Jaké základní kompetence potřebuje žák, který bude celý život obklopen AI hudbou? Ne, digitální kompetence typu jak používat Suno mezi ně nepatří.

Digitální kompetence nepředstavují uzavřený soubor znalostí, dovedností, postojů a hodnot, ale dynamicky se rozvíjející systém, v němž hraje zásadní roli doba, po kterou konkrétní technologii používáme, i námi nabyté zkušenosti.
V případě generativní umělé inteligence jde například o posun od technických, etických a kritických aspektů práce s AI směrem ke kompetencím orientovaným na kulturní rozmanitost, algoritmickou personalizaci či dlouhodobé dopady umělé inteligence na lidstvo. Kulturní či kurátorské kompetence se tak s odstupem času ukážou být stejně důležité nebo mnohdy i důležitější než schopnost napsat kvalitní prompt.
V minulém článku, v příběhu o muži, který se zamiloval do AI hudby, hlavní hrdina technicky neselhává. Dokáže suverénně používat digitální technologie v čele s AI – píše prompty, tvoří alba a orientuje se v platformách. Selhává však coby kurátor vlastní digitální zkušenosti. Ve skutečnosti mu chybí celá řada důležitých kompetencí zaměřených na ochranu lidské autonomie a kulturní otevřenosti i těch, které by mu umožnily vědomě se rozhodovat.
Pojďme si nyní představit deset z nich včetně toho, jak by se mohly rozvíjet u žáků, aby se jim nestalo to, co našemu hrdinovi.
Žák si uvědomuje, že AI vytváří obsah odpovídající jeho preferencím, nikoli obsah, který rozšiřuje jeho obzory. Dokáže proto vědomě vyhledávat hudbu mimo doporučení algoritmů a vystavovat se neznámým žánrům, kulturám i autorům.
(Hrdina z příběhu přestal objevovat. Ani ji objevovat nechtěl.)
Žák chápe, že to, co je nejpříjemnější, nemusí být pro jeho kulturní ani osobní rozvoj nejpřínosnější. Uvědomuje si, že překvapení, nesrozumitelnost nebo odlišnost mohou být důležitou součástí učení i estetického prožitku.
(Hrdinu už hudba nikdy nepřekvapila. A o překvapení nestál.)
Žák dokáže rozpoznat, kdy AI přestává být nástrojem a stává se automatickým zdrojem okamžitého uspokojení. Průběžně hodnotí vlastní způsoby používání AI a přemýšlí o jejich dlouhodobém dopadu na pozornost, motivaci i rozhodování.
(Hrdina si neuvědomoval vznikající digitální návyk.)
Žák používá AI cíleně, nikoli automaticky. Rozhoduje, kdy mu skutečně pomáhá, a kdy by bylo přínosnější hledat inspiraci vlastní cestou nebo prostřednictvím lidské tvorby.
(Pro hrdinu se AI stala výchozím řešením každé situace.)
Žák rozumí tomu, že hudba není pouze estetický produkt, ale také kulturní výpověď, historický dokument a prostředek sdílení lidské zkušenosti. Dokáže ocenit význam autora, kontextu i příběhu skladby.
(Hrdina se o autory přestal úplně zajímat, protože pro něj nebyli důležití.)
Žák aktivně poznává hudbu různých období, kultur a společností a nevnímá AI pouze jako nástroj pro uspokojování vlastního vkusu. Chápe význam společně sdílených kulturních zkušeností.
(Hrdina se uzavřel do svého vlastního hudebního světa.)
Žák dokáže přemýšlet nad tím, co činí umělecké dílo autentickým. Rozlišuje mezi technickou kvalitou výstupu a hodnotami, jako jsou lidská zkušenost, záměr, originalita nebo kulturní význam.
(Hrdina přestal rozlišovat mezi lidskou a algoritmickou autenticitou.)
Žák AI výstupy pouze nepřebírá. Umí je vybírat, porovnávat, kombinovat, upravovat a zasazovat do širších souvislostí. Rozvíjí vlastní estetický úsudek místo spoléhání se na preference algoritmu.
(U hrdiny veškeré kurátorství převzala AI.)
Žák si uvědomuje význam hudby jako prostředku společného prožívání. Vedle individuálně generovaného obsahu vyhledává i hudbu, která propojuje lidi napříč generacemi, komunitami a kulturami.
(U hrdiny se sdílený hudební svět rozpadl na izolované osobní soundtracky.)
Žák dokáže uvažovat o tom, jak změny pozorované v hudbě mohou ovlivnit další oblasti kultury, vzdělávání a společnosti. Vnímá AI nejen jako technologii, ale jako faktor proměňující lidské návyky, kreativitu i kulturní prostředí.
(Hrdina si až příliš pozdě uvědomil, že změna se netýká jen hudby.)
Přestože výše uvedený výčet kompetencí vychází z kontextu AI hudby, je zjevné, že ho lze vztáhnout na jakoukoli oblast tvorby. Řečeno jednou větou, digitálně kompetentní uživatel v současné éře AI není ten, kdo dokáže vytvořit nejlepší obsah pomocí AI, ale ten, kdo si i v prostředí hyperpersonalizovaných algoritmů dokáže zachovat kulturní otevřenost, kritický úsudek, vědomou kontrolu nad svými návyky a vztah k lidské tvorbě.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.