Divadlo v mateřské škole – dítě jako divák, dítě jako herec

Divadlo dětem nabízí různé podněty k estetické a etické výchově. Hraní divadla dává dětem možnost vžívat se do různých rolí, rozvíjí jejich fantazii a představivost. Toto všechno přispívá k radostnému životu dětí v kolektivu, působí na city a na vytváření základních společenských vztahů, které pomáhají naplňovat požadavky všech výchovných složek při formování osobnosti dítěte (Leština, 1995).

Poskytujeme-li dětem hodnotné divadelní prožitky, možnosti zhlédnutí různých divadelních her vhodných pro jejich věk, vychováváme z nich citlivé divadelní diváky, kteří budou mít pozitivní vztah k dramatickému umění i k jiným formám umění (Leština, 1995).

Jak děti na divadelní představení připravit?

Děti můžeme připravit na návštěvu divadla a namotivovat k jeho návštěvě v rámci řízené činnosti. Děti sedí s paní učitelkou v kruhu a vyměňují si své zkušenosti s divadlem. Vyprávějí si, na jakém představení byli, o čem daná divadelní hra pojednávala, jak se jim v divadle líbilo. Paní učitelka ukazuje dětem lístky, letáky, plakáty z divadelních představení a vypráví jim o divadelních představeních, na kterých byla ona. Tato beseda by měla mít motivační účinek, děti se tak začnou na divadelní představení těšit.

Před samotnou návštěvou divadla je důležité děti důrazně upozornit na zásady chování v divadle. Upozornění na zásady chování v divadle můžeme s dětmi pojmout jako besedu, v rámci níž každý zúčastněný – dítě i učitelka – jmenuje různé zásady správného, případně nesprávného chování v divadle. Tyto zásady můžeme ztvárnit spolu s dětmi výtvarnou formou – uděláme si společně plakát obsahující zásady správného chování v divadle.

Při návštěvě divadla pak děti vyzkoušejí dodržování těchto zásad v praxi, dýchne na ně atmosféra divadla, zhlédnou divadelní představení pro děti.

Divadelní představení v prostředí mateřské školy

V současné době, kdy divadla omezují svou činnost, můžeme „navštívit divadlo“ přímo v prostředí mateřské školy. Na internetu je mnoho záznamů divadelních představení, která jsou vhodná pro předškolní děti, jež jsou volně dostupná na YouTube. Na tyto záznamy divadelních představení se můžeme s dětmi podívat na interaktivní tabuli ve třídě.

Doporučuji tyto záznamy divadelních představení, která jsou volně dostupná na YouTube:

a) Divadlo pro děti „Jak pejsek s kočičkou vařili dort“ v provedení Nezávislého divadla při účinkování v KD Bílá Hora. Jedná se o pohádku na motivy známé knížky Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka.

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=ePXHYKtPeFc

b) Divadlo pro děti „Jak pejsek s kočičkou myli podlahu“ v provedení Nezávislého divadla při účinkování v KD Bílá Hora. Jedná se o pohádku na motivy známé knížky Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka.

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=OQ--XkgrDcw

c) Divadlo pro děti „Jak pejsek s kočičkou našli panenkou“ v provedení Nezávislého divadla při účinkování v KD Bílá Hora. Jedná se o pohádku na motivy známé knížky Povídání o pejskovi a kočičce od Josefa Čapka.

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=Q9EhRxNdt7A 

d) Klasická česká pohádka „O perníkové chaloupce“ v provedení Loutkového divadla Kozlík.

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=DcEeNPr1VXU 

e) Klasická česká pohádka „O perníkové chaloupce“ v provedení Loutkového divadla Jiskra.

Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=xDyBDBy4y08

Děti hrají divadlo

Věřím, že zhlédnutí divadelního představení – ať už v divadle, nebo v mateřské škole prostřednictvím interaktivní tabule – děti navnadí k tomu, že si budou chtít zahrát divadlo samy.

Proto můžeme zkusit s dětmi připravit dramatizaci nějaké známé pohádky. V rámci této aktivity se seznámí také s novými pojmy, které označují pracovní profese v divadle: rekvizitář, kostymér, maskér.

Zásady pro dramatizaci pohádky:

1. Před samotnou dramatizací je důležité děti s pohádkou seznámit. Proto jim pohádku přečteme. Je dobré, když děti během četby pohádky mohou vstupovat do děje. Například pokud si vybereme pohádku „O veliké řepě“, mohou děti vstupovat do děje tak, že doplňují, koho dále zavolají, aby jim přišel pomoci.
2. Brindlová a Švejdová (2005) doporučují učitelům, aby se při dramatizaci s dětmi drželi těchto zásad:
   - pro dětské hraní a dramatizování je nutno děti získat a přesvědčit je, že bez zvládnutí textů a kázně všech účastníků nic pěkného nevznikne
   - nesmíme zapomenout vždy ocenit úsilí dětí
   - pozitivně také na děti působí, když učitel s nimi prožívá radost z úspěšně sehraného představení

Scénář pohádky O veliké řepě (vlastní práce autorky):

Vypravěč (učitelka): V chaloupce bydlel dědeček s babičkou. Jednoho dne dědeček na poli u chaloupky zasadil řepu. Sluníčko svítilo a řepa rostla a rostla. Na podzim byla řepa veliká, převeliká. Chtěl tedy děda řepu vytáhnout. Obul si na to gumové holínky, oblékl kabát, na hlavu si dal čepici, nasadil si gumové rukavice a šel na pole tahat řepu. Dědeček tahal, tahal, tahal vší sílou, ale řepu nedokázal vytáhnout. Zavolal tedy na pomoc babičku.

Dědeček (jedno z dětí): „Babičko, pojď mi pomoct. Nemůžu vytáhnout řepu.“

Vypravěč: Když babička uslyšela volání dědečka, tak si rychle oblékla kabát a nazula gumové holínky a šla mu pomoci na pole tahat řepu. Babička se chytla za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, tahali, tahali dlouho, napínali všechny své síly, ale řepu nevytáhli. Proto se rozhodli, že zavolají na pomoc vnučku. Ona je mladší, má více síly, snad jim pomůže.

Babička (jedno z dětí): „Vnučko, vnučko, pojď nám pomoci. Nemůžeme vytáhnout řepu.“

Vypravěč: Když vnučka uslyšela volání babičky, tak si rychle oblékla kabát a nazula gumové holínky a šla jim pomoci na pole tahat řepu. Vnučka se chytla za babičku, babička se chytla za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, tahali, tahali dlouho, napínali všechny své síly, ale řepu nevytáhli. Tak se vnučka rozhodla, že zavolají na pomoc pejska.

Vnučka (jedno z dětí): „Pejsku, pejsku, pojď nám pomoci. Nemůžeme vytáhnout řepu.“

Vypravěč: Když pejsek uslyšel volání vnučky, tak rychle přiběhl, aby jim pomohl na poli tahat řepu. Pejsek se chytl za vnučku, vnučka se chytla za babičku, babička se chytla za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, tahali, tahali dlouho, napínali všechny své síly, ale řepu nevytáhli. Tak se pejsek rozhodl, že zavolají na pomoc kočičku.

Pejsek: „Kočičko, kočičko, pojď nám pomoci. Nemůžeme vytáhnout řepu.“

Vypravěč: Když kočička uslyšela volání pejska, tak rychle přiběhla, aby jim pomohla na poli tahat řepu. Kočička se chytila za pejska, pejsek se chytl za vnučku, vnučka se chytla za babičku, babička se chytla za dědečka, dědeček za řepu. Tahali, tahali, tahali dlouho, napínali všechny své síly, ale řepu nevytáhli. Tak se kočička rozhodla, že zavolají na pomoc myšku.

Kočička: „Myško, myško, pojď nám pomoci. Nemůžeme vytáhnout řepu.“

Vypravěč: Když myška uslyšela volání kočičky, tak rychle přiběhla, aby jim pomohla na poli tahat řepu. Myška věděla, jak jim pomoci. Podhryzala kořeny řepy a řepa pak šla již snadno vytáhnout. Na základě této pohádky víme, že i někdo velmi maličký, nám může hodně pomoci.

Pohádku můžeme obměňovat, přidávat další postavy zvířátek či osob, které by mohly tahat řepu tak, aby měly i ostatní děti možnost zapojit se do hraní divadla.

Literatura a použité zdroje

LEŠTINA, Vladimír. Hrajeme si loutkové divadlo. Praha: Portál, 1995.

BRINDLOVÁ, K.; ŠVEJDOVÁ, V. České pohádky – dramatizace. Brno: MC nakladatelství, 2005.