„Denně jsme konfrontováni s Amerikou, Asií i Afrikou. Jiné světy, jiné tradice. Jaká je podstata Evropské civilizace? Nejen té s keltskými, řeckými a římskými bohy a antickou demokracií, ale i té novodobé, která zajistila desetiletí míru a stability."
Žijeme v Evropě. Pojďme se podívat na to, co to vlastně Evropa je a co ji spojuje. Následující aktivita by měla žákům pomoci uvažovat nad touto otázkou. Používám ji v zeměpisu a v předmětu Kořeny evropské kultury, pokaždé jako vstupní hodinu pro evropské téma.
Cíle
pokusit se vymezit hranice kontinentu
uvažovat nad celoevropským pojivem
pojmenovat jednotící rysy evropské kultury
diskutovat o možných podobách evropské integrace
Úvod
Ptejte se žáků a krátce diskutujte o následujících otázkách:
Rozdejte skupinkám žáků mapy Evropy. Podle atlasu žáci do mapy zakreslí hranice kontinentu (tři úžiny - Bospor, Dardanely, Kerč; vnitrozemskou hranici - východní úbočí pohoří Ural, řeku Ural, řeku Embu, severní pobřeží Kaspiku, Kumomanyčskou sníženinu) a hraniční body:
Sever - mys Nordkinn 71° s.š.
Jih - mys Marroqui 36° s.š.
Východ - úbočí Uralu 67° v.d.
Západ - mys Roca 9° z.d.
Krajní body (nejen tyto čtyři) Evropy žáci spojí a vyznačí geografický střed Evropy. Následuje reflexe.
Kryje se geografický střed s obecnou představou o centru kontinentu?
Kde je tedy centrum? V Praze? V Bruselu?
Proč Evropa spíše gravituje na západ?
2. část - práce s výroky
Rozdejte žákům kartičky s následujícími výroky, které dokumentují některé náhledy na podstatu a vzájemnost Evropy.
Voltaire (1751): „Je to jakási velká republika rozdělená do několika států, všechny jsou ve vzájemném styku. Všechny mají stejný náboženský základ, všechny uznávají týž princip veřejného práva a politiky, v ostatních částech světa neznámý."
J. J. Rousseau (1771): „Nejsou už žádní Francouzi, Němci a Španělé, dokonce ani Angličané, nýbrž pouze Evropané."
J. Reynold, švýcarský geograf (1833): „Rusko je zeměpisnou antitezí Evropy."
Oxfordské dějiny Evropy (1927): „Přestože v různých dobách existovalo mnoho velkých civilizací, je to civilizace evropská, jež zanechala nejhlubší a nejrozšířenější stopu a jež nyní (rozvíjejíc se na obou stranách Atlantiku) stanovuje měřítka pro všechny národy světa."
A. Moravia (1981): „Evropa je oboustranná tkanina, na jedné straně pestrobarevná... na druhé v jediném, sytém a hlubokém odstínu."
T. S. Eliot (1945): „Dominantním rysem při vytváření společné kultury mezi národy, z nichž každý má vlastní jedinečnou kulturu, je náboženství... Hovořím o společné tradici křesťanství, která učinila Evropu tím, čím je, a o společných kulturních elementech, které s sebou toto sdílené křesťanství přineslo... Právě v křesťanství se rozvíjelo naše umění, v křesťanství až do nedávné minulosti tkvěly kořeny našich zákonů... Jednotlivý Evropan může nevěřit v pravdivost křesťanské víry - a přece to, co říká, koná, činí, bude vše záviset ve svém významu na křesťanském dědictví. Pouze z křesťanské kultury mohl vzejít Voltaire či Nietzsche. Nevěřím, že by evropská kultura mohla přežít naprostý zánik křesťanské víry."
J. Monet (1946): „Evropa nikdy neexistovala. Evropu bude nutné teprve vytvořit."
Seton-Watson (1985): „Nepodceňujme potřebu pozitivního společného zájmu, potřebu něčeho více vzrušujícího, než je cena másla, více konstruktivního, než je uzavírání smluv - potřebu evropské mystiky."
Pozn: citáty jsou převzaté z: Davies, N.: Evropa dějiny jednoho kontinentu. Academia, Praha 2005
Necháme žákům čas na individuální prostudování citátů. Poté se žáci postaví, učitel postupně čte nahlas jednotlivé výroky a žáci se na základě svého souhlasu či nesouhlasu s obsahem citátu postaví někde na ose souhlasu, kterou učitel vytyčí ve třídě (např. u dveří ti, kdo s vyzněním souhlasí, u oken ti, kteří nesouhlasí, váhající uprostřed). Následně se mohou vyjádřit k výběru svého místa. Po každém dalším výroku se žáci rozmisťují znovu. Na základě jejich reakcí provede učitel reflexi a shrnutí.
