehčilo začátky psaní. Měli jsme kladné ohlasy i z řad rodičů na takto vedenou výuku počátečního psaní.
Psaní a obtahování zvětšených tvarů písmen a slov děti s oblibou nacvičují fixem na bílých stíracích tabulkách nebo na bílých nástěnných tabulích.
Psací potřeby
Pro nácvik uvolňovacích cviků a zvětšených tvarů psacího písma Staudková (2001) doporučuje měkké pastelky nebo jiný měkký barevný materiál. Škorpilová, Wildová, Žitná (1995) navrhují pro psaní uvolňovacích cviků používat měkké pastelky, voskovky nebo měkkou tužku, která se nerozmazává.
Děti mohou během celé první třídy psát tužkou. „V oficiálních dokumentech se neobjevuje psaní perem jako cíl výuky v první třídě. Psací nástroj by měl vytvořit zřetelnou stopu bez velkého přítlaku. Jeví se lhostejné, který nástroj použijeme – zda tužku, pero s keramickým hrotem či plnicí pero. Je velmi pravděpodobné, že nebudeme doporučovat tvrdou tužku, případně běžnou propisku, protože nesplňují zcela naše požadavky. Vzhledem k tomu, že cílem výuky psaní je mimo jiné zvládnutí technické stránky psaní, je třeba zrovnoprávnit výuku pomocí všech běžných psacích nástrojů. Důležitá je vstřícná spolupráce s dítětem a jeho rodiči, aby učitel dostal zpětnou informaci, jak použitý nástroj vyhovuje, a následně podle toho upravil přístup.“ (Mertin, in Wildová, 2003) Používání pera je možné odsunout do vyšších tříd. V prvním ročníku mohou děti psát tužkou do písanek i do pracovních sešitů ostatních předmětů. Doporučuje se, aby žák měl stále k dispozici tužku č. 2, vhodné ořezávátko (se zásobníkem na ořezané zbytky) a čistou měkkou gumu. „Možnost opravit chybu gumováním značně sníží psychické napětí žáka. Způsob gumování při opravě chyb je však třeba děti naučit tak, aby stránka zůstala i po opravách čistá. Dětem, které chtějí psát perem, v tom samozřejmě nebráníme.“ (Wildová, 2003)
Korekci chyb gumováním jsme neuplatňovali (kap. 4.3.2).
Penc (1966) doporučoval provádět přípravné cviky většinou obyčejnou tužkou číslo 2. Za nejvhodnější nástroj pro hbité písmo považoval dobré plnicí pero a to již od první třídy. Podstatné bylo, aby špička nezadrhávala na papíru.
Křišťanová (1998) doporučuje k psaní leváků mikrotužku. Zdůvodňuje, že se s ní snadno manipuluje a nemusí se ořezávat, má tenký hrot. Uvádí, že pero by mělo splňovat požadavek tenkého hrotu, jenž zanechává úzkou a plynulou stopu. Doporučuje trojhranné tužky, fixy, pera, či přímo pera pro leváky (ibid.).
Zabránit písařské křeči a „třaslavému“ písmu můžeme též kreslením uvolňovacích cviků na jemný průklepový papír, který se při silném tlaku protrhne, či používáním mikrotužky s měkkou tuhou, která se při tlaku láme (Michalová, 2000).
Křivánek, Wildová (1998) uvádějí, že pro psaní leváků jsou doporučována pera, která se nerozmazávají. Vhodná jsou kromě takzvaných čínských per i různá další, například tornádo, některé mikrofixy, kuličková pera apod.
Podle Šimíčkové (1994) jsou v nejnižších ročnících kuličková pera, propisovací tužky a fixy ke psaní nevhodné, protože jsou nepoddajné, nepružné, vynucují si silný přítlak.
Uvolňovací cviky s dětmi kreslíme pastelkami, které zanechávají viditelnou stopu bez nadměrného přítlaku na podložku. Špička pastelky nebo tužky má lehce klouzat po papíru. Přesvědčili jsme se, že děti kreslí často pastelkami, které zřetelnou stopu bez velkého přítlaku nezanechávají. Silné šestihranné pastelky s barevným hladkým držadlem zanechávají výraznou stopu i bez nadměrného přítlaku na podložku a jsou příjemné i na dotek. Tužky jsme volili číslo 2, obyčejné, dřevěné, pevné, nikoli pružicí (pod tlakem se ohýbají). Jakmile se tužka, pastelka zkrátí na délku 10 cm, již ji nepoužíváme a nahradíme ji novou. Kratší tužku považujeme pro navozování a fixaci správného úchopu za nevhodnou.
K rozvoji grafomotoriky a psaní u školních začátečníků v naší praxi nepoužíváme fixy, mikrotužky, propisky, mikrofixy ani u dětí kreslících levou rukou. Snažíme se o co nejpřirozenější vývoj grafické složky písma a k tomu používáme tužky č. 2 a silné pastelky. Rodiče jsme požádali, aby děti měly každý den v pouzdře nejméně pět dobře ořezaných tužek č. 2, delších než 10 cm. Rodiče byli vstřícní a přístupní, měli většinou zájem na příznivém vývoji psaní svých dětí.
K psaní perem přistupujeme individuálně, nespěcháme, využíváme možnost psát tužkou během celého prvního ročníku. Psaní perem nepřeceňujeme. Podle naší zkušenosti u dětí s vytvořenými správnými grafomotorickými návyky probíhá přechod k psaní perem bez obtíží. Při výběru pera podporujeme požadavek Pence (1966), aby špička nezadrhávala na papíru. Osvědčilo se nám předvést rodičům, jak má klouzat špička pera po papíru a navrhujeme jim, aby v papírnictví pero vyzkoušeli. V seriózních papírnictvích prodavač umožní pero vyzkoušet.
Dáváme přednost „klasickému“ bombičkovému plnicímu peru. První nácvik psaní perem činíme pomalu, individuálně s každým dítětem. Nepoužíváme pero tornádo. K nácviku psaní perem přistupujeme, až když jsou děti k psaní perem připraveny. Linie, kterou dítě vede plnicím perem, nás okamžitě, tak jako linie psaná tužkou, informuje o stavu úrovně grafomotoriky. Děti s výraznými grafomotorickými obtížemi po vzájemné dohodě perem nepsaly. K psaní používaly indikovaně tužku, a to nejen v prvním ročníku.
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Grada z publikace Grafomotorika a počáteční psaní.
