Adaptace dětí v mateřské škole jako důležitý krok ve vzdělávacím procesu
Odborný článek
Adaptace dětí v mateřské škole jako důležitý krok ve vzdělávacím procesu
4,2 (6 hodnocení)
Článek se zabývá nejen příčinami a následky problémů vznikajících během adaptačního procesu dítěte v MŠ, ale i praktickými doporučeními, jak těmto problémům předejít. Příloha obsahuje Adaptační plán a jednotlivé fáze spolupráce MŠ s rodiči před začátkem adaptačního procesu i během něho.
Cíl výuky
Prevence před následky necitlivé adaptace dítěte.
Hlavním posláním MŠ je socializace dítěte a vytvoření pozitivního vztahu k učení. Nástup do MŠ je pro dítě často první setkání se společností. Nejčastějším obdobím tohoto nástupu je věk mezi 3. a 4. rokem, což je období, ve kterém dítě získává zkušenosti také na základě svých emočních prožitků. To znamená, že i podle emočního prožitku spojeného s nástupem a pobytem v MŠ bude během celého života vnímat společnost a proces vzdělávání. Nástup do MŠ je leckdy pro dítě i jeho rodinu náročný. U dětí často ještě doznívá období vzdoru a současně jde o období, kdy některé děti z hlediska svého vývoje nejsou úplně zralé na delší odloučení od matky ani na kooperativní vztahy a aktivity.
Pokud tento proces není zvládnut citlivě z hlediska aktuálního stádia vývoje dítěte, může dítě prožít trauma, které bude mít spojeno se vzdělávacím procesem i s pohledem na společnost, což může mít zásadní vliv na jeho vývoj i následný život. Pokud je ale tento proces uchopen správně a dítě tímto náročným obdobím projde bez negativních vzpomínek, pak je vše připraveno k tomu, aby mělo výchovně vzdělávací proces spojeno s pozitivními prožitky a tím si vytvořilo pozitivní vztah k celému vzdělávání. Jinými slovy to znamená, že podstatou toho,
aby MŠ mohla naplnit své poslání, je potřeba kvalitně zvládnout adaptační období bez negativních emočních prožitků
.
Při nástupu do MŠ se děti ocitnou v naprosto cizím prostředí, kde nikoho neznají a jsou poprvé mimo své nejbližší a prožívají různé pocity – strach, nejistotu, zmatek, stesk, ale i euforii a nadšení (což se ale může později přeměnit v odmítání). Je to prostředí, kde mohou být nastavena naprosto odlišná pravidla, než na jaká jsou děti zvyklé z domova. Současně se dostanou do prostředí, kde se musí přizpůsobit a kde se prostředí nemůže vždy přizpůsobit jim. Je po nich požadováno, aby se dokázaly přizpůsobit ostatním i novému prostředí. Je zde pouze jedna dospělá osoba, která pomáhá nejen jim, ale velké skupině dětí, a jednotlivec se může cítit bezmocně, opuštěně, bezradně apod.
Pokud toto období proběhne příliš rychle či necitlivě z hlediska individuality dítěte (protože každé dítě pochází z jiného prostředí a má jiné zkušenosti a návyky), může u něho nová situace způsobit stav, který ho zablokuje, a tomu je potřeba předejít. Prvotním krokem správného adaptačního procesu je vytvořit prostředí, ve kterém se děti budou cítit bezpečně a budou přijaté takové, jaké jsou, aby získaly pocit důvěry vůči osobám, které se o ně starají (sem patří i nepedagogický personál).
Pro správné zvládnutí adaptačního období je potřeba, aby se učitel dokázal přizpůsobit každému novému dítěti podle jeho okamžitých potřeb a schopností. Musí se vybavit velkou dávkou trpělivosti, pochopení a laskavosti. Není možné odsoudit dítě za to, že není od rodičů připraveno. K tomu, aby adaptační proces proběhl klidně a bez problémů, je potřeba spolupráce rodičů. Většina rodičů má představu, že dítě bude hned od počátku v MŠ celý den. Rodiče je potřeba včas seznámit s tím, že bude probíhat adaptační proces, co se během něho může dít a jak se na něj mají připravit. Mnoho rodičů je přesvědčeno, že jeho dítě je jiné a zvládne to. Ano, zvládne to každé dítě, ale bez negativních následků pouze v případě, že pedagog a rodič budou spolupracovat a vycházet z okamžitých potřeb dítěte daných z jeho aktuálního vývoje.
Pokud rodiče nevyjdou z individuality svého dítěte a adaptaci příliš uspěchají nebo ji odmítnou úplně respektovat, pedagog může udělat vše, co je v jeho silách, a přesto to nebude to stačit. Některé děti ještě v tomto věku nejsou zralé na to, aby vydržely tolik hodin bez rodiče, se kterým byly doposud většinu svého času, a jsou k němu pevně připoutány. Stesk po rodiči může být tak veliký, že dítě nemyslí na nic jiného než na to, kdy se jeho rodič vrátí. Není schopno rozvoje, učení ani hraní. Pouze někde v ústraní přežívá a čeká na návrat rodiče. Někdy je to pro dítě tak těžké, že postupně narůstající tenze mohou přerůst v traumata.
Proces odloučení dítěte od matky popsal i s důsledky klinický psycholog prof. PhDr. Josef Langmeier, CSc., ve své knize Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Přestože v této knize Langmeier zmiňuje batolecí věk, tak ti, co se pohybují v prostředí mateřských škol, vnímají proces odloučení i jeho následky podobným způsobem. V některých případech může v adaptačním období docházet u dítěte k destruktivnímu procesu s trvalými úzkostnými následky. Na takové situace je třeba se připravit a reagovat na ně. Nelze schvalovat a tolerovat lhostejnost k tomu, co dítě prožívá a co by mohlo vést k nenávratným negativním dopadům na dětskou psychiku. Následkům, které mohou nastat, pokud je proces odloučení příliš násilný, by se určitě mělo zabránit.
Asi každý si uvědomuje, že pokud je dítě v mateřské škole více času, než který stráví s rodiči, a vidí rodiče pouze ráno při cestě do MŠ a pak zase večer před spaním, není to dobré pro jeho přirozený vývoj ani pro vztah s rodiči. Z počátku by mělo dítě určitě chodit do MŠ pouze na dopolední docházku a na spaní by si mělo zvykat postupně dle svých individuálních možností. Rodiče by se měli pokusit zapojit do adaptačního procesu celou svoji širokou rodinu.
Další hrozbou může být pedagog, který nedokáže vytvořit prostředí, ve kterém se dítě cítí v bezpečí a přijaté. Pak dítě prožívá pocit strachu, nejistoty, nedůvěry, pouze přežívá a není schopno rozvoje. S tímto pocitem může mít navždy spojen celý vzdělávací proces. Proces nástupu dítěte do MŠ a současně proces odloučení od matky je pro dítě velmi náročné období.
Pokud je mu v tomto období pedagog oporou a má pochopení pro to, co během tohoto procesu prožívá, vytvoří se mezi oběma pevný vztah důvěry, na kterém se dá stavět celý další výchovně vzdělávací proces, protože dítě cítí, že pedagog mu rozumí a je tam pro něj. Dítě ho pak vnímá jako přirozenou autoritu, respektuje ho a nechce ztratit jeho oporu. V tu chvíli mezi nimi nastává přirozená spolupráce založená na důvěře a opoře. Současně by měl pedagog od začátku nastavit jasná pravidla (ve spolupráci s dětmi), se kterými bude děti postupně, laskavě, ale důsledně seznamovat, a bude pomáhat dětem si je zažít.
Adaptační proces v MŠ by se neměl podceňovat. Špatně zvládnutý adaptační proces v takto raném dětství může mít dopad na celý vzdělávací proces i na nástup do zaměstnání. To znamená, že zvládnutí adaptačního procesu bez trvalých úzkostných následků může sloužit jako prevence před mnoha následnými problémy, které se během celého vzdělávacího procesu mohou objevit.
V příloze jsou pro inspiraci přiloženy praktické návrhy, jak rodiče nejen seznámit s průběhem adaptačního procesu, ale i jak je do procesu zapojit. Jde o dlouhodobě osvědčený postup, na jehož základě se i děti, které mají první dny adaptace dramatické, zadaptují dobře bez vracejících recidiv a jejich následná socializace je přirozená a nekomplikovaná.
Prvním krokem spolupráce s rodiči je uspořádání školní schůzky s rodiči nově přijatých dětí hned po ukončení zápisů do MŠ. Během ní by měli být rodiče seznámeni s tím, co dítě může během adaptace prožívat, jaké následky to na ně může mít a jak dítě podporovat, aby pro něho byla adaptace co nejsnadnější. V první příloze najdete přibližný nástin komunikace s rodiči během třídní schůzky, která se samozřejmě vyvíjí podle okamžité situace.
V další příloze najdete základní body toho, jak rodiče mohou dítě podporovat a rozvíjet ještě před nástupem do MŠ. Tyto body s rodiči můžete probrat již na školní schůzce a tento souhrn doporučení dát rodičům s sebou domů, aby se jím mohli inspirovat.
Další přílohou je podrobný adaptační plán, který je volně inspirovaný berlínským adaptačním modelem. Ten byl vytvořen pro adaptaci dětí cizinců. Zde uvedený adaptační plán vychází z podmínek místních mateřských škol a je pouze doporučením, není nijak závazný a každá mateřská škola si ho může upravovat podle svých potřeb a zkušeností. Na to, že je adaptační plán pouze doporučením vycházejícím z potřeb dětí, je důležité rodiče upozornit hned během školní schůzky.
Nejde o striktní dodržování, ale o citlivou spolupráci pedagoga s rodičem podle individuálního vývoje dítěte a možností rodiny. S adaptačním plánem je vhodné rodiče seznámit již na školní schůzce, aby měli dost času se na adaptaci připravit. Pokud jsou rodiče dobře informováni a dostanou dost času na přípravu, pak výsledky uvidíte hned první dny po nástupu dětí.
Příloha „Poprvé do mateřské školy“ slouží jako oživení informací, co dítě a rodiče čeká při nástupu do MŠ, a je prospěšné poslat ji rodičům několik dnů před prvním příchodem do MŠ.
Je vhodné, pokud dokumenty zveřejníte na stránkách vaší MŠ, rodiče budou včas informováni a kdykoliv mohou do materiálů nahlédnout.
Literatura a použité zdroje
LANGMEIER, Josef. Vývojová psychologie pro dětské lékaře. Praha: Avicenum, 1991. 352 s. ISBN 80-201-0098-7.
NIESEL, R.; GRIEBEL, W. Poprvé v mateřské škole. 1. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-989-5.
BESSEL VAN DER KOLK, A. TĚLO SČÍTÁ RÁNY. Jan Melvil Publishing, 2021. 496 s. ISBN 978-80-7555-130-6.
BOWLBY, J. Vazba. Praha: Portál, 2010. 360 s. ISBN 978-80-7367-670-4.
Příspěvek nabízí zajímavé náměty k přemýšlení o přípravě na vstup dítěte do mateřské školy. Učitelé se mohou inspirovat praktickými doporučeními ohledně spolupráce s rodiči, která je v adaptačním období i před zahájením adaptačního procesu velmi důležitá. Materiály v přílohách mohou sloužit ke komunikaci s rodiči jako prevence případných adaptačních problémů. Jsou ověřené v praxi mateřské školy.
