e-Inkluze v praxi

Učitel 4. třídy Agnes Risley School z předměstí Rena v Nevadě Brian Crosby se přibližně před rokem dostal do zcela neočekávané situace. Do třídy mu přidělili novou žačku Celest s tím, že je značně pravděpodobné, že do školy nikdy chodit nebude. Celest totiž byla vážně nemocná. Trpěla leukémií a podstupovala chemoterapii. Její imunitní systém byl narušen, a tak za ní musel chodit učitel domů. Registrace dětí ke školní docházce je však i v tomto případě v USA povinná.

Právě třída pana Crosbyho byla zrovna v minulém školním roce zařazena do experimentálního ověřování využití počítačů 1:1, to znamená, že všechny děti dostaly k osobnímu využití 7 let starý Apple iBook, připojení do internetu během vyučování a jejich učebna byla vybavena interaktivní tabulí. Pan učitel byl pochopitelně plně zaujat snahou o maximálně přínosné zapojení všech těchto technologií do výuky. Teď s ročním odstupem je možno konstatovat, že v této snaze byl velmi úspěšný.

Pomocí služby známého projektu Landmark Davida Warlicka Class Blogmeister zřídil třídní blog (Risley Roarer's Blog), na němž se publikují výsledky školní práce. Tak se mu podařilo děti zaujmout činností, která má značný výukový efekt. Děti začaly tvořit příspěvky reflektující jejich osobní vztah k věcem majícím pro ně význam. Navázaly spolupráci s jinými podobně vybavenými třídami a začaly si své příspěvky s dohledem učitele vzájemně komentovat – viz např. South Paris Collaborative Chat (5.třída z New Yorku). Zároveň používaly i jiné technické prostředky – wiki web, podcasting, digitální video apod. Teď se například zrovna účastní projektu The Mysteries of Harris Burdick, v němž děti na základě příběhu ze stejnojmenné knihy Chrise Van Allsburga vymýšlejí k existujícím ilustracím vlastní obsah. Pracují ve dvojicích, v nichž jako prostředí pro komunikaci i tvorbu používají Google Docs.

Ale vraťme se k příběhu Celest. Briana Crosbyho samozřejmě okamžitě napadlo, že by mohlo být velmi užitečné pokusit se novou žačku zapojit do činnosti třídy pomocí technologií. Stačilo pár telefonátů a místní poskytovatel nabídl zadarmo vysokorychlostní připojení do internetu, nemocnice vybavila Celest počítačem s webkamerou, a pak už bylo třeba jen spustit Skype.

Brian Crosby je ale natolik zkušeným učitelem, že dobře věděl, že je nutné děti na novou aktivitu předem připravit. Začal tím, že je nechal napsat článek o tom, jak by se cítily, kdyby nesměly opustit domov z jiných důvodů, než kvůli návštěvě u lékaře. A kdyby je navíc nemohl žádný kamarád ani přijít navštívit. Teprve poté, co danou situaci ve třídě důkladně rozebrali, oznámil dětem, že mají novou spolužačku, které se přesně toto přihodilo. Následovala lekce o leukémii s využitím Flashem podporované animované výukové aplikace (např. Leukemia), v níž se děti dozvěděly, co je to za nemoc, jak se léčí a jaký vliv má na organizmus. Záměr se plně zdařil – děti se staly aktivními účastníky experimentu s osobním zájmem Celest pomoci.

Po několika drobných technických problémech se spojení se třídou podařilo a Celest se stala její součástí. Vše fungovalo velmi dobře. Po prvotním představení se zapojila do běžné školní práce. Sledovala i slyšela téměř vše, co se ve třídě dělo, a mohla proto plnit všechny úkoly stejně jako ostatní. Zapojila se do psaní článků do blogu (první z nich My First Experience má nyní přes 3000 přečtení a mnoho komentářů), tvořila wiki stránky, diskutovala se spolužáky, spolupracovala na týmové tvorbě a reagovala na práci jiných. Během přestávek měla Celest volno. Jen výjimečně se stalo, že musela účast přerušit během výuky – třeba kvůli potřebné léčebné proceduře.

Ve třídě Briana Crosbyho sedí žáci kolem stolů po třech nebo po čtyřech. Celest byla přiřazena do skupiny sedící nejblíže katedře. Kamera byla při výkladu nasměrována na učitele, při práci skupiny na skupinu a při používání interaktivní tabule na tabuli. Brian mohl během výuky sledovat na displeji detail jejího obličeje a celkem snadno rozeznal, kdy rozumí, a kdy ne.
Hned po prvním týdnu se třída rozhodla, že vyrobí video popisující příběh této jedinečné inkluze. Scénář byl připravován s pomocí interaktivní tabule. Práce na něm vedla k diskuzi o významu vyprávění příběhů a o tom, co vlastně chtějí děti sdělit. Pro natáčení byla použita školní kamera a pro editaci program iMovie. Vzhledem k tomu, že pro několik žáků ve třídě není angličtina mateřským jazykem, bylo třeba dialogy předem nacvičit a komentáře nahrát zvlášť. Žáci brali úkol velmi vážně, protože věděli, že výsledek uvidí mnoho lidí po celém světě. A to se také stalo. Celkový počet jeho shlédnutí se v této době blíží ke 100 tisícům!

Odkazy:
Inclusion –TeacherTube video o zapojení Celest do kolektivu třídy vyrobené dětmi (možno též jako MOV stáhnout z webu školy)
BCrosby's photos – Flickr archiv fotografií Briana Crosbyho dokumentující v článku popisované aktivity

zdroje:
Brian Crosby - Video conferencing, web 2.0 apps help distance learners feel included, eSchoolNews, March 25, 2008
Bob Sprankle - Reflection on Brian Crosby’s Keynote: “The Why’s and Wherefores”, Bit By Bit, February 22, 2008