E-Rate neměl vliv na výsledky žáků

Úkolem amerického federálního programu E‑Rate bylo v letech 1998 až 2001 maximálně snížit rozdíly ve vybavení škol technologiemi mezi různě vyvinutými oblastmi Spojených států. V jeho rámci byly školy s vyšším počtem studentů z chudých rodin zcela mimo běžný rozpočet dofinancovávány za účelem pořízení počítačů a hlavně připojení do internetu. Aby byla představa o velikosti tohoto programu zřejmá, je nutno si uvědomit, že jeho roční náklady se pohybovaly okolo 2 miliard dolarů. Přitom veškeré běžné státní investice do technologií ve školách v USA dělají něco málo přes 3 miliardy.

V nedávné době byla pod názvem World Wide Wonder? (Celosvětové překvapení?) zveřejněna studie, kterou vypracovali dva výzkumníci z University of Chicago Austan Goolsbee a Jonathan Guryan. Jejím hlavním cílem nebylo zkoumat, zda se podařilo v rámci E‑Rate zvýšit přístup chudých žáků k technologiím a snížit tak jejich handicap. Tento úkol byl nepochybně splněn. Zvětšující se propast mezi bohatými a chudými školami se, pokud jde o vybavení, podařilo zastavit natolik, že na konci programem podporovaného období bylo např. v Kalifornii ve všech sledovaných kategoriích škol přibližně 65% všech učeben připojených do internetu. Aby také ne, když výše dofinancování dělala v některých případech téměř 350$ na nejchudšího žáka ročně.

Výzkum se zabýval spíše tím, zda měly takto rozsáhlé investice nějaký měřitelný vliv na výukové výsledky studentů. Pracoval pouze s daty státu Kalifornie, neboť tento z programu čerpal nejvíce a jsou odtud k dispozici též dlouhodobé výsledky rozsáhlého standardizovaného testování žáků a studentů od 2. do 11. třídy z matematiky, čtení, jazyka, pravopisu, odborných předmětů (science) a společenských věd (tzv. Stanford Achievement Test). Záměrem bylo pokusit se najít nějaký vztah mezi výsledky testů a novými výukovými možnostmi, které studentům přináší připojení do internetu. Jinými slovy zjistit, zda u škol s vyšší mírou investic do technologií došlo zároveň nebo s přijatelným odstupem též k většímu zlepšení výsledků testů než u škol s nižší mírou investic.

Nic takového se však v žádném ze šesti testovaných předmětů neprokázalo. Spíše naopak. Zatímco po prvním roce investic nebyla změna ve výsledcích statisticky měřitelná, po druhém roce došlo dokonce k určitému zhoršení. Jakýkoli náznak toho, že by větší přístup k internetu měl pozitivní vliv na výsledky testů, se tedy najít nepodařilo.

Vzhledem k tomu, že výsledky celostátních testů nejsou jediným kritériem pro posouzení výsledků škol, byla v rámci výzkumu provedena též analýza dalších ukazatelů – počtu studentů navštěvujících třídy pro pokročilé, počtu přijatých na vyšší stupeň školy, množství předčasně ukončivších školní docházku ad. Ani zde v rozporu s deklarovanými cíly programu E‑Rate nebyl žádný pozitivní vztah k investicím odhalen.

Je nasnadě, že se americká veřejnost asi bude ptát, zda tyto investice byly účelné, zvláště když značná část z nich byla věnována na prosíťování školních budov, což lze dnes již řešit mnohem levněji bezdrátovou technologií.

zdroje: Antone Gonsalves - Study: Internet Has No Impact On Student Performance, TechLearning.com, November 21, 2005
Austan Goolsbee & Jonathan Guryan – World Wide Wonder?, Hoover Institution, 2005