Exkurze do Šáreckého údolí (PR – Divoká Šárka, proterozoikum – starohory) a opukového lomu v Šárce (bělohorské souvrství, spodní turon)

Víme už, jak vznikalo epigenetické údolí, ale jak vznikaly buližníky?

Vznik buližníků (silicitů) dosud není uspokojivě vysvětlen. Vědci se shodují v tom, že k jejich vzniku přispěly teplé roztoky bohaté na oxid křemičitý (tzv. hydrotermální), které v proterozoiku doprovázely podmořskou vulkanickou činnost. Podle první teorie vznikly buližníky druhotným prokřemeněním (silicifikací) jiných usazených hornin, hlavně břidlic, ve stádiu jejich zpevňování (diageneze). Podle druhé teorie vznikaly buližníky přímo vysrážením gelu kyseliny křemičité (H₄SiO₄) na mořském dně za přispění mikroorganismů. Podle třetí nejnovější teorie buližníky vznikly patrně druhotným prokřemeněním (silicifikací) hornin bohatých na uhličitan vápenatý čili karbonátů (Chlupáč, 1999).

Naše cesta bude dále směřovat podél Šáreckého potoka až ke koupališti. Zde se cesta rozdvojuje. Cestou vpravo podél potoka bychom se dostali dále do údolí Šáreckého potoka okolo další skály Dívčího skoku a až do Jenerálky. My se však vydáme cestou vlevo do lesa a po 400 m se dostaneme na rozcestí, kde stojí křížek. Na rozcestí opět odbočíme vlevo po žluté turistické značce a asi po 500 m dorazíme na malou křižovatku. Cesta vpravo vede do bývalého opukového lůmku. Zde si lze nasbírat slínovce – opuky bělohorského souvrství – a v nich lze nalézt zkameněliny. Tyto křídové vrstvy nasedají na starohorní horniny nesouhlasně (diskordantně). Zdejší opuky a pod nimi ležící korycanské pískovce leží na starohorních břidlicích a buližnících téměř vodorovně a nepodlehly žádnému vrásnění.

V opukovém lomu lze nalézt malá skulpturní jádra ústřic druhu Rhynchostreon suborbiculatum (obr. A) (podle zobákovitě stočeného vrcholu /grypheoidně/ se nazývaly „holubinky“, a to podle staršího názvu Exogyra columba), misku ústřice druhu Gryphaeostrea canaliculata (obr. B) a další neurčitelné zbytky ústřic a mlžů rodu Lima. V tomto lomu lze při troše štěstí naleznout i vůdčí zkamenělinu bělohorského souvrství mlže druhu Inoceramus labiatus (obr. C). Ze vzácnějších nálezů zde byla autorem nalezena rybí šupina typu osmeroidních ryb (B. Ekrt – určení; ústní sdělení). Běžné jsou ještě zbytky ostnů ježovek rodu Cidaris, bentických dírkonožců rody Palmulina a Frondicularia (Kočí, 2004). O druhovém složení tohoto lomu pojednává práce Kočího (2004).

Z lomu se vydáme přímo rovně dolů a těsně před dřevěným altánkem lze pozorovat výchozy pískovců korycanského souvrství, kde byl autorem nalezen malý úlomek kosti neurčitelného mořského organismu: ryby nebo mořského ještěra plesiosaura (určil B. Ekrt – ústní sdělení). Odtud se cesta vine okolo dalších výchozů bělohorských opuk v malém zářezu cesty směrem k dětskému hřišti a dále po asfaltové silnici zpět na tramvajovou zastávku Divoká Šárka.

Ještě předtím však můžeme obdivovat buližníkovou Šestákovou skálu. Hlubší poznatky o daném území lze najít v pracích Králíka a kol. (1984), Zieglera (1998), Chlupáče (1999), Kříže (1999). Základní geologické pojmy jsou nejlépe podány v práci Petránka (1993).

K vysvětlení odborných pojmů odkazuje stručný slovníček pojmů k exkurzi v Příloze č. 4. Po návratu do školy je dobré exkurzi shrnout např. pomocí otázek z Přílohy č. 3. Přílohy č. 2 a 4 lze užít pro tvorbu výukových materiálů, a to buď před exkurzí jako motivační složku (pozvání na exkurzi), případně je mohou užít žáci k přípravě posterů jako vzpomínku na exkurzi do Šáreckého údolí.

Metodická doporučení

Exkurze trvá maximálně dvě hodiny a její trvání záleží na fyzických schopnostech jejích účastníků.

Příspěvek obsahuje přílohy s obrázky vzniku epigenetického údolí, fotografiemi hornin, horninových odkryvů a zkamenělin. Přílohy je možné užít v několika fázích. Za prvé jako motivační složku při práci před exkurzí, dále při vysvětlování vzniku epigenetického údolí. Fotografie hornin lze užít před i po jako premotivační složky i postmotivační složky: shrnutí výsledků a zážitků exkurze, tj.  co se žáci dozvěděli nového, s kterými horninami se seznámili, respektive co mohou na exkurzi či výletě či procházce vidět. Fotografie lze užít i jako vhodný materiál pro tvorbu výukových posterů – plakátů.

Přílohy dále obsahují soubor otázek vhodných pro žáky. Otázky je možné klást v průběhu exkurze jednotlivcům či je zadat do skupin. Nezbytnou součástí přílohové části je i stručný slovníček pojmů.

Samotný text vychází z klasických průvodců pro tuto lokalitu (Chlupáč, 1999; Kříž 1999), ve kterých ale chybí zmínka o křídovém pokryvu. Exkurzi je vhodné spojit na jaře s jarním aspektem, to jest s pozorováním – botanizováním. Je možno žákům demonstrovat například orsej hlíznatý (Ficaria bulbifera), sasanku hajní (Anemone nemorosa), sasanku pryskyřníkovou (Anemone ranunculoides) a dymnivku dutou (Corydalis cava).

Exkurze vhodně doplňuje a prohlubuje učivo o vnějších geologických činitelích – zvětrávání, eroze, respektive denudace –, složení a vzniku hornin (buližník, pískovec, opuka – vápnitý slínovec), o vzniku zkamenělin, nesouhlasném uložení vrstev (diskordance). Z tematického celku historické geologie exkurze navazuje na základní znalosti a dovednosti, dále je rozvíjí a  prostřednictvím  učiva o starohorách, platformním pokryvu – křídovém útvaru naplňuje kompetenční potenciál žáků. Neposlední složkou je i složka ryze motivační. Exkurze výrazně motivuje žáky pro rozvoj klíčových sociálních kompetencí, kdy žáci pracují ve skupinkách a diskutují mezi sebou navzájem.

První zastavení je pohled na epigenetické údolí – soutěsky Džbánu, kde si se žáky zopakujeme, případně vyložíme (pokud je to exkurze motivační, tj. s cílem vnitřně motivovat a vytvořit ke geologii pokud možno co nejkladnější vztah), jak vznikaly buližníky, jak vznikalo epigenetické údolí. Se zkušenějšími či staršími žáky je vhodnými otázkami navedeme a uvedeme do dané problematiky vzniku buližníků a vzniku epigenetického údolí. (Přiměřeně vzhledem k danému věku žáků s ohledem na zásady didaktické přiměřenosti.)

Neopomeneme upozornit na stratigrafii starohor a i na archeologické osídlení tohoto území. Možné je uvést i širší geologický kontext, například o ordovických horninách Vokovické cihelny, a případně výklad či diskuzi rozšířit i o ordovické zkameněliny tzv. šárecké kuličky. Nejlepším způsobem je žákům rozdat otázky k exkurzi přímo a nechat je pracovat nejlépe ve dvojicích. S tím, že lze celou exkurzi pojmout buď jako objevování nového anebo jako soutěž, kdo dřív nejlépe zodpoví dané otázky.

Asi uprostřed cesty je vždy dobré žáky opět upozornit na buližníky, naučit je pracovat s geologickým (stačí zednické nebo úplně obyčejné kladívko) kladivem. Cestou od křižovatky lesem je záhodno uspořádat soutěž, kdo pozná nebo která skupina pozná nejvíce bylin a stromů.

V opukovém lomu pak učitel přiměřeně věku žáků podá výklad o české křídové pánvi, to jest o křídovém moři v České republice, s důrazem na  křídové moře v Praze a o stručné stratigrafii. Učitel tedy navazuje a vychází ze znalostí a dovedností, které žáci nabyli a rozvíjeli již ve škole. Vysvětlí žákům, které zkaměněliny se v lomu dají najít, případně jim ukáže obrázek vůdčí zkameněliny spodního turonu (bělohorské souvrství) Inoceramus labiatus, a to v případě, kdyby žádného inoceráma nenašli.

Učitel řádně a jasně demonstruje opuku a vysvětlí žákům obtížnější pojem vápnitý slínovec. Opuka je celkem vhodná hornina k tomu naučit žáky připravovat petrologický vzorek, např. o rozměrech 9 × 6 × 2 cm.

Dále je vhodné učitelovo povídání propojit s historií staveb románské Prahy a upozornit žáky, na které stavby se v raném středověku opuka používala (viz Kočí, 2004). Velmi dobře se osvědčilo povídání o rotundách a lze žákům dát úkol, aby zjistili románské rotundy na území  České republiky anebo vyjmenovali rotundy ležící na území Prahy. Také je vhodné se zmínit o užití opuky na stavbách Pražského hradu, kde jim vévodí bazilika svatého Jiří. Učitel může žáky upozornit na to, že opuka se dobývala v dnes již zaniklých lomech na Strahově  a Bílé hoře a od raného středověku do počátku našeho století se ještě dobývala v klasické lokalitě v Přední Kopanině jako tzv. zlatá opuka. Využitím mezipředmětového vztahu s dějepisem lze vyvolat zájem o geologii, respektive praktickou petrologii i u těch žáků, kteří se zajímají o historii a historické stavby.

Cestou zpátky hned po 20 m lze spatřit pískovec ležící pod opukou. Na tomto místě anebo ještě lépe na obou místech (u altánu) je vhodné tedy na to upozornit. Pomocí vhodných otázek je možné se žáků zeptat: Jak vzniká pískovec?  Jak poznáme, jestli  se pískovec usadil na dně moře anebo je sladkovodní? V  našem případě se jedná o mořský pískovec, protože obsahuje zrníčka a valounky minerálu glaukonitu, který vzniká v mořském prostředí.

Jako perličku na závěr  je možné za účelem vnější i vnitřní motivace, ale i pro zpestření žákům říci, že se u altánu v pískovci našel úlomek kosti mořského obratlovce, snad paryby anebo ještěra, plesiosaura. Lze i zmínit, že ve stratigraficky stejném korycanském souvrství se nalezly i kosti prvního dinosaura v Čechách. Od altánu pak míjíme opuky, zde lze opět zopakovat předešlé a upevnit zjištěné nové poznatky a rozvíjet dovednosti práce s geologickým kladivem při úpravě horninových vzorků.

Po skončení exkurze, tj. ve škole, je velmi vhodné a žádoucí uspořádat malou výstavku nalezených hornin a zkamenělin; každá dvojice pak může vypracovat poster o geologii šáreckého údolí a o tom, co viděli a co se naučili. K tomu je dobré vzít fotoaparát anebo ještě lépe některé žáky určit jako fotografy exkurze. Dále je dobré alespoň hodinu věnovat prezentaci posterů a důležité je exkurzi vyhodnotit  (co jsme se nového naučili, opět zopakovat pojmy buližník, opuka, starohory, křída a vznik epigenetického údolí). Nezbytnou součástí je i vyhodnocení PL a následná evaluace exkurze. Velmi dobře se osvědčila metoda, kdy učitel rozdal otázky typu, co se žákům na exkurzi líbilo a co se jim nelíbilo, a co by mohl i samotný učitel sám příště vylepšit.

Mente et Malleo a Zdař Bůh!

Reflexe

Článek je vhodný pro tvorbu exkurze do Divoké Šárky. Vzhledem ke starším průvodcům, které byly zaměřeny jen na starohory, bylo napsáno i něco o pokryvném útvaru, respektive křídě v této lokalitě. Příspěvek podává nový námět na geologicko-paleontologickou exkurzi, a tudíž v sobě propojuje několik věd, jako jsou geomorfologie, geologie, stratigrafie, biostratigrafie, sedimentologie, zoopaleontologie, případně paleoekologie. Text byl několikrát použit se studenty a i s učiteli z praxe. Vychází z nových poznatků a sběrů autora a jeho žáků. Přílohy mohou využít jak učitelé, tak jsou především určeny i pro samotné žáky. Během exkurze se žáci blíže seznámí s vlivem času během vzniku epigenetického údolí. Seznámí se s erozní činností vody. Se starohorními buližníky, opukou a pískovcem.

Nejlepší dobou pro konání exkurze je buď září–říjen anebo nejlépe počátek jara, kdy lze exkurzi propojit i s botanizováním – jarním aspektem. Tato exkurze se velmi dobře osvědčila jako jedna z mnoha motivačních exkurzí. Pro seznámení žáků se starohorními horninami se jedná o jednu z nejvhodnějších lokalit v Praze (další vhodnou bezpečnou lokalitou je Modřanská rokle v Praze 4). Žáci se naučili prakticky v terénu poznávat buližník, pískovec i opuku. Zaklepali si geologickým kladívkem, a tudíž si vyzkoušeli i práci paleontologů a geologů. Dále se učili pracovat ve dvojicích a učili se v přírodě poznávat in situ. Učili se pozorovat geologické jevy přímo v přírodě.

Literatura a použité zdroje

CHLUPÁČ, Ivo. Vycházky za geologickou minulostí prahy a okolí. Praha: Academia, 1999. 280 s.

KRÁLÍK, F. Vysvětlivky k základní geologické mapě ČSSR 1 : 25 000. 12 – 243 Praha – sever. Praha: ÚÚG, 1984.

KŘÍŽ, Jiří. Geologické památky Prahy. Praha: Ústřední ústav geologický, 1999. 280 s.

PETRÁNEK, J. Malá encyklopedie geologie. České Budějovice: JIH, 1993. 246 s.

ZIEGLER, Václav. Geologické exkurze po Praze a okolí Sbíráme zkameněliny a nerosty pro školní praxi. Praha: Karolinum, 1998. 203 s.

KOČÍ, Tomáš. Geologické vycházky po Praze. In:Exkurze jako inovativní metoda výuky bioogie a geologie. Využití poznatků z jejich aplikace na základních a středních školách v ekologickém vzdělávání a výchově. Acta KBEV UK v praze Pedagogické fakulty. Editor: Václav Ziegler. Sv. 11 V. Praha: Pedagogická fakulta UK, 2004. 211 s. ISBN 80-7290-192-3.