Buňka jako škola?

Úvod

Určitě si většina z nás vzpomíná, jak jsme se ve škole seznamovali s buňkou. Ve většině případů učitel využil obrazů a nákresů buňky (rostlinné, živočišné a bakteriální) a představil nám výčet buněčných organel. Pak většinou následovalo naše zakreslení do sešitu, samozřejmě v barvách – mitochondrie červeně, chloroplasty zeleně atd. Pak jsme mohli přistoupit k popisu funkcí jednotlivých částí buňky jako plasmatická membrána, buněčná stěna, jádro atd. Velkým tématem pro následující laboratorní cvičení pak zpravidla bylo pozorování buněk ze suknice cibule či chloroplastů v buňkách mechu měříku. Hlavní problém buněk ve výuce přitom spočívá v tom, že většina buněčných struktur není ve školách běžně dostupnou technikou pozorovatelná.

Popis aktivity

Již jsme přirovnávali buňku a její jednotlivé organely k žadateli o práci v organizaci představující buňku jako celek (článek Buňka v práci). Buňka nabízí řadu dalších příležitostí k tomu, jak toto učivo více přiblížit žákům. Další zajímavou možností je přirovnání k městu či třeba ke škole, ve které žáci tráví velkou část času a kterou většinou velmi dobře znají. Žáky jistě bude bavit vymýšlet, jaké části školy či osoby pracující ve škole mohou svojí funkcí ztotožnit s konkrétní buněčnou organelou. Žáci přitom vycházejí ze zápisků ve svých sešitech a vyhledávají informace v dalších dostupných zdrojích, které jim k tomu učitel nabídne (encyklopedie, on-line zdroje apod.).

Žáci jistě přijdou na to, že ředitelnu mohou přirovnat k buněčnému jádru řídícímu všechny aktivity v buňce, zdi školní budovy k buněčné stěně dávající buňce tvar a pevnost, vrátnici k plasmatické membráně propouštějící jen určité látky dovnitř buňky a také z buňky ven. Obdobně se věnují ostatním buněčným strukturám, přičemž výsledky vlastního přemýšlení zaznamenají a také zdůvodní do tabulky v příloze 1. Tím ale aktivní učení žáků nekončí. Dále se mohou žáci zabývat způsobem, kterým své zjištění zpracují za účelem prezentace spolužákům, případně učitelům a vedení školy. Zajímavým způsobem zpracování je příběh, ve kterém konkrétní buněčné organely přirovnají k odpovídajícím částem školy podle jejich obdobné funkce. Tady se nabízí i využití současných technologií a aplikací, příkladem může být tvorba digitálních příběhů pomocí zdarma dostupné aplikace