Fakta a názory při práci s texty v digitálním prostředí
Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
Fakta a názory při práci s texty v digitálním prostředí
5,0 (3 hodnocení)
Tento článek se zabývá problematikou rozeznávání a hodnocení faktů a názorů v digitálním prostředí. V úvodní části se zabývám jazykem faktů a názorů. Dále přináším tipy na aktivity, které jsou vhodné ke zkoumání jazyka faktů a názorů v hodinách ČJ. Na závěr upozorňuji na některé nástrahy, k nimž patří například kognitivní zkreslení.
Při práci s texty v digitálním prostředí je nezbytné, abychom neustále vyhodnocovali, jaké sdělení nám text sděluje a s jakým záměrem byl napsán. Proto je důležité, abychom mimo jiné zvládli rozlišit, kdy nám text sděluje fakta a kdy nám prezentuje názory.
Jazyk faktů a názorů
Rozlišit od sebe fakta a názory v digitálním prostředí může být obtížné zejména z toho důvodu, že se v textech často prolínají. Nejenom že jeden text může obsahovat jak fakta, tak i názory – obojí může být zároveň součástí jedné věty. Například ve zprávách se mohou prolínat faktické informace s redakčními komentáři, v reklamách se míchají informace o produktu s emotivními názory apod. Přesto však existují typy textů, ve kterých převažují fakta, a typy textů, ve kterých převažují názory. Fakta najdeme především v tiskových zprávách či ve zprávách z kultury, politiky, ekonomiky apod., na názory narazíme především na sociálních sítích, v blogových příspěvcích či v recenzích.
Existuje několik signálů, které nám pomohou určit, zda se v případě určité části textu jedná o fakt, či o názor. Zamýšlet bychom se měli jak nad
(zda se nás text snaží o něčem přesvědčit, či informovat), tak nad
jazykem
(zda text používá subjektivně zabarvený jazyk, nebo jazyk neutrální).
Pro základní rozlišení platí následující popis:
Fakta: Jejich záměrem je převážně čtenáře informovat. V textu najdeme konkrétní data, čísla, informace, události atd., které se dají ověřit, či vyvrátit. Používají objektivní jazyk a vyjadřují se neutrálně.
Názory: Často používají subjektivní jazyk a mohou být emocionálně zabarvené, prezentují nějaké přesvědčení autora. Setkáme se v nich s hodnoticími výrazy (ne/povedený, poutavý, nudný…).
Aktivity vhodné k zkoumání jazyka faktů a názorů v online prostředí
Zaměřte se v hodinách na některou aktuální událost (či téma, které žáky zajímá) a prozkoumejte názvy článků, které najdete na internetu. Určujte společně, zda název obsahuje názory, či fakta (nebo obojí). Například článek s titulkem Cenu prezidenta festivalu Karlovy Vary letos dostane herec Ivan Trojan obsahuje fakt. Naopak titulek Berný: Slov a kecání je všude moc,v poezii mám rád jednoduchost a přímost prezentuje názor. Analyzujte, která slova (slovní spojení) nám ukazují, že je název článku názorem, či faktem.
V hodinách ČJ se můžeme zaměřit na přídavná jména a na to, jakou mají v daném sdělení funkci. Žáci mohou ve vybraných textech hledat přídavná jména a zkoumat jejich funkci. Určují, zda tato přídavná jména něco hodnotí (a jak), zda se v nás snaží vyvolat emoce (a jaké), zda se s námi snaží manipulovat. Zajímavé je také porovnání, zda název článku odráží to, o čem se skutečně v textu píše, či zda se nás snaží nalákat některými senzačními, přehnanými tvrzeními apod.
Některá nebezpečí
Rozlišování mezi fakty a názory na internetu může vést k několika problémům, které mohou být způsobeny nedostatkem kritického myšlení či tím, že na internetu koluje řada informací, které se v některých případech těžko ověřují. Sem patří problematika dezinformací , manipulace a propaganda.
Další úskalí představuje tzv. kognitivní zkreslení (anglicky cognitive bias) neboli opakovaná chyba v myšlení, která může ovlivnit naše hodnocení textů. Mezi nejčastěji zmiňované typy kognitivního zkreslení patří konfirmační zkreslení, což je tendence věnovat větší pozornost informacím a názorům, které potvrzují naše stávající přesvědčení, a ignorovat ty, které jsou s ním v rozporu. Proč vlastně k takovému zkreslení dochází? Zjednodušeně řečeno náš mozek si tak snaží usnadnit práci. Kapacita našeho mozku totiž není nekonečná. V dnešní době jsme neustále bombardováni velkým množstvím informací, ze kterých si náš mozek vybírá podle několika principů (co je pro nás užitečné, známé, smysluplné). Z tohoto důvodu pak máme tendenci věnovat více pozornosti informacím, které potvrzují naše přesvědčení.
Tipy, jak s kognitivním zkreslením pracovat ve výuce:
Mluvte o kognitivním zkreslení: Prvním krokem je začít se o problému bavit. Žáci by si měli uvědomit existenci kognitivního zkreslení a to, jak ovlivňuje naše rozhodování. Při debatě o kontroverzních názorech můžete například rozdělit skupiny žáků podle toho, jaký názor zastávají. Potom v té samé skupině mohou vyhledat k danému tématu informace na internetu. Poté budou porovnávat, k čemu došli, z jakých zdrojů čerpali a proč se rozhodli využít právě tyto zdroje. Diskutujte s nimi o tom, jak jejich volba mohla být ovlivněna kognitivním zkreslením. Mluvte o kongnitivním zkresleních a uvádějte si příklady.
Vyhledávání z různých zdrojů: Ukažte žákům, jak hledat informace z různých zdrojů. Hodnoťte společně zdroje podle různých kritérií. Zkuste vyhledávat v anonymním režimu.
Hraní na „ďáblova advokáta“: Zpochybněte, k čemu žáci došli, ptejte se: Co kdyby…?
Další nebezpečí, které bychom měli reflektovat, spočívá v nekritickém přístupu ke tvrzení „každý má právo na názor“. Škola však vychovává k určitým hodnotám. Například v případě rasistických názorů se můžeme s žáky zamýšlet nad tím, proč a jak jsou prezentovány, rozhodně by však mělo zaznít jasné ne.
Jeden ze způsobů, jak se zamýšlet nad různými názory, přináší metody Filozofie pro děti . Žáci společně zkoumají různé otázky, které jsou pro ně důležité (např. Mají zvířata city? Co je štěstí? apod.), a diskutují o nich a zároveň jsou motivováni k tomu, aby sami otázky kladli. V souvislosti s názory v online prostředí bychom se měli zamýšlet například nad otázkami: Může na webech či na sociálních sítích každý vyjádřit jakýkoliv názor? Je pravda vždy jen subjektivní? Kontroverzní názory bychom měli posuzovat nejen z pozice „co je dobré a přípustné nejen pro mě“, ale také pro společnost jako celek. Když tedy uvidíme v online světě (či když dítě vyjádří) nějaký názor, který je problematický, zkoumejme společně, zda je tento názor přípustný pro společnost jako celek a proč ano, či ne.
