Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Divadlo – Celoroční školní projekt
4,5 (2 hodnocení)
Příspěvek je zaměřen na aplikaci projektového vyučování, metody dramatizace ve výchově a vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením, kombinací vad a žáků s pervazivní vývojovou poruchou na základní škole praktické. Zamýšlí se nad efektivitou působení modifikované metody projektového vyučování na žáka, z praktických zkušeností, na příkladu dramatizace, vyvozuje závěr.
Cíl výuky
Cílem příspěvku je poukázat na pozitivní význam zařazování projektového vyučování – metody dramatizace – v procesu komplexního formování osobností žáků s lehkým mentálním postižením a žáků s kombinací postižení.
Dramatizace
Dramatizace jako metoda projektového vyučování má své nezastupitelné místo při osobnostním a sociálním rozvoji žáků s lehkým mentálním postižením a žáků s kombinací vad na Základní škole a Mateřské škole speciální v Kroměříži. Dramiku zařazujeme každoročně jako metodu celoročního projektového vyučování. V průběhu projektů uplatňujeme zejména hru s příběhem a hru v roli.
Mentálně postižení žáci vzhledem k omezeným rozumovým možnostem, s obtížemi v porozumění a většinou i v aktivní komunikaci, socializaci, adaptaci, nejsou samostatnými tvůrci a samostatnými aktéry projektu. Nabízené úkoly zvládnou s návodem a menší či větší pomocí pedagoga. Během celého procesu projektového vyučování jsou vedeni a směrováni k cílenému produktu. Organizace projektu je tak pouze v rukách pedagoga. Samotnému projektu předchází přípravná část, tematická výuka s motivačním faktorem, při které žáci pracují s jednotlivými pojmy v různých formách, učí se porozumět tématu z různých pólů, dochází k mezipředmětovému prolínání. Aby naplnil svůj cíl, musí být ze strany učitele každý projekt důkladně organizačně i dovednostně promyšlený a propracovaný.
Divadlo – celoroční školní projekt
„Jsme malinko jiní, a tak je u nás každý den i každé představení malinko jiné.“ (autor Ivana Baštincová)
Myšlenka hrát divadlo vznikala postupně. Na počátku žáci vystupovali jako kolektiv třídy v rámci pravidelných vystoupení pořádaných školou. Jednalo se o krátká pásma nebo jednoduché pohádky při oslavě Svátku matek či při loučení v době adventní s očekáváním Vánoc. Větší projekt vyžadoval více herců. Spojením tří tříd (kolem 30 žáků) vznikl divadelní soubor Korálek. První společné představení, první kladné ohlasy, první úspěch našich žáků a první podněty od rodičů nabádajících ke zviditelnění. Zrodilo se rozhodnutí překročit práh školy, předvést to, co naši žáci umí, veřejnosti. A tak původní aktivita přerostla v projektové vyučování a následně ve výsledný produkt – divadelní představení.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Jana Kneřová31. 10. 2011
Děkuji mnohokrát za tento příspěvek. Práce na poli dramatiky si vážím právě proto, že může rozvinout osobnost a objevit nového člověka.
Píšete, že vycházíte z individuálních potřeb žáků a také to, že nejprve se pamětně žáci učili text, který jste následně zasadili do děje. Daří se to u všech žáků tímto způsobem? Ptám se proto, že mně samotné to dělá problém a lépe se mi učí v prostoru, kde už jsou nějaké rekvizity, scéna, kostým.
(Asi jako ve filmu Marečku, podejte mi pero: "On to umí, ale musí při tom chodit. " :-))
Jana Kneřová31. 10. 2011
Jěště bych ráda dodala, že oceňuji souzvuk s kolegy. To potěší na duši.
Ivana Baštincová31. 10. 2011
odpověď:
U našich dětí se nám osvědčila metoda postupných kroků , tzn. nejdříve stavíme na jistotě znalosti textu a poté přidáváme : práci s hlasem, mimikou a gesty , pohyb v prostoru. Nejdříve zkoušíme jednotlivé obrazy ve skupince s důrazem na individualitu žáka a jeho roli, pak spojujeme jednotlivé obrazy v celky až po konečnou fázi. Postupně také přidáváme rekvizity, tak jak se nám je časově daří zhotovit. Děkuji za hodnocení. ivana Baštincová
Jana Kneřová2. 11. 2011
Milá p. Baštincová, děkuji za bližší popsání metody nácviku a přeji mnoho úspěchů v dalších "divadýlkách".
kulisy krajiny, kulisy vody, modrobílé batikované látky, kostýmy, drobné rekvizity (stolička, hrníčky, židle), klávesy, mixážní pult, mikrofony, mikroporty
Příprava a realizace divadelního projektu
Jako konkrétní ukázku uvádím divadelní projekt s názvem „Kouzlo vody“. (příloha Divadelní projekt)
Koncepce divadelního projektu včetně scénáře byla připravena v září. Následovaly schůzky pedagogů, divadlo je týmová práce a bez dílčího podílu dospělých by nebylo realizovatelné. Na přípravě divadelního projektu se podílelo 7 pedagogů – učitelé tříd, logoped. V rámci tematického vyučování (příloha Tematická výuka) se žáci seznámili s tématem příběhu, dějem příběhu, se svými rolemi. Ústředním motivem se stala voda v různých podobách. Toto téma žáci dále rozvíjeli (s návodem a pomocí učitelů) při společném tematickém vyučování, přemýšleli o svém podílu na čistotě vodních zdrojů ve svém okolí, o důsledcích špatného lidského chování.
V září, říjnu různými metodami a formami práce ve svých třídách v rámci výuky literární výchovy postupně pronikali do obsahu pohádky, učili se zvládnout pamětně texty svých rolí a písní, v pracovních a praktických činnostech zhotovovali kulisy a drobné rekvizity. V tomto období jsme navázali spolupráci s rodiči, kteří jsou našimi pomocníky při obstarávání kostýmů pro svého herce – herečku. V listopadu za přítomnosti poroty představili herci své kostýmy na kostýmové přehlídce, odpovídali na všetečné dotazy poroty, promenádovali se před publikem. Následovalo vyhodnocení a předávání cen za nejlepší či nejoriginálnější kostým. V této přípravné fázi převažovala tematická výuka, všemi aktivitami prolínala motivace žáků.
V listopadu nastoupili žáci-herci k dílčím skupinovým zkouškám – zasadili pamětně naučený text do děje. Začal nácvik pohybu v prostoru. Nejdříve individuálně nápodobou, později se slovním vedením, vedením gesty a v konečné podobě samostatně. Počátkem prosince jsme propojili dílčí obrazy s prací kulisáků, více jsme se zaměřili na detaily jednotlivých rolí a zařazovali jsme zkoušky v kostýmech. Jednotlivé puzzlíky začaly do sebe zapadat a pohádka jako výsledný produkt projektu spatřila světlo světa v celé své podobě. Vše probíhalo postupně, plynule a v dlouhém časovém rozmezí. Herci tak měli prostor svoji roli zažít a nabýt tak na jevišti co největší jistotu.
Celé představení poprvé spatřili kamarádi z naší školy při generální zkoušce. Následovala představení pro rodiče a přátele školy v době adventní, pro žáky základních škol v Kroměříži. Na jaře jsme pod záštitou rodičů zajeli do okolní obce, kde jsme pohádkovým představením zpříjemnili nedělní odpoledne místním divákům. V květnu jsme zakončili veřejné vystupování účastí na divadelní přehlídce regionálních divadelních souborů základních škol pod názvem Pohádková Kroměříž.
Hodnocení
zejména snahy a postojů žáků k práci probíhalo pedagogem formou podnětů, konkrétních připomínek, motivační pochvaly a povzbuzení vždy po individuálních, skupinových nácvicích, vystoupeních. Závěrem školního roku sami žáci zhodnotili svůj postoj a osobní rozvoj prostřednictvím položek Sebehodnotícího dotazníku. Vyhodnocení každého dotazníku slouží jako odraz pro další práci pedagoga s žákem na poli dramatizace. (příloha Sebehodnotící dotazník)
Přínos projektového vyučování na rozvoj osobnosti žáka
Aniž si to žáci uvědomují, procházejí rozsáhlým procesem učení. Aplikují a úročí individuální znalosti a dovednosti v praxi. Po celou dobu se učí: učí se zapamatovat si texty rolí a písní, učí se v rámci svých možností vyjadřovat se tak, aby jim diváci rozuměli, pracují s hlasem, spojují mluvené slovo a zpěv s pohybem v prostoru, učí se vyjadřovat gesty těla, pracovat s mimikou obličeje. Dramatizace rozvíjí morální a osobnostní kredit každého jedince – žáci se respektují, jsou vedeni naslouchat, být k sobě trpěliví – ovládat své chování. Z průřezových témat jsme pracovali zejména s osobnostní a sociální výchovou a multikulturní výchovou.
V neposlední řadě rozvíjí dramatizace i sebevědomí žáků – překonávají bariéru strachu z vystoupení před neznámými lidmi, reagují na nepředvídatelné změny. Hrát divadlo navíc žáky baví. Dramatizace má tedy i terapeutický účinek – uvolňuje neklid a využívá přebytečnou energii žáků kladným směrem.
Dramatizace v širším slova smyslu je pro naše žáky velkou školou života. Pro pedagogy je to tvořivý proces formování osobnosti žáka, radost a příjemný pocit z každého úspěchu, který žáci zažijí. Přináší velké obohacení tvůrčí pedagogické práce a zpětně působí na rozvoj osobnosti pedagoga.
Použitá studijní literatura:
TOMKOVÁ, A; KAŠOVÁ, J.; DVOŘÁKOVÁ, M.: Učíme v projektech. 1. vydání. Praha : Portál, s. r. o., 2009. [cit. 2011-10-09]. 176 s. ISBN 978-80-7367-527-1. K., s. 9–29.
VALENTA, M.; KREJČÍŘOVÁ, O. Psychopedie. 1. vydání. Olomouc : Netopejr, 1997. [cit. 2011-10-09]. 193 s. ISBN 80-902057-9-8. K.8.5., s. 100–110.
Reflexe
Cílem příspěvku bylo poukázat na význam zařazování projektového vyučování – metody dramatizace při výchovně vzdělávacím procesu formování osobnosti žáka s lehkým mentálním postižením a kombinací postižení.
Stanovený cíl i dílčí cíle projektového vyučování byly dlouhodobým působením a následnou realizací naplněny. Žáci prokázali schopnost podle svých individuálních možností a schopností se na veřejnosti vyjadřovat, zapamatovali si texty svých rolí i písní, zapojili spolu s mluveným slovem pohyb, snažili se odvést svoji práci, jak nejlépe umí, a tím přispěli k ovlivnění konečného výsledku. Prokázali schopnost přizpůsobit se různým prostředím a podmínkám, dokázali – někteří samostatně, někteří s pomocí – ovládat chování při čekání na svůj výstup. Všichni zvládli svou roli v pohádkovém příběhu, v konečné fázi i samostatné vystoupení před publikem.
S dramatizací pracuji se svými kolegy již sedmým rokem. Za celou dobu vycházím jako scénárista a režisér z individuálních potřeb žáků. Mým cílem, který se mi daří naplňovat, je posilovat osobnost každého žáka, i toho, který má velké potíže s vyjadřováním, s pohybem, s prosazováním se. Odměnou je vidět, jak i dívka na vozíčku může být víla a tancovat, dívka se zrakovou vadou zvládne pohyb princezny v prostoru nebo autistický žák se zapojí do kolektivu a vystoupí na veřejnosti s úsměvem.
Na základě několikaletých zkušeností s dramatizací vidím velký přínos této metody v osobnostním rozvoji každého žáka bez rozdílu a vnímám také velký přínos pro jejich další socializaci.
Příspěvek autorky atraktivní a čtivou formou seznamuje čtenáře s možnostmi využití metody dramatizace uplatňované v rámci projektového vyučování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ( v tomto případě např. s mentálním postižením, kombinací více postižení, pervazivní vývojovou poruchou osobnosti atd.). Z praktické zkušenosti vycházející a metodicky i didakticky velmi dobře zpracované přílohy - zejména příloha Scénář divadelního představení s názvem "Kouzlo vody" - může být velmi inspirativní pro pedagogy, kteří se tvořivě věnují rozvoji, výchově a vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
