Tvorba internetového magazínu v mediální výchově

Rozdělení rolí

Nyní máme k dispozici již fungující technické zázemí. V tomto okamžiku nastává prostor pro samotnou mediální výchovu. Zde můžeme stát před dvěma koncepty. Buď v rámci snahy o co největší „renesančnost” a šíři výuky necháme každého žáka si odzkoušet vše, nebo dle zájmů a nadání necháme na nich samotných, jak si rozdělí role. V každém případě bychom se měli pokusit postihnout přinejmenším následující oblasti:

Šéfredaktor je na první pohled nejlukrativnějším možným postem v celé redakci. Při běžném pohledu mnoha lidí nedělá v podstatě nic. Při reálném běhu magazínu je to však on, kdo musí garantovat dostatek textů, informací, kvalitu fotografií, videí, organizovat techniky, horovat za dodržení termínů a psát obecné informace o webu. Pokud do projektu zapojíme celou obvyklou třídu (25 až 30 žáků), bude s velkou pravděpodobností právě tato osoba nejexponovanější a na jejím výběru záleží, zda výsledkem bude kvalitní magazín, nebo pouze ztráta času pro všechny zúčastněné.

Korektor (doporučuji tak jednoho na 5 redaktorů) je zodpovědná osoba za jazykovou úroveň a kvalitu. Kromě péče o gramatickou správnost a stylistickou vytříbenost je třeba, aby tito žáci dbali zásad etiky. Text tedy ještě před vydáním dostane nazpět autor příspěvku, a ten musí schválit úpravy v textu. Tito lidé, pokud pracují dobře, jsou naprosto neviditelní a stojí v pozadí celého procesu vydávání.

Fotograf/kameraman. Publikovat online video či fotografie nepředstavuje žádný velký finanční náklad na straně provozovatele webu a uživatelé mají tento typ příloh v oblibě. Každý větší magazín (tedy i ten váš) by měl mít nějakého fotografa (může jich být i více), případně kameramana. Jejich cílem má být zajišťování obrazových materiálů na základě článků psaných redakcí. Je potřeba, aby osoba uměla nejen přiměřeně kvalitně fotografovat, ale také fotografie upravovat a poznat, která fotka je dobrá a která nikoli. Před startem projektu je tedy dobré nějaké proškolení, buď ze strany pedagoga, nebo prostřednictvím knihy či internetu.

Redaktor je základním kamenem celého projektu. Základním požadavkem je schopnost psát a hledat si nová, zajímavá témata. Dle zaměření magazínu to může být v podstatě cokoli od publikování vlastních „výzkumů”, přes tvorbu rozhovorů až po psaní komentářů či kompilovaných materiálů (například historického materiálu). Důležitá je potřeba komunikace se šéfredaktorem na zpracovávaných tématech, s fotografem na vizuálním doprovodu nebo například s korektorem na opravě textů. Pedagog musí současně klást důraz na zásady žurnalistické etiky (počínaje plagiátorstvím a konče například neautentičností materiálů).

DTP neboli sazeč. Pokud bude mít magazín dobrou úroveň, jistě je možné vytvořit nějaký sborník či výběr toho nejlepšího. Ať již pro tisk fyzický nebo i do formátu pdf. Velmi rychle se ukáže, že Word není zrovna nejideálnějším nástrojem. Naučit žáka základy sazby textu je časově celkem náročné (čas ovšem máme, neb zatímco všichni mají naspěch, sazeč na svůj první výběr nejlepších textů teprve čeká), ale rozhodně ne marné. Rozhodně bych nešel cestou výuky TeX či LaTeX, ale zřejmě ani placených programů jako je Adobe InDesign. Dobrou zkušenost mám s nástrojem Scribus, který je open-source a česky. Představuje WYSIWYG DTP program, který je poměrně snadný na ovládání a umožňuje sazbu i poměrně značně obsáhlých knih, stejně jako novin či obyčejného letáku.

IT technici jsou všichni ti, kteří mají na starosti běžný chod redakčního systému, zadávání textů či administraci práv. Současně by měli být připraveni nabídnout pomocnou ruku při technických problémech svých redakčních kolegů. Pokud je jich více, je možné je využít na práci s virtuálním marketingem či SEO.

Další případné role jistě nebude těžké vymyslet a vždy záleží především na aktuálním klima ve třídě a schopnostech jednotlivých žáků. Typicky se může objevit ilustrátor či grafik, někdo kdo rád pracuje se zvukem či videem. Dále se nabízí například možnost překladů textů nebo alespoň jejich abstraktů (perexů) do některého světového jazyka. Další iniciativě bychom meze klást neměli, pokud ovšem zbudou nějací redaktoři. V opačném případě je na zvážení, zda nepřeorientovat projekt do jiné oblasti, než je právě tvorba magazínu.

Dnešní mobilní telefony mnohých žáků zastanou službu také jako dostatečná kamera či fotoaparát. V současné době některé tiskové agentury své redaktory vybavují právě kvalitními mobilními telefony, které umožní tvorbu rychlého audiovizuálního materiálu. Výhodami jsou nejen vysoká rychlost pořízení a autentičnost, ale také možnost snížit náklady za práci ve stabilních větších týmech. Zatímco agentury narážejí na to, že jejich klienti mají nasmlouvanou určitou kvalitu fotografií a videí, v našem projektu tento aspekt můžeme snadno pominout. Pro běžnou publikaci na webu postačí fotoaparát s kvalitou nad 1 MPx a kamera s rozlišením alespoň 640 x 480 bodů.

Další možnosti

Pokud žáky bude celý projekt bavit, může pokračovat i mimo plánovaný, časově definovaný úsek. Bude-li kvalita celého díla uspokojivá a nezabývá-li se pouze nějakou velmi úzkou oblastí (web školy apod.), je jistě možné zvážit, zda nepožádat o ISSN.

Pokud jde o minimální délku aktivity, za rozumné minimum lze považovat hranici 3 měsíců. Maximem by naopak (pokud si žáci nebudou přát jinak) mělo být jedno pololetí. Do systému tvorby webu se musí nějakou dobu dostávat. Na druhé straně by se výuka neměla přeměnit ve stereotyp a je potřeba nabídnout možnosti také žákům, kteří se v této činnosti nenašli.

Zajímavou variantou může být například také klasický internetový magazín s Twitter nebo blogy žáků. Web může být doplněn také například RSS čtečkou. Moderní technologie je třeba podporovat, neboť právě ony budou čím dál více utvářet to, co je označováno jako  „nová” či „občanská” žurnalistika.

Bonusovou službou může být umístění reklamy na stránky magazínu. Věc má pochopitelně jisté etické omezení, které spatřuji v tom, že smyslem projektu je zisk kompetencí, znalostí či dovedností, nikoli zisk hmotný. Nabízí se poměrně komplikovaná otázka přerozdělení financí jednotlivým účastníkům, otázka danění apod. Pokud byste se rozhodli na umístění reklamy přistoupit, pak bych velmi doporučil peníze vnímat jako možný nástroj charitativní činnosti, případně jako zdroj prostředků na zajištění nějakých materiálních či výukových prostředků pro třídu autorů. Osobně bych preferoval první možnost.

Pokud se opravdu pro reklamu rozhodnete, pak je nutné vše také dostatečně úředně ošetřit (viz např. na jakpodnikat.cz). Celou záležitost opravdu nedoporučuji podcenit a je potřeba ji konzultovat s odborníkem (ať již školním ekonomem či daňovým poradcem). Vzhledem k složitosti a problematice tematiky, je rozumné o reklamě uvažovat až v okamžiku přiměřeně vysoké návštěvnosti.

Magazín o problémech třetího světa či věnovaný environmentalistickým otázkám se tak může stát zdrojem pomoci právě v oblastech, na které se bude web zaměřovat. Celá výuka tak může získat ráz nejen mediální výchovy, ale také etické, multikulturní, environmentální roviny. Zde je potřeba zdůraznit, že do značné míry je úspěch či neúspěch snažení předdefinován zvoleným tématem. Ač by měl pedagog nechat co největší možnost volby na žácích, jistě by jim mohl být nápomocen například v přesné specifikaci obsahu (tedy téma vhodně zúžit či naopak zobecnit).

Projekt pochopitelně nemusí být hodnocen pouze jako předmět mediální výchovy. Hodnocení může podléhat obsah textů jako po slohové úrovni (do českého jazyka), tak například po obsahové kvalitě, pokud se magazín zabývá nějakým „školským” tématem. V partikulárních činnostech pak lze hodnotit například IT techniky z ICT či informační výchovy, ilustrátory z výchovy výtvarné atd.

Ač je zřejmé, že podobným projektem budeme jen velmi těžko simulovat zcela reálné prostředí v soudobém mediálním světě, žáci získají alespoň elementární představu, kolik času stojí vyrobit článek, vysázet ho, doplnit grafikou... To, co mnozí z nich vnímali jako jakési kontinuum, se pro některé snad stane pestřejším a zajímavějším světem. Příkladem takto vedeného magazínu může být například PUNKL, představující spojení obsahu, grafiky, moderních technologii s (až téměř zhmotněným) školním klimatem.

V současné době celá řada i poměrně kvalitních magazínů stojí na spolupráci s externími redaktory (například Lupa, Root, Christnet, Dsl, Interval, Vitalia, ale i mnohé další) a možná právě získané dovednosti budou moci žáci využít při netradiční letní „brigádě” jako například autoři článků nebo jen k běžnému napsání nějakého srozumitelného textu (sazbě, administraci apod.). V době, kdy díky Internetu může publikovat téměř každý (a téměř každý také publikuje), může být takováto zkušenost s redakční činností pod dohledem pedagoga cennou devizou.

Zhmotněným