Dovádění s vílou Voděnkou

2.  Proměna ve vodní víly – Děti v kroužku zavřou oči a potichu říkají: „Jsem důlek svěží čisté vody a postýlka hvězd stříbrná“ verš opakují pětkrát, čím dál hlasitěji. Při posledním opakování se postaví a paní učitelka každému udělá mokrým šátkem – Voděnkou – tečku na čelo, tím se z nich stanou vodní víly. Mohou si zkusit tančit a běhat jako víly. Prostor pro improvizaci pedagoga i dětí.

3.  Kde všude je voda

Voděnka: „Sice to vypadá, že voda je jen v moři nebo v kohoutku, ale ve skutečnosti jsme já i mé kamarádky rozptýlené po celém světě. Víte, kde všude je voda?“

Děti vymýšlí, kde všude se dá najít voda. Kdo má nápad, namočí si ukazováček do mísy s vodou a řekne jej ostatním.

4. Jaká je voda?

Voděnka: „ Voda v mojí studánce je hrozně studená a krásně osvěžující. Voda může být různě teplá a studená. V jaké se rádi koupáte? Jak teplý čaj rádi pijete, jakou si napouštíte vanu? Každý má rád jinak teplou vodu, dokonce mají často rády jinak teplou vodu naše nohy a ruce. Pojďte si vyzkoušet, jaká se vlastně líbí vám.

Učitelka nachystá 3–5 kýblů s různě teplou vodou a stejný počet misek se stejně teplou vodou. Děti si stoupají do kýblů, sahají rukama do misek a snaží se seřadit kýbly i misky od nejstudenější po nejteplejší vodu.

Je možné volit jednodušší varianty: např. řadit jen misky, hledat páry, …, nebo také úkol zpestřit ještě přidáním různě teplé vody na pití.

Následuje povídání, čím se jim lépe teplota posuzovala, jestli nohama nebo rukama, jak teplá voda jim byla nejpříjemnější / nejmíň příjemná.

5. Jak se dá voda přenášet?

Voděnka: „Lidé i zvířata ke mně často přijdou, napijí se a voda jim tak moc chutná, že by si chtěli vzít trochu i s sebou do zásoby. Většinou ale nemají v čem. V čem všem se dá voda přenášet?“

Děti mají společně přepravit vodu z jednoho kýblu do druhého, mají ale k dispozici jen své ruce a další části těla, případně přírodniny, které najdou kolem sebe. Po nějaké době dá učitelka dětem k dispozici také mycí houby, děti přenáší vodu v houbě a ždímají.

6. Kam až voda doteče?

Voděnka: „Když hodně prší, voda se valí z kopců a odnáší vše, co jí přijde do cesty. Víte, jak moc je voda silná a kam až doteče?“

Najdeme chodník, který by vedl z kopce. Děti na něj mohou nanosit drobné přírodniny, kamínky, listí, větvičky. Učitelka si stoupne nahoru. Než vylije kýbl vody, vyzve děti, aby se postavily tak daleko, kam si myslí, že voda doteče. Po vylití vody se podíváme, co voda dokázala odnést, hodnotíme odhady.

7.  Co voda unese?

Voděnka: „ Občas do studánky někdo hodí korunky pro štěstí, ty se potopí na dno. Když ale spadne na hladinu lístek ze stromu, většinou plave. Voda toho unese docela dost. Záleží však na tom, z čeho je věc, kterou má nést; něco prostě voda neunese a ono se to potopí.“

Učitelka před děti předloží 10 předmětů. Děti se pokusí je rozdělit na dvě hromádky, podle toho, jestli se potopí nebo ne. Potom si to prakticky zkouší a hází předměty do vody, ověřují si své tipy. V případě potřeby se hromádky přerozdělí. Děti si pak nové poznatky mohou zopakovat tak, že běhají a učitel volá názvy jednotlivých předmětů, se kterými děti pracovaly. Pokud předmět plave, běhají dál. Pokud se potopí, lehnou si na zem.

8.  Co nepropustí vodu?

Voděnka: „Když začne pršet, většina lidí s vodou nechce mít nic společného a utíká se schovat. Nebo se aspoň něčím zakryje. Zmokli jste také někdy? Jak se vám to líbilo? Jak jste se před deštěm chránili?“

Vyzkoušíme si, přes které látky voda proteče a přes které ne. Nachystáme si 3–5 zavařovacích sklenic. Gumičkou nebo provázkem přes jejich otvory připevníme různé druhy látek – pytlovina, satén, bavlna, filc, šusťákovina, …. Nachystáme si skleničky se stejným množstvím vody. Nejdříve děti odhadují, přes co proteče voda nejrychleji a přes co nejpomaleji. Potom na povel děti zároveň začnou lít odměřené množství vody do sklenic přes látku. Sledujeme, jak rychle která látka vodu propouští. Potom provedeme srovnání s našimi odhady. Popovídáme si o tom, čím to je, že přes něco teče voda rychleji.

9.  Kamarádí voda s kamínky?

Voděnka: „Já mám moc ráda kamínky. Leží ve studánce krásně na dně, tvoří tam krásnou podlahu a voda je pak čistá a nezakalená. Pod kamínky a mezi nimi jsou také výborné úkryty pro vodní živočichy. A voda se kamínkům odvděčí tak, že je zkrášluje. Víte jak?"

Děti si nasbírají kamínky, případně mají k dispozici již dříve nasbírané. Postupně je hází do vody. Prohlížíme, jak se mění jejich obraz pod vodní hladinou. Potom si zahrajeme na jeřáby. Dětí se snaží nohama vylovit kamínky, nejlépe ten svůj. Prohlížíme si, jak vypadají, když jsou mokré.

10.  Kudy voda teče?

Voděnka: „Voda neteče jen potůčky a řekami, dostává se také do trubek a kanálů a rovněž do těl lidí, zvířat a rostlinek. Co se vlastně stane s vodou, kterou vypijete?"

Vyrobíme spolu s dětmi „čůracího panáčka“. Do plastové láhve uděláme dírku, kterou prostrčíme brčko. Láhev napustíme vodou a nahoru dáme balónek pomalovaný jako hlavičku. Panáček začíná čůrat. Můžeme také brčka napojovat jedno za druhé. S „čůracím panáčkem" je spousta legrace.

 11.  Má voda ráda barvy?

Voděnka: „Voda umí s barvami kouzlit. Umí je měnit, rozpíjet, tančit s nimi. Mokré barvy vypadají jinak, často ještě krásněji. Pojďte si to vyzkoušet."

Děti už určitě někdy malovaly namočenou křídou nebo na mokrou tabuli. Docela jiný zážitek však přináší malování na dno kaluže. Můžeme si kaluž vytvořit nalitím vody do prohlubně v chodníku. Děti mohou libovolně experimentovat s křídami v kaluži. Velmi zajímavý je také obraz po zaschnutí.

Hry s vodou vybízí k dalšímu výtvarnému tvoření – míchání a rozpíjení barev, rozfoukávání, ...

12.  Posílání obrázků

Voděnka: „Chtěli byste, děti, udělat radost někomu, kdo bydlí třeba někde daleko? Mám pro vás nápad. Můžete mu namalovat obrázek. Sluníčko obrázek vypije a pošle ho tomu, komu chcete. Pojďte to vyzkoušet.“

Děti dostanou k dispozici lahve, rozprašovače, štětce, houby. Malují na suchý chodník vodou obrázky pro radost a myslí na toho, komu je chtějí poslat. Sledují, za jak dlouho je sluníčko „vypije“.

13.  Rozloučení s Voděnkou

Voděnka: „Děti, já už jsem z toho hraní celá unavená, už bych si potřebovala jít odpočinout zpátky do studánky. Je tedy čas se rozloučit. Vílí kouzlo za chvilku skončí a vy budete zase holčičky a kluci jako dřív. Když se vám ale bude chtít, můžete se do vodní říše zase přijít podívat. Hezky se starejte o vodu a dávejte na ni pozor. A teď už je čas na slavnostní koncert na rozloučenou.“

Děti se sesednou kolem mísy s vodou, úplně se ztiší a začnou improvizovat s vodní hladinou a hrát koncert pro studánku. Během něj se šátek – Voděnka – opět ponoří do studánky a jde spát.

14.  Reflexe, uzavření, opětovné zpívání uspávanky

Zhodnocení: Program je poměrně náročný na realizaci. Je třeba jej dopředu důkladně nachystat a promyslet, aby vodní hrátky proběhly bez problémů. Je nutno mít dostatečné množství nádob i nástrojů. Program je však velmi zábavný a zajímavý pro děti i pedagoga. Aby se hry s vodou nestrhly v nezřízené cákání, vyplatilo se mi pracovat s atmosférou kouzel a tajemna s využitím obřadně pomalých pohybů víly Voděnky s opakovaným zpíváním úryvků Uspávanky se studánkou a zvuků vody. Děti snadno přistoupily na hru a přijaly chování vodních víl. Je dobré si pokusy vyzkoušet předem před realizací s dětmi. Také je třeba podle počtu dětí zvážit i počet dospělých pomocníků.

Literatura a použité zdroje

SKÁCEL, Jan. Uspávanky. 1. vyd. Sv. 1. Praha: Albatros, 1983. 85 s.