Článek popisuje nový typ tzv. hybridních škol, jež jsou hromadně zakládány v USA. Z větší části fungují prostřednictvím technologií.
Vybavení žactva technologiemi 1:1 pomalu způsobuje v USA další zásadní posun transformace školství, jež se projevuje hlavně změnou organizace výuky. Tento vývoj je již dnes možno pozorovat na těch školách, které mají s integrací technologií do výukového procesu větší zkušenost a nebojí se změn (viz Technologiemi posílená individualizace výuky). Ty největší změny lze pozorovat u tzv. charter schools. Jedná se o školy založené soukromými organizacemi, fungující na principu neziskovosti a disponující státním příspěvkem na žáka. Po celých Spojených státech rostou jako houby po dešti a celá řada z nich chápe technologie jako základní prostředek umožňující jejich existenci.
Známá je třeba sanfranciská Flex Academy nebo řetězec škol Rocketship Education operující v okolí San Diega, jež má v přípravě žáků žijících v obzvlášť znevýhodněném prostředí (nezaměstnaní, přistěhovalci) takové úspěchy, že získal od vlády grant ve výši 7 mil. dolarů na otevření dalších 30 škol po celých Spojených státech do roku 2015. O další podobné škole (
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Lukáš Križko15. 4. 2011
Tak toto je asi pro většinu současných učitelů něco jako scifi. Jsem zvědav, kdy v Čechách někdo založí podobný projekt.
Lukáš Križko15. 4. 2011
Ad. Komerční podtext - ono to ani jinak nejde, než zavedením komerčních principů do vzdělávání. Otázky efektivity vzdělávacího systému tu nikdo neřešil od doby, kdy byla povinná školní docházka zavedena a to je škoda.
School of One
) se zmiňovala např. zpráva amerického ministra školství Arne Duncana spojená s vyhlášením nového programu
Podívejme se dnes trochu blíže na další úspěšnou školu patřící do této kategorie, jež se nedávno zviditelnila bronzovou medailí v žebříčku hodnocení amerických škol portálu U.S. News. Jedná se o arizonskou střední školu Carpe Diem (česky „využij dne“, ang. „seize the day“) se sídlem v městečku Yuma na hranici s Mexikem. Toto umístění již samo o sobě napovídá, jaká je asi struktura jejích žáků. Více jak 50% z nich má nárok na bezplatný oběd (jejich rodiny mají nízký příjem). Škola existuje již 5 let a v posledních dvou je vůbec nejrychleji se zlepšující školou (ve výsledcích plošných testů) v celé Arizoně.
Školní den na Carpe Diem začíná příjezdem všech téměř 300 žáků kolem 7:15 ráno. U vchodu se všichni pomocí čipové karty přihlásí a jdou se převléknout. V 7:45 by již všichni měli sedět u svého počítače ve velkém sále nazvaném Vzdělávací centrum. Prvních 55 minut pracují žáci samostatně. Pohybují se v prostředí, kde je jejich činnost kontrolována systémem řízení výuky, který byl vyvinut pro potřeby školy na základě vzdělávacích standardů státu Arizona. Všichni používají sluchátka, protože pracují s interaktivními multimediálními aplikacemi plnými animací, videí, zvuků, kvizů a her. Mezi žáky se pohybují k tomu účelů vyškolení asistenti, jejichž úkolem je pomáhat řešit všechny problémy jak s výukovým obsahem, tak s funkcí počítačů, a navíc by měli být schopni se vžít do duševního stavu žáků a mluvit s nimi o všem, co by jakýmkoli způsobem mohlo ovlivnit jejich schopnost učit se.
Průchod všemi online kurzy je adaptivní. To znamená, že výběr aktuální výukové aktivity je závislý na předchozích individuálních výsledcích u každého žáka. Ten, kdo něco nepochopil, musí opakovat, a ten, kdo látku zvládl, jde dál. Proto je ve stejném okamžiku každý žák na jiném stupni plnění úkolů. Ty rychlejší nikdo nezdržuje potřebou opakovaného vysvětlování. Motivací ke zdárnému zvládnutí všech výukových aktivit je, kromě jiného, též skutečnost, že v pátek do školy chodí jen ti žáci, kteří musí absolvovat některý z doplňkových programů, do něhož se kvalifikují špatnými výsledky.
Učitelé sledují výsledky žáků denně. Scházejí se s nimi k individuálním konzultacím, které jsou zaměřeny na korigování nedostatků, vysvětlování nejasností a zadávání doplňkových úkolů. Žáci ovšem mají i skupinové aktivity. Celý den se v 55 minutových intervalech (hodinách) střídají v laboratořích, dílnách, v tělocvičně apod. Kromě toho realizují též různé projekty, v nichž spolupracují napříč ročníky. Každý den v životě školy je jiný.
Podle odhadu zakladatele Carpe Diem Ricka Ogstona tráví žáci u počítače přibližně 50% až 70% školního času. Mohou ovšem pracovat úplně stejně z domova nebo jsou-li na cestách (nebo nemocní). Systém adaptivních kurzů se tak stává základním pilířem individualizace výuky podle potřeb každého jednotlivého žáka. V jeho rámci mohou všichni omezeni jen svými schopnostmi dospět až k maximu svých možností. Systém vytváří celkový statistický přehled dosažených výsledků včetně úrovně splnění výukových cílů kurzů. Výsledky jsou jednou týdně automaticky odesílány mailem rodičům.
Na počítače orientované charter schools jsou novým typem škol, v nichž online počítačem řízená výuka jde nad rámec pouhého doplňku k metodám tradičním (tzv. bledned learning). Významná část jejich výukových aktivit se zde ale stále realizuje prezenční formou. Nelze je proto řadit do kategorie plně virtuálních online škol, které v USA již také existují a nabízejí doplňkové kurzy pro žáky běžných škol i plnohodnotné distanční studijní programy. A tak jsou zde popisované školy nového typu odborníky nazývány hybridními.
Tento nový způsob „chození do školy“ je pro současnou „síťovou“ generaci mnohem přijatelnější než tradiční. Činnost zde realizovaná tak trochu připomíná běžnou práci. Každý má své pracovní místo, kde si dělá, co potřebuje. Občas se schází s kolegy, odevzdává hotovou práci a dostává od nadřízených novou. Je docela zřejmé, že pro toho, kdo má na svém zdokonalování zájem, je hybridní škola velmi vhodnou volbou. Zatím ale není úplně jisté, zda to platí i pro ostatní – pro žáky nemotivované, hendikepované apod.
Americké federální ministerstvo školství pod vedením Arne Duncana a s podporou prezidenta Obamy i mnoha významných sponzorů školství (Bill Gates, Mark Zuckerberg ad.) se v nedávné minulosti opakovaně vyjádřilo, že hybridní školy mají jeho plnou podporu. Odvolává se přitom na studii publikovanou na podzim 2010 (Evaluation of Evidence-Based Practices in Online Learning: A Meta-Analysis and Review of Online Learning Studies), jež jednoznačně potvrzuje skutečnost, že nejlepších výukových výsledků lze dosáhnout právě kombinací prezenční a online výuky. Pozoruhodné je, že podle výsledků této meta-analýzy je dokonce i čistě virtuální distanční výuka nepatrně úspěšnější než tradiční výuka prezenční (což neplatí u všech tematických celků). To není pro americké učitele dobrá vizitka. Někde tady bychom asi mohli začít hledat příčinu velké kritiky státních škol, která vyvrcholila natočením filmu Waiting for „Superman“ či předkládáním návrhů na odměňování učitelů podle výsledků a ne podle dosažené kvalifikace. O tom jsme ale již psali v prosinci (viz Strategie skutečné reformy školství).
Při zkoumání toho, jak nové hybridní školy skutečně fungují, se nelze ubránit pochybnostem, že jejich kritici mohou mít v něčem pravdu. Bohužel se ukazuje, že hlavní příčinou jejich zakládání mnohdy není snaha o zlepšení výukových výsledků, ale snaha o snížení nákladů. Hybridní školy totiž jako asistenty pro online výuku používají nekvalifikované pracovníky s mnohem nižším platem, než mají učitelé. Kvalifikovaných náležitým způsobem přeškolených učitelů je pak třeba pochopitelně mnohem méně. Ušetří se i na budově školy, kde nemusí být tolik různým zařízením vybavených učeben. O papírových učebnicích už snad ani není třeba se zmiňovat. Ty již jednoznačně patří do minulosti.
Nechci malovat čerta na zeď, ale zkušenosti, které jsme si již stačili během našeho krátkého období budování kapitalismu osvojit, velí k mimořádné ostražitosti. Budeme-li se něco podobného pokoušet realizovat u nás (jak se ostatně děje i u mnoha jiných myšlenek importovaných z USA – viz nedávná zpráva NERVu), měli bychom si uvědomit, že riziko pokusů o vyvedení státních prostředků, jež byly původně ve formě normativu určeny na vzdělávání našich žáků, mimo školství je velké. Nelze vyloučit, že zákon o neziskových organizacích by na takové nekalé praktiky mohl být krátký.
Budoucí vývoj školství a s ním spojené zavádění moderních efektivních metod výuky založených na vybavení žáků počítači 1:1 musí být nutně doprovázen skutečnou reformou ověřování výukových výsledků. Pořád dokola totiž narážíme na jeden zásadní problém, který se týká dokonce i výše zmiňované americké studie. Skvělé výkony hybridních škol působících ve znevýhodněných oblastech jsou bez výjimky postaveny na výsledcích stávajících plošných testů, jež jsou zároveň všeobecně kritizovány pro svou zastaralost. Pravdu o tom, jak dalece jsou tyto školy schopny naplnit komplexně všechny výukové cíle, jež ani nelze všechny standardizovat, se sice v úplnosti nikdy nedovíme, mnohem blíže k ní ale budeme, až budou zavedeny nové plošné srovnávací testy (viz Plošné testování trochu jinak). Takové, které budou ověřovat potřebné kompetence pro 21. století a budou kompatibilní s PISA.
Literatura a použité zdroje
SCHULTE, Brigid. Hybrid Schools for the iGeneration [online]. 2011. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://www.hepg.org/hel/article/494.
U.S. DEPARTMENT OF EDUCATION. Evaluation of Evidence-Based Practices in Online Learning: A Meta-Analysis and Review of Online Learning Studies [online]. 2010. [cit. 2011-04-11]. Dostupné z: http://www2.ed.gov/rschstat/eval/tech/evidence-based-practices/finalreport.pdf.
