Dramatická výchova v MŠ – II. část

Délka aktivity – 20 minut (následné pěti až desetiminutové opakující se praktické výstupy pomohou dětem upevnit a

zautomatizovat získanou dovednost).

Vlastní aktivita:

• seznámení s příběhem Proč maminka Adámka nechce – četba učitelky
• rozbor příběhu společně s dětmi (prostřednictvím rozhovoru hledat důvody, proč maminka Adámka nechce)
• vlastní prezentace situací, ve kterých každý z nás pochybil (začíná učitelka)
• ukázka krátkých etud, jak by to mělo a nemělo být
• společně se pokoušet o různou modulaci hlasu při vyslovení slov PROSÍM a DĚKUJI (je důležité zdůraznit, že při komunikaci s druhým hraje modulace hlasu důležitou roli)
• pobídka pro děti = dokážeš to?
• hrátky s pantomimou – pantomimická ukázka učitelky (prosím o něco, děkuji za něco)
• pobídka pro děti = dokážeš to?

2. pedagogický záměr – učit děti akceptovat druhého

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Kamarádi.

Dílčí vzdělávací cíl – ochrana osobního soukromí a bezpečí ve vztazích s druhými dětmi i dospělými.

Pohádka – O kohoutkovi a slepičce.

Vzdělávací nabídka – hry a činnosti, které vedou k ochotě rozdělit se, půjčit; ke schopnosti vyřešit vzájemný spor.

Očekávané kompetence – uvědomovat si práva ve vztahu k druhému, přiznávat stejná práva druhým a respektovat je.

Velikost skupiny – 6–8 let.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – 20 minut (následné minivýstupy, vycházející z aktuální situace).

Vlastní aktivita:

• pohádku O kohoutkovi a slepičce by měly děti dobře znát
• učitelka připomene hlavní zápletku mezi kohoutkem a slepičkou prostřednictvím maňásků
• učitelka maňásky „posadí” doprostřed kruhu dětí (kohoutek a slepička se chtějí naučit rozdělit se...)
• dobrovolníci ze skupiny dětí přehrají konkrétní zápletku, tak jak byla v pohádce prezentována
• je možné při přehrávání zápletky vystřídat další dvojice (dle zájmu dětí)

Učitelka klade otázky typu:

• Co kohoutek udělal?
• Proč to udělal?
• Nemohl mít i jiný důvod?
• Co si o tom myslela slepička?
• Jaké pocity z toho slepička měla?
• Stalo se to někdy i vám, že jste se chovaly podobně jako kohoutek?
• Stalo se někdy i vám, že se k vám někdo choval stejně jako kohoutek?

Umožníme dětem správné i nesprávné způsoby chování vyjádřit verbálně i neverbálně (hrou v roli prostřednictvím simulace či alterace nebo jen gesty a mimikou. Pro zpestření aktivity můžeme zařadit aktivitu charakteru hudebně-pohybového „Na šáteček” (MIŠURCOVÁ, 1978). Děti si v této aktivitě samy zvolí, zda chtějí kamaráda při předávání šátku pohladit, podat ruku nebo jen předat šátek s pousmáním, mrknutím oka, úklonem apod.

3. pedagogický záměr – potlačovat agresivitu mezi dětmi

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Smysly.

Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj a užívání všech smyslů, rozvoj poznatků, schopností a dovedností umožňující pocity.

Vzdělávací nabídka – smyslové a psychomotorické hry, hry pro rozvoj vůle, vytrvalosti a sebeovládání.

Očekávané kompetence – vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů, uvědomovat si příjemné a nepříjemné citové prožitky.

Velikost skupiny – 6–8 (sudý počet).

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6.

Délka aktivity – 15–20 minut.

Vlastní aktivita:

Hra CVIČENÍ CITLIVOSTI (MACHKOVÁ, 1990, s. 24)

• hráči se rozdělí do dvojic
• první hráč se pohodlně posadí na podlahu a zavře oči, druhý si vedle něj klekne
• klečící hráč vezme do svých rukou ruku spoluhráče a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybuje
• sedící hráči mají zavřené oči a zcela uvolněně se poddávají pohybu
• jakmile vedoucí hry (učitelka) vysloví určené slovo (např. ZMĚNA) nebo si zvolí jiný symbol změny (zvoneček, triangl); klečící hráči začnou klást odpor pohybu a pokoušejí se ruku držet pevně, pak zase uvolnit
• pro sedící hráče je důležité uvědomit si rozdílnost pocitů
• sedící hráči otevřou oči a sledují výměnu klečících spoluhráčů
• klečící spoluhráči se vymění, sedící zůstávají na svých místech
• opět vezmou do svých rukou ruku spoluhráče (jiného) a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybují
• sedící hráči mají opět oči zavřené a uvolněně se poddávají pohybu
• sedící hráč by měl změnu (jiného spoluhráče) rozpoznat
• hráči se vzájemně mění tak, aby si vyzkoušeli obě pozice (klečící, sedící, a to se všemi spoluhráči)
• v konečné fázi by měli hráči dojít k poznání toho, zda jeho rukou hýbe chlapec nebo děvče; případně kdo to je
• do hry se jako klečící hráč střídavě zapojuje i vedoucí hry (učitelka)

4. pedagogický záměr – učit děti poznávat sebe sama

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Člověk.

Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj psychické zdatnosti, poznávání sebe sama, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě; získání schopnosti záměrně řídit svoje chování a ovlivňovat vlastní situaci.

Vzdělávací nabídka – hry pro rozvoj sebeovládání, cvičení v projevování citů (zvláště kladných), v sebekontrole a sebeovládání (zvláště v emocích záporných).

Očekávané kompetence – uvědomuje si, že za sebe i své jednání odpovídá a nese důsledky, dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým.

Velikost skupiny – 8–10 (sudý počet).

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6.

Délka aktivity – 20 minut.

Vlastní aktivita:

Hra BUDHA (MACHKOVÁ, 1990, s. 56)

• všichni hráči se volně pohybují prostorem (v mysli si hledají partnera)
• po chvilce volného pohybu si každý tiše najde partnera (oční kontakt)
• partneři ve dvojicích si spolu sednou na zem proti sobě
• drží se pevně za ruce a po celou dobu se jen na sebe dívají (pokud možno nemluví, nesmějí se apod.

Vedoucí hry (učitelka) klade otázky typu:

• Líbí se ti partner?
• Věříš, že se líbíš partnerovi?
• Čím je pro tebe partner zajímavý?
• Co myslíš, že je zajímavého na tobě?
• Usmíváš se, víš proč?
• Jsi zamyšlený, víš proč?
• Hýbeš se, víš proč?

Úkolem hráčů je hledat v duchu odpověď na položenou otázku. Otázky by neměly být adresovány nikomu přímo. Je potřeba dávat pozor, aby nebyly kladeny otázky příliš osobní.

V této situaci má učitelka u dětí možnost zaznamenávat právě úroveň jejich psychické zdatnosti – schopnost navazovat kontakt očima, úroveň sebekontroly, sebeovládání, vzájemné tolerance a respektování se. Po ukončení hry dá vedoucí (učitelka) čas na vzájemnou výměnu zkušeností, prostřednictvím společného rozhovoru, a to nejdříve společně ve skupině, později, když mají děti pravidla hry zažité, vzájemně mezi partnery.

Vzhledem k nácviku sebehodnocení dětí je možno zpočátku využít pomocných otázek typu:

• Hledal jsi v mysli partnera dlouho?
• Jak ses po celou dobu cítil?
• Co ti dělalo problém?
• Co ti bylo příjemné?
• Co ti bylo nepříjemné?
• Na začátku je potřeba dětem k sebehodnocení nabídnout jednotlivé hodnotící škály, např.:
  • nenašel jsem dostatečně rychle vhodného partnera
  • trochu jsem váhal při výběru partnera
  • mám dost problém dívat se na někoho dlouho očima
  • vydržím jen krátce sedět bez mluvení
  • právě hodnotící škály následně vedou u dětí k racionálnímu zdůvodnění vlastního hodnocení, ke zdůvodnění věcnými a logickými argumenty

Blok B)

Příklady lekcí tvořivé dramatiky na dané téma

1. lekce

Lekci by měly předcházet pobyty dětí v přirozeném prostředí lesa (seznámení a další následná setkávání, společně s využíváním všech smyslů pro vnímání).

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Život v lese.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

• uvědomit si některé možnosti svého těla
• umět podřídit tělo představivosti
• vnímat sebe sama
• vnímat tělo jako příjemce pocitů
• fyzicky si zapamatovat určený prostor
• naučit se přirozeně pohybovat v neobvyklém prostoru
• učit se být spontánní

Příběh – Lesní zkoumání.

Velikost skupiny – běžná třída.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – polodenní (celodenní).

Vlastní aktivita – zahájení práce:

• všichni se soustředí na to, co bude následovat
• děti leží na zemi, drží kamaráda za ruku a snaží se mít zavřené oči po celou dobu poslechu písně
• zpívá učitelka, může píseň i několikrát zopakovat

V lese je krásně jehličí voní,
příroda prosí nebuďte sloni.
My, sloni, nejsme půjdeme tiše,
co les nám dává chcem vidět i slyšet.

Děti leží a snaží se v sobě vyvolat představy obklopujícího lesa; jeho vůně, jeho zvuky, jeho barvy, jeho celkovou atmosféru.

Práce s tělem – Tanec zajíce a medvěda:

• rozehřátí
• společně si připomeneme, jak se pohybuje zajíc, jak se pohybuje medvěd
• děti se pohybují volně v prostoru herny (lesa), předvádí tanec zajíce a medvěda na melodii výše uvedené písně (V lese je krásně...)
• při provádění pohybu je nutné dbát na rozdílnou koordinaci těla zajíce i medvěda

Dýchání a rytmus:

• společně si připomeneme prožitou přirozenou atmosféru lesa a snažíme se vzpomenout si na všechny vůně lesa (vůni dřeva, vůni rostlin, vůni hub, vůni jehličí apod.)
• děti stojí, dřepí, klečí, leží, jak kdo má potřebu a společně čicháme vůně lesa (krátký rozhovor o lesních vůních a pocitech, které v nás vyvolávaly v přirozeném prostředí lesa)
• v této části aktivity je nutné dbát na správné dýchání

Dynamizace a rytmus:

• děti jsou v prostoru herny dobře soustředěné, tělesně dobře uvolněné a pohybují se spíše pomalou chůzí
• učitelka jejich chůzi doprovází vyprávěním příběhu
• děti se snaží soustředit na mluvené slovo a společně s učitelkou prožívat vyprávěný příběh, jakoby se doopravdy stal

Představme si, že jsme v lese:

• Jsme v lese a nikdo kromě nás tu není.
• Jsme ve vysokém hustém lese, kde stromy jsou vyšší než domy, kde nádherně voní dřevo, jehličí i lesní květy a ticho je tak tiché, že slyšíme jen svůj vlastní dech.
• Jdeme lesem a slyšíme jen svůj vlastní dech.
• Jdeme lesem a cítíme jen ty nádherné vůně.
• Jdeme, slyšíme, cítíme a vnímáme.
• Slunce svými paprsky jemně prosvítá mezi stromy.
• Jejich hřejivé teplo cítíme víc a víc.
• Tam v dáli je vidět lesní mýtinu, velkou lesní louku.
• Vidíme stromy, slunce, nebe i trávu.
• Slunce svítí a nám je dobře.
• Tráva na louce je zelená a vysoká, tak akorát.
• Je měkká, hebká a voňavá.
• Slunce ji dává neobvyklou, zelenozlatou barvu.
• Jdeme po ní.
• Šlapeme po trávě a její měkkost a hebkost cítíme.
• Cítíme, jak šimrá.
• Šimrá nás na nohou.
• Je to příjemné.
• Je to moc příjemné.
• Našlapujeme lehce a opatrně.
• Slunce svítí a je velmi krásný a teplý den.
• Slunce tam nahoře vypadá jako zlatý míč, který se kutálí v modrém moři.
• Jeho paprsky nás příjemně hřejí.
• Hřejí čím dál více a je nám stále větší teplo.
• Je nám velké teplo, je nám horko.
• Sem tam foukne mírný vítr, ten je však příjemný.
• Jeden jediný mrak, který se na nebi objevil, slunce pomalounku schovává.
• Pomalounku, polehounku začínají padat chladivé kapky deště.
• Prší jemně a déšť nám nevadí.
• Je osvěžující. Je příjemný.
• Prší stále více.
• Prší opravdu velmi hodně.
• Tráva vodu nasává, ale vody stále přibývá.
• Déšť je prudký a chladivý.
• Vody je čím dál více a sahá nám už po kotníky.
• Chodidla začínají studit.
• Je nám chladno.
• Je nám velmi chladno.
• Třeseme se zimou.
• Déšť však netrvá dlouho.
• Mrak, který déšť přinesl nebyl příliš velký.
• Vítr, který teď fouká silně, jej žene dál a dál.
• Je vidět první paprsek slunce.
• Chvíli trvá, něž slunce protáhne všechny své paprsky na čistou, modrou oblohu.
• Je po dešti.
• Slunce už zase září jako zlatý míč.
• Svítí a hřeje.
• Hřeje a svítí.
• Zahřívá nás čím dál více.
• Je zase krásný a teplý den.
• My jdeme dále po hebké svěží trávě.
• Jdeme a jdeme.
• Posloucháme a slyšíme.
• Cítíme a vnímáme.
• Užíváme si všechny ty krásy lesa.
• Usmíváme se.
• Jsme spokojení a šťastní.

Práce v prostoru:

• děti stojí v jednom rohu herny
• jeden po druhém mají za úkol přejít uhlopříčným směrem se zavřenýma očima a donést smrkovou šišku (v prostoru nesmí být žádné překážky)
• tuto část aktivity motivujeme „Bobříkem odvahy v nočním lese”

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Zpomalený film:

• skupina dětí chodí po herně (lese), ostatní sedí v prostoru a dělají lesní stromy
• na slovní pokyn učitelky se děti zastaví, učitelka je požádá o pomalé pohyby na slovesa:
  • ...vezměte, ...dejte, ...sbírejte, ...trhejte apod.

• následuje další pokyn učitelky, po němž skupina pokračuje v běžné chůzi (po lese)
• aktivita pokračuje výměnou dětí

Zakončení práce – Těžký a teplý:

• děti si lehnou na zem (lesní louka)
• učitelka klidným hlasem vyjmenovává části těla a děti přitom uvolňují svaly od hlavy až k chodidlům
• důraz je kladen na dýchání, které by mělo být pravidelné
• když jsou děti uvolněné, učitelka je požádá, aby si představily, že mají od chodidel až k hlavě příjemný pocit tíhy (jako by se jejich tělo bořilo do podlahy) ...jsem těžký, ...jsem velmi těžký, ...jsem nejtěžší ze všech věcí na světě...
• následně učitelka řekne, aby si představily pocit tepla, které se začíná rozlévat od chodidel až k hlavě; ...jsem teplý, ...jsem velmi teplý, ...jsem nejteplejší ze všech věcí na světě...
• vše je doprovázeno slovním popisem učitelky
• následně přichází na řadu návrat do bdělého stavu vedený učitelkou
• učitelka vyjmenovává jednotlivé části těla a děti pociťují, jak se jejich tělo od chodidel k hlavě probouzí
• po lehkém rozhýbání nohou a rukou, po důkladném protažení celého těla mohou děti ve chvíli, kdy samy chtějí, otevřít oči a pomalu se posadit

2. lekce

Lekci by mělo předcházet seznámení a procvičení alespoň základních barev, a to s využitím  všech smyslů pro vnímání.

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Barevný svět.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

• dodržovat pravidla ve hrách s fyzickou námahou
• uvědomit si možnosti svého těla, učit tělo podřídit představivosti
• vnímat sebe sama
• učit se hledání, pojmenovávání, variacím a originalitě při práci s materiálem
• rozvíjet si představivost
• učit se chápat materiál jako podnět k představě a k určitému jednání či krátké improvizaci, která má začátek a konec
• učit se ovlivňovat výraz ve vlastním monologu
• učit se soustředit na to, co říkají druzí
• spolupracovat ve dvojici
• učit se partnerské neverbální komunikaci
• zvládat organizaci prvků, a tím dovedení nápadu do konečné podoby

Příběh – Jak se barvy potkaly.

Velikost skupiny – běžná třída.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – polodenní (celodenní).

Vlastní aktivita – zahájení práce:

• všichni se soustředí na to, co bude následovat
• děti sedí v kruhu na zemi a poslouchají krátké vyprávění Jak se barvy potkaly

Lesní pěšinou si poskakuje bílá barva. Je jí příjemně, a tak si k tomu poskakování i prozpěvuje:

„...červená je třešeň stříška, rudá polní mák,
žlutá citrón, pampeliška, černá bručoun mrak.
Oranžová pomeranč, nač si zahrajeme, nač?...”

V tom se objeví barva oranžová a odpoví barvě bílé:

„...tak pojď zahrajeme si třeba na Bumbrlíka,
možná se k nám přidají i ostatní barvy...”

„A kterépak?”: zeptala se oranžová barva.
„Hmm..., tak to bude těžké uhodnout.”

Děti mají za úkol jmenovat barvy, které znají (mohou jmenovat i odstíny).

Práce s tělem – ocásková honička:

• rozehřátí
• děti dostanou krátké barevné kusy látek (barevné šátky), které si zasunou vzadu do kalhot (sukní) jako ocásky; babou je každý hráč; každý se snaží nasbírat co nejvíce ocásků, aniž by přišel o ten svůj; vyhrává ten, kdo má svůj a nejvíce cizích ocásků

Dýchání a rytmus – vítr v barvách: 

• děti stojí volně v prostoru a předvádějí druhy větru různých ročních období (lehký vánek, větřík, vítr, silný vítr, vichřice, meluzína... apod.)
• veškerý pohyb doprovází správné dýchání (nádech – výdech)
• pohyb i dýchání je prováděno rytmicky stejně, dle určeného druhu větru
• rytmus řídí učitelka; případně hůlky, dřívka, bubínek, či doprovodná reprodukovaná hudba

Práce s materiálem – barvy:

• děti sedí na zemi v kruhu, uprostřed leží barevné látky
• vybídneme děti, aby si vybraly jednu látku a prozkoumaly její barvu (necháme jim na to potřebný čas)
• následně děti vybídneme, aby představily své barvy
• pojmenovaly barvy a řekly, proč si je zvolily

Následně děti požádáme, aby svou barvu pojmenovaly jinak „pohádkově” (např. barva růženkově-šípková), „fantazijně” (např. barva slunečního třpytu). Pokud nenajdou vhodné pojmenování, mohou zvolit alespoň přirovnání, např. sluníčková, medová, jahodová apod.

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Co by to mohlo být:

• každé dítě má v rukou jednu látku
• zkouší, jaké pohyby s ní jdou dělat, čím vším by mohla být
• necháme jim čas na prozkoumání barevné látky různou manipulací (např. muchláním, rolováním, překládáním, máváním, házením apod.)
• každé z dětí si vybere jednu svoji představu a připojí pohyb a zvuk
• každé dítě předvede svoji krátkou etudu s barevnou látkou
• ostatní děti hádají, co by to mohlo být

Příklad: etuda – slunce:

• dítě ukáže v ruce malé sluníčko (zmačkaná žlutá látka)
• slunce se pohybuje po určité dráze
• vychází roste a roste, až je obrovské (látku postupně roztahuje, až do její velikosti)
• pak se slunce zmenšuje, zmenšuje a „zapadá” do dlaně, ze které vzniklo

(obměna) práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Rozhovor barev:

• děti se rozdělí do dvojic, každá dvojice tak má dvě látky
• dvojice si připraví krátkou etudu dvou látek – dvou barev
• tím, že jsou tu spolu dvě látky (barvy) můžeme volit, zda-li to bude jen rozhovor nebo konflikt
• dvojice se pokusí i o doprovodný pohyb látek, kterým se určí předmět, živel nebo něco jiného, jež mají barevné látky představovat

Práce v prostoru – Promluva barvy:

• na připravený papír (tácek) skládá každé dítě nalezené předměty stejné barvy, jakou je barva jeho látky
• dítě současně zkouší vymyslet formulace vět na nalezené předměty (např. Jsem modrá jako švestka na talíři. Jsem červená jako kostka ve třídě. Jsem žlutá jako prostírání k obědu. Jsem fialová jako korálek na šňůrce apod.)

(obměna) práce v prostoru – Proměny barev:

• děti s barevnými látkami sedí v kruhu
• učitelka promění barevnou látku v něco imaginárního
• pošle barevnou látku po kruhu se slovy: ...předávám ti ...např. pomeranč, ...předávám ti slunce, ...předávám ti jahodu
• děti pokračují v proměně barev, avšak věty by se neměly opakovat

Tvořivá dramatika – Malujeme obraz:

• děti se rozdělí do dvou skupin
• každá skupina obdrží polovinu látek
• děti si prohlédnou, jaké barvy látek získaly a vymyslí téma svého obrazu
• na výkrese formátu A2 pak pomocí látek, které mohou různě rozprostírat, muchlat, rolovat apod., společně vytvoří obraz a vymyslí jeho název

Skupinová improvizace – Co se děje v obrazu:

• děti zůstanou ve skupinách a zkusí vymyslet příběh „Co by se mohlo dít, kdyby obraz oživl”  - společně předvedou „oživení” obrazu v krátké improvizaci

Zakončení práce – reflexe:

• děti vyprávějí o tom, co je bavilo, co se jim líbilo, co jim dělalo problémy, co je zaujalo, co bylo jednoduché, co bylo těžké apod.
• společně se snažíme hledat odpovědi na další otázky např.
  • Co pro nás znamenají barvy?
  • Co nám barvy připomínají?
  • Jaké v nás barvy vyvolávají pocity?
  • Jakým znakem či symbolem mohou barvy být?
  • Co vlastně dělá s barvami malíř, když tvoří?

3. lekce

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Člověk.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

• uvědomit si možnosti svého těla
• umět podřídit tělo představivosti
• poznávat sebe sama
• učit se přijímat pozitivní doteky a pozitivní cítění
• prezentovat hodnotový žebříček při vzájemné spolupráci, pomoci a toleranci

Příběh – Můj kamarád.

Zahájení práce – vlastní aktivita:

• všichni se soustředí na to, co bude následovat
• učitelka uvede lekci krátkou říkankou:

Usmějem se na sebe,
koukneme se na nebe.

Pozdravíme sluníčko,
potom mrknem maličko.

Vytáhnem se ještě víc,
to je všechno a už nic.

Práce s tělem – rozehřátí:

Usmějem se na sebe, (držíme se v kruhu za ruce, usmíváme se na všechny)
koukneme se na nebe. (díváme se nahoru i na všechny strany)

Pozdravíme sluníčko, (zvedneme ruce nad hlavu a hýbeme prsty)
potom mrknem maličko. (zamrkáme)

Vytáhnem se ještě víc, (vytáhneme se na špičky co nejvýše)
to je všechno a už nic. (vyskočíme, tleskneme a zatočíme se)

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Jména v pohybu:

• děti stojí v kruhu a postupně jdou po jednom doprostřed
• představí se ostatním, a to i pohybem (např.:...jmenuji se Alenka – zamává nebo se zatočí, ukloní se apod.)
• ostatní opakují vyslovené jméno a předvádějí prezentovaný pohyb

Práce při vzájemném kontaktu dětí – Můj kamarád:

• děti sedí v kruhu
• vybrané dítě začíná hru, jmenuje svého souseda po pravici např.: „...jmenuji se Eva a tohle je moje kamarádka Petra” – pohladí kamarádku po vlasech
• děti si samy zvolí druh neverbálního pozdravu, příp. jej úplně vynechají
• hra pokračuje tak dlouho, až se vystřídají všichni

Práce s improvizací v prostoru – Pane, neviděl jste mého kamaráda?

• učitelka zvolí dvě děti, které mají zájem
• jedno dítě představuje pána, druhé dítě „jako” hledá kamaráda
• učitelka „tajně” určí ztraceného kamaráda, ví o něm pouze dítě, které je určené kamaráda hledat
• dítě, které hledá kamaráda, popisuje pánovi ztraceného kamaráda (např.: ...ztracený kamarád má světlé, kudrnaté vlasy, rád si hraje s velkým jeřábem, dnes má na sobě žluté tričko a ráno paní učitelce pomáhal s nástěnkou...)
• k popisu hledaného kamaráda používáme kladné vlastnosti hledaného dítěte
• otázky se vymýšlejí stále obecnější, aby byl úkol těžší
• „pán” hádá třikrát, potom požádá o pomoc ostatní lidi (děti)

Práce s tělem při improvizaci pohybu – Klubka:

• děti se volně pohybují při veselé hudbě
• když hudba přestane hrát, obejmou nejbližší dítě a pohybují se ve dvojicích opět za zvuku hudby
• vše se několikrát opakuje, děti se postupně připojují, až se drží celá třída v klubku
• pokud kterékoliv dítě projeví nelibost blízkého kontaktu s druhými, do aktivity jej nenutíme

Dýchání a naslouchání – Minuta ticha:

• děti leží na zemi se zavřenýma očima
• úkolem pro ně, je naslouchat zvukům uvnitř místnosti i zvenku, ale také zvukům vlastního těla
• doba naslouchání se může prodlužovat

Komunikace a kontakt – Kouzelný mikrofon:

• dětí sedí na místě, kde „prožily” minutu ticha
• do „mikrofonu” mají možnost sdělit zvuky, které slyšely, ale i své zážitky, pocity, myšlenky
• mluví jen dítě, které má „mikrofon”
• ostatní poslouchají a sledují jej
• pokud některé z dětí mluvit nechce, pouze předá „mikrofon” druhému

Práce v prostoru – Pastelky:

• děti stojí v kruhu
• na krátkou dobu zavřou oči
• učitelka připevní každému z dětí na čelo nálepku určité barvy
• po otevření očí děti svou barvu neznají
• mají za úkol utvořit skupiny stejné barvy, a to BEZ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
• jde o spolupráci ostatních spoluhráčů

Zakončení práce, dýchání a práce s tělem – Okno země:

• děti se položí tiše na zem
• vzájemně se dotýkají rukama (nohama, hlavou), všichni jsou propojeni
• dívají se na „nebe” a snaží se splynout s přírodou
• učitelka vypráví: „oči přikryjeme mechem" (děti zavřou oči), „tělo listím, větvemi a jehličím” (děti leží klidně i 10 minut)
• po probuzení dochází k popsání vlastních pocitů (jaké pocity dítě mělo)

Reflexe

Za vhodnou volbu považuji využití příběhů a pohádek s dětským či zvířecím hrdinou. Samotné příběhy a pohádky pomohly v aktivitách a činnostech dramatického charakteru k průběžné nápravě nevhodného chování mezi dětmi samotnými, ale i ve vztahu dítě – dospělý.

Opakující se „nápravné” etudy pomohly po určité době naplnit pedagogické záměry, a tím směřovat k dílčím vzdělávacím cílům, či kompetencím dítěte vycházejících z RVP PV.

Lekce tvořivé dramatiky zaměřené na dané téma a příběh pomohly rozvíjet dětskou osobnost komplexně. Od soustředění se (koncentrace pozornosti) přes rozvoj hrubé i jemné motoriky, až po nácvik a procvičování orientace v prostoru. Přispěly taktéž k rozvoji schopnosti improvizovat, rozvoji verbální i neverbální komunikace a současně k rozvoji představivosti, fantazie i tvořivosti (tvořivosti skutečné i imaginární).

Co dělalo dětem problém?

Při Cvičení citlivosti měly některé děti zpočátku problém odhadnout opatrný – pomalý – citlivý pohyb částí těla druhého dítěte. Dle projevů druhého ve dvojici byl pohyb zpočátku pro některé nepříjemný.

Před zařazením aktivity Budha bylo nutné vést nahodilé průběžné rozhovory, které umožňovaly odpovědět na jakoukoli otázku prostřednictvím škály hodnocení (malá slovní zásoba dětí). Podobný problém se vyskytl při Rozhovorech barev a Kouzelném mikrofonu. V aktivitě Pastelky měla část dětí dlouhodobě problém zvládnout neverbální komunikaci při hledání stejné barvy.

Co děti zaujalo, co se dětem líbilo?

Při následném každodenním půjčování – nepůjčování hraček, či rozdělení se o něco, se ujala v konverzaci mezi dětmi oblíbená věta: „Chováš se jako kohoutek”. Ve většině případů dávala podnět k nápravě.

Děti si velmi oblíbily pohybovou – zahřívací – aktivitu Ocáskovou honičku.

Literatura a použité zdroje

MACHKOVÁ, E. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. Praha: Středočeské krajské kulturní středisko, 1990. ISBN 80-85095-05-X.

MACHKOVÁ, E. Jak se učí dramatická výchova-didaktika dramatické výchovy. Praha, 2001. ISBN studijní opory.

MÉGRIEROVÁ, D. 100 námětů pro dramatickou výchovu. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-288-2.

MIŠURCOVÁ, V. Hry se zpěvem pro mateřské školy. Praha: SPN, 1978.

VEBEROVÁ, E. Čteme a recitujeme v mateřské škole. Praha: SPN, 1968.