Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Dobrodružství výchovy (4)
4,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>Poslední část seriálu z metodiky výchovy věnovaná používání příběhů se zaměří na další z možností, které dobré vyprávění příběhů přináší.</p>
V prvním dílu jsem se věnoval tomu, jak prostřednictívm dobrých příběhů a jejich správného využívání lze vést děti i dospívající k poučení a porozumění souvislostem. Na to jsem navázal kapitolou zaměřenou na význam příběhů pro sounáležitost, minule jsem se pak věnoval tomu, jak skrze příběhy lze uvádět posluchače do světa hodnot. A dnes tu mám čtvrtou významnou možnost, kterou nám příběhy nabízejí.
Pán prstenů - příběhový bestsellerPán prstenů - příběhový bestseller
Tady využijeme jedné stránky příběhu, a to vstoupení. Příběh, který dítěti vyprávíme, po skončení neodplývá s dozněním posledního slova. Dítě ho dále rozvíjí ve své fantazii a dodává mu obraz. Někdy se ztotožní s některou z postav v příběhu, jindy může postavy vnímat jako své kamarády či vzory, ale ve většině situací „je v příběhu“.
To nám umožňuje přiblížit mu situace, vůči kterým je jindy pouze pozorovatelem z vnějšku, situace lidí, kteří mají problémy, kteří jsou jiní, kteří si zaslouží pochopení, pomoc, naši lásku nebo soucit. Hlavním prostředkem, aby se dítě do příběhu skutečně ponořilo, je navázání spojitosti. Dítě musí prožít jasnou vazbu mezi sebou a dějem příběhu, musí vidět podobnosti, díky kterým si je schopno situace v mysli vytvořit a pracovat s nimi.
Vinnetou po třiceti letechVinnetou po třiceti letech
To samo o sobě není nic umělého a sami si můžeme jistě vzpomenout na podobné vlastní zážitky, kdy nás nějaký příběh natolik "vtáhne", že při něm zažijeme silné dojetí. Jak je to vůbec možné? U dokumentárních snímků bývá alespoň jasné, že se dění příběhu týká skutečných lidí, ale nám se tohle stane i v případě příběhů "vymyšlených". Víme, že ti lidé na plátně či obrazovce jsou přece herci - a přesto nás poselství příběhu zasáhne tak, jako by se opravdu bezprostředně týkal nás, našich blízkých, reality našeho života. A on se toho skutečně týká - v tom je právě síla umění obecně a dobrého příběhu zvlášť: zpřítomní univerzálně lidské skutečnosti (C.G. Jung by řekl archetypy), skrze něž se poznáme i ve zdánlivě umělých příbězích hraných pouhými herci.
Děti jsou v tom vděčnými posluchači, zvlášť, když získáme jejich pozornost. Dobrý vypravěč je právě ten, kdo vyhraje souboj o dětskou pozornost, neustále atakovanou vnějšími i vnitřními popudy (zvlášdě dnes, kdy děti všeobecně mají se soustředěním velké potíže, protože ve vhodném věku 2 až 4 let si s nimi málokdo trpělivě a pozorně povídá).
Dětskou pozornost můžeme úspěšně získávat například zdůrazněním podobnosti, navázáním na to, co je jim dobře známé. Proto i když vyprávíme příběh odehrávající se například ve východní Africe, můžeme se snažit příběh přiblížit a podpořit vcítění dítěte:
▶▶ „… a ten kluk byl stejně starý jako ty, a přesto ještě neuměl číst a nikdy nebyl ve škole…“
▶▶ „Jednoho dne přišli jejich vlastní sousedé a řekli jim, že jsou jen hmyz určený k likvidaci, že vůbec nejsou lidské bytosti a že nemají co dělat v téhle zemi – no představ si to, jako kdyby ostatní lidé, co s vámi bydlí ve stejném domě, jednoho dne přišli, namířili na vás zbraně a řekli: vy jste švábi a žádní lidé - už tu s námi nebudete žít, zmizte, nebo vás postřílíme“.
Následující ukázka - pohádka ze severní Afriky - pěkně ukazuje, jak i velice jednoduchým příběhem lze dosáhnout silného účinku - v tomto případě jak pro empatii, tak dokonce i porozumění tak zásadní a přitom pro děti nejednoduché skutečnosti, jakou je osobní poslání.
JAKO PRAMEN V POUŠTI
Poušť je krásná i krutáPoušť je krásná i krutá
Jednou zavládlo v zemi jižně od Sahary velké sucho. Tráva vadla, zvířata trpěla žízní, poušť postupovala neustále dál a dál. I staré silné stromy a na sucho zvyklé keře viděly, že se blíží jejich konec. Prameny a řeky byly už dlouho vyschlé. Jen jedna květina přežila sucho: rostla blízko napatrného pramínku vody. Avšak pramínek byl blízko zoufalství - a ptal se pln zármutku:
"Proč se namáhám kvůli jedné jediné květině, když kolem dokola je všechno utýráno žízní?"
Tu se nad něj naklonil starý sukovitý strom a řekl, dřív než sám zahynul: "Milý maličký pramínku, nikdo od tebe neočekává, že dokážeš, aby se zazelenala celá poušť. Tvým úkolem je zachránit život jedné jediné květině, víc nic."
Co mám chránit já?Co mám chránit já?
Ústřední pocity, které tu dítě může zažít, jsou žízeň, starost, úzkost a osvobození. Zda tomu tak bude, to jistě záleží na vypravěčově dovednosti, na pozornosti, kterou se mu podaří u posluchačů vzbudit, na vztahu, který už před tím k němu měli (například zda je pro ně "starým známým" nositelem skvělých příběhů, při nichž jim běhá po zádech lehké mrazení, či zda se s ním teprve seznamují). Každopádně je velmi vhodné s příběhovým prožitkem pracovat dál - například nakreslit tu situaci, zahrát si ji. Se staršími dětmi lze samozřejmě položit otázku: A co je tím mým úkolem, kde je ta má "jediná květina"?
Na závěr ještě uvádím několik inspirací k problematice příběhů, které přináší publikace Svět okolo nás, kterou v této části seriálu hojně využívám. Jedná se o programy, které propojují jednotlivé úhly pohledů na příběh a cíl jeho vyprávění:
♦ Zjišťujte původ svých jmen – klidně i navzájem – kde se vzalo vaše křestní jméno, dohledáte poměrně snadno, ale vyhledat kořen slova, od kterého bylo odvozeno příjmení, chce někdy hodně pátrání. Následně zkuste najít souvislost mezi významem jména a vaší rodinou.
♦ Zabývejte se osudem jedné konkrétní osoby a snažte se badatelsky zjistit co nejvíc (příběh člověka ze vsi, který byl deportován do koncentračního tábora; příběh emigranta; příběh poustevníka…).
♦ Hledejte části životních příběhů, které by se daly vyjádřit příslovím (třeba přísloví Komu se nelení, tomu se zelení, a životní osudy selfmademanů60), a objevujte moudrost v příslovích skrytou.
Nebo naopak: vezměte si jeden životní příběh a zkuste ho převést dle tety Kateřiny ze Saturnina v řadu přísloví, kterými ten život popíšete.
♦ Použijte zajímavý film (s tématem, které je dětem blízké) a pravidelně ho stopněte ve chvílích, kdy se hlavní hrdina rozhoduje, co udělá dál. Nechte děti, aby hledaly cesty, jak by se mohl hrdina rozhodnout, a po filmu zrekapitulujte stylem "kdyby nás byl poslechl a nešel tam, nemusel se ten druhý zranit..." atd.
(Pokračování příště)
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.