Článek popisuje předběžné výsledky průzkumu prováděného studentkou PedF na pražských ZŠ v rámci diplomové práce a obsahuje i docela zajímavá zjištění.
Studuji technickou výchovu a informační technologie. Jsem zvyklá na to, že reakce mého okolí na tento fakt mohou být docela překvapivé. Dříve to často bývalo: „Fakt? Počítače? Vážně?“ Musím ale konstatovat, že poslední dobou se situace mění. Obor stále každého zaujme, ale již ne v souvislosti – holka – počítače. Ale spíše jen ty počítače samotné. Hodně lidí k nim má stále respekt …
Ve své několikaleté praxi jsem se velmi často setkávala s různými situacemi a problémy s genderem ve výuce Informatiky. Vždy jsem se s nimi vypořádala dle svého svědomí. Postupem času mě tato problematika začala docela zajímat. Proto jsem se rozhodla se jí věnovat trochu více a realizovat vlastní výzkum na základních školách v Praze. Výsledky hodlám použít ve své diplomové práci, kterou budu obhajovat v květnu 2012.
Mým hlavním cílem bylo udělat si představu o dnešní „virtuální“ mládeži tzv. „síťové“ generace a zjistit, co si o dané problematice myslí nejen žáci, ale i vyučující. Ve své práci pak musím udělat analýzu a následně navrhnout vhodná doporučení pro pedagogickou praxi.
S některými výsledky bych vás ráda seznámila již teď.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Pavlína Hublová23. 3. 2012
Překvapilo mne, že děti i přes okouzlení počítači sportují. To je dobrá zpráva. Jen jsem nikde z textu nevypozorovala, o jakou věkovou kategorii žáků se jedná. Ona zmiňovaná puberta je poměrně široké období v životě dítěte. Děkuji za doplnění.
Lucie Bartlová28. 3. 2012
Dobrý den,
děkuji za Váš zájem. Jedná se o předběžné výsledky věkové kategorie od 6 - 9. třídy jedné pražské základní školy se všeobecným zaměřením.
Dnešní mládež tráví na počítači denně velice mnoho času. To není žádná novinka. O této skutečnosti se ví a stále se mluví. Např. v článku
. Z mého zjištění je to průměrně 3,5 hod denně. Přitom ve více než jedné třetině případů jde o extrémy, kdy děti sedí u počítače průměrně i 7 hodin denně. Najdou se ale i tací, kteří tráví u počítače jen 3-5 hodin týdně.
Z mého výzkumu také vyplývá, že rozdíl v pohlaví není zase až tak velký. Předpokládala jsem, že chlapci tráví u počítače více času. Stále se vychloubají, jak „paří hry“ a koukají na filmy. Jenže dívky věnují spousty času sociálním sítím, tvoření vlastních blogů, poslouchání hudby a také koukání na filmy. Rozdíl v pohlavích tedy není ani tolik v čase, ale spíše v obsahu počítačových činností.
Zaregistrovala jsem však ještě jiný rozdíl mezi chlapci a dívkami. Na děvčata má mnohem větší vliv reakce okolí. Většina z nich k tomu, co na počítači dělají, potřebuje kladnou odezvu od svých známých, příbuzných či kamarádů. Pak u toho (např. tvorba vlastního blogu, úprava digitálních fotografií aj.) vydrží, a zdokonalují se. Naopak dívky, které mají negativní odezvu („Je to ztráta času. Nikdo to nečte. Nebuď jak kluci.“), to většinou už podruhé nezkusí. U chlapců to většinou tak není. Dělají, co je baví, bez ohledu na zpětné reakce okolí.
Velmi mě překvapilo, že většina dětí (skoro dvě třetiny), které se účastnily výzkumu, pravidelně sportuje. Zdá se ale, že jim to v trávení času u počítače moc nebrání. Toto zjištění je v rozporu se všeobecným míněním. Veřejnost je spolu s pediatry přesvědčena, že děti většinou nesportují. Tento názor podporují i některé studie, např. podle výzkumu realizovaného FK Teplice z června 2011 Pravidelně sportuje méně než polovina dětí školou povinných.
Není tedy důležité jen posílat děti na různé sportovní kroužky, ale také je odtáhnout od počítače jako takového k jiným odlišným zájmům. Čas strávený před obrazovkou (PC, TV aj.) je opravdu třeba hlídat. Děti, které udávají, že jsou u počítače 6 – 7 hodin denně, a to i přesto, že chodí do školy, dělají domácí úkoly, dívají se na televizi (která v tomto času není započítaná) a mají i další zájmy, nutně chodí spát nepřiměřeně pozdě a ráno jsou nevyspané.
Jelikož jsem u všech dotazníků byla osobně a některé respondenty průzkumu znám několik let, myslím, že jsem schopna jim porozumět. Podle mého názoru je skutečnost taková, že některé děti počítačovými technologiemi nahrazují kamarády. Na rozdíl od těch skutečných se jim tito neposmívají ani jim jinak neubližují (jak je bohužel v pubertálním věku u dětí běžné). Jsou naopak vychvalovány za své klady a um v počítačovém světě. To se jim ve skutečném světě, třeba díky jejich vzhledu (obezita, přílišné akné aj.), běžně nestává. Nebylo by na tom nic špatného, pokud by díky nadměrnému kontaktu s technologiemi nezanedbávali své „skutečné“ vrstevníky. Riziko, že výsledkem nakonec bude úbytek citovosti ve vztazích k ostatním lidem, je bohužel značné.
