Čtení Twitteru

V rámci čtenářské gramotnosti se děti seznamují s různými žánry, učí se, jaké mají formální znaky, aby dokázaly textům lépe porozumět. Když začínáme číst, víme proto, jakou knihu otvíráme. Zda je to román nebo třeba autobiografie. Očekáváme jistý styl, jazyk, nároky na čtenáře a strukturu, na základě které budeme text číst. Všímáme si historického kontextu, stylizace a úhlu pohledu.

Takto jsme zvyklí postupovat celá staletí, jenže nové století nám přináší texty v nových kontextech, kontextech např. sociálních sítí. Jednou jejich stránkou, se kterou jsme si zvykli počítat, je jejich rychlost a prchavost, ale zároveň kulturní, politický a sociální vliv. Neměli bychom tedy stejným analytickým způsobem přistupovat i k „žánrům a podžánrům“ např. na Twitteru, ptá se Emma Pauncefort v článku How to read on Twitter. [1]

Sama navrhuje, abychom si všímali stejných kritérií, na jaká jsme zvyklí u tištěných žánrů, zastavit se a číst pomalu a pečlivě. Pak můžeme zjistit, že i u nejkratšího textu najdeme množství odstínů a vrstev. Stejně musíme uvažovat o stylizaci, úhlu pohledu, který autor pro nás vybírá, i současném „historickém“ dění, ale i o stavbě tweetů, vyžádaných nutností stručnosti, náklonnosti čtenářů ke kontroverzním výrokům, našich předsudcích a zkresleních.

Pauncefort jmenuje dva konkrétní příklady twitterových účtů – účet slavné spisovatelky Joanne Harris a účet bývalého amerického prezidenta. V prvním případě předpokládáme, že autorka bude klást důraz na čtení delších textů, knih a románů. Vždyť proto píše. Naprosto neočekávaně se však ve svém tweetu staví proti vydavateli na obranu krátkého čtení, tweetů, blogů, fanfikce a textíků v počítačových hrách. To důležité, co si během tohoto odstavce uvědomujeme, je to, že uvažujeme nad obchodními zájmy společnosti a zároveň mírou naší důvěry k populární autorce, které rádi dáme přednost.

V případě politiků už dokonce označuje jejich politické tweety za podžánr, vždyť Trumpovy tweety si vysloužily i samostatnou knihu. Při jejich nezaujatém pročítání si všimneme opakovaného kontextu, který prezident sám vytvářel: Amerika je velkým národem a on sám hraje při udržování tohoto statusu klíčovou roli, a to jménem lidu, jiné národy zažívají velké prohry a zklamání. Navíc – kdo by chtěl mít opačný názor, podkopává prezidentovu snahu o dobro i americký lid samotný. K vyřčenému závěru nepomáhá jen celkový význam textu, ale i volba slov (silný a dobrý), slova psaná velkými písmeny, volba množného čísla (my, nás, americký lid). To vše dělí svět na dobro a zlo, ty, kteří pracují pro Ameriku, a ty, kteří její blaho podrývají. A pokud bychom věděli, že Trump jen využívá dávného politického prostředku postavit jednu stranu proti druhé, mohli bychom o jeho prohlášení učinit nezávislejší úsudek.

I v takto krátkém odstavci je patrné, jak nutně potřebujeme porozumět takovému podžánru a studovat dál. Analýza Trumpových tweetů [2] poukazuje na mnohem víc souvislostí. Podle ní politické účty jen využívají nabídky manipulací, která tady byla už dlouhý čas. Dále tomu všemu nahrává stručnost Twitteru, který nedovoluje publikovat hlubší analýzy a svádí k rychlým myšlenkovým zkratkám, ale i vypracovaný Trumpův styl. Jeho způsob chování totiž vyplýval z řady drobností, které se posléze spojily v manipulativní celek. Např. kolečko přebírání zpráv z Fox News, které naopak zase Fox News citovaly, čímž si zajistil mediální pozornost naprosto zdarma. Jím vytvářený kontext je ale budován od jeho vzhledu, oblékání, podávání ruky, klaunství, popř. až hlouposti.

Takový zjev a amatérsky napsané tweety psané jednoduchou angličtinou vyvolávaly paradoxně větší důvěru, protože zobrazovaly nekomplikovaného politika mluvícího ze srdce. A cílem nebylo situaci v Americe analyzovat, ale vyvolat emoce, což se bývalému prezidentovi dařilo. A ačkoli kontext jeho tweetů doplňovala změna v jeho rolích (občan a prodejce, kandidát na prezidenta, prezident), jeho styl zůstával velmi podobný. Za jeho typické znaky autoři považovali branding (důraz na vlastní nejkvalitnější značku), chlubení, urážky a ponižování (Časté jsou např. urážky žen v politice.), lhaní, odvracení pozornosti k jiným událostem, zpochybňování bezúhonnosti politiků, dramatické a hyperbolické proslovy a spousta dalších. To vše by však nefungovalo, kdyby Trump nezahrál v lidech na tu správnou rozbolavěnou strunu. Není se co divit, že Twitteru došla trpělivost a Trumpův účet zablokoval z důvodu nebezpečí dalšího podněcování k násilnostem.

People very unhappy with crooked Hillary and Obama on JOBS and SAFETY! Biggest trade deficit in many years! More attacks will follow Orlando. (June 17, 2016) [2] [6]

Všimněte si emotivního slova pokřivený (crooked), velkých písmen, superlativu, vykřičníků, promluvy za lid a zároveň obviňování jiných.

Autoři knihy [2] tvrdí, že Twitter sám je téměř ďábelské prostředí bez soucitu, které právě takovému vyjadřování slouží. Znamená to tedy, že budeme děti od jakékoli sociální sítě odrazovat? Odpověď mi dává současný stream tweetů, kde je možné v protikladu k tvrzení autorů číst i tweety umělecké, populárně-naučné i soucitné. Jeden z mých nejoblíbenějších účtů např. publikuje krátké fantasy a sci-fi povídky, Dr. Petr Brož odhaluje tajemství Marsu, z jiných se dozvídám, co se právě odehrává v Bělorusku. Twitter tedy nesmí být předem odsouzen k zániku, neboť na něm skutečně lze najít žánry velmi různé a obohacující. Jde jen o to, zda je dokážeme rozpoznat a kriticky posoudit. A jakkoli můžeme tvrdit, že toto je úkol především pro mediální výchovu, problematika žánrů, stylu a struktury textu je také záležitostí českého jazyka, ve kterém bychom jistě neměli na tweety zapomínat.

„Jak přestanu být netvorem?“ zeptala se nestvůra.

„Jsi netvorem kvůli věcem, které činíš?“ vrátila mu otázku čarodějnice. „Nebo protože to říkáš sám sobě?“

Stvoření zapřemýšlelo. „Lidé to říkají.“

„Hm, lidé… Pff. Co ti mohou vědět?“ [5]

*

Článek byl finančně podpořen a vytvořen v rámci spolupráce Spomocníka na kampani Gramotnosti.pro život – Učíme v souvislostech, kterou v rámci aktivit NPI ČR řeší systémový projekt OP VVV Podpora práce učitelů.

Literatura a použité zdroje

PAUNCEFORT, Emma. How to read on Twitter [online]. 2020. [cit. 2021-02-22]. Dostupné z: https://www.dilectae.com/post/how-to-read-on-twitter.

OTT, Brian L.; DICKINSON, Greg. The Twitter Presidency: Donald J. Trump and the Politics of White Rage. Routledge, 2019. 122 s. ISBN 978-0367149758.

WIKIPEDIA CONTRIBUTORS. Twitterature [online]. 2021. [cit. 2021-02-22]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Twitterature#cite_note-15.

ARMITSTEAD, Claire. Has Twitter given birth to a new literary genre? [online]. 2014. [cit. 2021-02-22]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/books/booksblog/2014/jan/10/twitter-birth-new-literary-genre.

Micro SF/F strories. 2020. [cit. 2021-02-23]. Dostupné z: https://twitter.com/microsff/status/1322131656422133760.

Trump Twitter Archive [online]. 2016. [cit. 2021-02-23]. Dostupné z: https://www.thetrumparchive.com/.