Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>O tom, jak současná česká mládež přistupuje k dění ve veřejném postoru, jak se v něm sama angažuje, případně proč se neangažuje, také co si myslí o politicích i odkud čerpá své informace (s využitím výzkumů projektu <b><i>Klíče pro život</i></b>).</p>
Máme přece demokracii! Kdo z nás tuto větu někdy neslyšel, ať už na pracovišti, v dopravním prostředku, ve frontě u pokladny nebo v hospodě. V tomto prostředí ovšem většinou zaznívá z úst dospělých. Jenže tato dnes už skoro okřídlená věta je bohužel stále oblíbenější a častější nejen mezi mládeží, ale i mezi nejmenšími školáky. A neznamená přitom, že by si dotyčné dítě demokracie vážilo nebo že by o ní dokonce něco kloudného vědělo. Je to jednoduchá obrana proti tomu, co se mu nechce udělat. Znamená to tedy, že pro většinu takovýchto dětí, ale i dospělých, pojem demokracie značí: mohu si dělat, co chci, a nikdo mi nemá právo do toho mluvit. Je to tedy projev docela obyčejného sobectví. Přitom T. G. Masaryk v Hovorech s Karlem Čapkem demokracii charakterizuje jako praktické uskutečňování lásky k bližnímu.
Ovoce demokracie na český způsob
Postoje a skutečná angažovanost mladých lidí (zhruba jde o věkovou skupinu 15 až 30 let) ve prospěch „věcí veřejných“ jsou nejen náplní různých a poměrně častých nářků, ale čas od času i předmětem solidní výzkumné činnosti. A to jak na naší české, tak mezinárodní úrovni. Velice zevrubně se jí věnoval velký srovnávací výzkum Účast mladých lidí na politickém a společenském životě – 1998 a 2006, který v rámci Národního institutu dětí a mládeže vedl Tomáš Houška. V závěrečném shrnutí konstatoval:
Mladí lidé jsou v roce 2006 mnohem kritičtější k práci státu, než tomu bylo v roce 1998. Nejdůvěryhodnějšími institucemi v České republice jsou pro mladé lidi prezident republiky a armáda. Kladné hodnocení dále získala média a škola. Mladí lidé hodnotí kladně také Evropskou unii, i když její věrohodnost je pro ně přece jen viditelně nižší. Zatímco roku 1998 bylo možné vysledovat určité procento mladých lidí, kteří byli nespokojení, v roce 2006 nespokojení mladí lidé převažovali. Jako vážné je třeba brát negativní hodnocení otázek pracovního uplatnění a bydlení.
Mimořádně negativní hodnocení získala vláda, politické strany a církve. Zde nastal během sledovaného období mezi roky 1998 až 2006 dramatický propad důvěry ve vládu, poslaneckou sněmovnu, poslance, politické strany, policii, církev. Striktnost tohoto odsudku je mimořádná a mladí lidé nám zde sdělují, že uvedené instituce považují za zcela zdiskreditované a nevěrohodné.
Velký celosvětový srovnávací výzkum ICCS (International Civic and Citizenship Education Study - Mezinárodní studie občanské výchovy), který probíhá od roku 1979 každých deset let, zahrnul v letech 1999 a 2009 i Českou republiku. Celkově se ukázalo, že prakticky ve všech zemích západního okruhu mezi žáky 8. a 9. tříd klesl zájem o podporu demokracie a zejména angažovanost v její prospěch. Čeští žáci přitom verbálně podporují demokratické hodnoty zhruba ve stejné míře jako jejich vrstevníci v zahraničí, nejvíce zdůrazňují svobodu slova, právo volit a rovnost. Zájem žáků osmého ročníku se soustřeďuje zejména na témata, která jsou jim prostorově blízká, zvláště se jedná o životní prostředí a společenskou či politickou situaci v místě bydliště či v celé ČR. Malý zájem byl u žáků zjištěn o evropská a mezinárodní témata.
Podprůměrná (i z hlediska mezinárodního srovnání) je důvěra českých žáků ve vybrané instituce, zejména v politické strany (28 %) a parlament (33 %). Vysokou důvěru českých žáků mají naopak armáda, školy, policie, soudy a média. Z hlediska budoucích neformálních občanských aktivit žáci vyjádřili největší ochotu ke sběru podpisů na petici (68%). U nabízených nelegálních forem protestu (sprejování, blokování dopravy a obsazení veřejné budovy) se přiklonila k možnosti jejich uplatnění v budoucnu zhruba pětina. Poměrně nízká je deklarovaná ochota jít v budoucnosti k volbám, nejochotnější jsou žáci jít volit do místních zastupitelstev (cca dvě třetiny), naopak nejmenší je ochota volit do Evropského parlamentu (38 %). Aktivní politickou participaci plánuje jen malé procento českých žáků.
Co zjistily Klíče pro život
V roce 2009 se uskutečnil v rámci projektu Klíče pro život, jehož nositelem je MŠMT ve spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže, ještě jeden speciální výzkum Informovanost a participace mládeže zaměřený přímo na „politickou angažovanost“ mladých lidí: mimo jiné zda a jakým způsobem se mládež účastní jiných veřejných aktivit (v politických stranách, neziskových organizacích apod.) a jaká je motivace mládeže podílet se na „věcech veřejných“ – v jakých aktivitách by se chtěla angažovat, které aktivity považuje za přínosné. A hlavní výsledky? Potvrdily a leckdy ještě prohloubily dříve pozorované negativní trendy.
Alespoň okrajově se o politické dění v ČR zajímají přibližně dvě třetiny mladých lidí, ale skutečný zájem deklarují jen necelá 4% (mezi vysokoškoláky je to 7%). Hlavní důvod nezájmu mladých lidí o politické dění v ČR je obecný nezájem o politiku (65%) a znechucení nad tím, jak to v současné době v politice chodí (38%). Co se týče dění na místní úrovni, nezajímá se o ně 41% mladých lidí, a to z toho důvodu, že si myslí, že politika do jejich života vůbec nezasahuje (což je evidentně omyl). Jen o něco menší část (39)% zaujímá rezignovaný postoj v důsledku přesvědčení, že stejně nic svou aktivitou neovlivní. Dalším důvodem je pak to, že se v obci nic neděje. Častým důvodem pak je také to, že mladí lidé uvádějí zajímavější nebo důležitější věci, které mají na práci (25%).
A jak se případný zájem mladých lidí o veřejné dění projevuje? Na celostátní úrovni nejčastěji sledováním informací v médiích (80%). Na místní úrovni nejvíce mladých lidí (34%) pokládá za svou hlavní angažovanost to, že recyklují odpad; o něco méně (28%) si přečte nějaký zpravodaj, pokud se jim náhodou dostane do ruky. Počet těch, kteří se angažují nějak aktivně (v rámci organizovaných či neorganizovaných aktivit, sbírek apod.), je mizivý. Na celostátní úrovni pak čtvrtina dotázaných projevuje svůj zájem též účastí ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Souhrnně lze tedy říci (a nejen na základě výzkumu NIDM, ale též například na základě dlouhodobé výzkumné činnosti Petra Saka či práce týmu Libora Prudkého z CESES FSV UK), že zájem o rozvoj demokracie, ale hlavně konkrétní projevy, které by ke skutečné kvalitě demokracie u nás vedly, jsou – až na výjimky, o nichž bude řeč v závěru – mezi mladými lidmi na okraji jejich reálných životů.
Odkud mladí lidé hlavně čerpají informace
Nejatraktivnějším zdrojem informací o veřejném dění v České republice jsou podle mladých lidí zpravodajské a informační servery na internetu. Za atraktivní je označily necelé dvě třetiny dotázaných. Zpravodajské pořady v televizi považuje za atraktivní 46% a tisk 43% mladých lidí se zájmem o tuto oblast. Na druhou stranu nejméně atraktivními jsou setkání se zástupci neziskových organizací, s představiteli z kulturní a společenské oblasti a s politickými představiteli ČR. A co je nejčastějším zdrojem informací o dění v obci? Je to nejbližší sociální okolí mladých lidí, jinými slovy tedy kamarádi a přátelé, rodiče, obecní zpravodaj, internetové stránky obce či města a vývěska.
Až potud nejde o zjištění nikterak převratná, prakticky všechny výzkumy o zdrojích informací dospívajících a mládeže přinášejí tyto výsledky. Překvapením ale bylo, co výzkum NIDM ukázal ohledně postoje mládeže k dostupnosti informací a jejich subjektivní potřebě. Více než polovina mladých lidí je toho názoru, že informovanost není dostatečná. V kombinaci s potřebou informovanosti se ovšem vyčlenily čtyři názorové skupiny mladých lidí, přičemž nejpočetnější je ta, jejíž příslušníci nemají dostatek informací, ale přesto si nepřejí být informováni. V populaci je takových 30%, mezi žáky základních škol je to celá polovina. Na opačném pólu jsou ti, kteří si myslí, že mají informací dost a přesto touží po dalších. Je jich v celé populaci skoro čtvrtina a jde především o studenty vysokých a vyšších odborných škol. Nevyrůstá nám tedy generace, která si myslí, že v komplikovaném světě západní společnosti je nejlepším řešením strčit hlavu do písku vlastního omezeného (a případně i virtuálního) světa?
Bílé vrány
Už v roce 2001 prokázal výzkum Junáka, že se jeho členové na rozdíl od svých vrstevníků (od 18 do 65 let) mnohem výrazněji angažují ve veřejných záležitostech, v ochraně a pomoci potřebným, zájmu o přírodu či budování místních společenství. Totéž teď potvrdil i výzkum Klíčů pro život obecně: děti, které jsou členy všeobecně rozvíjejících sdružení a kroužků, projevují daleko větší (až o 100%) smysl pro veřejné záležitosti. Je příznačné, že tyto chlapce a děvčata posléze nacházíme jako opory dětských a mládežnických parlamentů na školách i místní úrovni, případně v cenných studentských iniciativách, jako je například Inventura demokraciesdružující studenty, kterým není lhostejný současný stav demokracie a politické kultury v České republice a kteří se rozhodli s tímto stavem něco dělat.
Ve zkrácené verzi vyšel tento článek v Literárních novnách 36/2011
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.