Analýza podmínek školy

Nový systém vzdělávání by měl být založen na aktivní účasti žáků, na jejich tvořivosti, na nových vyučovacích metodách a strategiích učitelů. Aby nový systém vzdělávání mohl začít na školách fungovat, je třeba k tomu mít i odpovídající klima (přátelskou, motivující atmosféru), vztahy (otevřené vztahy mezi učiteli a žáky, mezi učiteli a rodiči apod.), ale i vybavení, prostory a další. Škola by si tedy měla v prvé řadě položit otázku, zda novému obsahu a kvalitě vzdělávání budou vyhovovat její stávající podmínky, a pokud ne, co je třeba změnit.

K tvorbě školního vzdělávacího programu nelze proto přistupovat bez podrobné analýzy podmínek školy, bez zjištění současného stavu vzdělávání, atmosféry, materiálního i personálního zabezpečení atd., ale také bez znalosti představ a plánů učitelů, žáků i rodičů. Zmapování stávající situace, definování slabých i silných stránek, příležitostí a také rizik je pro školu důležitým výchozím bodem při tvorbě kvalitního a perspektivního školního vzdělávacího programu; nezbytným předpokladem při stanovování vzdělávacích priorit a výchovných a vzdělávacích strategií. Proto také byla analýza aktuálního stavu na pilotních školách jedním z prvních kroků přípravy ŠVP. Ke zjištění potřebných údajů využívaly školy různé informační zdroje a analytické prostředky. K těm nejčastějším patřily:

1. Vlastní materiály
Školy získávaly informace z výročních či inspekčních zpráv, z vlastních statistických šetření, z podkladů pro marketingový audit, z dřívějších sdělení rodičů, z údajů starších dotazníků zadaných učitelům, žákům, rodičům a z dalších zdrojů. Zjištěná data vypovídala například o dřívějších cílech školy a o jejich naplnění, o problémech, se kterými se škola potýkala, a o způsobech jejich řešení, o spolupráci s rodiči, názorech rodičů na školu, o úspěšnosti absolventů u přijímacích zkoušek. Inspekční zprávy zase přinesly kromě jiného potřebný vnější pohled na dění uvnitř školy.

2. Setkání, diskuse, workshopy
K analýze podmínek sloužily celoškolní diskuse, neformální setkání pedagogů, setkání s rodiči, s radou školy, s představiteli obce, semináře, workshopy, ankety apod.; cennou zpětnou vazbou byly pro školy nižšího stupně i údaje a sdělení ze škol 2. stupně nebo ze středních škol, kam žáci odcházeli (jak se žáci uplatnili, co jim dělalo problémy, v čem byli dobří atd.). Někde dalo vedení školy učitelům předem teze a otázky, které každý nejprve promýšlel sám, pak se o názorech diskutovalo v týmech; v jiných případech pracovali učitelé od počátku ve skupinách, na něž navazovaly diskuse v celých pedagogických sborech.