Odborný článek
Ve 21. století dochází ke změně ve způsobech získávání informací a komunikace. Stále větší roli hraje internet, to klade nároky na změny v uvažování. Osobní přístup je stejně důležitý jako práce na dálku. Využití moderních technologií na nás klade nové nároky.
V dnešní době stále více pracujeme na dálku, spolupracujeme s lidmi v různých částech světa, a tak se i náš způsob komunikace a spolupráce proměňuje [1]. V tomto propojeném světě panují odlišná pravidla než ta, která známe z fyzického světa. Mým cílem není obsáhle popisovat všechny odlišnosti a zákonitosti, ale ráda bych se zaměřila na ty z mého úhlu pohledu nejdůležitější.
Vzhledem k tomu, že jako učitelé pracujeme s dětmi, není pro nás žádným překvapením, že se každý učí jiným způsobem, různou rychlostí a s využitím odlišných pomůcek [2]. Uvědomění si nastavení svého mozku nám pomůže při práci s dalšími lidmi. Za každou větou a činem je nějaké pozadí, které nás dovedlo tam, kde jsme. Hlubší pohled a pochopení procesů našeho myšlení nám pomůže k sebezdokonalování – ke zlepšení v práci, komunikaci s druhými, při plánování a srovnání životních priorit. Vždy je dobré se zastavit a podívat se na své jednání s odstupem.
Toto zprofanované slovní spojení je často mylně vykládáno jako hodnocení druhých na základě vlastních názorů. Nic není pravdě vzdálenější. Kritické myšlení je třeba chápat jako proces třídění informací relevantních k danému tématu. Dnes již není problémem nedostatek informací, ale jejich přebytek. Ze všech stran se na nás sype stále více novinek z různě věrohodných zdrojů, a dokonce i ty, které jsme kdysi považovali za „kvalitní“, často v rámci úspor či lenosti přináší informace neověřené či zcela vymyšlené. Ohledně kritického myšlení bych ráda vypíchla následující momenty[3]:
Z těchto bodů je jasně patrné, že kritické myšlení je třeba ve všech oblastech lidského života a při řešení různorodých životních situací.
Tato slova zaznívají v našem okolí jako z amplionů a svým způsobem je to tak dobře. Samotné vědomí toho, že jsou lidé různí, nás obohacuje o další rozměr. Nicméně diverzita má dva odlišné a pro nás důležité významy. Jednak se jedná o diverzitu osob. Tím je myšlena rozdílnost v prostředí, rozdílnost kultur a sociálního zázemí, ze kterého lidé pochází. Dále se jedná o diverzitu v učení. Ta je s diverzitou osob provázaná a vede nás k uvědomění si, že naše minulé zkušenosti ovlivňují způsob, jakým se dnes učíme. Když budeme vycházet z toho, že každý z nás má svůj okruh zdrojů, ze kterých čerpá informace, hraje velkou roli, zda je zastoupen jen jeden druh zdrojů, nebo zda dokážeme porovnávat různé zdroje a pohledy na věc. To souvisí s homofilií, což je tendence spojovat se hlavně s lidmi, kteří i když mají třeba odlišné postavení, uvažují podobným způsobem jako my.
Žijeme a pracujeme v době, kdy častokrát ani neznáme všechny své spolupracovníky a kolegy. Pomoci se dovoláváme na vzdálených call centrech, fórech a chatech. Spoustu služeb využíváme od externích firem a pomalu se vytrácí atmosféra stabilního kolektivu. Budování vztahů a schopnost spolupráce v online prostředí je něco, co je pro nás nepřirozené a nové. Komunikační dovednosti v reálném světě se v lidech vyvíjely po generace, ale v prostředí internetu panují pravidla jiná. Existuje nová netiketa, což je souhrn „pravidel slušného chování“ platících v prostředí online. Schopnost budovat skutečný vztah a přátelství je pro nás stále hůře dosažitelná, i když je pro náš budoucí život čím dál více důležitá. Schopnost interakce s lidmi tváří v tvář zůstává stále základem naší existence. Prubířským kamenem je naše schopnost spolupráce. Ta ale funguje jinak v reálném i online světě s tím, že některé prvky jsou společné. Úcta, respekt a slušné vyjadřování jsou univerzální hodnoty.
Toto je začátek všeho. Pokud budeme spokojeni se zavedenými pořádky a budeme si říkat: „Takto jsme to vždy dělali a fungovalo to“, nikdy se nikam neposuneme. Mít odvahu vystoupit ze své zóny pohodlí a jít dělat něco nového je obdivuhodná schopnost, často dosti nesnadná [4]. Zpochybňování zavedených pořádků a snaha nacházet nové cesty a způsoby řešení problémů je důležité jednak na individuální rovině, ale také v rámci skupiny a komunity. Přestože je to nepohodlné, je stále lepší čelit neznámému a nejistotě než se jen nechat unášet okolnostmi a čekat, co se stane.
Zóna pohodlí a zóna odvahy [1]CHATTOPAHYAY, Sahana. Skills for network [online]. 2015. [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: http://idreflections.blogspot.cz/2015/03/skills-for-networked-world.html.
KLOOSTER, David. Co je Kritické myšlení [online]. 2000. [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: http://www.p4c.cz/repository/co-je-kriticke-mysleni-_4c299bb13818a.doc.
MAREŠ, Jiří. Pedagogická psychologie. Portál, 2013. 704 s. ISBN 978-80-262-0174-8.
PRAŽÁK, Petr. Jak dosáhnout změny [online]. 2010. [cit. 2016-02-14]. Dostupné z: http://psychologie.cz/jak-dosahnout-zmeny/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.