Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Závěrečná miniolympiáda
Děti se učí aktivně podílet na ochraně přírody plněním zajímavých úkolů, využívají poznatky, dovednosti a schopnosti, které si osvojily v průběhu projektu "Skřítek na výpravách do říše zvířat" (článek popisuje jen jeho závěrečnou část).
Projekt Mateřské školy Heřmaničky pod názvem "Skřítek na výpravách do říše zvířat" probíhal ve spolupráci s Ochranou fauny České republiky úspěšně celé tři školní roky. Děti se seznamovaly s živou a neživou přírodou, učily se, že vše spolu souvisí, vyhledávaly další související informace, vnímaly přírodu všemi smysly, uvědomovaly si, že svým přičiněním mohou přírodě pomoci, ale také ji špatným chováním poškodit. Celým projektem děti provázel jejich kamarád a patron školky skřítek Mecháček. Doprovázel je na cestách za poznáním, byl přítomen při všech činnostech a hrách.
Organizace
Na konci každého školního roku se uskutečnila závěrečná miniolypiáda za účasti RNDr. Petry Nové z Ochrany fauny ČR, během které si děti formou her a soutěží ověřily znalosti a dovednosti získané v průběhu roku. Letos nám přálo i počasí, tudíž se vše mohlo odehrát v rozlehlé zahradě mateřské školy.
Děti byly rozděleny do čtyř družstev, které se odlišovaly barvou. Vysvětlili jsme jim, jakým způsobem bude vše probíhat a že jednotlivé splněné úkoly budou zapisovány do výsledkové listiny.
Činnosti a aktivity - hry
V první hře "Na záchranáře" měly děti zachránit zvířecí vajíčko (vajíčko imitoval korálek) a přenést ho do bezpečí. Cesta nebyla jednoduchá, každé družstvo se muselo držet svých barevných fáborků a ještě přitom podlézt překážku. Nesoutěžilo se na rychlost, ale vyhrál každý, kdo donesl vajíčko zvířátka do bezpečí na určené místo.
Další hra "Krmení osiřelých mláďátek v přírodě" měla ověřit zručnost a rychlost dětí-záchranářů. Každé družstvo mělo za úkol nakrmit jedno hladové mláďátko. Žlutí krmili malého zajíčka, modří mládě kuny, zelení lišče a červení srnče. Záchranáři nabírali injekční stříkačkou ze své sklenice mléko a přenášeli ho do prázdných sklenic označených obrázkem zmíněných mláďat. Nesměli to poplést, každé družstvo záchranářů krmilo "své" mládě. Vyhrálo družstvo, které nabralo nejvíce mléka - jejich osiřelé mláďátko tak bylo nejvíce nakrmené.
Hrou "Hledání cesty k domečku" se děti učily pomáhat zvířátkům i samy sobě. Krtek, kterého vykopali lidé z krtiny a který je skoro slepý, netrefí sám zpátky do svého příbytku. Proto mu musíme pomoci. Jedno dítě-krtek má zavázané oči a druhé ho vede do krtiny. Cestou mu říká, kde je jaká překážka, kde se má skrčit, něco obejít, překročit apod., až ho nakonec dovede ke krtině. Děti opět nejsou hodnoceny za rychlost, ale za nejobětavější pomoc zvířátku.
V pořadí čtvrtá hra "Hledání lesních zvířat" vedla děti od fyzické zátěže ke zklidnění a přemýšlení. V zahradním altánku čekal na každé družstvo papír, na kterém byl znázorněn les a lesní zvířátka. Jenže zvířátka byla v lese velmi dobře schovaná a děti se musely hodně soustředit, aby je našly. Nakonec objevily všech jedenáct zvířat - veverku na stromě, srnku v houští, ptáčka ve větvích apod. Vyhrálo družstvo, které všechna zvířátka našlo nejdříve.
"U potoka" byl název další hry. Na pruhu látky, který znázorňoval potok, byly položeny obrázky vodních živočichů, ale také věcí, jenž do potoka rozhodně nepatří. Každé družstvo mělo prut, o který se členové družstva střídali, a měli za úkol chytit na udici s magnetkem vše, co tam nepatří. Na udicích rybářů tak skončila bota, sprej, plechovka apod. V potoce naopak zůstal kapr, úhoř, sumec, buchanka, žába, rak a další zvířátka Body se přidělovaly podle počtu vylovených nepatřičných věcí. Družstvo, které vylovilo odpadků nejvíce, vyhrávalo.
Hrou "Nošení miminek" si děti vyzkoušely, jak to mají některá zvířátka složité, když nosí svá miminka na zádech. Děti utvořily dvojice zády k sobě, zaklesly se rukama a mezi zády držely nafouklý balónek. Takto měly dojít k určitému cíli. Hodnotilo se, jak tento úkol zvládly, aniž by se pustily a nespadl jim balónek.
"Tříděním zvířátek" si děti zopakovaly, že zvířátka dělíme podle toho, kde žijí, na domácí, lesní apod. Každé družstvo mělo několik obrázků a jejich úkolem bylo vybrat všechna zvířátka domácí a dát je k domečku. Zvířátka, která zbyla, žila v lese, na louce, v rybníku. Všechna zvířátka pak musely správně pojmenovat. Nejvíce bodů mělo družstvo, které vytřídilo obrázky zvířat dle místa jejich pobytu správně.
Poslední kativitou byly "Zvířátkové puzzle". V obálkách rozvěšených na stromě byly kousky barevných papírků. Na každém barevném papírku byl nakreslen kousek nějakého zvířátka. Tento úkol vyžadoval maximální soustředění, postřeh a přemýšlení. Každé družstvo dle své barevné příslušnosti hledalo obálky s papírky své barvy. Když děti všechny své obálky sundaly, papírky vysypaly a složily z nich obrázek zvířátka. Žlutí složili například kočku, modří divoké prase, zelení sovu a červení rybu. Vyhrálo družstvo, kterému se podařilo obálky se správnou barvou najít, sundat a složit z nich obrázek nejdříve.
Hodnocení
Po takto náročném zápolení se všechna družstva odebrala do školky, kde na ně čekalo závěrečné hodnocení plnění jejich úkolů. Děti se posadily v kruhu a seznámily se s výsledkovou listinou, kde byly zapsány body. Podle výsledků vyhrálo družstvo červených, kterému patřil zasloužený potlesk. Toto družstvo bylo však v těsném sledu následováno ostatními družstvy, která se také snažila a potlesk si tedy rovněž zasloužila. Dětem jsme vysvětlili, že není vždy důležité být první, ale že je někdy důležitější snaha a výsledek činnosti. Pochválili jsme děti nejen za to, jak se snažily při dnešní miniolympiádě, ale i za celoroční činnost v oblasti živé a neživé přírody, za to, jaké mají znalosti a jak se snaží přírodě dle svých možností pomáhat. Dětem udělala pochvala velkou radost, ale radost měly samozřejmě i z dárečků v podobě sladkostí, obrázkové brožury "Ptačí domovy", diářů, samolepek a obrázků se zvířecí tématikou.
Spolupráce s partnery
Jak jsem již zmínila, tato závěrečná miniolympiáda uzavírá tříletý projekt zaměřený na poznávání přírody v této formě. Chtěla bych poděkovat všem, kteří se nějakým způsobem podíleli na jeho tvorbě, realizaci, rozvíjení, hodnocení, přispívali svými nápady nebo postřehy. Velký dík patří především hlavnímu partnerovi v tomto projektu Ochraně fauny České republiky, jmenovitě RNDr. Petře Nové. Předala dětem řadu zajímavých a fundovaných informací, které jim dokázala podat velmi vhodnou formou přiměřenou jejich věku a chápání, a brzy se stala jejich kamarádkou, na kterou se vždy těšily. Poděkování patří též Mysliveckému sdružení Žďár Smilkov, jehož členové Václav Spálenka, Ing. Pavel Fulín a Jiří Janda přišli na "povídání" si s dětmi o práci myslivců a o životě v lese vždy perfektně připraveni, vědomi si toho, že své znalosti a zkušenosti budou předávat malým dětem ve věku od 3 do 6 let. Děkuji také rodičům dětí, kteří se dle svých časových možností více nebo méně zapojovali do různých dílčích činností, ale radost nám vždy udělal i projevený zájem.
Za pomoci výše zmíněných institucí a jednotlivců se u dětí rozvíjela schopnost vážit si života ve všech jeho formách a pocit sounáležitosti s živou a neživou přírodou, lidmi a společností, což považuji za velmi důležité pro celkový zdravý vývoj dětské osobnosti. Tento tříletý projekt sice končí, ale zaměření naší mateřské školy na přírodu bude od dalšího školního roku pokračovat dál, jen v trochu jiné podobě.
