Cizinci v českých školách: šance pro změnu?

Cizinci v českých školách: šance pro změnu?

Děti, které neumějí česky, nejsou už v české škole ojedinělý jev. Podle informací Ústavu pro informace ve vzdělávání chodilo ve školním roce 2008−2009 na základní školy 13 583 cizinců. Mnoho z nich se již v České republice narodilo, případně zde již navštěvovalo mateřské školy, takže mluví česky. Velká část ale na vlastní kůži zažila, jaké to je být přiveden do školní třídy plné neznámých dětí, nic nechápat, ničemu nerozumět a neumět se vyjádřit. Tato situace ale bývá traumatická i pro druhou stranu – pro ředitele škol a v první linii pro učitele a učitelky, kterým najednou do třídy přibude dítko či dokonce několik dětí vyžadujících zvláštní přístup a péči. A je třeba přitom vyřešit tolik otazníků! Jak dítě zařadit do výuky, když neumí česky, jak ho klasifikovat, a hlavně jak mu pomoci zbořit jazykovou a psychickou bariéru, která ho odděluje od českého prostředí. A jak se z toho zároveň nezbláznit.

Tento článek nabízí informace, které mohou být pro školy s žáky-cizinci užitečné. Co pro ně dělá nebo se chystá udělat ministerstvo školství, co nabízí nezisková organizace META, která pomáhá mladým migrantům i školám zvládnout proces integrace, a jak si poradily školy, kde se mezi školáky začali objevovat cizinci již před patnácti lety.

Portál, kde najdete (skoro) vše

„Asi před dvěma lety jsme došli k závěru, že musíme něco udělat i pro pedagogy,“ říká Lukáš Radostný z poradenského a informačního centra pro mladé migranty META. META je jediná česká nezisková organizace, která se cele zaměřuje na podporu dětí-cizinců v jejich vzdělávání, a v části svých aktivit se věnuje i podpoře učitelů. Sídlí v Praze, ale pořádá semináře i pro mimopražské učitele a všem školám letos nabídla unikátního pomocníka při integraci cizinců − informační portál www.inkluzivniskola.cz. Sympaticky barevné a velmi čtivé webové stránky jsou zaměřené výhradně na problematiku „začleňování žáků-cizinců do českého vzdělávacího systému“. Zaplatilo je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jsou na internetu čerstvě a zaslouží si, aby se o nich dozvědělo co nejvíce učitelů, kteří integraci cizinců ve své třídě řeší. Adaptace žáka-cizince se děje v mnoha plánech, od zdánlivých maličkostí po koncepční kroky, a úspěch, jak známo, vždy slaví připravení. Web inkluzivniskola.cz obsahuje zkušenosti, tipy a návody prověřené dobrou praxí: jak zvládnout den D – příchod žáka-cizince do třídy, jak zapojit do jeho adaptace ostatní děti včetně dětí migrantů, kteří už jsou ve škole delší dobu, jak komunikovat s rodiči, jak cizince s nedokonalou znalostí češtiny klasifikovat, jak mu připravit individuální studijní plán, jak pracovat s kolektivem, do kterého cizojazyčné kolegy začleňujeme, jakou mají podobu vzdělávací systémy v zemích, odkud děti nejčastěji přicházejí…

Kdo je naučí česky?

Z workshopů pro pedagogy vyplývá – a je to nakonec logické – že hlavním problémem pro školy je a byla od samého začátku výuka češtiny jako cizího jazyka. Školy musejí najít způsob, jak malého migranta, který neumí česky, začlenit do výuky a zároveň mu pomoci co nejrychleji se češtinu doučit. Mnoho učitelů si uvědomuje, že zařadit dítě o několik tříd níže je opravdu řešení z nouze, které je pro dítě velmi zátěžové a znemožňuje mu kontakt s kolektivem vrstevníků. Stále více škol volí tedy spíš cestu jazykového doučování mimo hlavní výuku. Zároveň už školy vědí, že čeština pro cizince je speciální předmět, na který učitelé češtiny, pokud neprošli speciální přípravou, nejsou kvalifikovaní o nic lépe než učitelé jiných předmětů.

Před nějakými patnácti lety, kdy do základních škol začali chodit první žáci-cizinci, bylo v této oblasti daleko méně jasno. Vše ještě v daleko větší míře záleželo na osobní iniciativě, dobré vůli a vynalézavosti jednotlivých učitelů. „Začínali jsme s obrázky, žáky z rodin cizinců jsem si brala vždy odpoledne nebo taky po domluvě s češtináři místo hodin češtiny,“ říká Mária Procházková ze základní školy v pražských Kunraticích, která se už patnáct let integraci dětí migrantů věnuje, a vzpomíná na svého prvního vietnamského žáka, který je teď „manažer a cestuje po světě“.

V současné době již pro výuku češtiny pro cizince existuje dobrá metodika, vzdělávací programy učitelů i učebnice. Zmiňovaný web inkluzivniskola.cz věnuje tématu rozsáhlou sekci, která obsahuje dobrý úvod do tématu, konkrétní příklady i postupy, seznam učebnic i užitečné kontakty, třeba na Asociace učitelů češtiny jako cizího jazyka. Teď ještě, kde vzít na výuku češtiny pro cizince peníze.

Kde vzít peníze?

Školy zatím na pokrytí nákladů na výuku češtiny pro děti ze třetích zemí – tj. ze zemí mimo EU a Evropského hospodářského prostoru − nemají nárok. To je také hlavní výtkou a frustrace ředitelů škol: „Mohli bychom dělat leccos a víme, jak na to, ale nemáme peníze,“ stěžují si mnozí z nich.

Paragraf 20 školského zákona na první pohled říká, že k jazykovému vzdělávání mají přístup nejen občané EU, ale i cizinci s povolením k pobytu nad devadesát dnů, takže i děti cizinců ze třetích zemí, které chodí do českých škol. Takto zákon cituje například ČSÚ v ročence Cizinci v České republice i v příslušné sekci na webu. Zapeklitost se ovšem skrývá v malé poznámce pod čarou s číslem 13a, která se dá lehce přehlédnout a která onu širokou kategorii cizinců s povolením k pobytu nad 90 dní zužuje na skupinu velmi úzkou: na oběti obchodování s lidmi a na ty, kdo obdrželi pomoc k nedovolenému přistěhovalectví a spolupracují s příslušnými orgány na odhalení pachatelů. Ostatní jsou touto nenápadnou kličkou vyloučeni. „Je to proti mezinárodním úmluvám, a kdo zákon nechal projít v této podobě, velmi pochybil,“ říká Klára Laurenčíková, ředitelka Sekce speciálního vzdělávání MŠMT. Její tým již navrhl legislativní změnu, která by umožňovala všem dětem cizinců s dlouhodobým pobytem na území ČR, aby se ve škole mohly učit česky zdarma – a zároveň by tím pádem dovolila školám, aby na pokrytí nákladů čerpaly nárokový finanční příspěvek.

Do té doby mají školy možnost se ucházet o granty. Dotace nejsou nijak závratné, ale konkurence škol také není velká. Loni MŠMT rozdělilo na podporu integrace cizinců, tedy zejména na výuku češtiny jako cizího jazyka včetně doučování, vzdělávání pedagogů a multikulturní výchovu, 4,3 miliony korun mezi 31 subjektů. Základních škol mezi nimi byla zhruba polovina a jednotlivé příspěvky na výuku češtiny se pohybovaly od 20 000 do 70 000 Kč. O dotaci si požádalo pouze 52 organizací. Letos se MŠMT podařilo získat ze státního rozpočtu pro takzvaný rozvojový program výhradně pro výuku češtiny deset milionů korun, což je za současného stavu ekonomiky úspěch. Žádost podalo 47 subjektů. Administrativní zátěž spojená se žádostí byla tentokrát minimální a formulář velmi jednoduchý – je tedy namístě ptát se po příčinách toho, proč se školy sužované nedostatkem peněz o dostupné dotace neperou. MŠMT údajně školy informovalo zejména prostřednictvím věstníků krajských úřadů a pražských městských částí. Informace o dotacích najdou ředitelé škol i na portále inkluzivniskola.cz, v sekci Aktuality.

Jedna z dalších možností, a jistě legitimní, je výuku češtiny pro cizince zpoplatnit, jak to nakonec udělali v ZŠ Kunratice, kde učí Mária Procházková. Stát nemá peníze, a tak se musíme chovat tržně, ale podáváme pomocnou ruku,“ říká ředitel školy Vít Beran. Po žácích škola požaduje padesát korun na hodinu, což není závratná částka, tím spíš že, jak říká ředitel, „z jedné hodiny je někdy celé odpoledne“. Škola může a měla by přihlížet k finančním možnostem jednotlivých žáků a těm ze sociálně slabých rodin poskytnout slevu či poplatek odpustit.

Vylepší cizinci českou školu?

Problémy s integrací cizinců do českých škol nám podle odborníků říkají mnohé i o problémech českého školství jako takového. To je stále ještě příliš selektivní, to znamená málo inkluzivní, a stále ještě příliš „nalejvárna“ postavená ve velké míře na frontálním stylu výuky – učitel vykládá a zkouší, děti poslouchají a jsou zkoušeny. „Za daného stavu může cizinec, kterému se učitel speciálně nevěnuje, školní docházku v podstatě promlčet,“ říká Lukáš Radostný z občanského sdružení META.

Podle údajů EURYDICE, informační sítě EU zaměřené na vzdělávání, je v Rakousku 15 % dětí školního věku cizinců a ve vídeňských základních školách je dokonce víc než čtyřicet procent žáků s rodným jazykem jiným než německým! V České republice je to podle ČSÚ 1,7 %. Země jako Rakousko nebo Německo mají s migrací zkušenost delší nejméně o jednu generaci a na jejich příkladu vidíme naši pravděpodobnou budoucnost. Je otázka, zda by při zásadně větším počtu žáků cizinců byl současný systém výuky stále ještě udržitelný. „Masivní příliv cizinců do německých škol a jejich problémy s adaptací byly pro tamní experty popudem, jak začít přemýšlet o nutných změnách ve stylu a pojetí vyučování,“ říká Tomáš Feřtek z neziskové organizace Eduin, která se zabývá zprostředkováním informací ze školství širší veřejnosti.

Žádoucí posun se podle Tomáše Feřteka dá popsat jako příklon škol k výuce, která nezanedbává rozvoj vztahů a komunikace a motivuje každého žáka s ohledem na jeho nebo její individuální možnosti a potřeby, a plní tak cíl dát všem žákům šanci rozvinout svůj potenciál. „Tam, kde si uvědomují, že do školy nechodí obrazně řečeno jen mozek, ale i srdce, bude cizojazyčné dítě jistě zažívat méně horkých chvilek než ve škole, která svou funkci vidí čistě v transferu informací,“ říká Feřtek.

Příchod cizinců do škol dává podle něj pojmu inkluzivní škola další rozměr a zároveň nás konfrontuje s přetrvávajícím stylem výuky, který může být těžko schůdný nejen pro cizince, ale i pro mnohé rodilé mluvčí, možná pro všechny z nás. Přímý kontakt s žáky-cizinci a jejich otázky nás probouzejí do nepříliš lichotivé reality školy, která stále ještě učí memorovat spíš než přemýšlet a komunikovat.

Slova jedné z učitelek češtiny pro cizince, uvedená na portálu inkluzivniskola.cz, mu dávají za pravdu: „Cizinci a metoda výuky češtiny pro cizince mě přivedla k tomu, že se neučíme češtině rozumět, že nerozumíme tomu, proč se něco učíme a jaký to má smysl. Cizinec se nás ale velmi často ptá: Proč? Proč to tak je? Proto můžeme v češtině pro cizince najít spoustu inspirace a spoustu dobrých nápadů a aktivit, které jsou užitečné nejen pro cizince, ale i pro rodilé mluvčí.“

Mapu už máme

V uvedené citaci jde o pohled na výuku češtiny, ale nejde samozřejmě jen o češtinu. Je čím dál jasnější, že nejen děti se musejí přizpůsobit potřebám školy, ale i − a hlavně − škola jejich potřebám. Ať už jsou jakékoli národnosti.

Na jaře letošního roku vláda schválila Národní akční plán inkluzivního vzdělávání. Stát tím poprvé jasně deklaruje svou vůli podporovat inkluzivitu českého školství. „Směr je daný, mapa je hotová,“ vyjadřuje mírné uspokojení Klára Laurenčíková. Ale zároveň dodává: „Nad každým, i sebelepším plánem, vždy visí otazník, zda a jak se bude používat, zda opravdu změní stávající praxi.“

Cizinci v českých školách: šance pro změnu?

Autor

Kód

Autor

Kód

Klíčová slova

Licence