Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Zátiší jako vztah mezi objekty
Reflexe tvůrčí činnosti žáků založené na hledání osobitého přístupu k vnímání, tvorbě a interpretaci zátiší - výběr prostředí a objektů, hledání "obrazu" zátiší, uplatnění objektů v komunikaci, dialog objektů a prostředí.
Klíčové momenty tvůrčího procesu
1. Uvedení do tématu
Kresba, malba, koláž a jiný druh interpretace "zátiší" je jednou z tradičních výtvarných aktivit, kterou žáci vyvíjejí s počátečním zájmem a zaujetím. Velmi silnou motivací bývá setkání s originálem zátiší v muzeu či galerii, seznámení se s reprodukcemi autora z obrazové publikace nebo promítnutím diapozitivů, videa, DVD.
Pokud zohledním osobní zkušenost, vždy při hodnocení dochází k jisté konfrontaci viděného a jeho interpretace v neprospěch právě originality oné vlastní interpretace. Pokusila jsem se s žáky o několik kroků k ozvláštnění tématu zátiší a jeho rozšíření na komunikační prostředek.
2. Tvůrčí aktivita
Samozřejmým úvodem k aktivitě je nástin historie žánru a představení jedné nebo více reprodukcí některého malíře. Pro prezentaci jsem zvolila videokazetu z cyklu BBC "Impresionisté".
Motivací k úvodní aktivitě byla informace, kterou si žáci zapamatovali - Paul Cézanne si svá zátiší pečlivě připravoval, vybíral jednotlivé kusy ovoce a pracoval velice pomalu. "Předměty pronikají skrze sebe navzájem... žijí dál... nepostižitelným způsobem kolem sebe šíří tajemnou sílu a dorozumívají se pomocí pohledů a slov." (Lamač, M.: Myšlenky moderních malířů. Odeon, 1989)vizuálně obrazná vyjádření;
Očekávané dílčí výstupy:
Žák:
- interpretuje umělecká
- porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace VOV;
- ověřuje komunikační účinky vytvořených VOV v sociálních vztazích.
Zadání úkolu "Zátiší"
Diskuze (1)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Hana Kostková8. 3. 2017
Je velice zajímavé, jak se pohled na zátiší mění. Vztah mezi objekty a jejich znázornění je zcela odlišný od toho, kterým staří mistři zobrazovali hmotné bohatství a mnohdy pomíjivých věcí - jídla, květin a vzácného zboží. Potřeba zobrazování se s rozvojem výtvarné výchovy jako součást výuky změnila na komunikační a poznávací prvek. Jak a jakým vyjadřovacím prostředkem je možné vyjádřit vztah věcí k prostoru? Proč je nutné zařadit tuto vědomost a osobní zkušenost do běžného povědomí? Aby si člověk uvědomil vztah věcí v prostoru, i když je jejich viditelnost pozměněna světlem, jeho barvou, materiály, vzdáleností objektu? Zobrazení objektů, jakoby se v prostoru vznášely je u necvičené malby často typické. Jak je něco takového možné, má lidská mysl schopnost si jednotlivé předměty v mysli promítat bez jakýchkoli dalších překážek a až cvičeným okem a rukou je člověk schopen dotvořit obraz tak, aby vyjadřoval vztahy? Myslím si, že by v takovémto úkolu mohla zaznít pečlivější příprava na samotnou soustředěnou práci. Téma zátiší je k tomu velice vhodné. Tou je například přípravná kresba "nanečisto", už pouhá možnost si kresbou vyzkoušet, jaký by mohl být výsledek, než získá definitivní podobu je podle mého názoru velice přínosná. Také zkušenost s touto disciplínou jako prezentovatelným dílem - obrazem, estetickým předmětem na vysoké úrovni, byť jde o "pouhou" konvici. Proto zrovna u zátiší navrhuji i úkol zahrnující výklad o tom, jak staří mistři obraz tvořili: příprava podložky, podkladu, přípravné podkresby, izolace a vrstvení malby, umístění (vyhotovení) rámu. Dají se sehnat i velice levné náhražky. Takto je možné tvorbu zasadit do kontextu materiálního i jinak, než že je mnoho různých materiálů. A umístění objektu vznášejícího se v mysli na hmotnou podložku.
