Co má Sputnik společného se vzdělávacími technologiemi
Zamyšlení nad historickým vývojem vzdělávacích technologií v USA po 2.sv.v. a souvislostmi se studenou válkou, závody ve zbrojení a dobýváním kosmu. To vše s naznačením souvislostí se současným vývojem u nás doma.
Doznívající vzpomínky na konec 2. světové války před 70 lety nás prostřednictvím osobnosti Vannevara Bushe dovedly až k pochopení ideálního modelu využití technologií lidmi s cílem umocnit možnosti našeho myšlení. V té souvislosti je na místě se zamyslet nad tím, proč se dlouhodobě nedaří podobný model spojený s rozvojem funkční informační gramotnosti zavádět do života. Nebudete tomu věřit, ale svůj podíl viny na tom má třeba i sovětský Sputnik vypuštěný na podzim 1957.
V pozadí je letitý a stále znovu se vynořující spor o to, který přístup k výuce je vhodnější – zda instruktivní či konstruktivní. Připomeňme si v rychlosti, že za modernější je většinou považován ten konstruktivní. Byla na něm nakonec založena i naše poslední reforma školství v podobě RVP. Instruktivní přístup je naopak vnímán jako tradiční. Je založen na drilu původně určeném hlavně pro výchovu vojáků přesně plnících rozkazy, později dělníků potřebných v továrnách průmyslové revoluce.
I konstruktivní výukové metody mají docela dlouhou historii. V USA se již v první polovině 20. st. prosadilo Deweyovo progresivní vzdělávání, které, jak (minimálně našim studentům určitě) známo, dospělo ve 30. letech i k nám. Za války pak měli lidi většinou docela jiné starosti, takže se školství začalo řešit zase až když skončila. Jenže ona v létě 1945 tak úplně neskončila. Ve smyslu boje o nadvládu nad světem mezi západem a východem (kapitalizmem a komunizmem) pokračovala dál tzv. válkou studenou. Přišla Korejská válka, pak
Diskuze (5)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Pavlína Hublová3. 9. 2015
Děkuji za skvělý historický exkurz. Souvislosti se současností vidím a jen doufám, že zvítězí zdravý rozum.
- E Kocourek3. 9. 2015
Portál RVP zde má obdivuhodné prvenství! Zatímco zbytek světa si není zrovna jistý, kolik vlastně bylo atentátníků, a vůbec netuší, proč domnělý střelec atentát na JFK spáchal, na RVP máme jasno - Kennedyho nechali zavraždit jeho odpůrci. JFK "nasměroval zemi (...) k ukončení války ve Vietnamu" zajímavou oklikou: za jeho působení v Bílém domě vzrostla účast U.S.A. na 16 tisíc osob, z předchozího stavu 900 osob, a za jeho demokratického nástupce Johnsona vrcholila na počtu 120 tisíc, s plánovaným zvýšením na 400 tisíc vojáků. "Člověka možná zlikvidovat lze, ale myšlenku nikoli." V případě JFK je zřejmé, že vztah mezi jeho veřejně pronášenými vzletnými myšlenkami a jeho reálnými kroky (mimo jiné, v zahraniční politice) byl poněkud volný. Až by se mohlo zdát, že dělá pravý opak toho co říká. Pokud JFK prováděl nějaké "směrování" v oblasti školství, také se mohlo potulovat oklikami. A pokud si učitelé vezmou příklad z JFK, může se jim stát, že budou v jistých kruzích (přesně jako JFK) považováni za pouhé činu neschopné žvanily. Co se týče sledování cílů, každého napadne, že vedle alternativ "snadno ovladatelní občané plnící příkazy" a "samostatně myslící kreativní jedinci schopní posouvat hranice našeho poznání" bohužel existuje ještě alternativa držitelů diplomů nepoužitelných k jakýmkoli praktickým účelům. Ale zaujal mě jiný aspekt: zeptáte-li se libovolného účastníka libovolného sporu, vysvětlí vám, že on (či ona) je nepochybně SMKJSPHNP, zatímco jeho názoroví odpůrci jsou všichni do jednoho SOOPP. Je-li tedy Ministerstvo školství produktem studené války, nemělo by nyní, když U.S.A. ve studené válce slavně zvítězily, být opět zrušeno?
- Bořivoj Brdička3. 9. 2015
Pane Kocourku, ve vašem sdělení je jen jedna věc, vůči níž se musím ohradit. Váš pokus ztotožnit mé osobní názory s oficielními názory portálu, je zcela mylný. Možná aspirujete na funkci cenzora, která dosud neexistuje, ale kdo ví?
- Miroslav Melichar3. 9. 2015
Dobrý den, díky za výborný článek. Sice v něm nesouhlasím se spustou věcí, ale je nesporně inspirativní. S čím naprosto souhlasím a co považuji za jádro (doufám, že autor také), je varování před masivní kontrolou žáků prostřednictvím nových technologií. Počítače, technologie k tomuto svádějí. (Podobně počítače svedly naši "reformu" na tvorbu ŠVP a mnohdy ji na ni zcela omezily.)Je cenné vracet se k vývoji pedagogiky v USA v 50. a 60. letech (zjednodušeně vlivu Sputniku), protože to byla doba nástupu technologií a nových názorů na vzdělávání, které nás ovlivňují dodnes. S čím tedy vlastně nesouhlasím? JFK byl inspirativní osobností, ale diskuzi o něm nechme stranou. Realita byla jistě složitější, než stačí říci jeden odstavec. Ale i "vliv Sputnika" byl daleko složitější než lze postihnout na 1 stránce textu. Takže autor musel zjednodušovat. A myslím, že třeba v tomhle: Uvádělo se, že americký šok ze Sputnika vyvolal v základu vůbec potřebu učit přírodní vědy a matematiku. Podle těchto informací nešlo o to, zda se tyto obory učí konstruktivně nebo instruktivně, ale že se skoro neučily. Asi šlo i o to, že ona vychvalovaná konstruktivní výuka šla dobře u počátečního vzdělávání u malých dětí, pak u větších v humanitních oborech, ale naučit konstruktivně řešit kvadratické rovnice už šlo hůř. Deweyova pragmatická pedagogika byla sice obdivuhodná, ale nebyla zdaleka bez problémů. U nás ji studoval František Singule, který zřejmě Deweye velmi obdivoval, ale ve své malé monografii (asi 1990) zároveň jeho pedagogiku a projektové vyučování hodnotil i velmi kriticky. Před startem Sputniku a zákonem z roku 1958 vyšla první verze Bloomovy taxonomie, která je dnes klasikou. Kde stál Bloom ve sporu konstruktivní - instruktivní učení? Myslím, že tehdy se pedagogika začla pohybovat mimo tyto dimenze. (Mimochodem panu Bloomovi zřejmě můžeme vděčit za onen podivný seznam těch správných sloves, která se jediná smějí objevit ve správném ŠVP. Co by tomu asi chudák řekl? Šel by se oběsit nebo by se smál?). Tuším v roce 1963 vyšel Brunerův Vzdělávací proces - další mezník v pedagogice, i když jeho sláva na rozdíl od Blooma asi již již zanikla. Byl to projev utužení, návratu k jasné instruktivní výuce? Určitě ne. Snad můžeme říci, že možná na pedagoigku působila i vznikající teorie chaosu, která vyvrátila slavné heslo "poručíme větru dešti", které platilo počátkem 50. let i na Západě a zejména v USA. Tím nepopírám tvrzení pana Brdičky o to, že v USA nastupovala na přelomu 50. a 60. let snaha o absolutní kontrolu výuky. Jenom doplňuji, že to byla jedna stránka tehdejšího vývoje, ale stojí za to jí připomínat. I dneska je to přece jedna stránka a je potřeba o ní uvažovat.
- Bořivoj Brdička4. 9. 2015
Rozhodně jsem nechtěl vyvolat diskuzi o tom, kdo zavraždil JFK. To bychom se dostali na úroveň hodnou současných ruských dezinformačních kampaní. Ve vyjádření pana Melichara je ale jiná zajímavá myšlenka, kterou nelze přejít bez povšimnutí. "Technologie jsou příčinou neúspěchu RVP", protože ony mohou za to, že se reforma zvrhla v kopírování ŠVP. Přiznávám, že něco podobného jsem ještě neslyšel. Pokud je to pravda, nemáme naději. Již dnešní umělá inteligence dokáže takového učitele nahradit.
