4 důvody, proč používat Twitter ve výuce

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Pavlína Hublová26. 5. 2016

  Děkuji za článek, doplnila jsem odkaz na něj do svého (podobně laděného) textu v PEPOUŠově nápadníku (http://inapadnik.blogspot.cz/2015/01/vzdelavani-s-twitterem-doplneno.html).

• E Kocourek26. 5. 2016

  Jako aprílová legrácka dobrý! Ale proč se to na rvp.cz objevilo v květnu? A co paní Hublová? Ta bere tweetování rukou psaných malůvek z IT vážně? Nebo jen naznačuje, že ona žádnou, ani sebešílenější legraci nezkazí? Pro případ, že je to celé míněno smrtelně vážně, předvedu, že i já umím uvažovat moderně a pokrokově: popisovaný postup bychom měli doporučit Alexandře Elbakyan. Všechny ty vědecké články pěkně přepsat na IT a odtweetovat. Myslíte, že by se Elsevier soudil s Twitterem a chtěl ho nechat zablokovat? Určitě ne! Takže při využití těch úplně nejpokrokovějších technologií a postupů by Alexandra mohla být v klidu.

• Bořivoj Brdička27. 5. 2016

  Pan Kocourek mě opět nutí reagovat. K základům informační gramotnosti patří schopnost rozlišovat mezi různými formami přenosu informací. Úplně jinak použijete vědeckou zprávu v délce několika desítek stran (sem lze zařadit i učebnice), blogový příspěvek a okamžité sdělení na soc. síti. Do velkých potíží se dnes zcela jistě dostávají všichni učitelé, kteří některou z těchto forem ignorují! Pozor ale, je třeba zvládat i riziko přehnané koncentrace jen na jednu z forem - právě soc. sítě jsou rizikové z pohledu možné závislosti!

• Pavlína Hublová27. 5. 2016

  Dobrý den pane Kocourku. Domnívám se, že znám realitu základního školství. Byla bych velmi ráda, kdyby některé mé bývalé kolegyně vzaly na milost tuto (či podobnou) formu otevřené komunikace (a třeba i přes sociální sítě) směrem k žákům a rodičům. A jestli je prvním krokem posílání poznámek z hodiny, proč ne?

• E Kocourek27. 5. 2016

  Dobrý večer paní Hublová. Opravdu, proč ne? Proti prvnímu kroku nenamítám, ale velice bych se obával, že posílání fotografií přes Twitter zůstane krokem posledním. Ostatně, Twitter vyvíjí mocný tlak právě tímto směrem. Mám dojem, že jediná další (na Twitteru) použitelná možnost je vkládat do tweetů webové odkazy, což by určitě pro školáky (ani pro učitelky) nebylo tak zábavné a od učitelek by to vyžadovalo jistou předběžnou přípravu. Proberu přiložené názory školáků: 1) babička na Floridě - Ano, pro tento účel je Twitter ideální. 2) pomáhá to dokumentovat naši práci - Právě představa, že někdo dokumentuje svoji práci fotografiemi na Twitteru, je pro mne děsivá. 3) tvítování obrázku tabule a domácích úkolů nám doma pomáhá zopakovat si látku - Další pro mne děsivá představa. 4) pokud jsem nemocná, nebo na dovolené, mohu držet krok s výukou, díky Twitteru - Tomu nevěřím. Nebo není jasné, jaká výuka na Heathcote probíhá. 5) Twitter je dobrá cesta, jak komunikovat s lidmi, se kterými se nemůžeme přímo setkat. Jako astronaut ... - Ano, i pro tento účel je Twitter ideální. Nejspíš mám jinou představu o smyslu a náplni vyučování. V originále jsou uvedeny ještě další přínosy: 6) šetří se papírem - Ano, ale mrhá se časem a úsilím žáků. 7) dostat se do školní sítě trvá dlouho - České správce školních sítí jistě potěší, že v Americe používají stejné výmluvy. Babičky na Floridě ať si prohlížejí co chtějí, ale aby se žáci učili z fotografií malůvek vytvářených při hodinách považuji za nesmyslné a škodlivé. Na fotografiích převažují textové informace, a pokud se žáci budou chtít učit tyto (textové!) údaje a pracovat s nimi (třeba si dohledávat podrobnosti, příklady či protinázory), nakonec je stejně budou muset přepsat do digitální textové formy. Avšak takováto operace (přepisování existujícího textu) je nesmyslné mrhání časem. Všechny ty tabulky, otázky a doporučení by měly být přístupné na školním webu ve formě digitálních textů. Chce-li učitelka dokumentovat, co ve třídě prováděla právě dnes, nechť tweetuje odkaz na webovou stránku. Jenže to by nějaká webová stránka musela existovat, škola by musela mít svůj web, na ten web by se materiály ukládaly snadno a rychle, a stejně snadno a rychle by se zájemcům zobrazovaly. Na rozdíl od paní Hublové neznám realitu základního školství. Ale dovedu si představit, že některá škola sice má svůj web, ale umístit na onen web nějaký materiál vyžaduje hodiny nesmyslného čarování, a že ten školní web, podobně jako školní síť, spíše nefunguje než funguje. Avšak ani to nepovažuji za důvod, proč dělat věci principiálně špatně. Nebo jinak: nepovažuji to za důvod, proč věci dělané principiálně špatně někomu doporučovat. Tweetovat fotografie je mazané východisko z nouze, ale není to ideální cílový stav.

• Bořivoj Brdička30. 5. 2016

  Je to prosté. Sejmout a poslat fotku je snadné a zcela bezpracné. Je tak možno dokumentovat cokoli, včetně toho, co bylo za domácí úkol. Ten již pravděpodobně pomocí Twitteru vyřešit nepůjde. Řekl bych, že typicky asi bude nutné otevřít nějaký sdílený dokument a dát se do práce. Na ukládání statických dokumentů na školní web verze 1.0 můžete, pane Kocourku, zapomenout. Dík za komentář. Opravdu mě potěšilo, že jste přečetl i originál.

• E Kocourek31. 5. 2016

  Would you say this solution is modern and meeting curriculum and IT industry standards at similar institutions? -- Tento trefný dotaz jsem vyšťoural na portálu Daily Genius v článku "If your school cannot afford the accessories, it cannot afford the project", jehož autorem je Tony Deprato. A bylo to poblíž původního článku o tweetování fotografií, i když to s ním vůbec nesouvisí. Takže jak? Moderní to určitě je až až, ale připadá vám tweetování fotografií ručně malovaných čmáranic na výši oborových standardů? Mně teda ne! Bohužel, čertovo kopýtko - a ústupová trasa do předem připravených pozic - je skryto v dovětku "v podobných institucích". Takže stačí, aby to tak dělali všichni, a tweetování má zelenou. Zmínku pana Brdičky o školním webu jsem nepochopil - ostatně, jako valnou většinu jeho výroků. Je něco špatného na statických dokumentech? Nebo na školním webu? Proti fotkám na Twitteru má IMO mnoho výhod - například se může vyvíjet, vylepšovat.

• Bořivoj Brdička1. 6. 2016

  Web 1.0 = HTML soubor odkazující JPG obrázek, oba nutno přenést na WWW server. Web 2.0 = blog či redakční systém umožňující vkládat text přímo, fotky ovšem většinou stále zvlášť. Současné mobilní aplikace = okamžité přímé publikování textů i fotek na vybraných soc. sítích. Řekl bych, že důvod, proč v uvedeném případě nepoužívají web školy je nasnadě!

• E Kocourek2. 6. 2016

  Důvod, proč školy nepoužívají web, že je nasnadě? Nevím ... ale nechte mě hádat: 1. důvod: Prvořadý (a možná jediný?) požadavek vštěpovaný učitelům je minimalizace úsilí učitele. Že za cenu maximalizace úsilí žáků? No a co má být? 2. důvod: Vytvořit a udržovat klasickou webovou stránku (natožpak propojený systém stránek) je daleko za hranicemi schopností ideálního českého učitele - absolventa učitelství. Na škole to od něj nikdo nechtěl, ani mu nikdo nevysvětlil, k čemu by se mu to v životě (profesionálním i osobním) mohlo hodit, tak proč by to uměl, že? Pan Brdička tu nenápadně vnucuje svoji dehonestační "terminologii" a mlčí o okolnosti, že jím podporovaný škleb 2.0 zesiluje jednu inherentní vlastnost Internetu, totiž nedůvěryhodnost. A právě to činí škleb 2.0 nevhodný pro školství - žáci potřebují důvěryhodnou autoritu, a tou musí být jejich učitel. Samozřejmě, pokud informatiku mají učit přeškolené češtinářky (což je nejspíš tichý záměr digitální strategie 2020), budou samozřejmě dávat přednost fotografiím čmáranic bleskurychle mizejícím v černé díře sociálních sítí před stabilním textem, který si žáci mohou přečíst znovu a znovu (a případně v něm odhalit nejasnosti nebo dokonce chyby). Číslovat prostředky škleb 1.0 a škleb 2.0 by mělo smysl pouze tehdy, kdyby verze 2.0 byla v něčem lepší nebo aspoň pokročilejší. Avšak škleb 2.0 je pouze hlouběji v noře nepoužitelnosti. Takový digitální Schengen.

• Bořivoj Brdička2. 6. 2016

  Pan Kocourek žádá, aby učitel byl pro žáky autoritou. Představuje si, že to bude odborník schopný publikovat kvalitní učební materiály na webu školy. Nemám nic proti tomu, jen bych tu škálu schopností rozšířil. Je to tak, že učitel schopný aplikovat mobilní technologie a zaujmout žáky pro výukovou činnost tématy podpořenými primárními zdroji má mnohem větší šanci se takovou autoritou stát. Na trapnou poznámku, že SDV žádá, aby informatiku učily přeučené učitelky jazyků, reagovat nehodlám!

• E Kocourek2. 6. 2016

  Pro "rozšíření škály schopností" o jejich pravý opak má čeština trefné pojmenování, zde samozřejmě nepublikovatelné. A ty primární zdroje, které cosi podpoří, to budou ty fotografie čmáranic na Twitteru? Ále kdepak, SDV nic nežádá. Jenom nenabízí žádnou jinou reálnou alternativu.

• Bořivoj Brdička3. 6. 2016

  Pane Kocourku, mě tak snadno svým skepticismem (poněkud odlišným od mého) nenakazíte! Pokusím se to shrnout: Tvrdíte, že paní učitelka Christine Boyer z našeho příkladu je opakem schopné učitelky a že SDV aktualizováním kurikulárních dokumentů a donucením ped. fakult nastavit jinak přípravu učitelů situaci v praxi neovlivní. Pořád mi ale něco důležitého chybí. Vůbec nenaznačujete, co byste dělal vy?

• Ondřej Neumajer5. 6. 2016

  Samozřejmě, pokud informatiku mají učit přeškolené češtinářky (což je nejspíš tichý záměr digitální strategie 2020)... Tato zmínka mne také zaujala. Mohl byste pane Kocourku navrhnout nějaké řešení,případně více, kterým byste postupoval vy? Někdy mi Vaše kritika připadá i patřičná, akorát mi přijde, že ji stále stupňujete a naopak ubíráte na konstruktivním přístupu.

• E Kocourek6. 6. 2016

  Co bych dělal já? Zrušení Ministerstva školství je nezbytným předpokladem jakékoli smysluplné činnosti ve školství. (Tímto prohlášením je, předpokládám, nadlouho odpáleno páně Neumajerovo měřidlo konstruktivního přístupu.) Zrušení MŠMT je tím skvělým viditelným vnějším jevem, ale jaké že vnitřní "filosofické" změny by to bylo projevem? Inu, odvržení nesmyslné (a zejména nerealizovatelné!) představy, že ústřední státní moc - když důkladně podusí každou školu a každého učitele - zajistí každému žáčkovi úplně stejné vzdělání. (A každému maturantovi úplně stejnou maturitu, haha.) Kdybych byl nadřízeným Christine Boyer, pozval bych si ji do kanceláře a dlouho bych ji chválil za její zápal pro věc a vynalézavost. Pak bych se tázal, zda ty věci vymýšlí přímo v učebně před studenty. Ne? Že na to má písemné přípravy? Výborně! A ty svoje písemné přípravy má na pytlíku od mouky? Ne, normálně na flashce jako všichni ostatní? No výborně! A byla by teda té lásky a svým žákům to předkládala v rozumném formátu? Jo a toho jejího technického guru bych vyhodil na hodinu, že jí nevysvětlil, jak se tyhle věci mají dělat správně. Uspořádal bych školení pro všechny digitální stratégy a navrhovatele reforem (čehokoli, ale hlavně reforem školství). Název školení: "Jak vytýčit a dosáhnout smysluplné cíle". Obsah: Záměr musí být rozdělen na splnitelné a ověřitelné dílčí cíle. Každý dílčí cíl musí mít stanovený termín, přidělené prostředky, odpovědnou osobu (která při neúspěchu poletí a už si ve firmě neškrtne!) a zejména jasné, srozumitelné a ověřitelné kriterium, podle kterého se snadno pozná, zda cíle bylo či nebylo dosaženo. Již jsem na portálu rvp.cz psal, že SDV 2020 výše uvedené požadavky nesplňuje. Tím ve mně vzbuzuje podezření, že spíše nežli o záměr, který má čehosi užitečného docílit, jde o pouhé plácnutí do vody. Nerealizovatelné, jak je v českém školství zvykem. Pan Brdička mě zbytečně zkouší, zda "SDV aktualizováním kurikulárních dokumentů a donucením ped. fakult nastavit jinak přípravu učitelů situaci v praxi neovlivní." Já pouze tvrdím, že u důležitých aspektů (např. personální zajištění - kdo bude co učit) SDV neříká ani co chce docílit (stejný nebo vyšší počet učitelů informatiky?), ani jak to chce docílit (žádné další peníze?). Mám tu pro pana Brdičku protidotaz: vy se domníváte, že "jinak nastavená příprava učitelů" něco změní do roku 2020? Představme si, že do roku 2020 se ve školní praxi něco změní. Jak chcete dokazovat, že pachatelem změn je právě SDV a že vražednou zbraní byla právě aktualizace kurikulárních dokumentů?

• Jan Maršák6. 6. 2016

  Ad E Kocourek: Pane doktore, když čtu Váš příspěvek, v němž říkáte "co byste udělal", pak je předem zřejmé, že z toho, co uvádíte, neuděláte vůbec nic. Jsou to jen prázdná slova.